Křehké věci autorky píšící pod pseudonymem AliBean jsou sbírkou intimní poezie oslovující každého z nás. Obavy i střípky naděje vetkané do veršů s nádhernými ilustracemi autorky jsou otevřenou bránou do duše. Při jejich čtení náhle ucítíte pocity známého. Podobnost se slovy na papíře začne potichu promlouvat ze stránek, pokud se zaposloucháte, uslyšíte příběh podobný tomu vašemu a zároveň úplně jiný. Každá z básní je na jednotlivé stránce, některé jsou podtištěny obrázkem květiny a dodávají tak jinotajný pocit obsahu. Kniha každého zasáhne jinak, mně se to stalo u obrázku kočičky, střípek vzpomínek však nalezne každý. V tom je kniha originální. I když do ní autorka vepsala své zkušenosti, má šanci oslovit každého zájemce o listování. Protože co se může zdát tak jiné, se ve skutečnosti dotýká nás všech.
Pojem intimní lyrika je něco, co jsem už dlouho nepoužila a rozhodně déle jsem podobnou sbírku básní nečetla. Existují básnické sbírky zobrazující sice autorovo nitro, ale zároveň se odvíjí i od dalších současných témat či projevují sounáležitost s vnějšími postoji. Křehké věci jsou ovšem přesně tím, co říká název.
Křehkým odhalením autorčina nitra, jemným pohlazením větru a dotekem rosy na bosých nohou.
Tenká knížka je dělena po jednotlivých básních, co stránka, to úder srdce. Mezi nimi je rozptýleno několik krásných kreseb uhlem. Z jednotlivých tahů vyvstávají na svět obrazy, tak lze definovat i samotné básně.
U kresbiček se zastavím, jsou opravu nádherné. Jedná se o ilustrace samotné autorky a každý obrázek nese samostatný příběh. Mým favoritem je ilustrace kočičky na půdě, ale každý čtenář si má šanci zamilovat tu svou. Dýchají jarem a nostalgií a jen při pohledu na ně máte pocit poznání známých míst.
Básně procházejí autorčiným životem a zastavují se u témat, jaká čekají každého z nás, pokud už jste se s nimi nepotkali. Odchod rodičů, obavy z budoucnosti, pocit vlastního odcházení nejen ze světa, zároveň radosti a naděje každého dne. I když v sobě neseme mnoho bolestí, jsme zároveň pány své naděje. Sbírka nedává návod k překonání bolestí ani nástrah života, autorka se nepasuje do role životního kouče a básně nejsou štěkavé příkazy k nalezení radosti ze života.
Každý verš je svědectvím o bolesti i strachu, hlavně však pohledu kupředu a nalézání šancí i ve vlastních myšlenkách. Autorka vám povede pohled po krásách kolem stejně jako vás zastaví u vnitřního neklidu. Skrze své básně vás vezme za ruku a ukáže vám ten svůj. A pak se rozejdete lesy a stráněmi v družném rozhovoru veršů a tužeb.
Křehké věci jsou krasná kniha. Na části stránek lze při správném úhlu pohledu vidět květ luční květiny a toto definuje celou knihu. Na první pohled spatříte básně, kresby, stránky. Na ten další však uvidíte spojené ruce, něžné políbení a cestu vpřed.
Není to kniha na jedno přečtení a stejně jako přibývají životní zkušenosti, přibývají i vztahy a sdělení veršů. S prožitým můžete jinak naslouchat básním. Můžete vidět nové detaily kreseb. Ty, které jste předtím nedokázali vidět. Klíč přišel až poději.
Autorka nabídla kousek své duše a skryla jej do stránek drobné knížky. Stiskněte ji v ruce jako dlaň dobrého přítele a věřte, že právě tato kniha má šanci se jím stát.
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 