Smrt zaměstnankyně ruského výzkumného ústavu zabývajícího se morem vyvolala otázky, na které dosud neexistují uspokojivé odpovědi. Světová zdravotnická organizace (WHO) podle dostupných zpráv nedostala všechny potřebné informace o okolnostech úmrtí ani o možném infekčním riziku. Případ přitom upozornil na mnohem širší problém: šest let po pandemii covidu-19 stále není dokončena mezinárodní dohoda, která má pomoci světu lépe reagovat na nové pandemické hrozby.
Záhadné úmrtí v sibiřské laboratoři
Začátkem října zemřela zaměstnankyně výzkumného ústavu v ruském Irkutsku, který se zabývá nebezpečnými infekčními nemocemi včetně moru. Podle informací deníku The Guardian ruské úřady přijaly mimořádná opatření, včetně karanténních zásahů a sledování přibližně 200 kontaktů.
Přesto neposkytly WHO dostatečně podrobné informace, které by umožnily nezávisle posoudit, co se skutečně stalo. Ruská strana následně uvedla, že zaměstnankyně zemřela na zápal plic neznámého původu. Zásadní je, že nákaza morem zatím nebyla veřejně prokázána. Stejně tak nejsou doloženy spekulace o úniku biologické zbraně. Nedostatek transparentních informací však komplikuje vyhodnocení skutečného rizika.
WHO má pravidla, ale omezené možnosti jejich vymáhání
Na problém upozornil Kent Buse, spoluředitel organizace Global 50/50, v dopise zveřejněném 25. října v deníku The Guardian.
Mezinárodní zdravotnické předpisy (IHR) stanovují povinnosti států při oznamování událostí, které mohou představovat mezinárodní zdravotní riziko. U událostí splňujících stanovená kritéria se vyžaduje oznámení WHO do 24 hodin od vyhodnocení.
Jenže WHO nemá pravomoci srovnatelné s národními kontrolními orgány. Nemůže jednoduše vstoupit do laboratoře na území jiného státu a vynutit si vydání biologických vzorků.
Buse proto navrhuje nezávislé ověřování, veřejné hodnocení dodržování závazků a větší odpovědnost jednotlivých vlád.
Pandemie ukázala další problém: kdo získá vakcíny?
Druhý autor, lékař Darren Mann, upozorňuje na spor kolem pandemické dohody WHO. Země s nižšími příjmy mají rychle identifikovat nové patogeny a sdílet jejich vzorky a genetické informace. Požadují však záruky, že v případě vývoje vakcín a léčiv získají také odpovídající podíl na jejich produkci.
Podle Manna požadují závazný přístup k 20 % produkce příslušných vakcín a léčiv v reálném čase. Polovina tohoto množství by měla být poskytnuta bezplatně a druhá za výrobní cenu.
Bohatší státy podle jeho hodnocení upřednostňují dobrovolnější mechanismy. Spor o systém sdílení patogenů a souvisejících výhod tak brání dokončení potřebné přílohy pandemické dohody. Jednání se posouvají do roku 2027.
Proč je to důležité?
Pandemie covidu-19 ukázala, že rychlost sdílení epidemiologických dat, laboratorních výsledků a genetických sekvencí může zásadně ovlivnit schopnost vědců vyvinout diagnostické testy, léčiva a vakcíny.
Pokud některý stát informace zadržuje, ostatní země mohou ztratit cenný čas. A pokud státy, které nové patogeny identifikují, nemají jistotu spravedlivého přístupu k výsledným zdravotnickým prostředkům, může to oslabovat jejich ochotu spolupracovat.
Případ z Irkutska proto není důkazem nové epidemie moru ani blížící se pandemie. Je především upozorněním, že globální zdravotní bezpečnost závisí nejen na vědeckých schopnostech, ale také na důvěře, transparentnosti a mezinárodní spolupráci. A právě tyto podmínky zůstávají podle autorů dopisů v The Guardian nedostatečně zajištěné.
Zdroj: The Guardian | Plague risks in Russia and a dangerous || Souhrn původního článku z The Guardian a obrázek: Iniciativa Sníh
