Téměř 7 z 10 testovaných přeživších COVID-19 netušilo, že mají oslabený čich

Čich pacientů, kteří prodělali covid19, může být zhoršený ještě roky po infekci, aniž by si toho všimli, uvedlo v JAMA Network Open konsorcium Researching COVID to Enhance Recovery (RECOVER) .

Studie RECOVER-Adult prováděla dotazování dospělých s předchozí infekcí SARS-CoV-2 i bez ní ohledně jejich příznaků přibližně každých 90 dní od října 2021 do června 2025.

Výzkumný tým nabídl čichové testování všem účastníkům studie, kteří hlásili změnu nebo ztrátu čichu (hyposmie, respektive anosmie) nebo chuti (ageuzie), a také náhodnému 15% vzorku účastníků bez poruchy čichu. Testování bylo provedeno pomocí testu identifikace čichu (UPSIT) Pensylvánské univerzity, který zahrnuje 40 různých pachů. Testování probíhalo na 83 místech v 35 státech a teritoriích USA.

V kohortové studii s 3525 účastníky, kteří podstoupili formální testování po infekci SARS-CoV-2 pomocí nástroje v průměru 1,8 roku po datu indexu, bylo zjištěno, že subjektivně hlášená změna nebo ztráta čichu či chuti v této populaci přesně odrážela čichovou dysfunkci: 79,8 % se subjektivně hlášenou změnou nebo ztrátou mělo v testu UPSIT hyposmii. Účastníci s předchozí infekcí SARS-CoV-2 a subjektivně hlášenou změnou nebo ztrátou měli v průměru skóre UPSIT na úrovni 15. percentilu pro svůj věk a pohlaví. Avšak 66,0 % infikovaných účastníků bez subjektivně hlášené změny nebo ztráty mělo také abnormální skóre UPSIT (stejně jako 60,0 % bez předchozí infekce a bez subjektivně hlášené změny nebo ztráty), což naznačuje, že nerozpoznaná ztráta čichu je v populaci běžná a častější u osob s předchozí infekcí. Abnormální skóre UPSIT se shodovalo se subjektivně hlášenými kognitivními deficity.

Zjištění potvrzují předchozí studie, které naznačují, že SARS-CoV-2 je spojen s přetrvávající čichovou dysfunkcí a potvrzují malé předchozí objektivní studie, které zjistily, že pacienti podceňují ztrátu čichu.

Důvod tohoto podceňování je nejistý. Je možné, že kognitivní deficity by mohly přispívat ke sníženému vnímání senzorických změn. Jedna studie například zjistila, že pacienti s přetrvávající čichovou dysfunkcí po infekci SARS-CoV-2 měli nižší objemy šedé hmoty jak v čichové kůře, tak v dalších oblastech mozku souvisejících s kognitivním, senzorickým a emočním zpracováním než pacienti bez čichové dysfunkce.

„Tyto výsledky naznačují, že by poskytovatelé zdravotní péče měli zvážit testování ztráty čichu jako rutinní součást postcovidové péče,“ dodala. „I když si toho pacienti nemusí hned všimnout, tupý nos může mít hluboký dopad na jejich duševní i fyzickou pohodu.“