Nový lék proti Alzheimerově chorobě míří na protein tau. Výsledky dávají naději, ale vědci zůstávají opatrní

Po desetiletích výzkumu zaměřeného především na amyloidní plaky v mozku přichází nový směr léčby Alzheimerovy choroby. Experimentální lék diranersen (BIIB080) ukázal v klinické studii, že dokáže snížit množství problematického proteinu tau, který je úzce spojen s poškozováním nervových buněk a zhoršováním paměti. Výsledky naznačují, že by tato léčba mohla zpomalit postup nemoci, i když zatím nejde o definitivní průlom ani o lék, který by Alzheimerovu chorobu vyléčil.

Alzheimerova choroba není jen o amyloidu

Současný výzkum Alzheimerovy choroby se dlouho soustředil na bílkovinu amyloid beta. Ta se v mozku nemocných hromadí do tzv. amyloidních plaků, které narušují komunikaci mezi nervovými buňkami. Právě na odstranění amyloidu cílí první moderní léky schopné zpomalit průběh onemocnění, například lecanemab nebo donanemab. Jejich účinek je ale omezený a nemoc nezastavují.

V posledních letech se stále více ukazuje, že dalším klíčovým hráčem je protein tau. Za normálních okolností pomáhá udržovat strukturu nervových buněk. U Alzheimerovy choroby se však tau začne nesprávně skládat, vytváří tzv. neurofibrilární klubka a postupně vede k odumírání neuronů.

Zatímco amyloidové změny mohou být přítomné mnoho let před vznikem příznaků, množství patologického tau často lépe odpovídá tomu, jak rychle pacient ztrácí paměť a kognitivní schopnosti.

Jak funguje nový lék?

Diranersen patří mezi tzv. antisense oligonukleotidy (ASO). Neodstraňuje tau přímo z mozku, ale zasahuje do procesu jeho tvorby. Váže se na genetickou informaci genu MAPT, který obsahuje návod pro výrobu tau, a snižuje produkci tohoto proteinu.

V klinické studii fáze II nazvané CELIA se účastnilo 416 lidí s mírnou kognitivní poruchou nebo časnou Alzheimerovou chorobou. Lék byl podáván injekcí do mozkomíšního moku, protože tak může lépe proniknout k nervovým buňkám.

Po 76 týdnech léčby vědci zjistili, že hladiny tau v mozkomíšním moku klesly přibližně o 50 až 65 procent oproti začátku studie. Současně pacienti užívající lék vykazovali pomalejší zhoršování kognitivních funkcí než skupina s placebem.

Zpomalení nemoci bylo podobné jako u současných léků

Největší pozornost vzbudilo zjištění, že u skupiny s nejnižší dávkou léku došlo ke zpomalení poklesu kognitivních funkcí přibližně o 26 procent ve srovnání s placebem. U některých dalších testů byly rozdíly ještě vyšší.

Výsledky ale nebyly zcela jednoznačné. Vědci očekávali, že vyšší dávky léku povedou k většímu zlepšení. To se však nepotvrdilo – pacienti s největším snížením tau neměli automaticky nejlepší výsledky v testech paměti. To znamená, že vztah mezi množstvím tau a klinickým zlepšením je složitější, než se původně předpokládalo.

Proč je tau tak důležitý?

Jednou z možností je, že amyloid spouští první fázi onemocnění, ale tau následně určuje rozsah poškození mozku. Amyloid může být jiskra, která nemoc nastartuje. Tau může být mechanismus, který šíří požár mozkovou tkání. Proto někteří vědci předpokládají, že nejúčinnější léčba nebude zaměřena pouze na jednu bílkovinu, ale bude kombinovat více přístupů – například odstranění amyloidu a současné potlačení tau.

Výhody a omezení nové léčby

Jedním z pozitivních zjištění je bezpečnostní profil. U diranersenu nebyl zaznamenán problém typický pro některé léky zaměřené na amyloid – tzv. ARIA, tedy otoky mozku nebo drobné krvácení. Objevily se ale komplikace spojené s aplikací do páteřního kanálu a u některých pacientů přechodná zmatenost.

Nevýhodou zůstává způsob podání. Pravidelné injekce do mozkomíšního moku jsou výrazně složitější než běžné podávání léků.

Výsledky studie zatím neznamenají, že lék bude dostupný pacientům. Nyní musí projít větší klinickou studií fáze III, která ověří účinnost i bezpečnost na mnohem větším počtu nemocných. Společnost Biogen plánuje další rozsáhlé testování.

Přesto jde o významný posun. Poprvé se podařilo ukázat, že cílené snížení tvorby tau může mít měřitelný dopad na průběh Alzheimerovy choroby.