Telegram autora Mausera de Vadera není jen další sbírkou příběhů. Jedná se o odkaz osudů, fotografií a snů. Autor se ani tentokrát nezastaví před vyznáním citů, ovšem také poukáže na absurdní realitu dneška. Mauser není vykastrovaným předkladačem samozřejmých veršů a zpívánek. Slovy proniká hluboko a přesně. Neváhá ukázat bez obav prstem a poté rozevřít dlaň s trsátkem a nabídkou smíru hudby. O nic se ani tentokrát neprosí. Společenská sonda slov a vyznání je stále aktuální a já mohu opět s potěšením konstatovat, že autor nepostává před žádným tématem. A to i přes svá telegramová STOP.
Při vyslovení slova telegram si každá generace vybaví něco jiného. Patřím mezi ty, co se ještě blanket telegramu učili vyplňovat ve škole. Nikdy jsem ho neposlala, svět už byl ovládán krátkými textovými zprávami. Dnes je Telegram také aplikace pro rychlé odesílání zpráv, na které se toho děje až příliš mnoho.
A pak je to skladba.
Pomiňme, prosím, české interprety, mluvíme o skupině Nazareth. Osobně upřednostňuji jejich úžasnou píseň “Dream on”, ale pokud máte tento hudební žánr v oblibě, nešlápnete v jejich repertoáru vedle.
Stejně jako v dalším exempláři názvu telegram, a to v knize.
Punkový básník a strůjce příběhů, Mauser de Vader, totiž vydal svou další knihu a je ve stylu punku všedních dnů a neztrácí se v šustotu telegramových blanketů. Tvrdě jimi vyráží napovrch.
Knihou navíc spolu s údernými slovy prochází také nádherné fotografie pánů Jiřího Chodila a Michala Munzlingera. Tato kombinace funguje jako dobře zahraný akord a mrazí svou nádherou.
Mauser i zde pokračuje v zaběhnutém stylu kratších statí. Po rozsáhlejším úvodu Jiřího Chodila do reality knihy vás přivítá první kapitola. Její styl už v úvodu připomíná seznam skladeb na kazetě do magnetofonu. Pod plastem byl papírek a na něm prostý seznam názvů skladeb ukrytých na pásku kazety. Nic víc, nic míň. Ale bylo v tom všechno. Navíc v každém úvodu kapitoly autor pro pozorné oko schoval něco navíc. Každá kapitola totiž za prvními slovy ukrývá odkaz, hádanku hudebního nástroje, stupnice, akordu nebo přímo události.
Jako odkaz na festival po Woodstocku, kde byly ukončeny naděje šedesátých let dvacátého století.
A tím se dostáváme k další rovině knihy. Když v turbulentním roce 2021 vyšlo autorovo 3. nástupiště, kdy každý chtěl být součástí příběhu o naději a strhla se tehdy lavina, mohlo to připomínat atmosféru právě ve Woodstocku, byť samozřejmě v úplně jiných kulisách. Příchozí Telegram toto přetíná. Autor sice už v několika předchozích knihách naznačuje, že se dost věcí mění, Telegram to však říká nejrazantněji.
A tak jako telegramy v minulosti, tento již také nenese výhradně jen slova povzbuzení a díků.
Telegram nese více satiry, temnoty i jasného postoje k současnému dění. Autor opět o krok vystupuje z vyšlapaného důlku své generace a dává najevo, co považuje za správné. Přestává být svědkem dávných lásek a zapomnění. Bere do ruky blanket a vpisuje do něj těžká slova. Odřezává je rázným STOP!
Vzkaz světu, aby se na chvíli zastavil ve svém konání a podíval se na to, co za ním zůstává. A nerozlišuje mezi mladou holkou nebo globálně pomatenými starci. Své STOP! inkasují všichni.
Jako vzkaz dobré
Těm z jiných světů
Možná je to vyděsí
Možná jen zklame
Co je to
Hrome
Za planetu
Kde o lásce píší
Na dveře chcané
(ukázka z knihy)
Pokračuje ke svému tradičnímu tématu ztracených šancí, tentokrát však místo k uchopení ruky kráčí sám krajinou. Do Sudet. Do zapadlých uliček. Do prázdných duší. A tam s pomocí náznaků a odkazů, na troskách starého světa, stále pase po naději.
Ale už ji nerozdává zadarmo. Čtenář musí kráčet pevně a zkousnout i to hořké.
Kdo být tu měl
Ten nepřišel
A zbytečných tolik
Až plno u stolů
Kdo mluvit chtěl
Ten oněměl
Zešedneme všichni
Sami a spolu
(ukázka z knihy)
I přes výše uvedené není Telegram kapesní depresí. Je to umělecké dílo, kde s radostí můžete sledovat protnutý um tří lidí. Zároveň to není automatický dávkovač radosti. Naděje stále je, ale s měnícím se světem je nutné ji hledat na více místech najednou. Nečekat instantní spásu a přesvědčování s růžovými brýlemi.
Je nutné ji hledat ve stále živých odkazech, v tepající hudbě. V nás.
A to je poselstvím krátkých statí ve dvaceti šesti kapitolách a nádherných fotografiích. Je třeba hledat všude. Nevzdávat se. Žít.
Díky za to, mistře.
Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka 