Lekce Alfonsiny Strady

Alfonsina Strada byla první ženou, která se zúčastnila závodu Giro d’Italia, a to v době, kdy byla nerovnost mezi pohlavími velmi výrazná.

Dne 6. dubna 1924 se v Itálii konaly parlamentní volby, v nichž měli volební právo pouze plnoletí občané mužského pohlaví. Skutečnost čistě mužského složení volebního orgánu (který měl odměnit Benita Mussoliniho) neslouží ani tak ke zdůraznění – pokud to vůbec bylo potřeba – zaostalosti italské společnosti po první světové válce, jako spíše k vysvětlení výjimečnosti toho, co se mělo stát o měsíc později. Desátého května totiž odstartoval dvanáctý ročník Giro d’Italia a mezi jeho účastníky byla i žena (i když to zpočátku věděl jen málokdo): jmenovala se Alfonsa Rosa Maria Moriniová, provdaná za pana Stradu a známá prostě jako Alfonsina Strada. Cesta, která tuto ženu přivedla k účasti na nejvýznamnějším cyklistickém závodě Itálie, začíná už dávno předtím.

Dětství

Když jí bylo pouhých deset let, bydleli na venkově v Castenaso. V roce 1901 přivezl její otec Carlo, skromný muž z emilského vnitrozemí, domů jízdní kolo. Kolo, které dostal od pana Moriniho, bylo poněkud ošuntělé, ale ne natolik, aby neplnilo svou funkci; stačí k tomu, aby si malá Alfonsa tento moderní dopravní prostředek zamilovala.

Dny druhorozené dcery rodiny Moriniových jsou od té doby přerušovány nekonečným šlapáním po silnicích emilského venkova. Kdykoli může, účastní se místních závodů s ostatními chlapci; pokud se nějakého závodu nesmí zúčastnit dívky, převlékne se za chlapce, aby mohla soutěžit.

Její rodiče jsou ze své dcery, která se zdá být posedlá, jakmile spatří dva pedály a dvě kola, poněkud rozpačití (ne náhodou dostala přezdívku „ďábel v sukni“). Alfonsina si je vědoma nesouhlasu rodičů s její cyklistickou vášní, a proto často závodí tajně.

„Mami, tati, já jedu na mši!“ A tak se jí to daří. Jedná se o její nejčastěji používanou lež. Lež, která už není potřeba, když se v roce 1907 přestěhuje do Turína: v tomto městě není tak neobvyklé vidět cyklistické závody mezi ženami. Žádný stud a žádné divné pohledy na ženy provozující vznešené cyklistické umění.

Začátek její cyklistické kariéry

Právě v hlavním městě Piemontu odstartovala Alfonsina cyklistická kariéra. Řada závodů a vítězství ji dovedla k tomu, že byla považována za nejlepší cyklistku na světě. Účastnila se závodů s muži i ženami. Nezáleží na tom, kdo jsou její soupeři, důležité je, aby nasedla na kolo a šlapala. Vrcholem její rané kariéry je patrně světový rychlostní rekord žen, který vytvořila v Moncalieri maximální rychlostí 37,192 km/h.

Definitivní zlom v kariéře naší hrdinky nastává v roce 1915, a to z důvodů, které nesouvisejí čistě se sportem. V tomto roce se provdala za pana Luigiho Stradu, prvního manžela Alfonsiny (v roce 1950 se po nějaké době ovdovění provdala za Carla Messoriho, bývalého cyklistu). Nebyla to ani tak síla lásky, která této ženě, již tak dost houževnaté, dodala novou sílu, ale spíše bezpodmínečná podpora jejího manžela.

Tam, kde dříve existoval nesouhlas rodičů s činností, která se podle nich pro mladou dámu nehodí, je nyní souhlas a naprostá podpora jejího partnera. Svědčí o tom Luigiho svatební dar své nevěstě: nové jízdní kolo. Příliš jednoduché na to, aby dal Alfonsině ten správný dárek.

Prohlídka Lombardie

Rok 1915 je však především rokem vstupu Itálie do první světové války. Mezi různými vedlejšími účinky, které s sebou konflikt přinesl, se nevyhnutelně objevila i dezertifikace sportovních akcí. Například mistrovství Serie A se v letech 1919 až 1920 nekoná. Stejný osud potkal i Giro d’Italia. Itálie se však nemohla vzdát cyklistické epopeje, a tak se nadále konala řada menších závodů, včetně Giro di Lombardia.

Jednalo se o první mužský závod určité úrovně, kterého se zúčastnila Alfonsina Strada; pořadatelé se totiž rozhodli přijmout přihlášku příslušnice něžného pohlaví kvůli nedostatku registrovaných závodníků. Emilijská cyklistka přijela hodinu a půl za vedoucími závodníky, v malé skupině vzadu, kterou tvořili ona, Sigbaldi a Augé; mnoho jezdců nebylo schopno závod dokončit.

Klasifikaci závodu však kromě některých nepříliš elegantních epitet na adresu jediné ženy v závodě zastínil obdiv, který paní Stradové projevuje velká část veřejnosti. Na prvním místě mezi jejími obdivovateli byl Girardengo, šampión, kterému De Gregori věnoval jednu ze svých slavných písní.

Alfonsina se tak představila široké sportovní veřejnosti a následujícího roku se opět zúčastní závodu Giro di Lombardia. V tuto chvíli je sen jediný: Giro d’Italia.

Alfonsina na Giro d’Italia

Giro d'Italia je druhý nejstarší a nejtěžší cyklistický etapový závod, založený v roce 1909. Jeho délka obvykle činí 2500–4000 km v 10–22 etapách. Tradičně se koná v květnu jako první z trojice Giro – Tour – Vuelta.

V roce 1919 se podle očekávání obnovil pravidelný průběh vrcholné italské cyklistické soutěže. Paní Stradová na základě své účasti na Tour de Lombardia a sympatií některých zasvěcených požádala o registraci na Giro, ale její žádost byla zamítnuta.

Nejlepší cyklistka světa se však nevzdává a nadále každý rok žádá o účast na Giru. Na druhou stranu nežádá nic zvláštního: žádá o sdílení startovního místa s kolegy opačného pohlaví, žádné zvláštní zacházení.

Dobrým rokem je rok 1924. V rozporu s romantikou, která podle našeho názoru vždy charakterizovala tento sport v minulých desetiletích, se jezdci a organizátoři, včetně některých jmen „La Gazzetta dello Sport“, nemohou dohodnout na poplatcích: první chtějí pevný poplatek za účast, druzí tvrdí, že už je k dispozici dostatek cen. Mnozí jezdci stanovené podmínky nepřijímají a z účasti v závodu odstupují.

V té chvíli museli organizátoři najít způsob, jak přitáhnout zájem o Giro. Emilio Colombo z deníku Gazzetta díky svému novinářskému talentu (který mu v průběhu let umožní vymýšlet šťastné přívlastky jako „Derby della Madonnina“ nebo „Derby d’Italia“ ve fotbale) rozpozná, co by mohlo být novinkou, která se jim hodí: účast ženy na Giro d’Italia.

Pořadatelé pak Alfonsině účast povolí. Když deník Gazzetta vydá seznam účastníků, není známo, zda kvůli překlepu nebo úmyslně, objeví se jméno „Alfonsin Strada“ a dokonce i Il Resto del Carlino uvede jméno Alfonsin Strada ve svém seznamu závodníků.

Závěrečná samohláska však nic nemění na tom, že ten s číslem 72 je žena, která svou kůži prodává dráž než mnozí mužští soutěžící. Paní Alfonsina v prvních etapách bude dobře držet krok se svými kolegy; nejlepší je etapa Janov-Florencie, kam dorazí se zpožděním pouhých pětačtyřiceti minut a vystoupá na padesáté místo.

Alfonsina cesta touto soutěží pak pokračuje do osmé etapy L’Aquila-Perugia. Zde jí ale extrémně špatné počasí a problémy se sjízdností již tak hrbolatých cest na trase zabrání dojet až do cíle v maximálním povoleném čase.

Zvrat pro Alfonsinu Stradu

Emilio Colombo však vycítil rostoucí zvědavost a náklonnost k tomuto druhu cyklistické amazonky a ve střetu s ostatními organizátory závodu povolil Alfonsině pokračovat v Giru (i když už jen jako neklasifikované závodnici) a vzal na sebe náklady nutné k tomu, aby mohla závodit.

Na konci Gira 1924 se potvrdilo, že měl Colombo pravdu: paní Strada se stala uznávanou závodnicí a posměch, který částečně provázel její účast v prestižním závodě, nakonec ustoupil jejímu obdivu, nadšení a náklonnosti k ní.

Další rok už ale Stradové organizátoři nedovolili závodit. V oficiciálním prohlášení stálo, že Giro d’Italia je výhradně mužská soutěž. Například v almanachu pro italské ženy z roku 1923 dokonce se píše, že účelem sportu není „nutit tělo k nebezpečným excesům a směšným přeháněním“. Ženy, které sledovaly, jak Stradová v roce 1924 soutěží s muži, označily její chování za skandál. „Divoška s holýma nohama“ podle nich nereprezentovala jejich pohlaví.

To z roku 24 bylo tedy jediné Alfonsinino Giro, ale kola se nikdy nevzdá: jezdila dál po celé Itálii, Španělsku, Francii nebo Lucembursku. Se svým kolem vystupovala v některých francouzských cirkusech a ve svých 47 letech vytvořila ženský rekord v počtu kilometrů ujetých za hodinu (35,28 km/h), který žádná závodnice až do roku 1955 nepřekonala. Posledním závodem, kterého se zúčastnila, byl závod veteránů v roce 1956 (ve věku 65 let), který také vyhrála.

Když manžel Stradové zemřel, znovu se vdala. V roce 1950 si vzala závodního cyklistu Carla Messoriho a v Miláně si otevřeli obchod s jízdními koly. Stradová ale opět ovdověla a zůstala sama. Každý den jezdila do svého obchodu na kole a v dresu. Byla unavená, bicykl postupně přestal být její vášní, prodala i některé ze svých medailí a koupila si motorku značky Moto Guzzi o objemu 500 kubických centimetrů.

V září 1959 jela na profesionálním závodě Tre Valli Varesine. Když se vrátila domů, těžká motorka na ni spadla ze stojanu. Převoz do nemocnice už nezvládla.

Alfonsina Strada byla první ženou, která se zúčastnila závodu Giro d’Italia, a to v době, kdy byla genderová nerovnost velmi výrazná. S blížícím se 8. březnem jsme vám proto přinesli tento její příběh.