Když jen plynoucí slova nestačí, užij jeden z mnoha stylů a možností básně. Protože na život jsou často všechna prostá slova krátká.
I takový pocit jsem měla při čtení Makroskopu, kdy autor vnímá a hodnotí svět přes mystický přístroj. Sleduje nejen své okolí, ale také své pocity. A právě ty ukazuje postupně čtenáři.
Ve dvaceti šesti básních máte možnost povznést se na křídlech strof pomocí slov a necítit strach. Jediná obava může pramenit z náhlých podobenství. Autor totiž pohledem Makroskopu glosuje život, pokrytectví, naději i konec mnoha cest. Necouvne před možností dobrovolného ukončení života, jako rytmicky označí problém měst s holuby.
Stejně jako při procházce městem vidíte mnohé výjevy, Makroskop vás vezme dál životem a nezacloní výhled ničemu. Uvidíte krásu, uvidíte hnus. Uvidíte sami sebe.
Nemusíte z toho být zprvu nadšení, ale stačí otočit přístroj k sobě a zkusit naději lepšího konce. Pořád tam je.
V drobném dílku zahlédnete také ilustrace. Není jich mnoho, ale jsou velice kvalitní a různorodé. Mým favoritem je ilustrace již zmiňovaného holubího problému. Obrázek složený ze slov básně doslova drnčí. Ale i ty klasičtěji pojaté jsou krásné a dodávají knize šmrnc.
Básně jsou různě dlouhé. Od delších zamyšlení příběhového formátu po krátké ukázání prstem. Mně byly bližší kratší pohledy. Často skrývaly totiž spolu s přesnou trefou také určitý úšklebek a to je mi blízké. V několika slovech lze tak nalézt vtip. A to dobrý. I hořký.
Delší příběhy dávají možnost srovnání. Fandíte, marníte i věříte. Závěr nemusí přinést vykoupení, přichází však zkušenost. Pokud je blízká, o to je cennější. Můžete poznat snahu otce a vedle spatřit snahu milenky. Dělí je jen několik stran. Jako v životě.
Makroskop neobsahuje prvoplánovou poezii a jednoduše pojatý veršovaný konzum. Své oko obrací na všechny možné strany. Je potřeba chvíli sledovat jeho pohled a chytit nit básní. Nestačí proletět pohledem a čekat, že čtenáři někdo něco vysvětlí. Takový luxus kniha nikdy neslibovala. Je třeba chvíli vyčkat a dívat se. Zapátrat pohledem.
Při čtení jsem se k jednotlivým básním vracela a zkoumala je. Obracela je. I když sdělení některých může být jasné, jinde je situace složitější. A právě poselství těch jasnějších mě stále přitahovalo zpět. Chtěla jsem vědět, co se mezi slovy skrývá. Byla to vějička příslibu.
Proto dejte pohledu Makroskopu šanci. I když je nutné zaostřit a zastavit se, je to nezapomenutelná zkušenost. V pohledu přístroje totiž máte možnost spatřit i sebe.
Zkusíte to?
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 