Zážitkových průvodců, kdy někdo někam jel a pak o tom něco napsal, není úplně málo. Od nejslavnějších autorů, kteří si na tomto žánru vyrobili popularitu a široké publikum až po drobné cestovatele, kteří pocestovali i s rodinou a pak vytěžili knihu.
Do druhé kategorie se svým počinem může řadit i Jiří Fišar s titulem Americké prázdnily. Jednoho dne se konečně dohodli doma, že jako rodina vyjedou do USA a jak řekli, tak udělali. Vyprávění doprovázejí praktické rady, připomínky i dialogy nad jednotlivostmi. Ještě doplním, že vyprávění je v první osobě osobnosti autora.
Kniha je poté členěna po jednotlivých úsecích cesty krátkými kapitolami. Ty obsahují jak množství příjemných fotografií, tak i filosofické úvahy autora. Knihy tohoto typu jsou přísně subjektivní. Dva lidé nezažijí na jednom místě to samé a je důležité k tomuto takto přistupovat. Kapitoly jsou krátké a popis výstižný. Rodina někam dorazila, někam šla, něco zažila, a tak to bylo.
Někomu se to může zdát málo, ale pro představu o místě to stačí a že autor nepoužívá květnaté popisy ani se nepokouší o bezbřehý humor, to vnímám jako výhodu. V každé kapitole se také dělí o své rady a tipy na cestu do popsaného místa. Sluší se ještě zmínit, že rodina projela západ USA ve vypůjčeném voze, dojela do několika měst a národních parků a sledovala jak navštívená místa, tak ostatní kolem sebe.
V každé kapitole je tak kromě postřehů geografického charakteru také několik historek a postřehů o lidech kolem. Čtenář tak snadno zjistí, že je to vlastně všude stejné, jen v USA větší. Oceňuji postřehy ze sekvojového parku, to jeden úplně viděl oblíbené a přehlcené destinace u nás, kdy ale stačí ujít dvě stě metrů bokem a najednou nikde nikdo.
Právě pocit blízkosti je to, co mě ke knize připoutalo. Autor si na nic nehraje a vypráví o rodinné cestě bez příkras, upřímně, jako by seděl vedle vás a společně se díváte na fotografie. Žádné velké soudy, jen osobní postřehy a sem tam trochu filozofie. Bylo to příjemné, bavilo mě to a když se celá rodina Fišarova shromáždila k odletu domů, bylo mi to trochu líto.
Bylo to příjemné čtení, a i když lze nalézt k tématu dynamičtější zážitkové průvodce s vyprávěním o prožité cestě, klidná síla Jiřího Fišara a nadhled byly fajn. Takového parťáka na cestách má každý rád.
Většina kapitol končí geografickými a byrokratickými upřesněními, které ulehčí případnému napodobiteli americké cesty život. Na konci knihy je itinerář cesty a další vysvětlivky. Dle data vydání knihy rodina prožila cestu ještě před covidovou pandemií a dočasným omezením cestování (což jim moc přeju, člověka pak nenapadlo, co všechno se stane), takže nyní bych si předtím platné oficiality několikrát ověřila.
To ovšem udělá každý příčetný cestovatel. Přiznám se, do USA neplánuji jet, takže jsem tyhle části knihy přeskakovala. Ale kdo zažil nebo chce zažít, to jistě ocení.
Od knihy neočekáváte žádné výbuchy emocí ani velké napětí. Na rodinné dovolené na jiném kontinentu o to ani nestojíte. Fišarovi projeli část USA, bylo to s nimi fajn a hodně mě to bavilo. Pokud ještě do budoucna něco autor vydá, ráda se k němu vrátím. Na jeho předchozí knihu o Annapurně se chystám a očekávám opět příjemné vyprávění.
Pokud hledáte klidné čtení bez příkaz na noční stolek nebo do MHD, máte vybráno.
A to se vyplatí.
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 