Uteč! Schovej se! Bojuj!

Aktivní střelec ve veřejných budovách: základní obrana

Co dělat, když se střílí? Oficiální postup v situaci, kdy se střílí, je „uteč, schovej se, bojuj“. Obecně je to velmi dobrý návod, kterého doporučuji se držet.

Pojďme si jednotlivé body blíže rozebrat.

📌Pokud uslyšíte na veřejném místě střelbu, na nejbližším vhodném místě se schovejte a zabarikádujte (zablokujte dveře nábytkem, pokud se dveře otevírají dovnitř; pokud se otevírají ven, dejte před ně také těžký nábytek a k němu přivažte páskem od kalhot, elektrickou šňůrou, popruhem od tašky nebo batohu atd. kliku tak, aby dveře nešly vůbec otevřít. Kliku lze samozřejmě přivázat i k jinému vhodnému objektu).

📌 Přepněte telefon na tichý režim a zavolejte 158. Postupujte podle instrukcí. Nevylézejte z úkrytu, ani pokud střelba utichne, dokud vás k tomu nevyzve operátor na lince 158! V zahraničí byly případy masové střelby, která trvala desítky minut. Pachatelé chodili klepat na dveře s tím, že jsou od policie. Kdo otevřel, byl zastřelen…

TIP: Naučte se poznat zvuk střelby

Problém je, že velká část lidí střelbu nepozná. Většina svědků podobných tragédií vypovídá, že si mysleli, že někomu něco spadlo, že šlo o petardy atd. Pokud nevíte, jak střelba zní, seznamte se s tím třeba na videích ze střelnic na YouTube.

📌 Útěk volte pouze v případě, že střelce vidíte. Pokud nevíte, kde střelec je, neutíkejte – možná mu (nebo jeho komplicům) poběžíte v ústrety. Pokud střelce nevidíte, nevidí nejspíš ani on vás a nemůže po vás střílet. Pokud střelce vidíte, utíkejte. Pokud to lze, utíkejte od střelce raději do strany než přímo od něj. Pohyblivý terč je obtížné zasáhnout i pro průměrně trénovaného střelce; pokud ale běžíte přímo od střelce, jste v podstatě terč nepohyblivý.

📌 Boj je poslední strategií na situace, kdy už nic jiného nezbývá: jste ve slepé uličce nebo se střelec dostal přes vaši barikádu. Připravte si jakoukoliv improvizovanou zbraň – hasicí přístroj, věšák na kabáty, postavte se za dveře/roh a zaútočte vší silou ze zálohy. Miřte na hlavu. Bouchejte do ní do té doby, než bude útočník v bezvědomí. Druhou možností je zvolit něco ostrého – nůž, kovové pero, šroubovák atd. Opět útočte ze zálohy, miřte na oči a bodejte jako šicí stroj. Ano, zní to hodně odporně – ale mluvíme o situaci, kdy jde o holý život. Vaše akce musí být rychlá a brutální – stojíte proti ozbrojenému vrahovi!

TIP: I střelbu lze přežít

I pokud vás střela z pistole zasáhne, máte slušnou šanci na přežití. Přes 90 % lidí zasažených střelbou z pistole v civilním prostředí přežije! Proto je boj – v případě, že se nelze schovat ani utéct – mnohem lepší než kapitulace. Pokud budete bojovat, máte šanci, že ho tím dostanete pod tlak, on mine, nebo vás trefí do míst, kde zásah přežijete a svým útokem mu zabráníte pokračovat. Pokud kapitulujete, pachatel vás nejspíš střelí do hlavy, bude mít čas zamířit a trefí se.

Zdroj: instruktor sebeobrany Pavel Houdek

Doporučení z měst, kde už k podobnému činu došlo:

„Nesdílet a nešířit atentátníkem vytvořené materiály; nesdílet jeho jméno, aby nebyl následován (jako je například často odkazováno na jednoho šíleného střelce z Norska); nezveřejňovat záznamy z bezpečnostních kamer pro udržení důstojnosti obětí. Nechat rekonstruovat všechno policii, žádné spekulace na internetu. Neinterpretovat, věnovat se obětem a sdílet jejich jména. Historie si má pamatovat je, nikoli útočníka.“

---

Hlídací pes | Popularita masových vrahů podněcuje k nápodobě. Nejmenujte, neukazujte, vzkazují experti médiím

Vražedná střelba na Filozofické fakultě Karlovy univerzity otřásla celou zemí – média nevyjímaje. Zveřejnění fotografií obětí ukrývajících se před vrahem v době, kdy nebylo ještě jisté, zda pachatel nemá komplice, či zveřejnění seznamu pohřešovaných osob novináři, nebyly jediným přešlapem. Američtí kriminalisté i mediální odborníci varují již dlouho i před zveřejňováním jména a fotografie pachatele. Podle jejich výzkumů to podněcuje k napodobování těchto činů.

V roce 2017 vyšla v  USA studie, která zkoumala důsledky mediálního pokrytí činů masových střelců. Její spoluautor, Adam Lankford, profesor trestního soudnictví na University of Alabama, vyzval následně novináře, aby v takových případech nezveřejňovali jména a fotografie masových vrahů.

---

Média IKSŽ | Otevřený dopis studentů a studentek žurnalistiky a komunikačních studií českým redakcím

---

Rozhovor s Davidem Riedmanem, expertem na problematiku střelby ve školách

Největší zkušenosti s masovými střelbami ve školách mají ve Spojených státech. Právě tam je totiž nejvíc případů těchto tragédií. Vědec, který data o střelbách analyzuje, říká, že případ z Prahy velmi dobře odpovídá americkým statistikám, a mohou tedy platit i podobná doporučení, přestože v mnohém se situace v Česku a USA liší. Rozhovor s nezávislým výzkumníkem Davidem Riedmanem vedl vědecký redaktor ČT Daniel Stach.

---

ČT 24 | Budoucí střelec se dá poznat třeba podle změny oblékání, vysvětluje bývalá expertka FBI

Své zkušenosti s masovými střelbami mají ve Spojených státech. Jaké indicie signalizují, že by se člověk mohl k útoku chystat, přiblížila v rozhovoru pro ČT přiblížila bývalá agentka FBI Katherine Schweitová, která měla na starosti právě program zaměřený na aktivní střelce.

---

VÍCE ZBRANÍ, VÍCE MASOVÝCH STŘELEB? NEKONEČNÁ DEBATA O ZÁKONECH, SVOBODĚ A ZKUŠENOSTECH Z USA

---

Čeští elfové | Speciál | Střelba na Filosofické fakultě – odraz události na dezinformační scéně

Shrnutí: Domácí dezinformační scéna tragickou událost střelby na FF využívá jako obvykle v podobných případech k posílení svých stabilních protivládních, protizápadních a okrajově i protiukrajinských narativů, byť zatím méně razantně. Ruská propaganda o události aktivně zpravodajsky informuje, zatím ji však plně nevyužila v nepřátelské propagandě.

Co se stalo

Osamocený střelec odpoledne 21.12.2023 zastřelil v okolí Filozofické fakulty v Praze 14 lidí a desítky jich zranil, poté pravděpodobně spáchal sebevraždu. Policie spolu s dalšími složkami IZS rychle zasáhla, získala nad místem tragédie kontrolu a zabránila dalším obětem. Na událost promptně reagovala i vláda a další státní instituce.

Reakce dezinformačního prostředí

Česká proruská dezinformační scéna obvykle reflektuje jakékoli významné a dramatické události podle stejného scénáře – událost uchopí a interpretuje tak, aby podpořila několik základních narativů, které se dlouhodobě v českém prostředí snaží prosadit. Mezi tyto kmenové narativy patří odpor vůči západním organizacím, zejména NATO a EU, dále odpor vůči všem domácím prozápadním autoritám a institucím (vláda a státní instituce, seriózní média, prozápadní strany, společenský řád) a v poslední době i snaha znechutit vše ukrajinské s cílem omezit podporu Ukrajiny proti ruské agresi. Podle tohoto schématu dezinformační scéna podle zpracovává i tuto aktuální událost – jako selhání vlády, policie, důsledek soustředění na pomoc Ukrajině. Okrajově se vynořují zlovolné narážky na ideové zaměření samotné Filosofické fakulty, prvotní konspirační teorie či hrubé dezinformace o osobě či motivech útočníka.

Hlavní dezinformační weby byly v den události poměrně zdrženlivé, buď nekomentovaly vůbec, nebo kritizovaly vládu a policii s menší razancí, než obvykle. Reagující kritické texty na webech začaly vycházet až druhý den po události. Bezprostředně se ozvaly spíše jednotliví bloggeři, jako třeba Pavel Matějka (spojen se všemi postavami dezinfoscény, aktivní účastník akcí v prostorách Ruského střediska vědy a kultury) v několika příspěvcích a videích obviňuje z útoku selhání vlády a systému a vyzývá lidi, aby se konečně postavili na odpor. Dezinformační televize Raptor TV vysílala živě z místa naproti budovy FF UK. Pod jejím vysíláním se objevuje komentář pravděpodobně narážející na pomoc s vyzbrojováním Ukrajiny „Podporují střílení jinde, tak teď to zažili na vlastní kůži“.

Konkrétní příklady zavádějících a dezinformačních narativů:

“Co je ministrem Vít Rakušan, stoupl počet vražd o 43%”

“Policie byla tak zaujatá řešením případu plakátu s ministrem Rakušanem v pytli na mrtvoly, že zanedbala zprávy o střelci z FF UK.”

“Pravdu se stejně nedozvíme, protože ji před námi utají nebo zmanipuluje Rakušanovo dezinformační gestapo.”

“Údajní „dezoláti“ jsou ministrem vnitra sledováni, ale Policie si nechá utéct příspěvek, kde se oznamuje masová vražda”

Ruská stopa

Kolem 17 hodiny v den útoku se šíří informace o útočníkově telegramovém účtu, kde se v ruštině hlásí k inspiraci podobným případem v Rusku a záměru počet zabitých ještě překonat. Krátce poté novinář HN Ondřej Soukup vyjadřuje pochybnosti o pravosti účtu. Komentáře v diskuzích dezniformačních skupin to zpracovávají jednak jako snahu “zase všechno hodit na Rusy” a jednak jako důkaz konspirací “všechno je to jinak, neříkají nám pravdu, nevidíme do zákulisí”.

Obraz události ruském infomačním prostředí

Ruská propaganda alespoň dosud plně nevyužila potenciálu rámování střelby na FF UK. O události ale aktivně zpravodajsky informuje. Vyzdvihuje se informace o telegramovém kanálu střelce v ruštině a “nespravedlivý” aspekt „obvinění Ruska“. Protiukrajinské nálady jsou v souvislosti s událostí v minimu, jedná se o jednotky příspěvků, které nepoutají větší pozornost (a to včetně milblogerských účtů). Převažuje protizápadní sentiment, srovnání se střelbami v USA, nepravost obvinění „inspirací z Ruska“ a zavádějící informace o neregulování střelných zbraní v ČR (a “zvrácenosti EU a politického Západu”). To vše je na pozadí komentářů na sociálních sítích, weby zůstávají neutrální.

Zdroj: Čeští elfové

---

Zkušenosti a výzkum ze světa

Studie | Masové střelby: Úloha médií při podpoře všeobecného napodobování

National Library of Medicine | Mass Shootings: The Role of the Media in Promoting Generalized Imitation

Abstract
Mass shootings are a particular problem in the United States, with one mass shooting occurring approximately every 12.5 days.

Recently a “contagion” effect has been suggested wherein the occurrence of one mass shooting increases the likelihood of another mass shooting occurring in the near future. Although contagion is a convenient metaphor used to describe the temporal spread of a behavior, it does not explain how the behavior spreads. Generalized imitation is proposed as a better model to explain how one person’s behavior can influence another person to engage in similar behavior.

Here we provide an overview of generalized imitation and discuss how the way in which the media report a mass shooting can increase the likelihood of another shooting event. Also, we propose media reporting guidelines to minimize imitation and further decrease the likelihood of a mass shooting.

Mass shootings occur worldwide but are a particular problem in the United States. Despite being home to only 5% of the world’s population, roughly 31% of the world’s mass shootings have occurred in the United States.¹ As of 2015, a mass shooting resulting in the death of four or more people occurred approximately every 12.5 days. In addition to public massacres such as the shooting in an Orlando, Florida, nightclub in 2016, these figures include mass shootings related to gang activity or family slayings. Although there are many variables responsible for a mass shooting, and each instance is immediately precipitated by different events, the commonality is that a significant number of individuals are killed during the event.

Recently a contagion effect, similar to a “copycat” effect, has been suggested in mass shootings. This effect suggests that behaviors can be “contagious” and spread across a population. In the example of mass shootings, a contagion effect would be said to exist if a single mass shooting incident increased the likelihood of other instances of mass shootings in the near future. Contagion has been documented across a variety of other behaviors, including airplane hijackings,² smoking cessation,³ and binge eating,⁴ and has been well researched in relation to suicide.^5,6 There is now evidence that when a mass shooting occurs, there is a temporary increase in the probability of another event within the next 13 days on average.⁷

Although understanding contagion allows for some degree of prediction that when one event occurs, a similar event is more likely to occur in the near future, it affords only prediction regarding temporal contiguity. The theory does not, for example, provide information on what factors might influence another person to commit a mass shooting or how the occurrence of a mass shooting can set the occasion for someone to commit a similar act.

CONTAGION VS GENERALIZED IMITATION

When applied to behavior, “contagion” is a metaphor borrowed from epidemiology to explain how behaviors can spread across a group of people.⁸ Behaviors, however, are not diseases that can spread on contact. Essentially, contagion models an outcome—when someone engages in a behavior, there is a probability that someone else may do the same—but it does not describe the behavioral mechanism for the spread of the behavior. A better model is generalized imitation, which is well studied in the psychological literature⁹ and can help explain the increased likelihood of people engaging in behaviors similar to those they have been made aware of or actually observed.

The difference between imitation and contagion is not merely one of semantics. Generalized imitation is the learned ability to perform behaviors that are similar to behaviors observed or described, even when performance is delayed. It is a skill that is acquired at an early age and gradually strengthened through many life experiences. Generalized imitation does not suggest that a person will always perform an exact copy of the model’s behavior; rather, it suggests that the person will perform a behavior with similar characteristics. For example, people imitating a boxer may not throw the same punches in the same sequence, but they will engage in similar boxing-like behaviors at a later point in the near future. If the likelihood of engaging in boxing-like behaviors were increased by observing someone else boxing, generalized imitation would be an important contributing factor.

Several variables affect generalized imitation. In general, people are more likely to imitate a model who is similar to themselves, particularly in terms of age and gender; who is of an elevated social status; who is seen being rewarded; and who is seen as competent.¹⁰

THE ROLE OF MEDIA IN IMITATION

When mass shooters imitate other mass shooters, they are generally not imitating personally observed events (although this is possible in gang-related instances). In each case in which the event is unobserved, all information that could serve as a model for imitative behavior was provided via various media sources (legacy media, social media, new media), and research has demonstrated that media can influence imitation.¹¹ Not only do people often imitate behaviors that are portrayed in the media, the “reality” of the portrayal does not seem to have a significant influence. Imitation can occur regardless of whether the model is presented live, whether it is presented via film,¹¹ or even when the model’s behavior is merely described.¹²

Importantly, the way that the media report an event can play a role in increasing the probability of imitation. When a mass shooting event occurs, there is generally extensive media coverage. This coverage often repeatedly presents the shooter’s image, manifesto, and life story and the details of the event,¹³ and doing so can directly influence imitation.

Social status is conferred when the mass shooter obtains a significant level of notoriety from news reports. Images displaying shooters aiming guns at the camera project an air of danger and toughness.¹⁴ Similarities between the shooter and others are brought to the surface through detailed accounts of the life of the shooter, with which others may identify. Fulfilled manifestos and repeated reports of body counts heap rewards on the violent act and display competence. Detailed play-by-play accounts of the event provide feedback on the performance of the shooter. All of these instances serve to create a model with sufficient detail to promote imitated mass shootings for some individuals.

DECREASING MASS SHOOTINGS: MEDIA AND IMITATION

If the manner with which the media (legacy, new, social) report a mass shooting event plays a role in promoting further mass shootings, changing these reporting methods could decrease imitation. This tactic has been effective in decreasing imitated suicide,¹⁵ and the World Health Organization, citing 50 years of research on imitation, has posted media guidelines on reporting suicides to prevent imitational suicides.¹⁶ The guidelines include suggestions such as not sensationalizing suicide (e.g., suggesting an “epidemic”), avoiding prominent headlines, not suggesting that suicide is caused by any single factor such as depression, not repeating the story too frequently, not providing step-by-step descriptions of methods, limiting use of photographs and videos, and being particularly careful with celebrity suicides.

Similar suggestions have been provided for reporting mass shootings. For instance, the Advanced Law Enforcement Rapid Response Training team, in collaboration with the Federal Bureau of Investigation, has developed the “Don’t Name Them” campaign. The campaign aims to curb media-induced imitational mass shootings and suggests minimizing naming and describing the individuals involved in mass shootings, limiting sensationalism, and refusing to broadcast shooter statements or videos. James Comey, director of the Federal Bureau of Investigation, followed a similar strategy in describing the 2016 shooting in Orlando:

You will notice that I am not using the killer’s name and I will try not to do that. Part of what motivates sick people to do this kind of thing is some twisted notion of fame or glory, and I don’t want to be part of that for the sake of the victims and their families, and so that other twisted minds don’t think that this is a path to fame and recognition.¹⁷

Adopting the recommendations of the World Health Organization and the Advanced Law Enforcement Rapid Response Training team could help decrease the number of mass shootings in the United States.

There are additional strategies, suggested by research on generalized imitation, that media outlets might adopt to further minimize imitational mass shootings. One strategy could be to present the shooter’s actions in a negative light. Discussions of the actions of the shooter (e.g., preparation, planning, shooting) could portray these actions as shameful or cowardly. Associating observed behavior with punishment has been shown to decrease the likelihood of imitation.¹⁸ Portraying the shooter’s behavior as shameful could decrease any perceived rewarding of the behavior, as emotional responses such as shame are generally not associated with positive outcomes.

A second strategy could be to avoid in-depth descriptions of the shooter’s rationale for engaging in the behavior. In general, people are more likely to imitate the behaviors of other people who they view as similar to themselves. When the media repeatedly describes a purported motive for the shooting they may inadvertently be pointing out similarities between the shooter and others that may have otherwise gone unnoticed. For example, stating that a shooter took revenge after years of bullying may portray a mass shooting as one possible response option for individuals experiencing bullying and with similar backgrounds as the shooter. Understanding the motive for a mass shooting is undoubtedly important, but in-depth descriptions of rationales may serve not only to inform but also to increase the likelihood of imitation.

A third strategy could be to reduce the overall duration of news coverage after a mass shooting. In the case of suicide, a dose–response relationship has been suggested wherein increased media coverage of a suicide event results in an increase in imitational suicides.¹⁹ The same might be true for imitational mass shootings. There is a clamor for news after a mass shooting, and media coverage may continue for weeks. To the extent that media attention is perceived as rewarding the actions of the shooter through notoriety, thereby also increasing the social status of the shooter, decreasing overall media coverage may minimize the likelihood of imitation following a mass shooting event.

A fourth strategy could be to limit the use of live press events immediately following a mass shooting. Although there is a heightened desire for information in the immediate aftermath of a mass shooting, this information does not necessarily need to be offered in a live event, which might increase the overall level of “excitement” surrounding the event. Instead, information could be released via written updates. Not only would this minimize perceived reward, it might actually serve to decrease overall interest in the event, which might further curb imitation.

Similarly, it is important that new outlets present only the facts of a mass shooting rather than attempting to produce entertaining or dramatic digital re-creations of the event. There should be a clear attempt on the part of the media to reduce the frenetic energy or emotion of a “breaking news story.” Instead, the bare facts of the event should be conveyed in a straightforward or even dull manner to minimize interest in the event. Sensationalism should be avoided.

Finally, media reports should avoid providing detailed accounts of the actions of a mass shooter before, during, or after the event. Describing the shooter’s actions in extensive detail, or through graphical presentations, may provide additional information regarding the behaviors that might further prompt imitation. Instead, only the details necessary to describe the event should be provided. The less the behavior is described, the less likely it is to be imitated.

CONCLUSIONS

A mass shooting is a complex and destructive act that occurs as a result of many factors. One factor that is relevant to the spread of mass shootings and other “contagious” behaviors is generalized imitation. In instances of mass shootings, the media appear largely responsible for providing the model to imitate. Although there are a variety of strategies that could function in tandem to alter the likelihood of a mass shooting, changing the way the media report mass shootings is one important step in preventing and reducing imitation of these acts. Furthermore, it is likely that media-prompted imitation extends beyond mass shootings. A media effect has been shown with suicide, is implied in mass shootings, and may play a role in other extreme events such as home-grown terrorism and racially motivated crimes.

The responsibility for these acts does not reside with the media, but the media are an important vector for the spread of such behaviors. Changing the way in which the media report a mass shooting could be difficult given that sensationalizing a tragic event brings in both viewers and revenue, which is a powerful incentive. In addition, the continual creation and expansion of social and new media platforms may make change more difficult because, in these instances, individuals rather than larger corporate entities develop and disseminate media. Given the numerous media outlets that exist and the various motivations behind the posting of content, it is unlikely that the reforms suggested here could be effectively mandated.

However, public pressure could be exerted on the various media outlets and individual contributors to change their reporting tactics. In the case of new and social media, this same pressure could influence the various platforms to provide guidelines regarding uploaded content related to a mass shooting. The first step toward building this public pressure is to make the general public aware of the link between the media and generalized imitation, as well as the role the media play in unknowingly perpetuating acts of violence.

REFERENCES

1. Lankford A. Public mass shooters and firearms: a cross-national study of 171 countries. Violence Vict. 2016;31(2):187–199. [PubMed] [Google Scholar]
2. Holden RT. The contagiousness of aircraft hijacking. Am J Sociol. 1986;91(4):874–904. [Google Scholar]
3. Christakis NA, Fowler JH. The collective dynamics of smoking in a large social network. N Engl J Med. 2008;358(21):2249–2258. [PMC free article] [PubMed] [Google Scholar]
4. Crandall CS. Social contagion of binge eating. J Pers Soc Psychol. 1988;55(4):588–598. [PubMed] [Google Scholar]
5. Phillips DP. The influence of suggestions on suicide: substantive and theoretical implications of the Werther effect. Am Sociol Rev. 1974;39(3):340–354. [PubMed] [Google Scholar]
6. Stack S. Media coverage as a risk factor in suicide. J Epidemiol Community Health. 2003;57(4):238–240. [PMC free article] [PubMed] [Google Scholar]
7. Towers S, Gomez-Lievano A, Khan M, Mubayi A, Castillo-Chavez C. Contagion in mass killings and school shootings. PLoS One. 2015;10(7):e0117259. [PMC free article] [PubMed] [Google Scholar]
8. Sperber D. An objection to the memetic approach to culture. In: Aunger R, editor. Darwinizing Culture: The Status of Memetics as a Social Science. Oxford, England: Oxford University Press; 2000. pp. 163–173. [Google Scholar]
9. Kymissis E, Poulson CL. The history of imitation in learning theory: the language acquisition process. J Exp Anal Behav. 1990;54(2):113–127. [PMC free article] [PubMed] [Google Scholar]
10. Flanders JP. A review of research on imitative behavior. Psychol Bull. 1968;69(5):316–337. [PubMed] [Google Scholar]
11. Bandura A, Ross D, Ross SA. Imitation of film-mediated aggressive models. J Abnorm Soc Psychol. 1963;66(1):3–11. [PubMed] [Google Scholar]
12. Bandura A, Mischel W. Modification of self-imposed delay of reward through exposure to live and symbolic models. J Pers Soc Psychol. 1965;2(5):698–705. [PubMed] [Google Scholar]
13. Li DK. Oregon shooter’s manifesto: I was hated since birth. Available at: http://nypost.com/2015/10/05/laughing-killer-told-victims-hed-been-looking-forward-to-massacre. Accessed December 28, 2016.
14. McMah L. Manifestos of mass shooters reveal chilling common traits among them. Available at: http://www.news.com.au/world/north-america/manifestos-of-mass-shooters-reveal-chilling-common-traits-among-them/news-story/a2f6169288acc017c1eb037c93e4881e. Accessed December 28, 2016.
15. Etzersdorfer E, Sonneck G. Preventing suicide by influencing mass-media reporting: the Viennese experience 1980–1996. Arch Suicide Res. 1998;4(1):67–74. [Google Scholar]
16. World Health Organization. Preventing suicide: a resource for media professionals. Available at: http://www.who.int/mental_health/prevention/suicide/resource_media.pdf. Accessed December 28, 2016.
17. Comey JB. Update on Orlando terrorism investigation. Available at: https://www.fbi.gov/news/speeches/update-on-orlando-terrorism-investigation. Accessed December 28, 2016.
18. Bandura A, Ross D, Ross SA. Vicarious reinforcement and imitative learning. J Abnorm Psychol. 1963;67(6):601–607. [PubMed] [Google Scholar]
19. Etzersdorfer E, Voracek M, Sonneck G. A dose-response relationship between imitational suicides and newspaper distribution. Arch Suicide Res. 2004;8(2):137–145. [PubMed] [Google Scholar]

Articles from American Journal of Public Health are provided here courtesy of American Public Health Association

---