Všechny tváře smrti autora Adama Pýchy patří mezi mystery thrillery. Zájemce o příběh vstoupí do ulic fiktivního Severního Pfalzu, části Prahy s vlastními pravidly. V knize je navíc vystavěna alternativní historie dvacátého století, která naprosto mění pravidla hry. Spolu s pomyslným Pfalzem tak vstoupíte do světa, kde nic nefunguje tak, jak jsme zvyklí a kde za každým rohem může číhat jiná zrůda. Zároveň však máte šanci potkat ty nejlepší z nejlepších a kráčet jejich příběhem. Hrdí lidé Pfalzu si vás získají a dva hlavní hrdinové, Vincent a Samuel, ochrání před hrůzami znamení, nezapomenuté historie a příliš hmatatelného děsu. I když autor mohl dát daleko více péče vysvětlení historie svého světa a návaznosti na jeho reálie, duchařská část příběhu je skvělá. Spolu se zachycením atmosféry periferie, zmaru a stále planoucích nadějí vznikl příběh, který má šanci oslovit každého. I toho, kdo už třeba zapomněl.
Jako hrdý Ostravák miluji Prahu, kde jsem strávila první polovinu dětství. A bylo to krásné. Praha měla pro předškolní dítě úžasnou paletu možností, a i když na jedné straně Prahy probíhaly kšefty v Discolandu a v další si to starý Běla vyřizoval s kdekým, míjelo mě to. Pozdější návrat do Ostravy pro mě byl náraz do zdi. Ostrava se mi ale nakonec přelila do krve a dnes se s ní cítím srostlá pevně. Ale Prahu v srdci mám stále.
Proč to vyznání v úvodu recenze, která má být přece o knize, a ne o nějaké nostalgii?
Než se dostanu ke knize samé, ráda bych tímto úvodem vysvětlila svůj vztah k ní. Jelikož se jedná o příběh, který si každý spojí s něčím jiným a zabrnká u něj na jinou strunu. U mě dal vzniknout jistému podobenství, ke kterému se postupně dostaneme.
Příběh mysteriózního thrilleru nesleduje pouze jednu linii, kráčí s několika postavami. Mezi ty hlavní patří postarší Vincent, policista v procesu penzionování, a Samuel, vyvrhel s dluhem. V úvodu zmizí mladičká dívka a oba muži se střetnou ve snaze ji najít. I když jejich součinnost je spojená častěji se spoluprací, oba pocházejí z natolik odlišných světů, že střety se střídají s podáním ruky. Cíl je však stejný. Najít dívku v bizarní části Prahy, zvané Severní Pfalz.
Zde se zastavíme. Co je to, sakra, Severní Pfalz?! Kniha má spolu se zajímavou atmosférou duchařiny, thrilleru a mysteria také kostru příběhu vystavěnou na alternativní historii. Dějepisce tu nahrazovat nebudu, jen prozradím, že autor si pohrál s myšlenkou jiného závěru druhé světové války a výměny okupačních mocností, příběh se tedy odehrává v devadesátých letech dvacátého století stále pod sovětskou nadvládou. Zde bych si dovolila kritický osten. Alternativní dějiny jsou super a dá se na nich vystavět všechno až do vzdálenosti jiných galaxií. Ale je potřeba tomu věnovat nějaký čas v knize. Pokud opírám děj o něco jiného, než se dá nalézt v běžné učebnici dějepisu, je potřeba napsat část své vlastní učebnice a do knihy ji vložit. Takto jsem strávila několik kapitol zoufalým přemýšlením, jak autor dějiny posunul a co znamená co, jelikož několik odstavců na chlopni přebalu mi absolutně nestačilo. S ohledem na propracovanost děje ani nemohlo.
Severní Pfalz je každopádně mystická část Prahy spojená právě s určitou německou stopou. Část žije dle svých pravidel a přechází do krve svých obyvatel. Kdo se zde narodil, pomyslný řetěz přetne jen stěží. Kdo Pfalz okusí, jinde už spokojen být nemůže. Místo zázraků i věčné temnoty. Místo lidí hrůzných i těch nejlepších. Spolu s opuštěnými aglomeracemi plnými zapomenutých jedů je to ideální místo pro život. A právě v této části jistě našel něco ze sebe samého každý, kdo se narodil na nějaké periferii, ať už se jedná o Sudety, padlé průmyslové oblasti a nejlépe obojí. Autor dal Pfalzu atmosféru právě té závislosti, jakou v sobě cítí každý, kdo je s takovým místem spjat. Protože ať chce nebo ne, každý útěk skončí návratem. I kdyby jen krátkým nebo jen virtuálním, tak potřebným.
Děj samotný je mystériem zázraků a čisté hrůzy v mystické pražské periferii žijící dle vlastních pravidel. To vše umocňuje přežívající sovětská totalita, kdy je nejenom potřeba sledovat přízraky kolem sebe, ale i dávat si pozor na pusu, jelikož se kolem pohybují stvůry lidské i celkově mrtvé. Tím vším se probírají Vincent a Samuel, každý svou cestou a ukazují tak čtenáři všechny stránky Pfalzu. Autor děj prokládá výtahy z knihy o historii Prahy a zasazuje Severní Pfalz do celkové historie města. I když jsem věděla, že se pohybuji většinou ve fiktivním světě, autor mě tímto právě znejistil. I při čtení knihy stíral hranici mezi realitou a mystériem a zblbnul mě tak, že jsem zkoušela dohledat si uvedené věci na internetu. Samozřejmě marně. Nic z toho neexistuje. Ale ta nejistota, kde končí fantazie a začínají dějiny…
Kniha dokáže čtenáře doslova vcucnout a nepustit až do samotného závěru. Mystická pražská čtvrť pomalu vstřebává své obyvatele a neváhá sahat i do ostatních městských částí Prahy. Sledujete dva hrdiny hledající záhadně zmizelou dívku, a přitom vnímáte velkolepost místa. Jednotlivé postavy se proplétají ve svých starostech, radostech i znameních. Je těžké je uchopit. Vyklouznou. Nedají se tak jednoduše polapit.
A to je i kniha sama. Všechny tváře smrti je těžko uchopitelný thriller, kde si každý najde svůj osten v srdci. Pro mě to byl neskutečný obraz Ostravy a jejích často zaniklých aglomerací umístěný do důstojnosti Prahy. Nebylo těžké představit si mrtvou chemičku uprostřed života Severního Pfalzu, jelikož tady byla v centru zase koksovna a část provozu dolování uhlí o kus dále stále stojí. Kniha mě nekonečně fascinovala atmosférou a říct o ní pouze jednu věc je těžké.
Shrnu to tedy krátce.
Bylo to fakt dobrý. Přečtěte si to taky a nechte se fascinovat po svém.
(Knihu mi koupil manžel v rámci žádné spolupráce a opravdu mě moc bavila.)
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 