Představ si, že stojíš v chodbě kliniky a čekáš na injekci. Míjí tě pacient, který právě proceduru podstoupil — zkřivená tvář, poznámka o tom, jak to „hrozně bolelo“. Ještě než se tě jehla dotkne, tvoje tělo se napíná. Najednou máš pocit, že to bude opravdu nepříjemné.
Co se právě stalo? Podle nové studie z Dartmouth College rozhodně víc než jen obyčejný okamžik empatie nebo nervozity. Výzkumníci ukázali, že sociální informace — tedy to, co slyšíme či vidíme u ostatních — může dramaticky ovlivnit, jak sami prožíváme bolest, psychickou námahu i sledování utrpení druhých.
Síla sociálních očekávání
Studie publikovaná v Proceedings of the National Academy of Sciences pracovala s jednoduchým principem: účastníci nejprve obdrželi umělé sociální signály. Na obrazovce viděli tečky údajně reprezentující hodnocení předchozích dobrovolníků — jak moc bolestivý nebo náročný byl úkol. Ve skutečnosti šlo o náhodná data. Výzkumníci tak mohli zkoumat čistý efekt očekávání vytvořeného sociální informací.
Výzkumný tým následně sledoval, jak tato navoděná očekávání ovlivnila skutečné prožitky účastníků během tří typů testů:
1. Experienciální fyzická bolest
Účastníci dostávali řízené tepelné podněty na předloktí. Slabé teplo však lidé označovali jako výrazně bolestivější, pokud byli předem „informováni“, že minulí účastníci hlásili vysokou bolestivost.
2. Vikariátní bolest (sledování bolesti u druhých)
Pouhé sledování videí lidí trpících bolestí vyvolalo silnější emoční reakce, pokud byli účastníci přesvědčeni, že ostatní hodnotili scénu jako velmi nepříjemnou.
3. Kognitivně náročný úkol
Mentální rotace 3D objektů byla subjektivně náročnější, pokud sociální signály tvrdily, že předešlí lidé úkol považovali za těžký.
Sebevyplňující proroctví v praxi
Studie potvrzuje, že naše očekávání nejsou jen pasivní představy — proměňují se ve skutečnost, kterou opravdu prožíváme. Když očekáváme bolest, více ji cítíme. Když čekáme náročnost, více se vyčerpáme. A když věříme, že druhý trpí hodně, naše empatie se tomu přizpůsobí.
To vše vytváří dlouhodobé, zakořeněné vnímání, protože naše mozky mají tendenci tato sociálně vytvořená očekávání dále udržovat a posilovat. Tím mohou vznikat tzv. sebevyplňující proroctví — přesvědčení, která se sama potvrzují, protože podle nich hodnotíme své vlastní zážitky.
Proč je to důležité?
Výsledky mají význam v mnoha oblastech každodenního života:
- Zdravotnictví: Pacient může očekávat větší bolest jen proto, že ostatní sdílejí negativní zkušenosti.
- Psychologie a vzdělávání: Lidé mohou selhávat v úkolech, které „mají být těžké“, protože jejich mysl se předem nastaví na neúspěch.
- Sociální interakce: Naše interpretace cizího utrpení může být zkreslená tím, co si myslí ostatní — což má důsledky například v posuzování, zda někdo potřebuje pomoc.
Závěrem
Tento výzkum krásně ukazuje, že naše prožitky nejsou objektivní — filtruje je sociální kontext, do kterého jsme zasazeni. A byť to může znít znepokojivě, je v tom i naděje: když si uvědomíme, jak moc nás čekání ovlivňuje, můžeme se naučit tato zkreslení vědomě korigovat.
Možná příště, až ti někdo řekne, že injekce „hrozně bolí“, se na tu větu podíváš jinak.
Použité zdroje
How People’s Opinions Influence the Impact of Negative Experiences, Scienmag (2026) [scienmag.com]
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 