Drobná kniha Jasanové básně autorky Kateřiny Mandulové (ne, nejsem to já), vás pozve na svahy do jiskřivé zimy a na starých lyžích se proženete krajinou i duší autorky. Naivní poezie dle jednoduchého schématu přímočaře a s radostí popisuje svět kolem autorky a zve do něj každého podobného nadšence. Ilustrace jsou v knize úžasným doplněním a dýchá z nich mrazivá atmosféra radosti. Knížka je vhodná jako dar lyžařskému nadšenci nebo každému milovníku zimy a dýchne z ní na vás chlad i prosté štěstí z bílých vrcholků, které jen zvou k projetí na prkýnkách s radostí vyrobených.
Poezie je u nás stále i přes svou tradici trochu Popelka mezi žánry. I když v české literatuře nalezneme české básníky světového významu a v současné poezii je mnoho úžasných jmen a sbírek, je kniha poezie pro českého čtenáře spíše druhou až třetí volbou, pokud po takové knize vůbec sáhne. Byť vím, že vůči skalním čtenářům poezie není toto hodnocení fér, vedou stále spíše severská detektivka a erotické fantasy, než existenciální verše, jakkoliv jsou krásným zrcadlem doby a odrazem duše básníka.
Proto jsem ráda za každý zajímavý veršovaný počin a kniha Jasanové básně mezi ně patří. Pokud bych však měla srovnávat, rozhodně jemná kniha, ve které se autorka dopouští vyznání ze své lásky k lyžování na historický lyžích, je rozhodně něčím naprosto jiným než například pověstné Třetí nástupiště Mausera de Vadera. Musela jsem se tedy při čtení přehodit na jinou vlnu, protože nyní bylo jasné, že v knize nebudou důmyslné verše kritických glos o lidské hlouposti a marnosti nebo erotická vyznání niterných tužeb. A že nebudu v polovině stránek v extázi nechat si kus knihy vytetovat na záda.
Jasanové básně nejsou existenciální počin ani neukazují světlo v temnotách opředené slovy co hladí i bodají. Autorka v úvodu sama přiznává, že našla staré lyže, začala na nich jezdit a napadaly ji přitom básničky. Což je samo o sobě pěkné, určuje to také celý ráz knihy. Není možné v ní hledat náročnost ani nic jiného. Je to vyznání. Přímočaré, mnohdy působí dětinsky. Ale nemělo nikdy ambice vystřelit šíp slov do davu. Jen potěšit a připomenout si jiskřivost kopců a přátelství nadšenců do historického lyžování nebo lyžování vůbec.
Ke knize samé.
Kniha je členěna do několika částí. V úvodu autorka krátce sdělí své motivace k napsaní knihy spolu s dalšími okolnostmi. Je to pěkné povídání rodinného střihu a úvod k veršíkům. Ty se rozkládají na přibližně dvou třetinách knihy spolu s ilustracemi. Jejich autorkou je rumunská ilustrátorka a designérka Ana Banica (není to napsáno úplně správně, ale na rumunskou klávesnici přepínat nebudu). Ilustrací je v knize na její rozsah poměrně dost a jsou nádherné. Schématicky a jednoduše pojaté obrázky lyžařů jsou pastvou pro oči. Žádný kýč, čisté linie. Skutečná nádhera a knize dávají příjemný ráz. V poslední třetině knihy je pak část nazvaná Legenda, která několika větami seznamuje čtenáře s postavami zmíněnými v knize. Jedná se o postavy legend stejně jako skutečně kdysi žijící lyžařské nadšence. Každý má svou ilustraci a je to velmi půvabná část knižního celku.
Verše samotné jsou psány nejprostší formou ABAB a není možné v nich hledat nic víc než říkají. Popisují myšlenky, příběhy prožité i smyšlené, skutečnost mnohde nafouknou, jindy vylíčí přesně. Nejsou špatné. Je to naivní přímá poezie pro nekomplikované dny bez touhy rozbíjet podstatu světa. V doplnění nádherných ilustrací se jedná o fungující celek. Knihu mohu doporučit jako dar nadšencům do lyžování a jiskřivých svahů. Věřím, že v ní najdou vlastní pocity i myšlenky přetvořené do nenáročných veršíků.
Je s tím však třeba počítat a neodvrhnout knihu jen proto, že působí jednoduše. Zároveň varuji před jejím darováním dětem. Knížka možná působí jako dětská literatura, ale pokud se nedostane do rukou dítěti z lyžařské rodiny s přehledem o historickém lyžování, tak většinu věcí dítě nepochopí. Veršíky možná na zkušeného čtenáře dětsky budou působit, ale do dětského světa nepatří.
Pokud tedy hledáte dar pro lyžařského nadšence nebo jen chcete strávit chvíli u nenáročné literatury s nádechem jiskřivé zimy, jaká už moc nebývá, sáhněte po útlém svazku a nechte si jednoduše vyprávět několik příhod na historických lyžích. Když od knihy nebudete očekávat víc, než dává, budete nakonec i rádi za možnost se zasnít někde na svazích a třeba dostanete chuť si jízdu na jasanových lyžích i vyzkoušet.
Drobný dodatek. Abych předešla obvinění, že jsem kariérista recenzující si vlastní knihy, tak v případě jména mého a autorčina se jedná o pouhou shodu. Byla jsem v sedmé třídě jediný účastník lyžařského kurzu, kterému bylo odpuštěno lyžování, protože takový antitalent tam nikdo nezažil a raději marné snahy mě naučit jízdě na lyžích brzy nechali. Jsem jim za to dodnes vděčná. Takže jsem určitě při jízdě na jasanových lyžích nesložila jedinou báseň. Autorka je sestřenicí mého muže a prakticky se neznáme, tolik k určitým vazbám, které ve své podstatě neexistují.
To kdyby někoho napadlo, že jako nadržuji. Protože pozitivním recenzováním malé knihy básní, které jsem si za své peníze koupila v antikvariátu, toho skutečně hodně získám.
Děkuji Vám za pozornost.
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 