Přizpůsobení se změně klimatu v zemědělství: Agrolesnictví chrání půdu a biologickou rozmanitost

Globální oteplování se znatelně a měřitelně zrychluje v důsledku neustálého uvolňování skleníkových plynů z fosilních paliv a dostává náš život i infrastrukturu na hranici možností. Střídají se vlny veder, sucha a přívalové deště. Důsledkem jsou povodně, lesní požáry, ztráty v zemědělství způsobené suchem, sesuvy půdy a bleskové povodně. Zemědělství, které je již tak závislé na počasí, stále častěji přestává fungovat za obvyklých podmínek.

Existují však koncepty, které mohou pomoci přizpůsobit se klimatickým změnám. Mezi ně patří takzvané agrolesnictví, které existovalo již před více než sto lety. Tato pěstitelská metoda padla za oběť průmyslovému zemědělství. Při této metodě se na orné půdě vysazují stromy a keře, které sdílejí prostor s polními plodinami.

Tato varianta pěstování nabízí mnoho ekologických i finančních výhod. Zvláště důležitá je přitom ochrana půdy. Bouře a silné deště rok co rok odnášejí úrodnou půdu. Vrchní vrstva půdy je velmi cenná, protože její namáhavé budování a udržování trvá mnoho let. Škodlivou erozi urychluje klimatická krize. Pásy stromů mohou tento jev výrazně zpomalit, protože působí jako větrolamy. Snižují a rozptylují rychlost větru v nižších vrstvách atmosféry. Kořeny stromů, listí a celoroční pokryv půdy zlepšují absorpční schopnost půdy a zabraňují nekontrolovanému odtoku vody, která s sebou strhává půdu.

Dalším účinkem je „detoxikace“ půdy. Pásy stromů mohou působit jako filtr a odstraňovat z půdy zbytky hnojiv, zejména dusičnany. Tím chrání povrchové vody i podzemní vody.

Stromy navíc ukládají oxid uhličitý do dřeva a půdy a přispívají tak k ochraně klimatu. Nejedná se sice o obrovská množství, ale i tak je to přínos. Dřevo lze také sklízet a využívat jako náhradu za fosilní paliva.

*Zdroj: Ökologisch unterwegs und Outdoor aktiv*

Z agrolesnických systémů mají obzvláštní radost hmyz a ptáci. V okolí těchto výsadeb se zvyšuje druhová rozmanitost. V 50. a 60. letech 20. století bylo mnoho pásů křovin a polních cest zničeno v rámci tzv. pozemkových úprav a jejich plocha byla připojena k orné půdě. Cílem bylo vytěžit z průmyslového zemědělství maximum a odstranit „překážky“ pro velké stroje. Byla však zničena i hnízdiště, stezky pro zvěř a životní prostory zvířat. Keře, živé ploty a rozmanitá vegetace vytvářejí nové životní prostory. Propojené rozsáhlé systémy dokonce nabízejí zvířatům migrační trasy, díky nimž mohou překonat obrovské orné plochy.

Podle studií mohou agrolesnické plochy v průběhu let přinášet stabilnější a často dokonce vyšší výnosy než klasická pole. Kromě toho mohou zemědělci prodávat několik produktů najednou – například obilí, ovoce, šťávu a dřevo. Tyto plochy přispívají k diverzifikaci. Nemusí se přitom nutně jednat o ornou půdu. Vhodné jsou i pastviny, které navíc poskytují stín pasoucímu se dobytku.

V současné době se agrolesnictví opět dostává do popředí zájmu. Federální vláda a spolkové země Německa nabízejí dotace na ornou půdu, pastviny a trvalé plodiny. Dlouhou dobu to představovalo problém, protože podle pravidel EU pro dotace se za ornou půdu považovala plocha, na které se pěstovaly maximálně jednoleté plodiny. To se nevztahovalo na stromy, takže bylo třeba se obávat o dotace na tyto plochy. Koncept agrolesnictví je však zatím málo rozšířený a je zajímavý spíše v ekologickém zemědělství.