Pavel Špatenka: Když se pachatel prohlásí za oběť aneb Psychologická analýza Balšínkova článku o Motoristech

Celý text je postavený na souvislostech mezi psychologickým mechanismem a jeho morálním důsledkem. Vybral jsem tento článek z novinářského odpadu záměrně, protože je prototypem psychologického boje, který nás dnes svírá z východu i ze západu.

Článek D. B. v Echo24 působí na první pohled skoro žoviálně, jako obhajoba „nováčků“, kteří to ve světě politiky schytávají. Autor mluví o „bažantech“, o mazácké vojně, o mediální šikaně Motoristů, o dobře zorganizované kampani proti Filipu Turkovi a jeho hnutí.

Jenže pod tímto vyprávěním se neskrývá novinářská analýza, ale něco mnohem temnějšího – psychologická obrana, která převléká zlo za dobro, která přepisuje realitu, až se pravda začne podobat lži a lež začne znít jako odvaha.

📌 Balšínek zde nevysvětlil realitu.

📌 On ji přerámoval – vlastně rovnou přepsal z černé na bílou.

📌 Z pachatele dělá oběť.

📌 Z politického fenoménu, který nese znaky uctívání fašismu, vytváří romantický příběh o outsiderovi, kterého systém šikanuje.

To je klasický příklad toho, kdy se útočník stylizuje do role pronásledovaného. Tak se z pachatele stává oběť, z oběti viník a surovost se zamaskuje žoviálním tónem. To je přesně ten druh ospravedlnění, který dělá ze zla ctnost.

RÉTORIKA ZRAZENÉ IDENTITY

📌 Balšínek tímto vyprávěním nevědomě nabízí čtenáři emocionální rámec: Motoristé jsou ti mladí, nevinní, trochu drzí, ale poctiví kluci, které svět nechápe.

📌 A kdo je jejich protivník? Mocný, arogantní „deep state“.

📌 Kdo to je, nevysvětlil – jen to tak nazval, protože samotný ten výraz nese už svůj propagandistický zápach a amorální konotaci.

📌 Jeho jazyk vtahuje čtenáře do pocitu, že „my“ jsme ti normální, zdraví, a „oni“ jsou ti, kteří nás chtějí umlčet.

Je to klasický mechanismus, kterým se autoritářské myšlení imunizuje proti kritice. Pokud máš pocit, že tě napadá nepřítel, nemusíš přemýšlet o vlastní odpovědnosti.

OBRANNÝ MECHANIZMUS V AKCI

📌 Psychologicky tu sledujeme typickou dynamiku popření a projekce.

📌Článek zamlčuje samotnou povahu Turkových výroků a činů – jejich fašizující, agresivní a dehumanizační podtext (popření).

📌 Vinu za napětí ve společnosti přenáší na „mocné progresivisty“ a „médiá“, která údajně šikanují nováčky (přenos).

Tento mechanismus umožňuje zachovat pocit morální čistoty: „My nejsme problém, my jsme oběti.“

Je to útěk před studem a odpovědností, který dnes prostupuje velkou částí veřejného prostoru.

PSYCHOLOGIE FAŠIZACE

Fašismus nezačíná hesly, ale psychickým procesem.

✴️ Nejdřív se člověk cítí přehlížený.

✴️ Pak zrazený.

✴️ A nakonec přesvědčený, že musí „bojovat za pravdu“.

✴️ Čím víc ho tato pravda bolí, tím víc potřebuje hněv a nenávist, aby necítil bolest.

Právě takto se rodí ideologie, která svou agresi převléká do slov o svobodě, odvaze a odporu vůči pokrytectví.

AMNESTIE NÁSILÍ

Balšínkův text tento mechanismus posiluje: místo aby popsal nebezpečí fašizujícího chování, dává mu psychologickou amnestii – protože „je to přece jen drzý nováček, který dostává sodu“.

KDYŽ CHYBÍ ZODPOVĚDNOST

V celém článku chybí jediné: morální dimenze odpovědnosti.

Filip Turek a jeho hnutí nejsou oběťmi, ale nositeli násilného, povýšeného a manipulativního stylu politiky, který pracuje s nenávistí, pohrdáním a fašizující estetikou síly.

Když se kdokoliv snaží vysvětlit, že fašistické postoje Filipa Turka jsou jen „černým humorem“, tento argument neobstojí.

Ani psychologicky, ani lidsky.

I kdybychom na chvíli připustili, že jde o humor – a nejde – pak tento „humor“ není v rozporu s jeho osobností, ale je jejím přesným výrazem.

Turek, Trump a jim podobní se totiž nesnaží normalizovat jen agresi, ale nadřazenost samce nad vším ostatním.

Deklarují tím svou domnělou převahu a své místo ve společnosti, které si ovšem vynucují silou – jak jinak.

Jejich verbální násilí je jen pokračováním stejného postoje: pohrdání slabším, vynucování pozornosti a dokazování moci.

Reakce veřejnosti na tyto projevy není „hon na motoristy“.

Je to přirozený pokus společnosti bránit hranice civilizace, hranice lidské důstojnosti.

Balšínek tyto hranice rozmazává.

A právě tím je jeho článek nebezpečný.

Ne proto, že by byl sám fašistický, ale proto, že normalizuje psychologii fašismu – ten hluboký vnitřní mechanismus, který obrací bolest v hněv a vinu ve spravedlivé rozhořčení.

Balšínkův text není novinařina. Je to obranný mýtus, který přetváří realitu, až se agresor stává mučedníkem. A to je vždy začátek temných dějin. Ne proto, že by novinář chtěl zlo – ale proto, že mu pomáhá tím, že ho psychologicky omlouvá.

Zdroj: Pavel Špatenka

MUDr. Pavel Špatenka (1964) je český lékař, terapeut a autor knih o sebepoznání. Po studiích na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy působil několik let v klinické praxi i ve farmaceutické společnosti. Od roku 2000 se plně věnuje terapii a práci s lidmi. Je zakladatelem projektu „Sebepoznání a vědomý život“.




Napsat komentář