Kdysi byly omezeny na okrajové skupiny společnosti, dnes jsou kulturním fenoménem 21. století, který se živí strachem a nejistotou v kritických situacích. Lidé potřebují porozumět světu kolem sebe a konspirační teorie nabízejí rychlé odpovědi. Přímo však útočí na racionalitu a kognitivní sféru, oslabují odolnost informačního prostoru a stahují část společnosti do králičí nory, z níž někdy není úniku.
Konspirační teorie je jednoduše vysvětlení nějaké události nebo situace jako výsledku tajného spiknutí (konspirace), obvykle malé skupiny lidí. Často má politický nebo ideologický náboj, ale především odmítá obecně přijímaná vysvětlení událostí nebo vysvětluje události, na které za současného stavu poznání neexistuje objektivní odpověď.
Úroveň konspiračního myšlení vzrostla ruku v ruce s pandemií Covid-19 a s ní související infodemií. Na Slovensku se jedná o dlouhodobý trend, přičemž v roce 2022 dosáhl index konspirace hodnoty 30,27, což je jedna z nejvyšších hodnot ze všech zemí zkoumaných podle této metodiky. Podobně negativní výsledky přinesl i průzkum Globsec Trends v roce 2022, kdy konspiračním teoriím věří v průměru 54 % Slováků.
Konspirační teorie existují již po staletí a často vznikají z potřeby porozumět světu kolem nás. Některé z nich jsou spojeny s různými politickými ideologiemi, zatímco jiné (například ty o UFO nebo Oblasti 51) tyto hranice opouštějí. Známe relativně neškodné teorie, ale existují i takové, které zasévají konflikty, podkopávají důvěru v instituce, démonizují skupiny lidí nebo ospravedlňují a vedou k násilí.
Na začátku je podezření
Konspirační teorie se často zaměřují na celou skupinu lidí, kteří jsou vnímáni jako nepřátelé stojící za skutečnou nebo domnělou hrozbou, nebo ji diskriminují. Takovou skupinou může být vláda, představitelé tajných společností, organizací nebo institucí, jedna nebo více spolupracujících firem, zástupci států, národů, náboženství nebo dokonce mimozemských civilizací.
Původcem konspiračních teorií je často podezření nebo dokonce paranoia. Objevují se jako logická vysvětlení událostí nebo situací, které jsou obtížně pochopitelné a přinášejí falešný pocit kontroly. Hledá se zejména viník nebo skupina spiklenců, kteří mají z určité situace prospěch nebo profit. V zajetí konspiračních teorií není nic náhoda. Při hodnocení situace se téměř vždy zjednodušují její příčiny a zapomíná se na specifika či faktory, které ji ovlivnily.
Konspirační teorie jsou škodlivé zejména ve třech smyslech:
| 📌 Identifikují nepřítele a tajné spiknutí, které ohrožuje životy nebo přesvědčení lidí. Vytvářejí obranný mechanismus, který může podněcovat k diskriminaci, ospravedlňovat zločiny z nenávisti nebo být využíván extremistickými skupinami. |
| 📌 Šíří nedůvěru ve veřejné instituce, což může vést k politické apatii nebo radikalizaci. |
| 📌 Šíří nedůvěru ve vědecké a lékařské informace. |
Komunita a králičí nora
Obsah konspiračních teorií je nabitý emocemi a odhalování konspirací, které údajně nabízejí, může být pro diváky uspokojující. Důkazy, které je mají potvrzovat, jsou obvykle slabé, ale odolné vůči vyvrácení. Životaschopnosti konspiračních teorií napomáhají především psychologické předsudky, kognitivní zkreslení a nedůvěra k oficiálním zdrojům.
Podobný efekt přinášejí i sociální sítě, které umožnily rozkvět konspiračních teorií v celém informačním prostoru. Především jako ozvěna přispívají k vytváření společné identity skupin přesvědčených o konspiračních teoriích. Nabízejí jednotlivcům snadný a trvalý přístup k obsahu, který podporuje jejich přesvědčení a může vést k radikalizaci.
Selektivní výběr informací vede k postupnému oddělování od společnosti a ochraně vlastního informačního prostředí. To může zahrnovat snahy o diskreditaci nebo napadání těch, kteří předkládají protichůdné důkazy. Postupem času se stoupenci konspiračních teorií snaží získat společenské uznání nebo nové členy.
Ačkoli většina lidí, kteří šíří konspirační teorie, jim skutečně věří, jiní je mohou využívat účelově a cynicky k prosazování vlastních zájmů. Objevuje se zejména záměr vyvolat nebo posílit nejistotu a úzkost. Vystrašené lidi lze snáze manipulovat.
Konspirační teorie ≠ konspirace
Nelze tvrdit, že neexistují žádné důvody k nedůvěře vládě nebo institucím, ani že dějiny jsou prosté spiknutí. Častěji se však soustřeďují kolem jednotlivých, na sobě nezávislých událostí nebo jednotlivců. Příkladem skutečných spiknutí je například aféra Watergate nebo přiznání, že tabákové společnosti jsou vinny ze zatajování škodlivých účinků cigaret na zdraví.
Zásadní rozdíl oproti aktivitám konspiračních teoretiků spočívá v tom, že na odhalování spiknutí se podílejí především mainstreamová média (často s pomocí whistleblowerů), a to na základě ověřitelných faktů a důkazů. Stále také platí, že skutečná spiknutí, a to i velmi jednoduchá, se obtížně utajují a běžně zahrnují nečekané komplikace.
K odlišení konspiračních teorií od skutečných spiknutí lze použít sedm charakteristik (model KONSPIR), kterými se konspirační teorie vyznačují:
📌 Protichůdné myšlenky:
lidé, kteří věří konspiračním teoriím, často věří informacím, které si navzájem odporují.
📌 Převažující podezíravost:
Konspirační teorie odmítají „oficiální“ zdroje a veškeré informace, které do teorie „nezapadají“. Prosazují myšlenku, že „tradiční“ zdroje informací jsou nespolehlivé nebo jsou přímo „zapleteny“ do spiknutí.
📌 Neblahé úmysly:
Neustálý předpoklad, že lidé a skupiny stojící za údajným spiknutím mají nekalé úmysly – jejich motivace jsou vždy zlovolné.
📌 Něco musí být špatně:
Neustálá přítomnost přesvědčení, že „něco musí být špatně“. Pro zastánce konspiračních teorií není nic tak, jak se na první pohled zdá.
📌 Pronásledovaná oběť:
zastánci konspiračních teorií věří, že jsou obětí spiknutí. Zároveň se považují za jakési hrdiny, kteří jsou dostatečně stateční a schopní, aby se konspirátorům postavili.
📌 Imunita vůči důkazům:
Konspirační teoretici si vybírají své „důkazy“ tak, že selektivně vnímají informace, které podporují jejich teorii, a odmítají vše, co je v rozporu s jejich tvrzeními. Důkazy, které jsou v rozporu s konspirační teorií, jsou často interpretovány jako součást spiknutí.
📌 Reinterpretace náhodnosti:
Konspirační teorie nabádají své stoupence, aby „prováděli vlastní výzkum“ a shromažďovali vlastní „důkazy“. Ty mají potvrdit určité teze a zároveň hledají způsoby, jak propojit různé události, osoby a situace.
Jak pomáhá psychika?
Proč jsou tedy konspirační teorie tak těžko vyvratitelné a pro část populace tak věrohodné? Některé studie naznačují, že k víře v konspirační teorie lidi motivuje potřeba porozumět svému okolí a cítit se v něm bezpečně, stejně jako potřeba cítit, že komunita, s níž se identifikují, je nadřazená ostatním.
Víra v konspirační teorie nebo dezinformace tedy může být vlastní komukoli, a to i bez ohledu na demografické nebo ekonomické faktory. Potvrdil to i průzkum Slovenské akademie věd (SAV) z roku 2022. Jedno ze zjištění ukázalo, že „důvěra v prokremelské narativy o válce na Ukrajině byla obzvláště vysoká u lidí, kteří byli zároveň přesvědčeni o pravdivosti některých konspiračních teorií o nemoci COVID-19“. To může být způsobeno i tím, že tento problematický obsah je většinou šířen stejnými informačními kanály.
Jejich důležitost potvrzují určité osobnostní rysy. Lidé s pocitem antagonismu vůči ostatním a vysokou mírou paranoie jsou náchylnější věřit konspiračním teoriím. Jsou také častěji nejistí, emočně nestálí, impulzivní, podezíraví, uzavření, manipulativní, egocentričtí a excentričtí.
Motivace k víře v konspirační teorie se tedy liší a lze je obecně rozdělit do tří kategorií:
| 📌 Potřeba získat informace a vysvětlení, které v lidech vzbudí pocit jistoty. |
| 📌 Potřeba cítit se bezpečně a mít vše pod kontrolou. |
| 📌 Potřeba, aby se jednotlivci cítili dobře sami se sebou a se skupinou, s níž se identifikují. Na individuální úrovni jde o budování pocitu nadřazenosti prostřednictvím přesvědčení, že člověk je jedinečný v přístupu k informacím a pravdě. |
Nepřesvědčujeme, neobviňujeme ani nezesměšňujeme
Rozhovory s blízkými, přáteli a rodinnými příslušníky, kteří propadli konspiračním teoriím, mohou být náročné a vyžadují velkou dávku trpělivosti, kritického myšlení a výstižných reakcí. Výzvou je zejména to, že většina zastánců konspiračních teorií je hluboce přesvědčena o jejich správnosti a soustřeďuje kolem nich svůj komplexní pohled na svět.
Proto můžeme očekávat, že se setkáme s tuhým odporem a možná i s nutností reagovat na více konspiračních teorií, které existují současně a jsou vzájemně propojené. Zároveň každý argument, který zpochybňuje konspirační teorii, může být druhou stranou považován za důkaz, že jsme součástí spiknutí, a jen dále posiluje samotné přesvědčení.
Jak tedy postupovat? Nejprve bychom měli prostudovat samotnou konspirační teorii (nebo soubor konspiračních teorií) a pochopit její původ. Přehled souvislostí a informací nám umožní klást správné otázky. Rozhovor s obětí konspiračních teorií by neměl být výslechem, naopak bychom se měli snažit vést otevřený dialog a klást otázky, které motivují ke kritickému myšlení.
Nepřesvědčujeme, neobviňujeme ani nezesměšňujeme. Komunikujeme s empatií a nenapadáme přímo přesvědčení druhé strany. I když motivujeme k čerpání z jiných zdrojů, nesmíme zapomínat, že to, co se snažíme vyvrátit, tvoří základní pilíře myšlení, chování a světonázoru konkrétního člověka.
Zásadní je však především aktivní přístup a zájem. Zasílání kvanta informací s očekáváním, že člověk rázem změní své myšlení, nebude fungovat. Účinné je zaměřit se krok za krokem nikoli na detaily, ale na jednoduchá fakta a logiku.
Tento článek pro INFOSECURITY.sk vznikl s podporou NATO. Za obsah odpovídají výhradně autoři.
Zdroj: INFOSECURITY.sk | Konšpiračné teórie – falošná náplasť na neistotu (DISINFO BASICS) | Autor článku: Peter Dubóczi
Evropská komise | Jak rozpoznat konspirační teorii?
Na počátku konspirační teorie bývá často podezření. Kladou se otázky, kdo má z dané události nebo situace prospěch, a na základě toho se označí konspirátoři. Potom se předloží důkazy, které jsou prezentovány tak, aby do této teorie zapadaly.
Mezi lidmi panuje mylná představa, že konspirační teorie jsou doménou méně inteligentních lidí. Skutečnost je ale krapet složitější.
OSEL | Co si myslí atmosféroví chemici a geochemici o chemtrails?
Existuje supertajné a superzákeřné spiknutí, které hnojí lidi pomocí kondenzačních čar za letadly? Anebo to prostě jsou kondenzační čáry za letadly?
Navzdory své očividné šílenosti bajky o chemických stopách na obloze bují dál. Letadla létají čím dál víc a čím dál výš, kde se kondenzační stopy vytvářejí s větší pravděpodobností, takže konspirátory děsí víc a víc čar na obloze. Dokonce prý celou záležitost zhoršuje globální oteplování, díky němuž vydrží kondenzační čáry na obloze déle. Konspirátoři to mají vlastně hrozně těžké, někdy se kvůli obloze počmárané od letadel ani pořádně nevyspí. Kdo by chtěl být v jejich kůži?
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 