Po většinu 20. století bylo veřejné šíření informací spojeno s odpovědností. Pokud chtěla televizní stanice odvysílat zpravodajský pořad, musela zaměstnávat novináře, editory, právníky, ověřovatele faktů a nést riziko žalob, sankcí i ztráty reputace. Dnes stačí mikrofon, kamera, miliony sledujících a algoritmus sociálních sítí. Nikdo nemusí ověřovat fakta, nikdo nemusí korigovat lži hostů a nikdo nemusí dodržovat profesní standardy žurnalistiky.

Jen málokterá osobnost tento přerod mediální krajiny symbolizuje tak dobře jako Joe Rogan.

Jeho kariéra není jen příběhem jednoho úspěšného podcastera. Je také příběhem postupného přesunu pozornosti veřejnosti od médií svázaných pravidly k mediálním osobnostem, které prakticky žádná pravidla dodržovat nemusí. A právě v tom spočívá jeden z největších problémů současné informační éry.

Od komika k jednomu z nejvlivnějších hlasů světa

Joe Rogan nezačínal jako novinář.

Proslavil se jako stand-up komik, moderátor pořadu Fear Factor a komentátor zápasů UFC. V roce 2009 spustil podcast The Joe Rogan Experience, který se z původně nenáročných rozhovorů s přáteli postupně proměnil v jeden z nejposlouchanějších pořadů na světě.

Zlom nastal ve chvíli, kdy se podcasty začaly stávat masovým médiem.

Roganova sledovanost začala konkurovat velkým televizním stanicím. Jeho několika hodinové rozhovory pravidelně dosahovaly milionů přehrání. V roce 2020 uzavřel exkluzivní smlouvu se Spotify v hodnotě odhadované na stovky milionů dolarů.

V tu chvíli vznikl nový typ mediální celebrity:

dostatečně velká, aby oslovila desítky milionů lidí,
dostatečně vlivná, aby ovlivňovala veřejnou debatu,
ale zároveň mimo tradiční novinářský systém odpovědnosti.

Proč je pro klasická média nemožné s Roganem soutěžit?

Tradiční novinářská média fungují podle pravidel, která vznikala desítky let.

Pokud reportér zveřejní nepravdivou informaci, může:

čelit žalobě,
být disciplinárně potrestán,
přijít o práci,
poškodit renomé celé redakce.

Kromě toho musí profesionální média dodržovat řadu zásad:

ověřování faktů z více zdrojů,
oddělování zpráv od názorů,
zveřejňování oprav,
poskytování kontextu,
vyvažování kontroverzních tvrzení,
odpovědnost za odvysílaný obsah.

Internetový tvůrce nic takového většinou dělat nemusí.

Pokud host v podcastu pronese nepravdivé tvrzení, moderátor jej může jednoduše ponechat bez reakce. Pokud se ukáže, že informace byla nesmyslná, najde se jen minimum mechanismů, které by autora donutily chybu jasně opravit.

To vytváří zásadní konkurenční nerovnost.

Novinář tráví dny ověřováním informací.

Podcaster může za stejnou dobu vyprodukovat několik hodin obsahu plného silných tvrzení, spekulací a senzačních názorů.

A protože internet odměňuje především pozornost, nikoliv přesnost, často vítězí ten druhý.

Roganova metoda: dlouhé rozhovory bez korekce

Joe Rogan nevystupuje jako investigativní novinář.

Často se označuje za „zvědavého člověka“, který vede rozhovory.

To na první pohled zní neškodně.

Problém nastává ve chvíli, kdy jeho pořad získá vliv srovnatelný s televizními zprávami.

Rogan totiž používá formát, který je pro šíření zavádějících informací mimořádně efektivní:

1. Extrémně dlouhé rozhovory

Rozhovory běžně trvají dvě až čtyři hodiny.

Během takového času zazní obrovské množství tvrzení, která prakticky nikdo v reálném čase nekontroluje.

2. Atmosféra důvěrného povídání

Hosté nejsou vyslýcháni.

Rozhovor připomíná konverzaci mezi přáteli.

To vytváří dojem autenticity, ale současně snižuje pravděpodobnost, že budou nepravdivá tvrzení zpochybněna.

3. Pseudovyváženost

Rogan často tvrdí, že „jen pokládá otázky“.

Ve skutečnosti však samotný výběr hostů může vytvořit zdání legitimity i u lidí, jejichž názory jsou odbornou komunitou dlouhodobě odmítány.

4. Absence skutečného fact-checkingu

Když host pronese nepravdivé nebo zavádějící tvrzení, bývá jen zřídka okamžitě opraven.

Mnoho posluchačů si pak odnáší dojem, že daná informace je důvěryhodná.

5. Kult autenticity

Roganova značka stojí na myšlence:

„Nejsem součástí systému, říkám věci na rovinu.“

Právě tento postoj je pro mnohé posluchače atraktivnější než opatrný jazyk profesionálních novinářů.

Jenže opatrnost v žurnalistice není slabost.

Je to ochrana před šířením omylů.

Covid-19 a největší Roganova kontroverze

Během pandemie covidu se Joe Rogan stal jednou z nejkontroverznějších mediálních osobností světa.

Právě tehdy se naplno ukázalo, jak velký problém představuje situace, kdy člověk s obrovským dosahem nemusí dodržovat standardy zdravotnické či vědecké komunikace.

Zpochybňování očkování

Rogan opakovaně vyjadřoval pochybnosti o očkování proti covidu.

Zvláštní pozornost vzbudilo jeho doporučení, že mladí a zdraví lidé očkování údajně nepotřebují.

Toto tvrzení kritizovali epidemiologové i zdravotnické instituce, protože odporovalo tehdejším doporučením odborníků.

Propagace ivermektinu

Když sám onemocněl covidem, oznámil, že užíval mimo jiné ivermektin.

Následně se stal jedním z nejvýraznějších veřejných hlasů spojovaných s propagací této léčby.

Přestože vědecké studie neprokázaly významný přínos ivermektinu proti covidu, toto téma se díky podobným vystoupením dostalo do centra veřejné debaty.

Hosté šířící dezinformace

Velkou kritiku vyvolaly epizody s osobnostmi, které prezentovaly tvrzení odporující vědeckému konsenzu.

Některá vystoupení obsahovala:

zkreslené interpretace dat,
zavádějící tvrzení o vakcínách,
spekulace o spiknutích,
nepodložené zdravotní teorie.

Rogan často ponechával tato tvrzení bez důkladného ověření.

Když se ozvali vědci

Kontroverze nezačala pouze mezi novináři.

V roce 2022 podepsaly stovky lékařů, epidemiologů a vědců otevřený dopis adresovaný společnosti Spotify.

Autoři upozorňovali, že Roganův pořad opakovaně šíří zdravotnické dezinformace a že platforma nedělá dost pro omezení jejich dopadu.

Následovala bouřlivá debata o tom, zda má být Spotify pouze technologickou platformou nebo zda nese odpovědnost za obsah, který distribuuje.

Do sporu se zapojili také umělci včetně Neila Younga a Joni Mitchell, kteří na protest proti šíření dezinformací stáhli svou hudbu ze Spotify.

Nešlo přitom o spor mezi vědou a jiným vědeckým názorem.

V mnoha případech šlo o spor mezi ověřenými poznatky a tvrzeními, která nebyla podložena důkazy.

Internetová výjimka: obrovský vliv bez odpovědnosti

Nejdůležitější otázka ale není, zda se Joe Rogan někdy mýlil.

Mýlit se může každý.

Podstatné je něco jiného:

Proč člověk s publikem větším než mnohé televizní stanice nemusí dodržovat téměř žádná pravidla, která platí pro vysílací média?

Pokud televizní moderátor odvysílá nepravdivé informace o léčbě závažné nemoci, může následovat skandál.

Pokud totéž zazní v internetovém pořadu, bývá reakce mnohem slabší.

Z pohledu publika je přitom dopad prakticky stejný.

Posluchač získává informace.

Na základě těchto informací vytváří názory.

A podle těchto názorů jedná.

Rozdíl mezi televizním studiem a podcastovým studiem je pro běžného člověka často neviditelný.

Většina lidí rozdíl mezi žurnalistikou a podcastem nerozlišuje

To je možná nejvážnější problém celé současné mediální transformace.

Průměrný uživatel internetu většinou nezkoumá:

jaká pravidla médium dodržuje,
zda má editory,
zda ověřuje fakta,
zda zveřejňuje opravy,
zda existuje redakční dohled.

Lidé často hodnotí pouze:

popularitu,
počet sledujících,
kvalitu projevu,
osobní sympatie.

Výsledkem je paradox.

Důvěra se přesouvá od institucí s kontrolními mechanismy k jednotlivcům, kteří žádné podobné mechanismy nemají.

Začátek konce žurnalistiky?

Joe Rogan není příčinou krize médií.

Je jejím příznakem.

Představuje model budoucnosti, ve kterém se informační autorita odvozuje od popularity, nikoliv od kvality ověřování informací.

Čím více pozornosti získávají neregulované názorové pořady, tím obtížnější je financovat nákladnou novinářskou práci. Investigativní žurnalistika je drahá. Vyžaduje týdny či měsíce práce, právní podporu a ověřování. Podcast založený na volné konverzaci je proti tomu levný a snadno škálovatelný.

Pokud publikum přestane rozlišovat mezi ověřenou reportáží a několikahodinovým rozhovorem plným spekulací, ztrácí se jedna ze základních výhod profesionální žurnalistiky.

A jakmile společnost přestane odlišovat fakta od názorů, odborníky od influencerů a reportáž od zábavního obsahu, začíná se rozpadat samotný informační základ demokratické debaty.

Zářná budoucnost pro hráče bez pravidel?

Příběh Joea Rogana není jen příběhem slavného podcastera. Je to příběh hlubší proměny mediálního světa.

Na jedné straně stojí žurnalistika založená na pravidlech, ověřování, editaci a odpovědnosti. Na druhé straně stojí model, který odměňuje autenticitu, kontroverzi, emoce a schopnost udržet pozornost publika, i když je cena za tuto pozornost někdy šíření nepřesných nebo nepravdivých informací.

Je však důležité zachovat jednu zásadní nuanci: ne každý podcast nebo internetový tvůrce dezinformuje a ne každé tradiční médium pracuje bezchybně. Skutečný problém spočívá v rozdílu mezi systémy odpovědnosti. Tradiční média podléhají profesním standardům a mohou být za chyby volána k odpovědnosti. Mnozí internetoví influenceři disponují srovnatelným či větším dosahem, aniž by byli vystaveni obdobné kontrole.

Joe Rogan se stal symbolem této změny. Ať už ho považujeme za nezávislého hlasatele svobody slova nebo za platformu, která příliš často poskytuje prostor pseudovědě a dezinformacím, jeho úspěch ukazuje jednu zásadní skutečnost: informační moc se přesouvá od institucí k jednotlivcům.

Otázkou budoucnosti proto není pouze to, kdo bude mít největší publikum. Mnohem důležitější bude, kdo ponese odpovědnost za pravdivost informací, které k tomuto publiku doputují. Bez této odpovědnosti totiž nelze dlouhodobě udržet důvěru ve fakta, vědu ani média jako taková.

Vše znovu a podrobněji

Joe Rogan zásadně proměnil moderní mediální krajinu tím, že dokázal porazit tradiční zpravodajské stanice i klasické televizní formáty pomocí neformálních, několikahodinových rozhovorů. S průměrným dosahem mnoha milionů posluchačů na epizodu se z něj stal nový typ mediálního „gatekeepera“ (strážce brány), který obchází tradiční novinářské postupy a definuje podobu současného podcastingu

Hlavní oblasti jeho mediálního vlivu

Revoluce dlouhého formátu (Long-form). Zatímco tradiční televize a sociální sítě sázely na zkracování stopáže a rychlé úderné klipy (soundbites), Rogan prokázal, že publikum má obrovský hlad po tříhodinových, nesestříhaných konverzacích. Tento formát umožnil hostům jít do hloubky a odhalit svou lidskou stránku bez tlaku na okamžitou senzaci, což následně převzaly stovky dalších tvůrců po celém světě.
Porážka tradičních médií a „nový mainstream“. Sledovanost a poslechovost pořadu The Joe Rogan Experience pravidelně převyšuje sledovanost hlavních vysílacích časů zpravodajských stanic jako CNN, Fox News nebo MSNBC. Rogan tak dokázal, že jediný nezávislý tvůrce dokáže konkurovat obřím mediálním konglomerátům.
Autenticita místo novinářské odtažitosti. Roganův úspěch stojí na přístupu „zvídavého kamaráda u stolu“. Na rozdíl od profesionálních moderátorů vystupuje jako běžný člověk, který se nebojí přiznat, že něčemu nerozumí, kouří u rozhovoru a mění názory v přímém přenosu. V době klesající důvěry v klasická média tento styl buduje silné parasociální pouto a obrovskou důvěru publika.
Proměna politických kampaní. Americké prezidentské volby v roce 2024 ukázaly, že účast v podcastech se stala důležitější než tradiční předvolební debaty v televizi. Roganův tříhodinový rozhovor s Donaldem Trumpem nasbíral desítky milionů zhlédnutí a stal se jednou z nejvýznamnějších mediálních událostí celé kampaně, což donutilo politiky přizpůsobit svou komunikaci neformálnímu prostředí internetových tvůrců.
Zrod tzv. „Roganverse“ a komediální scény. Rogan kolem sebe vybudoval celý ekosystém spřízněných komiků, vědců a komentátorů. Přestěhováním z Kalifornie do texaského Austinu a otevřením vlastního klubu Comedy Mothership vytvořil nové centrum americké stand-up komedie mimo tradiční bašty v Los Angeles a New Yorku. Řada dnes slavných podcasterů vděčí za svůj průlom právě opakované účasti v jeho pořadu.
Normalizace okrajových témat. Roganův pořad funguje jako obří zesilovač, který přenáší témata z okraje veřejné debaty do hlavního proudu. Ať už jde o psychedelika, biohacking, mimozemské civilizace nebo neortodoxní pohledy na historii a medicínu, jeho podcast dokáže z okrajových diskusí udělat celosvětová témata. Zároveň však tento přístup čelí ostré kritice za to, že bez faktické oponentury legitimizuje konspirační teorie a dezinformace.

Joe Rogan zůstává v globálním podcastingu v pozici absolutního lídra, který spojuje bezkonkurenční dosah, vysokou frekvenci vydávání a největší komerční výdělky. Zatímco ostatní světoví podcasteri dominují specifickým cílovým skupinám nebo tématům, Rogan funguje jako univerzální kulturní a politický křižovatkový bod.

Srovnání klíčových světových hráčů

Následující přehled porovnává Rogana s dalšími nejvlivnějšími osobnostmi světového podcastingu podle jejich zaměření, publika a komerční síly (podle žebříčků sledovanosti a žebříčku nejlépe placených podcasterů magazínu Forbes):

Moderátor a podcast	Hlavní zaměření	Cílová skupina a styl	Odhadovaný roční výdělek (2026)	Klíčový rozdíl oproti Roganovi
Joe Rogan (The Joe Rogan Experience)	Všeobecný přehled, politika, komedie, věda, MMA	Masové (převážně mužské) publikum, neformální tříhodinové debaty	82 mil. USD	Nejvyšší celkový dosah, obrovská kadence (cca 15 dílů měsíčně) a přímý politický dopad.
Steven Bartlett (The Diary Of A CEO)	Byznys, osobní rozvoj, zdraví, psychologie	Globální publikum hledající inspiraci a kariérní růst	45 mil. USD	Vysoce produkčně vyladěný vizuální styl a silná orientace na YouTube algoritmy.
Alex Cooper (Call Her Daddy)	Popkultura, vztahy, lifestyle, zpovědi celebrit	Mladé ženské publikum (Gen Z a mileniálky)	32 mil. USD	Považována za „ženský protějšek“ Rogana; v roce 2024 podepsala smlouvu se SiriusXM za 125 mil. USD.
Andrew Huberman (Huberman Lab)	Neurověda, zdraví, optimalizace výkonu a spánku	Lidé zaměření na vědecky podložený biohacking a zdravý životní styl	mimo top 15	Striktně akademický a edukativní přístup bez komediální či politické roviny.
Lex Fridman (Lex Fridman Podcast)	Umělá inteligence, technologie, věda, geopolitika	Technologická elita a diváci vyhledávající hluboké intelektuální debaty	mimo top 15	Klidný, empatický styl rozhovorů; často sdílí s Roganem stejné hosty, ale vede je více do odborné hloubky.
Bratři Kelceovi (New Heights)	Americký fotbal (NFL), sport, rodinný humor	Sportovní fanoušci i širší popkulturní publikum	35 mil. USD	Těží z aktuální sportovní slávy a propojení se světem šoubyznysu (včetně vazby na Taylor Swift).
Ashley Flowers (Crime Junkie)	True crime (skutečné zločiny)	Převážně ženské publikum preferující vyprávění příběhů	42 mil. USD	Nejde o rozhovorový formát, ale o pečlivě připravené skriptované epizody.

V čem je Roganův vliv stále jedinečný

Žánrová nezařaditelnost. Většina konkurentů je úzce vyprofilovaná – například Huberman Lab řeší zdraví, Crime Junkie krimi a Call Her Daddy vztahy a popkulturu. Rogan dokáže v jednom týdnu vyzpovídat kvantového fyzika, stand-up komika, kandidáta na prezidenta i odborníka na lov losů, čímž oslovuje nejširší spektrum posluchačů.
Schopnost vytvářet nové hvězdy. Zatímco pořady jako SmartLess (vedený hollywoodskými herci) nebo New Heights staví na již existující slávě svých moderátorů a hostů, Rogan má unikátní schopnost udělat z neznámého vědce nebo začínajícího komika globální celebritu po jediném tříhodinovém vystoupení.
Nezávislost na zpravodajském cyklu. Politické podcasty jako The Daily (od The New York Times) nebo The MeidasTouch Podcast reagují na denní zpravodajství. Rogan naopak svými rozhovory zpravodajský cyklus sám vytváří a hlavní média následně citují jeho epizody jako zdroj zpráv.
Komerční dominance a produkční jednoduchost. Přestože mu na paty šlapou moderní multimediální projekty jako britský The Diary Of A CEO Stevena Bartletta nebo technologický podcast TBPN, Rogan si udržuje první příčku v příjmech i poslechovosti s minimálním produkčním týmem – jeho pořad v podstatě tvoří pouze on, jeho dlouholetý producent Jamie Vernon a dva mikrofony.

Kde hledat příčiny tak obrovské popularity? A je to správně?

Pro Joea Rogana a podcastery obecně platí v USA zásadně odlišná a mnohem volnější pravidla než pro tradiční rozhlasová a televizní média. Zatímco klasické vysílání podléhá přísné státní regulaci a redakčním standardům, internetové platformy fungují jako digitální distributoři s minimálním zákonným dohledem.

Klíčové rozdíly v regulaci a standardech

Absence dohledu úřadu FCC. Klasické americké televizní a rozhlasové stanice (např. CBS, NBC nebo terestrická rádia) vysílají na veřejných frekvencích a podléhají Federální komisi pro komunikace (FCC). Ta reguluje vulgární výrazy, zakazuje klamavé vysílání o veřejném ohrožení a v předvolebním období vynucuje pravidlo rovného času (Equal-Time Rule) pro politické kandidáty. Podcasty šířené přes internet pod pravomoc FCC vůbec nespadají.
Ochrana podle Sekce 230 a Prvního dodatku. Zatímco tradiční noviny a televize nesou plnou právní a redakční odpovědnost za každé slovo, které odvysílají nebo otisknou, platformy jako Spotify nebo YouTube jsou chráněny americkým zákonem (Sekce 230 zákona o slušnosti v komunikacích). Ten je definuje jako zprostředkovatele, nikoli vydavatele, takže nenesou přímou právní odpovědnost za výroky hostů. Samotného Rogana pak chrání První dodatek Ústavy USA zaručující širokou svobodu slova.
Chybějící redakční kontrola (Fact-checking). Klasická média zaměstnávají editory, právníky a ověřovatele faktů, kteří musí informace před zveřejněním potvrdit z více zdrojů a opravit případné chyby. Rogan naproti tomu vystupuje jako bavič a komik, nikoli novinář. Jeho rozhovory jdou ven bez střihu a bez redakčního filtru, což mu umožňuje klást nekonvenční otázky, ale zároveň otevírá dveře nepodloženým tvrzením.
Neexistence etických kodexů a autoregulace. Novináři v tradičních redakcích jsou vázáni profesními etickými kodexy (např. oddělení zpravodajství od komentářů, přiznání střetu zájmů nebo povinnost dát prostor protistraně). Rogan žádné takové závazky nemá. Sám otevřeně přiznává své sympatie, během vysílání propaguje sponzory, do kterých sám investoval, a hosty si vybírá čistě podle vlastního zájmu.
Pravidla určují soukromé firmy, ne stát. Jediným reálným omezením pro Rogana jsou obchodní podmínky soukromých platforem (Spotify, YouTube). Ty mohou epizodu smazat, demonetizovat nebo opatřit varovným štítkem, pokud poruší jejich interní pravidla (např. u šíření nebezpečných zdravotních rad či nenávistných projevů). Jde však o obchodní rozhodnutí soukromé firmy, nikoli o státní regulaci.

Kde naopak platí stejná pravidla

Žaloby za pomluvu (Defamation). Stejně jako klasická média ani Rogan není imunní vůči občanskoprávním žalobám za poškození dobrého jména a šíření nepravdivých obvinění. Pokud o někom vědomě šíří lež, která mu způsobí újmu, může být zažalován u soudu (což dokládá i žaloba aktivisty Raye Eppse z roku 2024).
Autorská práva a komerční regulace. Využívání cizí hudby či videozáznamů v podcastu podléhá stejným autorským zákonům jako v televizi. Stejně tak musí Rogan dodržovat pravidla Federální obchodní komise (FTC) ohledně přiznávání placené reklamy a sponzoringu.

Platí pro tradiční média a vysílatele jiná pravidla než pro kabelové a internetové tv?

V USA platí pro klasické celoplošné televize vysílající přes anténu (např. CBS, NBC, ABC) výrazně přísnější zákonná pravidla než pro kabelové zpravodajské stanice (jako Fox News, CNN nebo MSNBC) a internetové televize. Hlavní důvod spočívá v tom, že pozemní vysílání využívá omezené veřejné rádiové frekvence, zatímco kabelové a online vysílání probíhá po soukromých sítích.

Hlavní rozdíly mezi typy vysílání v USA

Oblast regulace	Terestrické TV (CBS, NBC, ABC)	Kabelové TV (Fox News, CNN, MSNBC)	Internetové TV a streamy
Dohled úřadu FCC	Přísný. Stanice potřebují státní licenci a musí vysílat „ve veřejném zájmu“.	Minimální. FCC nereguluje obsah ani nevyžaduje vysílací licence.	Žádný. Pod pravomoc FCC v oblasti obsahu nespadají.
Vulgární a nevhodný obsah	Zakázáno (mezi 6:00 a 22:00 hrozí vysoké pokuty za sprostá slova či nahotu).	Povoleno. První dodatek Ústavy chrání téměř jakýkoli obsah; omezují je jen inzerenti.	Povoleno. Řídí se pouze obchodními podmínkami konkrétní platformy.
Pravidlo rovného času (Equal-Time)	Platí. Pokud dají prostor jednomu kandidátovi mimo zpravodajství, musí ho nabídnout i soupeři.	Neplatí. Mohou neomezeně zvát a podporovat pouze jednu politickou stranu.	Neplatí. Žádná zákonná povinnost politické vyváženosti neexistuje.
Zákaz zkreslování zpráv (News Distortion)	Platí. Úmyslné falšování zpráv může vést až k odebrání vysílací licence.	Neplatí. FCC nemá pravomoc trestat kabelové stanice za zaujatost či zkreslování.	Neplatí. Žádný státní orgán nedohlíží na objektivitu online vysílání.

Proč kabelové televize jako Fox News fungují volněji

Historický princip „veřejných vln“. Americký zákon z roku 1934 stanovil, že rádiové a televizní frekvence patří všem občanům a jsou vzácným statkem. Kdo na nich chce vysílat, musí dodržovat pravidla státu (FCC). Kabelové televize jako Fox News nebo CNN však signál posílají po soukromých kabelech a satelitech předplatitelům, takže veřejné frekvence nezabírají.
Prolínání zpravodajství a komentářů. Zatímco klasické stanice tradičně oddělují věcné zpravodajství od názorových pořadů, kabelové kanály postavily svůj obchodní model na silně vyhraněných večerních komentátorských show. Protože na ně nedopadá regulace FCC, mohou otevřeně stranit konzervativním (Fox News) či liberálním (MSNBC) postojům.
Konec doktríny spravedlnosti (Fairness Doctrine). V minulosti musely americké stanice povinně prezentovat oba pohledy na kontroverzní veřejná témata. Tuto doktrínu však úřad FCC v roce 1987 zrušil, což otevřelo cestu ke vzniku čistě ideologicky zaměřených kabelových stanic i názorových rádií.

Kde naopak platí stejná pravidla pro všechny

Žaloby za pomluvu (Defamation). Stejně jako u klasických novin či Joea Rogana nechrání kabelové ani internetové televize nic před soudními žalobami za vědomé šíření lží, které někomu poškodí pověst nebo byznys. Nejznámějším důkazem je případ z roku 2023, kdy stanice Fox News musela zaplatit odškodné 787,5 milionu dolarů společnosti Dominion Voting Systems za nepravdivá tvrzení o zmanipulování prezidentských voleb v roce 2020.
Komerční a autorské zákony. Všechny typy televizí bez rozdílu musí dodržovat autorská práva, pravidla pro ochranu dětí v reklamě a zákony zakazující klamavou reklamu.

Přestože americké kabelové televize požívají široké ochrany podle Prvního dodatku Ústavy a nepodléhají obsahové regulaci úřadu FCC, jejich největším právním a finančním rizikem jsou žaloby za pomluvu (defamation) a pracovněprávní skandály. Tyto spory v posledních letech vedly k historicky nejvyšším mimosoudním vyrovnáním v dějinách médií.

Nejvýznamnější soudní spory o pomluvu (Defamation)

Dominion Voting Systems vs. Fox News (2023). Jde o nejslavnější a nejdražší mediální spor v americké historii. Výrobce volebních zařízení zažaloval Fox News o 1,6 miliardy dolarů za to, že stanice po prezidentských volbách v roce 2020 opakovaně vysílala nepravdivá tvrzení o zmanipulování hlasovacích strojů. Během procesu vyšlo najevo, že vedení i hvězdní moderátoři (včetně Ruperta Murdocha či Tuckera Carlsona) těmto tvrzením v soukromí nevěřili, ale šířili je ze strachu ze ztráty diváků. Fox News v dubnu 2023 těsně před zahájením hlavního líčení přistoupila na rekordní vyrovnání ve výši 787,5 milionu dolarů.
Smartmatic vs. Fox News (probíhající spor za 2,7 miliardy USD). S podobnou žalobou přišla i konkurenční společnost Smartmatic, která požaduje odškodné 2,7 miliardy dolarů. Zatímco menší konzervativní televize Newsmax se se společností mimosoudně vyrovnala v září 2024, soudní bitva s Fox News u newyorského soudu pokračuje a míří k hlavnímu líčení, přičemž soud zamítl snahy televize spor zastavit či odložit.
Zachary Young vs. CNN (2025). Americký veterán námořnictva Zachary Young zažaloval stanici CNN za reportáž z roku 2021 o evakuacích z Afghánistánu, v níž ho televize spojila s nelegálním „černým trhem“. V lednu 2025 floridská porota uznala CNN vinnou z pomluvy a přiřkla Youngovi 5 milionů dolarů za ušlý zisk a poškození pověsti. Ještě předtím, než porota stačila stanovit výši sankčního odškodného (které mohlo dosáhnout desítek milionů), CNN s Youngem uzavřela důvěrnou mimosoudní dohodu.
Nicholas Sandmann vs. CNN a další média (2020). Student katolické střední školy Nicholas Sandmann se v roce 2019 dostal do centra mediální bouře po incidentu s indiánským aktivistou ve Washingtonu, který stanice CNN i další média prezentovala jako rasově motivovaný útok studentů. Po zveřejnění kompletních videozáznamů, které ukázaly odlišný kontext, Sandmann podal sérii žalob za stovky milionů dolarů. CNN v roce 2020 přistoupila na mimosoudní vyrovnání v nezveřejněné výši.

Skandály kolem obtěžování a toxického prostředí

Žaloby proti Rogeru Ailesovi a Billu O’Reillymu (Fox News). V roce 2016 zažalovala bývalá moderátorka Gretchen Carlsonová zakladatele a šéfa Fox News Rogera Ailese za sexuální obtěžování a odvetné vyhození. K obvinění se přidala i hvězda stanice Megyn Kellyová a desítky dalších žen. Skandál vedl k Ailesovu nucenému odchodu a mateřská společnost 21st Century Fox vyplatila obětem na vyrovnáních desítky milionů dolarů. O rok později musel kvůli podobným žalobám a vyrovnáním za 32 milionů dolarů odejít i nejsledovanější moderátor stanice Bill O’Reilly.
Žaloby za diskriminaci v MSNBC a CNN. Obě hlavní liberální kabelové stanice čelily sérii pracovněprávních žalob od bývalých zaměstnanců a producentů týkajících se rasové či věkové diskriminace a nerovného odměňování, z nichž většina skončila tichým finančním vyrovnáním mimo soudní síň.

Proč kabelové televize tak často volí mimosoudní vyrovnání

Ochrana interní komunikace. V americkém právním systému proces zvaný discovery umožňuje protistraně získat veškeré interní e-maily a SMS zprávy vedení i moderátorů. Právě zveřejnění soukromých zpráv ve sporu s Dominionem poškodilo pověst Fox News mnohem více než samotná finanční pokuta.
Riziko sankčních škod (Punitive Damages). Pokud porota dospěje k závěru, že televize lhala vědomě a se zlým úmyslem (actual malice), může kromě skutečné škody udělit i likvidační sankční pokutu. Televize proto raději zaplatí vysokou částku předem, než aby riskovaly nepředvídatelný verdikt poroty

Právní princip „skutečného zlého úmyslu“ (actual malice) je základním pilířem amerického mediálního práva. Jde o extrémně přísný standard dokazování, který chrání novináře, média i podcastery před tím, aby je politici nebo mocné firmy umlčovali prostřednictvím likvidačních žalob za pomluvu.

Co přesně „actual malice“ znamená

V běžné řeči slovo malice označuje nenávist nebo zlobu. V americkém právu má však termín actual malice čistě technický význam, který se vůbec netýká emocí novináře. Aby veřejně známá osoba u soudu vyhrála spor o pomluvu, nestačí jí prokázat, že o ní médium napsalo nepravdu a poškodilo jí pověst. Musí nade vší pochybnost dokázat jednu ze dvou věcí:

Vědomá lež (Knowledge of falsity). Novinář nebo moderátor v okamžiku zveřejnění přesně věděl, že informace je nepravdivá.
Bezohledné přehlížení pravdy (Reckless disregard for the truth). Autor měl vážné vnitřní pochybnosti o pravdivosti své informace, ale přesto ji bez ověření vypustil do světa.

Historický zlom: Rozsudek New York Times vs. Sullivan (1964)

Tento princip zavedl Nejvyšší soud USA v roce 1964 v přelomovém případu New York Times Co. v. Sullivan.

Pozadí sporu. Deník The New York Times otiskl v roce 1960 celostránkový inzerát na podporu hnutí za občanská práva Martina Luthera Kinga, který popisoval brutální zásahy policie v alabamském Montgomery. Text obsahoval několik drobných faktických nepřesností (např. kolikrát byl King zatčen nebo jakou píseň studenti zpívali). Policejní komisař L. B. Sullivan zažaloval deník za pomluvu a alabamský soud mu přiřkl odškodné 500 000 dolarů.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud verdikt jednomyslně zrušil. Soudci konstatovali, že v živé veřejné debatě jsou neúmyslné chyby nevyhnutelné. Pokud by novináři museli platit pokuty za každý omyl, vedlo by to k autocenzuře a strachu kritizovat mocné (tzv. chilling effect). První dodatek Ústavy proto vyžaduje, aby veřejní činitelé snesli i tvrdou a občas nepřesnou kritiku.

Jak princip funguje v praxi

Rozdíl mezi veřejnou a soukromou osobou. Přísný standard actual malice platí pro politiky, celebrity, velké korporace a tzv. „veřejné činitele“ (public figures – lidé, kteří se sami zapojují do veřejných debat). Běžný soukromý občan má pozici u soudu mnohem snazší: stačí mu prokázat pouhou novinářskou nedbalost (negligence), tedy že si redaktor informaci neověřil tak, jak by měl.
Co samo o sobě nestačí k prohře novináře. Soudy opakovaně rozhodly, že jako důkaz actual malice nestačí zaujatost novináře, jeho politická nenávist vůči žalobci, touha po senzaci ani obyčejný lajdácký přístup nebo neschopnost informaci řádně ověřit.
Proč Fox News prohrála se společností Dominion. Většina žalob proti médiím v USA na tomto pravidle ztroskotá, protože je téměř nemožné dokázat, co si novinář myslel. Ve sporu se společností Dominion (2023) se to však podařilo díky uniklým soukromým e-mailům a SMS zprávám, ve kterých moderátoři a vedení Fox News sami psali, že tvrzení o zmanipulovaných volbách jsou „šílené nesmysly“, ale přesto je dále vysílali. To byla učebnicová definice actual malice.

Jak se princip actual malice uplatňuje v éře sociálních sítí a umělé inteligence

Princip „skutečného zlého úmyslu“ (actual malice) zůstává v americkém právu plně platný i pro sociální sítě a umělou inteligenci, ale jeho aplikace v digitálním prostředí naráží na zcela nové právní a technické bariéry. Soudy se snaží napasovat pravidlo z roku 1964 na technologie, kde se lži šíří bez redakční kontroly nebo je generují algoritmy bez lidského vědomí. [1, 2, 3, 4]

1. Sociální sítě, influenceři a běžní uživatelé

Na internetu platí stejná pravidla pro každého uživatele – od běžného komentujícího na síti X až po milionové influencery a podcastery:

Kdo je dnes „veřejnou osobou“ (public figure). V éře sociálních sítí se hranice mezi soukromou a veřejnou osobou stírá. Soudy zavedly kategorii tzv. omezeně veřejné osoby (limited-purpose public figure). Pokud se běžný občan aktivně zapojí do virální online debaty (například natočí video ke kontroverznímu tématu), stává se v rámci této kauzy veřejnou osobou. Pokud ho pak někdo pomluví, musí u soudu prokazovat přísný actual malice místo pouhé nedbalosti.
Paradox diletantství na sítích. Původní rozsudek počítal s profesionálními novináři, kteří mají editory a ověřují zdroje. U influencerů nebo anonymních účtů na sítích je však často těžké dokázat bezohledné přehlížení pravdy, protože tito tvůrci žádné novinářské postupy ani ověřování faktů vůbec nedělají. Soudy pak musí rozlišovat, zda tvůrce vědomě lhal, nebo jen bezmyšlenkovitě sdílel virální fámu.
Ochrana platforem (Sekce 230). Zatímco autor příspěvku může být zažalován za pomluvu, samotná sociální síť (Meta, X, TikTok) je chráněna zákonem. Platforma nenese odpovědnost za obsah uživatelů, a to ani tehdy, když její doporučovací algoritmus pomlouvačný příspěvek masivně rozšíří.

2. Umělá inteligence a tzv. halucinace AI

Generativní umělá inteligence (např. ChatGPT nebo Gemini) přinesla do mediálního práva zásadní oříšek: může mít stroj „zlý úmysl“, když nemá vědomí?

Problém lidského úmyslu (Mens Rea). Jazykové modely si občas vymýšlejí neexistující fakta, soudní spory nebo trestné činy konkrétních lidí (tzv. halucinace). Protože AI nemá vlastní mysl, nemůže „vědomě lhát“. Žalobci proto musí dokazovat actual malice u vývojářské firmy – tedy že firma věděla o tom, že její systém o daném člověku lže, a přesto to neodstranila.
Přelomový případ Walters vs. OpenAI (2025). Rozhlasový moderátor Mark Walters zažaloval OpenAI poté, co si ChatGPT v souhrnu reálné žaloby vymyslel, že Walters zpronevěřil peníze. Soud v Georgii však v květnu 2025 žalobu zamítl ve prospěch OpenAI. Konstatoval, že firma nejednala se zlým úmyslem ani z nedbalosti, protože uživatele výslovně varuje, že AI může chybovat a informace si mají ověřit. Rozumný čtenář tak podle soudu nemůže brát výstup chatbota jako neomylný fakt.
Kdy už vývojáři AI nebo uživatelé riskují prohru. Právní experti upozorňují, že ochrana AI firem není neomezená. Pokud postižená osoba firmu prokazatelně upozorní na konkrétní pomlouvačnou halucinaci a firma ji odmítne opravit, může být splněna podmínka bezohledného přehlížení pravdy. Plnou právní odpovědnost pak nese také člověk, který výstup z AI (např. deepfake video nebo vymyšlený článek) zkopíruje a publikuje na internetu jako skutečnost.

3. Volání po změně pravidel u Nejvyššího soudu USA

Vysoká ochrana podle actual malice vyvolává v éře internetu silnou kritiku i mezi samotnými soudci Nejvyššího soudu USA:

Kritika soudců Thomase a Gorsuche. Soudci Clarence Thomas a Neil Gorsuch opakovaně vyzvali k přehodnocení rozsudku New York Times vs. Sullivan. Soudce Gorsuch upozornil, že pravidlo vzniklo v roce 1964 v době několika málo seriózních redakcí, ale v éře kabelových televizí, sociálních sítí a clickbaitových webů se proměnilo v „neprůstřelnou dotaci na šíření lží v nepředstavitelném měřítku“.
Současný stav. Navzdory těmto výhradám většina soudců Nejvyššího soudu zatím odmítá precedent otevřít. Panuje obava, že oslabení ochrany actual malice by vedlo k vlně šikanózních žalob ze strany politiků a miliardářů proti novinářům i běžným uživatelům sociálních sítí.

Ale zpět k Roganovi

Krize kolem společnosti Spotify z počátku roku 2022 představovala nejvážnější střet mezi byznysovými zájmy streamovací platformy, svobodou projevu a společenskou odpovědností za šířený obsah. Kromě této klíčové události čelil Rogan i řadě dalších skandálů spojených se zdravotními tvrzeními, hosty i politikou.

Krize se Spotify (leden – únor 2022)

Poté, co Spotify v roce 2020 koupilo exkluzivní práva na Roganův podcast za odhadovaných 100 až 200 milionů dolarů, dostala se firma do role vydavatele, nikoli pouhého distributora. Celá kauza eskalovala ve třech fázích:

Otevřený dopis vědců a bojkot hudebníků. V lednu 2022 podepsalo přes 270 lékařů, vědců a akademiků otevřený dopis, v němž obvinili Rogana z šíření nebezpečných nepravd o covidu-19. Krátce nato dal hudebník Neil Young platformě ultimátum: buď jeho hudba, nebo Rogan. Spotify dalo přednost svému nejposlouchanějšímu podcasterovi, načež Young svou tvorbu stáhl a přidali se k němu například Joni Mitchellová či Nils Lofgren.
Zásah do archivu a rasistické urážky. Krátce po covidové kauze zveřejnila zpěvačka India Arie sestřih starších epizod, v nichž Rogan opakovaně vyslovil rasistickou urážku vůči černochům (tzv. n-word). Rogan se veřejně omluvil s tím, že šlo o vytržení z kontextu, ale své chování označil za ostudné. Ze Spotify následně zmizelo přes 110 starších dílů podcastu, což šéf firmy Daniel Ek obhajoval jako rozhodnutí samotného autora.
Reakce vedení a nové smlouvy. Daniel Ek v interním sdělení zaměstnancům odmítl Rogana z platformy vyhodit s tím, že nechce být cenzorem a mazání tvůrců by bylo kluzkým svahem. Spotify místo toho zavedlo informační štítky u epizod zmiňujících covid-19 a zveřejnilo pravidla platformy. Navzdory poklesu akcií a rušení předplatného ze strany části uživatelů zůstal pořad komerčním hitem. V roce 2024 proto firma uzavřela s Roganem novou mehrletou smlouvu v hodnotě až 250 milionů dolarů, která však již ukončila exkluzivitu a vrátila podcast i na YouTube a Apple Podcasts.

Další významné kauzy a kontroverze

Zdravotní tvrzení a duševní zdraví. Rogan dlouhodobě propaguje neověřené léčebné postupy a zpochybňuje vědecký konsenzus. Kromě doporučování antiparazitika ivermektinu na covid-19 vyvolal v dubnu 2026 vlnu kritiky poté, co ve vysílání zesměšnil kolegu a podcastera Thea Vona za užívání předepsaných antidepresiv a radil mu, aby je vysadil.
Prostor pro konspirační teorie. Kritici dlouhodobě poukazují na to, že Rogan dává nekritický prostor hostům s extrémními či nepravdivými názory. Nejznámějším případem je opakované zvaní Alexe Jonese, který proslul popíráním masakru na základní škole Sandy Hook. V září 2020 zase Rogan šířil falešnou zprávu o tom, že lesní požáry v Oregonu zakládali levicoví aktivisté, za což se později omluvil.
Politické obraty a roztržka s Donaldem Trumpem. Přestože Rogan před americkými prezidentskými volbami v roce 2024 podpořil Donalda Trumpa, v průběhu roku 2026 se od jeho administrativy ostře distancoval. Ve svém podcastu opakovaně kritizoval americké zapojení do války s Íránem, tvrdé zásahy imigračního úřadu ICE i nezveřejnění spisů kolem Jeffreyho Epsteina. Před volbami do Kongresu v listopadu 2026 již žádného kandidáta nepodpořil a prohlásil, že současná politika ztratila podporu jeho publika.
Soudní spory o pomluvu. V roce 2024 zažaloval Rogana konspirační teoretik a aktivista Ray Epps za to, že ho Rogan v podcastu opakovaně označil za tajného vládního agenta, který vyprovokoval útok na americký Kapitol ze 6. ledna 2021.

Trocha spekulace závěrem. Co nás čeká v éře médií bez pravidel?

Tradiční média zaspala v tom, že podcenila změnu diváckých návyků, ztratila blízkost ke svému publiku a uzavřela se do formátů, které v digitální éře působí odtažitě. Zatímco novináři dlouho věřili, že stačí přenést noviny nebo televizi na internet, nezávislí tvůrci ovládli algoritmy sociálních sítí a nabídli publiku osobní pouto, autenticitu a dlouhé neformální debaty.

V prostředí, kde algoritmy odměňují emoce a šok více než ověřená fakta, nečeká klasická média zánik, ale zásadní proměna v prémiové ověřovatele reality.

Kde tradiční média zaspala

Přílišná odtažitost a ztráta lidské tváře. Klasická žurnalistika dlouho stavěla na neosobním, institucionálním tónu. V době, kdy lidé chtějí sledovat konkrétní osobnosti, kterým rozumí, působí anonymní redakce nebo upjatý moderátor ve studiu chladně a nedůvěryhodně.
Fixace na krátké formáty a clickbait. V reakci na nástup internetu se mnohá média vydala cestou zkracování zpráv a honby za prokliky pomocí bulvárních titulků. Tím ale ztratila svou hlavní konkurenční výhodu – hloubku a kontext. Publiku, které chtělo jít do hloubky, pak tento prostor vyplnili podcasteri se svými tříhodinovými rozhovory.
Falešná vyváženost (false balance). Ve snaze působit objektivně stavěla klasická média vedle sebe například špičkového klimatologa či lékaře a popírače vědeckého konsenzu, přičemž oběma dala stejný prostor (např. 5 minut v televizi). Tím sama legitimovala dojem, že odborný fakt a laický názor mají stejnou váhu.
Pozdní adaptace na sociální sítě a AI. Vydavatelé dlouho vnímali platformy jako YouTube, TikTok nebo Spotify jen jako doplňkové kanály pro sdílení odkazů, místo aby na nich budovali nativní formáty. Zůstali tak závislí na cizích algoritmech, které navíc s nástupem umělé inteligence a AI souhrnů ve vyhledávačích začaly snižovat přímou návštěvnost zpravodajských webů.

Jaký osud tradiční média čeká

Tradiční média už nikdy nezískají zpět svůj někdejší monopol na informace, ale rozdělí se do dvou hlavních proudů:

Zánik průměrných a čistě inzertních médií. Média, která jen přebírají agenturní zprávy a spoléhají na plošnou reklamu, budou vytlačena umělou inteligencí a sociálními sítěmi. O tento typ obsahu už nemá publikum důvod platit.
Proměna v důvěryhodné „majáky“ a investigativní centra. Přežijí a posílí ta média, která nabídnou něco, co podcaster ani AI nedokáže vyrobit u mikrofonu – drahou investigativní žurnalistiku, zpravodaje přímo v krizových oblastech, práci s utajenými zdroji a nekompromisní ověřování faktů. Jejich byznys model se přesune od masové reklamy k předplatnému od vzdělanějšího a náročnějšího publika.

Co s tím: Cesta z krize pro média i společnost

Vyrovnat hřiště v době, kdy dezinformace a laické názory válcují odbornost, vyžaduje kroky na třech úrovních:

Změna stylu komunikace médií a vědců. Odborníci i novináři musí opustit akademickou a institucionální mluvu. Média musí více stavět na silných novinářských osobnostech, nebát se vlastních podcastů a videoformátů, vysvětlovat složité věci lidsky a přiznávat chyby. Vědci se musí naučit vystupovat v neformálních médiích a obhajovat fakta srozumitelně i bez připraveného scénáře.
Regulace platforem a umělé inteligence. Státy ani mezinárodní společenství nemohou cenzurovat názory, ale mohou regulovat netransparentní algoritmy, které upřednostňují nenávist a lži. Evropská unie se o to snaží prostřednictvím Aktu o digitálních službách (DSA) a Aktu o umělé inteligenci (AI Act), které nutí velké platformy nést odpovědnost za šíření manipulací a povinně označovat obsah vytvořený umělou inteligencí.
Důraz na mediální gramotnost od školního věku. V informačním chaosu se kritické myšlení stává základní dovedností pro přežití. Lidé se musí učit rozlišovat mezi názorem a ověřeným faktem, chápat, jak fungují algoritmy sociálních sítí a proč má vědecký konsenzus větší váhu než virální video na internetu.

Co je ale zapotřebí změnit na prvním místě a hned?

Pro všechny mediální hráče musí začít platit stejná pravidla hry bez rozdílu toho, kdo a kde mediální obsah šíří. Vzhledem k dopadu podcasterů, influencerů, internetových i kabelových tv na volby i zdraví občanů po celém světě, není možné, aby pravidla žurnalistiky platila jen pro tradiční média!

Důležité upozornění: Článek byl vytvořen za pomoci AI Gemini 4 Hydrogen a COPILOT