Vakcína proti hepatitidě A: více než tisíc dětí v randomizované studii s placebem

Když se hledají kvalitní důkazy o bezpečnosti dětských vakcín, největší hodnotu mají randomizované studie, ve kterých je očkovaná skupina porovnávána se skutečným placebem. Takové studie nejsou pouze záležitostí vakcín proti covidu-19. Jedním z příkladů je vakcína proti hepatitidě A, která byla testována v randomizované dvojitě zaslepené studii už na počátku 90. let.

Studie publikovaná v roce 1992 zahrnovala 1 037 dětí ve věku 2 až 16 let. Účastníci byli náhodně rozděleni do dvou skupin: 519 dětí dostalo vakcínu proti hepatitidě A a 518 dětí placebo. Studie byla dvojitě zaslepená – účastníci ani výzkumníci tedy při hodnocení nevěděli, kdo dostal vakcínu a kdo kontrolní přípravek.

To je důležité, protože právě náhodné rozdělení a zaslepení umožňují porovnat výskyt zdravotních obtíží mezi oběma skupinami bez toho, aby výsledek snadno zkreslilo například očekávání rodičů nebo lékařů.

Co děti dostaly?

Očkovaná skupina dostala inaktivovanou vakcínu proti viru hepatitidy A. Kontrolní skupina dostala placebo. Nešlo tedy o srovnání dvou různých vakcín, ale o přímé porovnání vakcíny s kontrolní skupinou bez účinné vakcinační složky.

Děti byly následně sledovány a výzkumníci zaznamenávali nežádoucí účinky i závažné zdravotní události. Průměrná délka sledování v publikované analýze byla přibližně 103 dní.

Co studie zjistila?

Výsledky neukázaly významný bezpečnostní problém spojený s očkováním. Závažné nežádoucí reakce nebyly přisouzeny vakcíně a celkově byla vakcína dobře tolerována.

To je přesně typ informace, kterou placebo-kontrolovaná studie dokáže poskytnout. Pokud se například dítě po očkování necítí dobře, samotný fakt, že se obtíže objevily po aplikaci vakcíny, ještě neznamená, že je vakcína způsobila. Dítě může současně prodělat běžnou infekci nebo jiný zdravotní problém.

Teprve porovnání s kontrolní skupinou umožňuje zjistit, zda se určitá událost objevuje po očkování častěji.

Proč je studie důležitá?

Studie s více než tisícem dětí samozřejmě není dostatečně velká na to, aby dokázala odhalit extrémně vzácné nežádoucí účinky. Pokud by například určitá komplikace vznikala jednou na 100 000 nebo jeden milion očkovaných, taková studie ji nemusí vůbec zachytit.

To ale neznamená, že je studie bezcenná. Naopak. Dokáže poměrně dobře porovnat běžnější reakce a krátkodobou bezpečnost vakcíny mezi očkovanými a neočkovanými dětmi.

A právě zde je důležité rozlišovat dvě různé otázky.

První otázka zní: Způsobuje vakcína běžné nebo relativně časté nežádoucí účinky častěji než placebo?

Na tuto otázku mohou velmi dobře odpovědět randomizované placebem kontrolované studie.

Druhá otázka zní: Může vakcína způsobit extrémně vzácnou komplikaci, která se objeví například jednou z desetitisíců nebo statisíců očkovaných?

Na tu už samotná studie s tisícem účastníků odpovědět nemůže. Potřebujeme miliony očkovaných lidí, dlouhodobé sledování, registry, epidemiologické studie a farmakovigilanci.

Co tedy můžeme říct?

Případ vakcíny proti hepatitidě A ukazuje, že tvrzení „dětské vakcíny se nikdy netestovaly proti placebu“ je příliš obecné a fakticky nesprávné.

Máme zde více než tisíc dětí, náhodné rozdělení do skupin, dvojité zaslepení, skutečnou placebo kontrolu a následné sledování bezpečnosti. Studie nezjistila závažný bezpečnostní signál přisouzený vakcíně.

Vědecky korektní závěr tedy není „vakcína je absolutně bezpečná“, ale: v randomizované dvojitě zaslepené studii s 1 037 dětmi nebyl zjištěn bezpečnostní signál, který by ukazoval na zvýšené riziko závažných nežádoucích reakcí oproti placebu.

Zdroj: Iniciativ Sníh | NIH

---