Jsme krůček od vytvoření simulované demokracie, prohráváme dezinformační válku s Ruskem, varuje expertka

Česko a západní země zatím prohrávají dezinformační válku s Ruskem, říká autorka knihy Průmysl lži Alexandra Alvarová. V rozhovoru se serverem iROZHLAS.cz varuje, že pokud naše země nepřijde s novým způsobem obrany, prohraje definitivně. Pouhé vyvracení lží podle Alvarové nestačí.

Propaganda šířená pomocí fake news podle nemá za úkol šířit lež, ale spíše pocit, že pravda neexistuje. Jako prostředek pro rozvrat Evropy a Spojených států je podle autorky používá Rusko, které vede takzvanou hybridní válku – nevyužívá tanky a vojáky, ale počítačové odborníky a trolly (on-line diskutující, kteří ostatní uráží, provokují nebo se je snaží ovlivnit. Jsou popsány případy profesionálních trollů placených Ruskem, aby šířily jeho propagandu, pozn. red. serveru iROZHLAS.cz).

👽 ,,,Situace ohledně fake news? Nikdo nemiluje posly špatných zpráv. Bohužel to, o čem píšu, je jen špičkou ledovce. Pod hladinou našeho rozlišení se ukrývá mohutný masiv operací, zaměřený na likvidaci našich kognitivních schopností a schopností institucionální obrany proti ruskému pronikání do našich institucí.“

👽 ,,Cíl těchto operací je zlikvidovat demokracii, donutit voliče k volbě proruských stran či politiků, obsadit kontrolní silové body státu a ušetřit náklady nejen za armádu, ale i za tyto operace. Často jde o práci místních sympatizantů nebo lidí v exekuci, kteří to dělají jen za právní poradu, přímluvu u exekutora nebo dobré slovo a lidský přístup. Impakt je nedozírný.“

👽 ,,Rozeznat pravdu je pro neprofesionála ve změti informací takřka nemožné. Proto potřebujeme profesionální novináře. Ti jsou dnes ale napadáni, špiněni, osočováni a v Rusku i vražděni. Prostě překážejí v plánu.“

👽 ,,Armádní elity a analytikové už vědí, že se o válku jedná a že je mimořádně účinná. Problémem zůstává, že je téměř nemožné dovést k tomuto prokázanému zjištění obyčejné lidi.“

👽 ,,Pro ně je válka spojena se střelbou a vojáky. Už nepotřebujete kupovat vojákům boty a střelivo, potřebujete platit programátory sociálních sítí, hackery a trolly.“

👽 ,,Jestliže se neučíme cizí jazyky, nejsme schopni porozumět správně psanému textu, nevíme, jak rozeznat zpravodajství od internetového bulváru, neučíme se ve školách o studené válce, naše děti až na výjimky necestují a, nemůžeme se divit, že je tak lehké si s námi pohrávat.“

👽 ,,Nejde primárně o šíření lží, ale o šíření hodnot, o nichž si myslíme, že tvoří pravdivý výklad světa. V tom jsou Rusové napřed. Jejich narativ zní: nikomu nevěř, pravda neexistuje, každý má tu svou. Neangažuj se, nedělej nic, nemá to cenu. Jsi slabý a zmatený, narušitelé tvých hodnot a pravd přicházejí ze Západu, potřebuješ jistoty a ochránce. Máš strach, vetřelci divokých mravů usilují o tvou půdu, nepotřebuješ svobodu, potřebuješ ochránit.“

👽 ,,Ruská kampaň v Česku není organizována a řízena vertikálně, podobá se mnohem víc způsobu, kterým jsou například řízeny čínské triády, jde o malé horizontálně organizované buňky několika lidí. Větší část českých dobrovolníků, kteří Rusům a šíření jejich narativů slouží, o tom vůbec neví.“

👽 ,,Nízká kvalita ekonomických statistik, ve kterých pro samé HDP nevidíte, že je u nás milion lidí v exekuci. Exekuce z vás udělá občana druhé kategorie. Exekutoři mají často chování řeznických psů, snaží se vás šikanovat, zastrašit. Zbaví vás základního práva nakládat se svým majetkem a penězi. Vaše peníze už má někdo jiný a vy jen do smrti přežíváte. Už nejste člověk, jste míň než to, jste bezprávná nula. „

👽 ,,Tenhle pocit totálního vyloučení ze společnosti lidí, který často končí rozpadem vztahů, ztrátou práce či bydlení a ztrátou vědomí vlastní lidské hodnoty, vytváří odhodlání žít mimo morálku, systém a společenství lidí. Pak přijde skupina lidí, která vám naslouchá, podkuřuje vám, občas vypomůže radou, půjčí trochu peněz a jen za to, že pro ně máte vůbec nějakou hodnotu, byste udělali cokoli. Takhle to funguje.“

👽 ,,Tohle porušení vědomí rovnováhy má své důsledky v citové vazbě, kterou lidé pociťují k vlastním státům a vládám. To je situace před výbuchem. Loajalita a důvěra ve stát je klíč, a ten klíč je v celém světě ohrožen, narušen nebo ztracen. I když čísla hovoří o tom, jak se máme dobře, pocit spravedlnosti a smysluplnosti nevzniká a vytváří se podhoubí pro revoltu.“

👽 ,,Bezpečnostní hodnotu pravdivých informací bohužel chápou jen novináři, vojáci a humanitní vzdělanci. Obyčejný konzument médií netuší, k čemu je taková věc dobrá. Jenže obyčejný konzument představuje volební většinu. Dokud si tohle paradigma neuvědomíme, nebudeme schopni tuhle špinavou válku vyhrát.“

Alexandra Alvarová

Alexandra Alvarová vystřídala řadu profesí, od novinařiny, přes marketing až po politiku. V roce 2013 kandidovala do Poslanecké sněmovny za KDU – ČSL, pro stranu pracovala jako tisková mluvčí, působila i v evropském parlamentu. V současnosti žije v USA. Vydala knihu Průmysl lži, v níž popisuje fungování současné propagandy a fenomén fake news.

„Důvodem vydání knihy je bezmoc, že prohráváme hybridní válku. Jistota, že jsou v ní Rusové dobří. Schopnost podívat se na věc bez despektu k soupeři. Bolest z nemožnosti vysvětlit lidem, které mám ráda, že se jejich hlav a srdcí zmocnil stejný duch panikařící nenávisti, jaký způsobil druhou světovou válku a který žene lidi do válek občanských. Chování jinak milých sousedů na vesnici, kde bydlí moji rodiče – kde příštích padesát let bude jediným cizincem Vietnamec v místní večerce. Chtěla jsem pomoci lidem, kteří mají pocit, že se zblázní z té hromady polopravd, výmyslů a manipulací, jež se odevšad valí jako voda z karlínských kanálů při povodni,“ vysvětluje Alvarová v anotaci, proč knihu napsala.

Celý článek na iRozhlas →


Ukázka z knihy Průmysl lži

KAPITOLA DESÁTÁ
Trololo

SHAKESPEARE, OTHELLO

Kdybych měl totiž vnějším chováním
najevo dávat vše, co nosím v srdci,
budu mít za čas srdce na dlani,
aby si do něj každá kavka směla
beztrestně klovnout. Nejsem to, co jsem.

V Petrohradě na ulici Savuškina 55 sídlila instituce, jejíž práce měla být původně tak tajná, že si ani netroufla vyplácet veřejně své zaměstnance. Tak museli lidé, kteří pro ni chtěli pracovat, dostávat výplatu bez stvrzenky a na ruku. Je to Centrum internetového výzkumu, které vede kremelský oblíbenec Jevgenij Prigožin. Ve skutečnosti je to první známá trolí farma na světě, které se dostali novináři pod kůži. Bude jich jistě víc, ale tahle na ulici Savuškina měla prostě smůlu. Narazila na několik všetečných novinářů a jednu nespokojenou trolku, která se v létě 2016 chtěla soudit o zadržený plat. Utajení této instituce vbrzku naplnilo heslo Viktora Černomyrdina: Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako obyčejně .

Díky bývalé trolce Ljudmile Savčukové a reportéru New York Times Adrienu Chenovi se svět dozvěděl, že v rámci nové hybridní války Rusko masivně ovlivňuje všechny internetové diskuze pomocí placených trolů, tedy počítačově a jazykově vybavených mladých Rusů (ale i cizinců), kterým nevadí vydělávat si přes den tím, že vystřídají až deset identit různých diskutérů za směnu a v jejich kůži šíří Kremlem podporované názory. Pracují sami i ve skupinách a najdete je všude tam, kde se na internetu rozvine diskuze kolem nějaké oblasti ruského zájmu. Válka proti Ukrajině, Putinova osoba a autoritářský režim v Rusku, Trumpovy vazby na Rusko, důležitost NATO, rozvoj EU, ale i moderní medicína a alternativní léčby – to všechno jsou témata, do kterých Rusko na internetu zasahuje tak, aby se zdálo, že prokremelské postoje mají mezi lidmi většinu. Trol-factory dobře platí a práce v ní není lehká, neboť vyžaduje velké soustředění po mnoho hodin denně. Trolové napadají veřejně známé osoby a ty, kteří mají vliv na veřejné mínění (tzv. opinionmakery), kteří by svými názory mohli působit Moskvě škodu. Trolové se zapojují do diskuzí a navzájem si v nich přihrávají. Někteří se specializují na výhrůžky a zastrašování. Jiní chrlí argumenty dle předem vytvářených scénářů. Další pouze nadávají a urážejí, testují citlivost své oběti. Často jsou neskutečně sprostí. Někdy jen útoční. Nikdy vám neodpoví na to, na co se ptáte, ale většinou na něco úplně jiného, melou si to své. Odpovědí vždycky, jsou totiž placeni od postu. Jsou k neutahání a jejich posláním je mít všude poslední slovo. Ovládnout fyzicky prostor diskuze, strhnout na sebe pozornost. Rozzuřit diskutéry. Znechutit ty slušnější.

Příběh trolky, který obletěl svět

Ludmila Savčuková přijela do Prahy na pozvání Knihovny Václava Havla a Nadace Charty 77, aby vyprávěla o svých zkušenostech z trollí farmy. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Ljudmila Savčuková patří ke skupině InfoPeace, jako novinářka se rozhodla proniknout do trolích továren ruské propagandy. Na inzerát se přihlásila o práci trolky v petrohradském Internetovém centru na ulici Savuškina. Její práce byla náročná: denně pět článků, 10 textů pro ženy (nepolitických) a nejméně 150 komentářů pod posty na sociálních sítích, které vyprodukovali její kolegové z trolí farmy. Každý den se postupovalo podle seznamu témat, která byla ten den určena k propagaci a která bylo třeba dostat lidem do hlavy.

Její úloha byla patrně něco mezi trolem Sestra a Pěšákem (víc se o nich dočtete dále). Jednou z jejích „alias“ byla věštkyně jménem Cantadora, která radila ženám, jak si najít partnera, věštila jim budoucnost, radila jak zhubnout a šířila šílené esoterické teorie o Rusku jako vyvoleném státu s vesmírnou energií, který byl vybrán vyššími silami k záchraně světa. Ženy většinou esoterická témata milují a tvoří značnou část důvěřivého publika na těchto webech.

Blogovala o módě a vaření, šířila mezi lidmi strach z nové ukrajinské vlády, postovala prefabrikované story o vymyšlených zvěrstvech ukrajinských vojáků… atd. Po vraždě opozičního politika Borise Němcova měla za úkol šířit názor „lidu“, že vrahy poslala sama politická opozice.

Poté, co Savčuková vše vyzradila britským novinářům, přestěhovalo se Centrum výzkumu internetu jinam. Savčuková poskytla celou řadu rozhovorů o tom, jak to v trolích továrnách chodí. V rozhovoru pro německý Der Spiegel popsala, že uvnitř továrny existují různé sekce, ona sama působila v sekci blogerů. Věděla, že kolegové mají mimo jiné i sekci „novinářskou“, kde zakládají na Ukrajině a v Evropě zpravodajské a komentované weby, ve kterých se „upravují“ informace. Plat trola je na ruské poměry zcela nadstandardní, 50 tisíc rublů měsíčně, což dělalo v době rozhovoru pro Spiegel asi 800 amerických dolarů. Mezi troly se šuškalo, že skutečným vlastníkem továrny je Putinův chráněnec, podnikatel v cateringu (státní zakázky pro školy a armádu) Jevgenij Prigožin. Plat ale dostávali v hotovosti načerno na ruku, bez smlouvy a museli podepsat dohodu o mlčenlivosti. Savčukové to připadalo směšné, jak může někdo vymáhat mlčenlivost, když se bojí podepsat pracovní smlouvu!

Savčuková uvádí, že hlavní část trolů tvoří ruští stu denti, kteří mluví cizími jazyky. Jejich úkolem je převážně šířit po světě extremistické ideologie a názory, vyvracet normální umírněné postoje, nabádat k násilí, používat násilné příměry a slovník. Někteří propagují Rusko a Putina, ale většina pracuje hlavně v oboru „rozpoutávání nenávisti“ na tématech všeho druhu.

Reportér New York Times Adrien Chen, který o trolí farmě na Savuškině rovněž psal, zjistil, že obdobné trolí farmy fungují i pro území Spojených států, a přinesl report o „hacku Louisiana“. Přišel přesně rok po „vítězných“ prezidentských volbách v roce 2013 v České republice a tentokrát se testovalo v USA. Šlo o fingovanou zprávu o výbuchu chemické továrny v Louisianském městě Centreville. Den 11. září (2014). Ono osudné datum jedenáctého napomohlo lehkému startu fámy o úniku jedovatého mraku nad Louisianou. Kampaň sdílely tisícovky trolích účtů na Twitteru, měly k dispozici falšovaná videa a fotky, falšované svědecké zprávy, detailní popis reálné situace. V první fázi šíření hoaxu dostalo mnoho lidí v okolí továrny SMS zprávu o výbuchu. Na Twitteru se mezitím objevily spekulace, že se k útoku na továrnu přihlásil Islámský stát. Na Wikipedii byla během dne založena celá stránka plná falešné dokumentace o výbuchu. Zprávu nakonec začala šířit i některá média, než se na sklonku dne prosadilo oficiální sdělení dotčené chemičky, že se opravdu nic nestalo a lze to snadno ověřit.

Kdo jsou trolové

Trol je slovo původem ze Skandinávie. Je to postava mytologie severských států, označuje zpravidla zákeřného trpaslíka nebo naopak obra, před kterým je třeba mít se na pozoru. Proč se internetovým provokatérům v diskuzích začalo říkat trolové, není známo.

Na jejich existenci se – jak jinak – přišlo díky chybám v organizaci a systému. Nejen bývalá trolka Savčuková, ale mnoho dalších lidí nedrželo jazyk za zuby. Na Twitteru byly díky bdělé pozornosti účtu s názvem Soviet Sergey (který používá profilové foto ruského ministra zahraničí Lavrova, což je opravdu vykutálená ironie) přistiženy trolky, v jejichž adresách zůstala zapomenutá mužská ruská jména. Tedy jména těch, kteří je pod svými doménami ve velkém množství vytvářeli. Tyto dámy pod označením Ladies from New York v hojném počtu šířily ruské hashtagy proti NATO v běžné konverzaci o módě. Oficiálně se kočička s blond vlasy a vilným výstřihem jmenovala Allison Pearl, Angelica Ellis a podobně. Při bližším pohledu na účet se však ukázala adresa @egorqldfrolov – Jegor Frolov. Těchto falešných účtů byly v posledních letech vytvořeny tisíce.

Rand Waltzmann, hlavní osoba poradenské společnosti Rand Corp., který řídil výzkumné programy Pentagonu zabývající se možnostmi cizí propagandy s využitím nových technologií, je přesvědčen, že „užívání těchto nových technologií přináší schopnost podkopat základy demokratického vládnutí a je den ode dne snadnější“.

Na jaře roku 2017 publikovaly Moscow Times rozhovor s mladým ruským studentem filosofie, který se živil jako trol. Mimo jiné se dozvídáme, že po masivním nasazení trolů v amerických volbách se dnes začíná měnit taktika. Trolové byli dřív najímáni v ohromných množstvích a královským způsobem placení. Dotyčný student se v interview chlubí, že si během amerických voleb vydělal v trolí továrně na novou Mazdu. Vzápětí si ale stěžuje, že nyní je prý všechny propustili a budou najímat jen troly, kteří jsou ideově přesvědčení, mají vztah k tomu, co šíří.

Výkladů této změny situace je hodně: 1. trolím továrnám docházejí peníze a ti přesvědčení jsou vždycky levnější; 2. mezi lhostejnými troly je příliš vysoké procento úniků do médií a režim nemá dost sil je zabít nebo účinně zastrašit; 3. trolí továrny skoupil někdo schopnější a možná jsou už lidé nahrazeni programy na bázi umělé inteligence (takzvanými boty), které se učí samy argumentovat a tvořit věty dle klíčových narážek (NATO, uprchlíci, USA, rasismus, kriminalita) … a tak dále, a tak dále.

Trolové jsou velmi rozmanití, ale jak je už pár let na sociálních sítích pozoruji, mohla bych je zhruba zařadit do následujících kategorií.

📌Vodebautisté

Dotaz Hlasu Ameriky na Rádio Jerevan: „Je pravda, že nemáte v obchodech žádné zboží?“ Odpověď Rádia Jerevan: „A vy zase bijete černochy!“

Tenhle vtip jsem za komunistů milovala. Přesně totiž popisoval jednu starou sovětskou propagandistickou techniku. Američané ji v padesátých letech pojmenovali „Whataboutism“. To když William Averell Harriman kritizoval v roce 1947 vzmáhající se sově tský imperialismus a Ilja Ehrenburg mu v listu Pravda odpověděl, že Američané se mají raději starat o rasovou segregaci a nerovnost.

Česky by se asi řeklo „avyzasismus“ … ale „vodebautismus“ mi znělo nějak vtipněji. Anglicky zní totiž ona námitka: And what about… (čti vodebaut). Vodebautisté se vyrojili v Evropě na sociálních sítích v desetitisícových množstvích a také se objevili před americkými volbami i v USA. Jejich návrat z padesátých let je neuvěřitelný a slaví velký úspěch. Vodebautismus je v podstatě technika, která nepříjemný dotaz po pravdivé podstatě průšvihu odklání směrem k útoku na chyby tazatele nebo chyby systému, kterému tazatel důvěřuje.

Pamatujete, jak se poprvé začaly spouštět internetové diskuze pod články a blogy? V České republice, která sloužila jako testovací poloprovoz všech posléze celosvětově uplatněných metod, bylo čtení těchto diskuzí opravdovým utrpením.

Každý druhý komentář v nich byl plný urážek, sprostoty, nenávisti, negace, zpochybňování všeho, co jsme měli za původně dobré. Na všem lze najít smradlavou nit a tito diskutéři hledali pilně – na rozdíl od nás, kteří taky musíme někdy pracovat – a neúnavně lili špínu pod každičký článek. Mluvila jsem o tom s ostatními blogery na českém serveru Aktuálně.cz a všichni mě ujistili, že nemají sílu to číst, protože je psychicky deptá, kolik je mezi námi sadistických, negativních, deviantních a ničitelských povah. Já ty komentáře léta pozorně četla a dlouho jsem nevěděla, co si o nich myslet. Jejich silná emocionální hodnota mi bránila uvědomit si, že jsou to stále titíž, dvacet až třicet lidí, kteří pilně píší a píší. To je statisticky úplně zanedbatelné číslo. Ale dokázali přesvědčit mne a tisíce jiných čtenářů, že Češi jsou zakyslí, sadističtí, temní frustráti.

Nás, kteří ctíme slušné chování a chceme mezi sebou žít v respektu, je samozřejmě pořád většina. Jen jsme o tom sami začali pochybovat. Tehdy se, myslím, zrodil pojem „pravdoláskař“, který zesměšňuje Havlovo: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Strategie zní: Lidé se musí sami sobě navzájem zhnusit, což otupí jejich akceschopnost a potřebu postupovat koordinovaně.

Slovo pravdoláskař dehonestuje nepřátele lži. Říká, že pravda a láska neexistují a kdo tomu věří, je idiot. Časem přišly další termíny. Dobroser. Sluníčkář. A nakonec – samozřejmě – „havloid“.

Původně to nám, městským českým cynikům přišlo docela cool. Moravané a venkované reagovali zdrženlivěji, vysmívání se vážným pojmům není úplně jejich parketa, jsou konzervativní a mají v životě více tabu, což je dobře. Ale brzy se to rozšířilo. Skepsi a cynismus máme všichni pod kůží zažranou, a tak netrvalo dlouho a náš strach se za vydatné pomoci článků z ruských serverů zhmotnil v podobě vraždícího uprchlíka s „ajfounem“. Protože uprchlíci byli daleko a žádný Čech vlastně nikdy plně nepochopí složitou povahu migrační krize (ano, ta věc skutečně existuje!), bylo potřeba najít bližšího nepřítele. Bez váhání jsme uvěřili, že „městský intoš, kavárenský povaleč, dobroser, havloid a pravdoláskař“ je nepřítel zdravě uvažujícího selského lidu, protože chce pozvat miliony muslimů, protože ho platí miliardář Soros. Za normálních časů bychom se takové pitomosti společně v hospodě u piva zasmáli – jedni i druzí. Ale strach vypíná dočasně schopnost klást si logické otázky a ověřovat fakta. Limbický systém, jehož smyslem bylo připravit nás na útěk či boj a moc u toho nespekulovat, je nejlepším spojencem propagandistických operací.

A tak jsme si my Češi poprvé v prezidentských volbách mohli okusit tisíce diskutérů, kteří na námitku: „Ale Zeman přece řekl, že odchází z politiky…“, nebo „Zeman lhal o minulosti Schwarzenbergovy ženy…“ okamžitě „vodebautovali“: A co Kalousek?

Kalousek, politik se špatnou pověstí, byl ideálním fackovacím panákem pro vodebautisty. I já jsem jeden čas pilně a se zaujetím sledovala stránku Konec Kalouska v Česku a trvalo mi rovné tři roky, než mi došlo, že je to prolhaný proruský profil (ověřeno až po válce na Ukrajině). Přesvědčení, že je Kalousek nemravný politik (toho jsem se nezbavila ani dnes), mi zabránilo rozeznat, že na lopatě mého odporu ke Kalouskovi mi do hlavy někdo strká ruský toxický obsah.

O tom, jak je vodebautismus rozšířen nad rámec Ruska a Evropy, svědčí slavný rozhovor Donalda Trumpa.

Reportér prorepublikánské televizní stanice Fox: „Souhlasíte s výrokem, že Putin je zodpovědný za vraždy politických odpůrců a novinářů?“

Prezident Spojených států amerických: „A co naše země? Vy si myslíte, že je tak nevinná? Tady je spousta vrahů!“

Poselstvím vodebautistů, tedy i ruských trolů, je zpochybnění spravedlivého řádu věcí. Věříte na pravdu, fakta, dobro a zlo, čest, morálku, mír a respekt k lidské bytosti? To nesmíte, protože neexistují – říká hlavní teze nové propagandy. A co Amerika a Havlovo humanitární bombardování Kosova? Četla jsem tuhle větu stokrát po sobě ve volebních diskuzích po mnoho let, než mne napadlo podívat se, kdo to bombardování v ČR schválil a podepsal. Nebyl to Havel (jak nám ruští trolové vnucují), ale český parlament a předseda vlády, dnešní prezident Miloš Zeman. To jsou ale panečku paradoxy. Tolikrát to trolové napsali v diskuzích, až mi to začalo připadat jako pravda. Válka je mír a svoboda je otroctví. Uvěříte nakonec čemukoliv.

A co válka v Iráku? A co transgenderové záchody? A co homosexuální homosexuální sňatky? A co mučení vězňů na Guantánamu? A co ty tisíce teroristů, co pozvala Merkelová? A co Obama, ten slaboch? A co zkorumpovaná zlá, zkažená Hillary a její elektronická pošta? A co kamenování žen? A co uřezané hlavy v Islámském státu? A co ty rozkradené miliardy v českém rozpočtu? A co Kalousek?

Cokoliv, na co můžete dostat vztek, co se vám nelíbí, se vodebautistům hodí. Trolové jsou vojáci morální temnoty. Slouží k vypěstování pocitu, že dobro neexistuje a usilovat o ně může jen naprosto nevyléčitelný idiot. Že dobrá vláda a dobrý stát neexistují. Že se nevyplatí takový zkažený svět bránit. Jen ať raději zanikne a přijde něco nového… osvobozujícího… Bude jistota a klid na práci.

Tohle si mysleli Němci v roce 1933. V roce 1945 pak odklízeli trosky a smiřovali se s faktem, že mlčet k vraždám šesti milionů Židů asi nebylo nejlepší, i když se původně zdálo, že Židé chtějí ovládnout svět a zabíjet děti. Psali to tak ve Völkische Beobachter, ne? Měli jsme strach, strach… říkaly Němky. Hitler to vyřešil.

Když snahu o pravdu, lásku a dobro vzdají i obyčejní lidé, trolové vyhrají a svět potemní. Já vím, zní to pateticky, tenhle tón Češi nesnášejí. Ale je to tak. Cynismus nás před průšvihem neochrání, jen zmírní tu bolest, až dopadneme úplně na dno.

📌Honitrapky

Honey trap. Medová past. Pojem, který vymyslel šéf komunistické tajné služby ve východním Německu Marcus „Misha“ Wolf. V jeho medových pastech uvízli přední zaměstnanci spolkové vlády znepřáteleného západního Německa. Šarmantní východoněmečtí agenti dali starým pannám a olysalým plešounům s bříškem pocítit, že se jejich promarněné šedivé kancelářské životy mohou rázem změnit v divokou jízdu do nebe na milostném tobogánu.

Profilovou fotku mají honitrapky většinou staženu z nějakého pornoserveru či serveru pro modelky. V Texasu jsou to zásadně platinové blondýny v šortkách s americkou vlajkou. Nebo plavkách. České trolky jsou většinou brunety s řádně naplněným výstřihem. Hned jedna z prvních fotek pod profilovkou bývá právě dekolt, popřípadě vyšpulený zadeček. Foto rychle zbaví mužský limbický systém ostražitosti, a jakmile je jeho mozek odpojen, může trolka rozbalit své propagandistické portfolio.

Honitrapky se vyskytují v oblastech, kde došli mamuti. Tedy tam, kde muži selhávají jako živitelé kvůli fatální nepřízni okolností, globalizaci, zavření továrny, vysychání půdy, nemožnosti uživit rodinu, zaostalým formám řízení, zvyklostem nebo odchodu byznysu do levnějších krajin. Selhání lovců mamutů nezasahuje jen frustrované bílé protestanty, kteří pak volí Trumpa, ale zasáhlo kdysi také mladé Egypťany, Syřany a Tunisany – zde vešlo do dějin pod názvem Arabské jaro. Zasáhlo chlapy na českém venkově, odkud po pádu totality zmizely všechny pracovní příležitosti, dopravní spoje, knihovny, kostely a hospody – a to je pro českého lovce mamutů horší než smrt. Hospoda je svatostánek české ho venkova, místo kulturního osvícení, obchodní centrum, sociální instituce… Frustrovaný lovec ví, že v cizích teritoriích bez znalosti jazyků neobstojí a že jít za lepší šancí nemá kam.

V takové situaci je ženský trol tím správným průvodcem světem hodnot a politiky. Pomůže s hledáním viníka. Pochopí strach ze ztráty sociálního postavení spojený se strachem z pádu maskulinní pozice. Pochválí mužnost. Podiví se, nechá se poučit, třikrát se blboučce zeptá a pak kromě kulatého zadečku ukáže i stránku fanoušků Donalda Trumpa, Breitbartu, Zemana, Hofera, Le Penové, cokoli chcete.

Kritické myšlení může být vyřazeno z provozu pouze dvěma faktory staršími než lidstvo samo. Strachem a rozmnožovacím pudem. Není to tak zahanbující, jak to na první pohled vypadá, protože kdybychom před každým zplozením dítěte nebo před každým nebezpečím dlouze přemýšleli a zvažovali, naši planetu by už obývaly jiné živočišné druhy.

Honitrapky byly v amerických volbách povolány i na nalákání mladých mužských voličů, u kterých fenomén frustrace lovce mamutů ještě chybí. Zato mají vysoký obsah hormonů, který pomáhá honitrapkám s jejich nelehkým úkolem. Příklad z Texasu. Jmenuje se trochu jakoby republikánsky, například Angelina Reagan (fotografie pravděpodobně ukradená nějaké modelce nebo televizní moderátorce), plavečky, záplava blond vlasů, nevinné oči a rozšláplá rudá ústa jako italská pornohvězda Cicciolina. Za její myšlenkovou agendu by se nemusel stydět protřelý šedesátiletý pistolník po dvou politických bankrotech. Obsluhuje širokou pánskou klientelu v počtu přes devět tisíc kusů. Jednou do měsíce postne naivně rozevřená ústa či decentní dekolt či pupík. Protože to není reálná figura, publikuje fotky nakradené z různých serverů a musí s nimi šetřit, žádné vlastní reálné foto totiž nemá. Obchází nedostatek fotek tím, že zveřejní nějakou část těla (pupík nad šortkami v barvách vlajky) a rozvine o ní diskuzi, popřípadě užije fotku velmi, velmi rozmazanou nebo zezadu. Zbytek doplní kytičkami a motivy sezonních svátků. Nádivka mezi erotickými posty je hardcore propaganda, mimochodem velmi maskulinního typu… Stovky dospělých chlapů od lídrů místních aktivistů mezi republikány až po osamělé vojáky a kluky na farmách jí píší, aniž jim přijde divné, že ostatních 8999 mužů nebudou asi její spolužáci. Většinu postů tvoří agenda zaměřená proti nepřátelům Ruska a Donalda Trumpa. Hydra Agitpropu polyká své oběti jako třešinky a ví, že je třeba každý den dodat čtvrthodinku sladké nenávisti. Kdybyste se pánů zeptali, kde je v tu chvíli jejich mozek, asi by řekli něco jako: „Sorry?“

Pánové, promiňte, vím, že je to citlivé téma. Až se na síti vyskytne sexy trol pro ženy, určitě dám vědět, nejsme totiž o nic lepší. Opravdu. Prozatím nám ženám ale bohatě stačí vlezlý trol zvaný Sestra.

📌Sestra

Důvod, proč ženy nemají svého sexuálního trola, je prostý. Roli plní mnohem spolehlivěji jiný trol, který se nám ženám dostane pod kůži mnohem rychleji než fotky mladého Justina Trudeaua bez košile. Je to trol „Sestra“.

Vyskytuje se na stránkách, kde se diskutuje o mateřství, miminkách, mléku, obnošených botičkách, přesnídávkách a kojenecké stolici. V tomto prostředí jsou ženy na sociálních sítích jako doma a nemají instinktivní potřebu ostražitě prověřovat. Ženy si samy mezi sebou více důvěřují, zejména jsou-li všechny matky. Proto se trol Sestra zdržuje právě na maminkovských stránkách, serverech a aplikacích, kam muži nechodí. Zde ženy vypínají poplašný systém, jsou si „sestrami“, příslušnicemi mocného klanu matek. Sestra má za úkol sdělovat obavy. Má ideální příležitost pro publikování zfalšovaných videí o hromadných znásilněních Evropanek uprchlíky, zaručeně pravých zpráv z ruského serveru Aeronet o muslimy znásilněných dětech v německých bazénech nebo mírně přiupravených zpráv s videoukázkami kamenování žen v Súdánu. Cílem je vyvolat hrůzu, starý biologický strach z drancujících a znásilňujících cizinců. Oblíbené slovo v těchto diskuzích jsou „hordy“. Nejčastější větou je pak permutace tématu: „Já bych je střílela.“

Sestra občas rozvíjí úvahy typu: „Já nevím jak vy, holky, ale když vidím tuhle zvěř, nedivím se Putinovi, že chce s tím zdivočelým šmejdem zatočit.“ Nebo: „Tyhle zrůdy nám sem nalezou a budou chodit s našimi dětmi do školy?“ Popřípadě: „Známá dělá na vládě a ta říkala, že jich sem chtějí dovézt tajně desítky tisíc, jen se o tom nesmí mluvit. Prej to slíbili v Evropské unii. Holky, tohle se v normálních médiích nedozvíte. V televizi to nesmějí vysílat a musí lhát. Jo a kdo chtěl recept na přesnídávku z brokolice? Je to ňamina.“

Tyto servery mají svůj specifický okruh témat a svůj specifický slovník. Vytvářejí nová slova a zdrobněliny, aby si ve své klanové kultuře vytvořily společné znaky. Manža (manžel), ňamina (jídlo), snažilka (ta, co chce otěhotnět), čvachtat si (pochutnávat si), příťa (milenec, přítel), mimísek (kojenec), stovky klanových neologismů. Jedna z nejúspěšnějších stránek proruské propagandy na českém Facebooku se jmenuje „Naštvané matky“. Jak příznačné.

Maminky na mateřské, které tráví vzácné minuty ukradené mezi nikdy nekončícími povinnostmi péče na internetových diskuzích, je lehké vyděsit. Ne proto, že jsou hloupé, ale proto, že mají vypnutý systém kritického třídění informací tam, kde jde o dítě. Mezi matkami, říká tisíciletá zkušenost, existuje solidarita. Že by se někdo pokusil tuto důvěru zneužít, mladé maminky ani nenapadne.

Jistě mezi nimi najdete i úplně extrémní případy hlouposti a důvěřivosti. K tomu, jak se trol Sestra pokouší na esoterických webech vymazat důvěru žen ve vědu a rozum, mám jednu historku z diskuzí na „maminkovských“ stránkách. Jedna z diskutérek už se neovládla a zareagovala dost drsným humorem na „alternativní léčitelské objevy“.

Maminka: „Ahoj holky, spíte s dítětem celou noc při lampičce nebo v úplný tmě? Ptám se, protože jsem právě četla, že spánek při rozsvíceném světle způsobuje rakovinu. Je to pravda?“

Odpověď dopálené racionální diskutérky : „No, to dost záleží na použitém zdroji světla. Je-li jím plutoniová tyč, pak je uvedené tvrzení pravdivé.“

Přijde nám to k smíchu, ale úsměv by nás měl přejít v momentě, kdy se dozvíme, že se někdo už léta pokouší tuto cílovou skupinu přivést do stavu permanentního strachu a hněvu. S naštvanou matkou se nežertuje (moje děti mohou potvrdit).

Sílu těch skutečných naštvaných matek pocítil ruský režim již několikrát a nikdo jiný neví lépe, co dokáže medvědice zbavená pudu sebezáchovy a zdravého rozumu v obraně svého dítěte. Sdružení matek ruských vojáků způsobilo už nejednu bezesnou noc ruským vojenským pohlavárům. Díky naprosté neúctě k lidskému životu a tradičně vysokým ztrátám ruské armády (každé dva roky jiný konflikt, ve kterém zcela zbytečně kvůli ruskému armádnímu packalství umírají vojáci) jsou organizace jako Ruské matky jednou z nejobávanějších forem opozice v Rusku. Rusové tudíž o svých matkách vědí své. Když mámu připravíte o dítě, mění se v živel, který nezná slitování.

Naštvat ženské je tedy velmi chytrá taktika. Mimocho dem, moje matka, která se dlouhá léta zdržovala jakýchkoliv politických aktivit a komentářů, se stala rozzuřenou politickou aktivistkou v momentě, kdy komunisté nezvládli zásobování a v obchodech nebyly půl roku k dostání dámské vložky a toaletní papír. Nikdy předtím jsem nevěděla, kolik jadrných nadávek na komunisty si nechávala celá léta v duchu pro sebe a jak strašně si přeje, aby už ti synové prodejných soudružtiček táhli ke všem čertům a zaklapli za sebou víko.

Kromě anonymních Sester existují i živé trolky s vlastní identitou. Profesionální proruské aktivistky v České republice, jako jsou Jelena Vičánová nebo Nela Lisková, tráví celé dny podporováním „spontánních aktivit“ žen ve prospěch Kremlu. Jelena Vičánová organizuje akce na podporu prezidenta Zemana a pilně diskutuje na sociálních sítích: „Holky, my pana prezidenta nedáme.“ Nela Lisková pomáhá propagovat proruské ozbrojené milice, které si říkají Národní domobrana. Patří mezi zakládající členy konzulátu Separatistické Doněcké republiky, který byl dlouhou dobu tolerován českými úřady a kde se to ruskými exponenty jen hemžilo. Mezitím tato půvabná živá trolka sdílí vtipy o multikulturalistech, které jsou v Česku mimořádně oblíbené. Tak oblíbené, že si nikdo nestačil všimnout, že se kromě několika stovek stoupenců Strany zelených v naší zemi vůbec multikulturalisté nevyskytují. My Češi totiž cizince z du še nesnášíme. Lidé z venkova, kteří do Prahy často nejezdí, se stali snadnou obětí boje „lidu“ proti multikulti pražské kavárně, protože si nemohli ověřit, že nic takového, s výjimkou několika stovek levicových příznivců místních čajoven, vlastně ani neexistuje.

Mimochodem, v listopadu 2017 byly na slyšení před americkým kongresem předloženy vzorky grafik, se kterými pracovala ruská propaganda na americkém území. Zaujal mne zejména kýčovitý obrázek Ježíše (který vypadá trochu jako mladý Jaromír Jágr), jenž bojuje s obzvláště nechutně vyobrazeným ďáblem. Text líčil Hillary Clintonovou jako stoupence ďábla a vybízel k volbě Trumpa. O několik měsíců dříve, než byl Trump nominován, publikovala tento obrázek česká facebooková stránka s názvem Slované sobě . Byl trochu upraven, protože drtivá většina české populace jsou ateisté. Pod ďáblem bylo ve Photoshopu přilepeno neuměle kávové zrno a nápis pražská kavárna , pod Ježíšem byl přilepen tradiční český půllitr s „oroseným“ a nápis lidová hospoda . Titulek obrázku hlásal: Konečné střetnutí sil dobra a zla . Po upozornění na Twitteru a průzkumu stránek jsem došla k závěru, že jde o recesi. Stránka sice jako kdyby vypadla z oka grafickému i narativnímu stylu ruského Agitpropu, jenže něco podstatného jí chybělo. Četnost postů, tolik typická pro troly, kteří chtějí nalákat důvěřivce. Tyhle stránky byly nějak líné, posty se zde vyskytovaly tak 1× za dva až tři měsíce, kolem postů žádná diskuze, žádné agitky. Stránka nemá horentní sumu příznivců a lajkují ji hlavně lidé z Prahy, grafici a různí známí žertéři, což nebudí vůbec dojem, že by šlo o ruský zdroj. Ale styl se jim podařilo vystihnout tak geniálně, že po měsících pročítání skutečných propagandistických zdrojů jsem tu návnadu nejprve spolkla jako malinu. Motiv Ježíše se také zřejmě někomu na Savuškině zalíbil a o několik měsíců později byl skutečně použit v amerických volbách jako reálná propaganda. Obrazová předloha samotná pochází patrně z druhé poloviny roku 2008, kdy ji někdo umístil na sociální síť Pinterest. Může být ale i starší, autora bohužel neznám.

Na webové stránce proruské ozbrojené paramilitární organizace Národní domobrana , kterou vede kamarád Liskové Marek Obrtel, se dočteme motto: Proti vládě, proti NATO, proti EU, proti muslimům. Tedy kompletní přehled ruské rétoriky v Evropě ve zkratce.

Ale zpět k trolům: ženský trol Sestra je stejně zákeřný jako její mužský protějšek Honitrapka. Rozmnožovací pud a strach o děti mají zázračnou schopnost vypínat rozum, když se to člověku nejméně hodí. Proto jsou tyhle dvě trolky tak úspěšné. Kam čert nemůže, nastrčí ženskou.

📌Hodný, zlý a ošklivý

Titul slavného filmu jsem si vypůjčila k pojmenování taktiky, která trochu připomíná vyšetřovací metodu „Hodný a zlý policajt versus ošklivý podezřelý“. Dva až tři spolupracující trolové se soustřeďují hlavně na profilových diskuzích důležitých opinionmakerů (těch, kteří mají vliv na veřejné mínění, tedy herců, zpěváků, politiků, vědců…).

Těžko na tuto skupinku týmových hráčů narazíte, pokud jste soukromá osoba bez většího vlivu. Naleznete je hlavně na oficiálních profilech politiků a novinářů, zastávajících Kremlu nebezpečné názory nebo přinášejících nepohodlná svědectví a fakta. V České republice je najdete v hojnějším počtu například na profilech europoslanců Svobody a Štětiny (oba hojně cestují do oblastí ruského geopolitického vlivu a oba jsou poměrně dost otevření v tom, co si o tomto vlivu myslí). Najdete je na stránkách neziskovky jménem Evropské hodnoty, jejíhož mapování metod ruské propagandy s názvem „Kremlin Watch“ si kromě českých politiků všimli i v Německu, Velké Británii, USA a mnoha dalších státech. Lidé z „Kremlin Watch“ už postoupili z kategorie „sledováni troly“ do kategorie „sledováni agenty“, protože odvádějí opravdu dobrou práci, která Moskvě vadí jako osina v zadku. Pokládám jen za otázku času, kdy se Rusové pokusí tuto neziskovku zlikvidovat nebo společensky zdiskreditovat.

Spolupracující troly najdete ale také nahodile pod různými posty známých osobností a umělců, kteří občas vysloví nečekaně nahlas myšlenky Kremlu nepohodlné nebo nebezpečné. Podívejte se na facebookovou stránku herce Jana Hrušínského, televizní moderátorky Nory Fridrichové, novináře Ondřeje Kundry, herečky a političky Magdy Vášáryové – takovou smršť útoků zažijete málokde. Cílem skupiny je diskuzi uchopit, změnit její tok, ovládnout tón a odradit podporovatele protikremelských názorů od další diskuze, vyvolat zdání většiny. Drží se ve dvojicích až trojicích a navzájem si nahrávají. Někdy jeden z nich hraje „oponenta“ a naivně si nabíhá na vidle smečů svých kolegů. Kdysi byly jejich hlavním teritoriem diskuze pod články a blogy na čtených serverech. Blogosféra na kdysi velmi sledovaném serveru Aktuálně.cz zahrnovala nejrůznější opinionmakery a lidi společensky aktivní. Lékaře, novináře, sociology, politiky, spisovatele, vysokoškolské pedagogy, prostě všechny, kteří mají co říci. Diskutující posléze díky editorům ztratili možnost anonymně diskutovat, což ale nezabránilo skupině zhruba dvaceti diskutérů, aby pod každým článkem nerozpoutali druhou světovou válku. Patřila jsem mezi několik desítek místních blogerů a první ponoření se do močálu diskuze pro mne byl zážitek srovnatelný s veřejným lynčováním zloděje koní. Nejinak na tom byli ostatní blogeři. S tlukoucím srdcem jsem zpočátku pročítala ty neuvěřitelně zlé, chytré, zákeřné, destruující, po krvi volající komentáře a myslela si: Tak tohle je temné nitro průměrného Čecha? Takoví jsou mí mírumilovní spoluobčané vespod, na dně, uvnitř? Diskuze jako by všechno hezké, demokratické a kulturní v nás stahovaly za nohu do bahna. A to přesto, že starostlivý moderátor diskuzí všechny vulgarismy a násilná vyjádření okamžitě mazal. Konspirační teorie, zpochybnění demokracie, Západu, míru, naděje, smyslu mezilidské spolupráce, důvěry, pomoci slabším, všechno zde dostalo kulku mezi oči. Časem jsem se obrnila tvrdou krustou a do diskuzí vstupovala opětovně. Po roce mne to ale přestalo bavit, stvůr v bažinách přibývalo. Žádná se nespokojila se závěrem: Já mám názor, vy máte svůj. Zkušení blogeři mne varovali, že s „těmi“ se nedá vyhrát. Ještě jsme nic nevěděli o ruské propagandě a trolech. Mysleli jsme si, že jde o zklamané, zničené lidi, kterým život ublížil, a stále znovu jsme žasli, jak moc jich mezi námi je. Oni jako první začali v diskuzích používat slovo „pravdoláskař“ jako nadávku nejhoršího kalibru. Synonymum pro nebez pečného rozvraceče poklidné zahnívající reality, pro ide alistu ohrožujícího svět „klidu na práci“. Na slovo „havloid“ došlo až o mnoho let později. Přesvědčili nás, že píšeme pro hluboce zlý, cynický, ublížený, sadistický národ. Převažovali. Postupně ty slušné se slabším žaludkem z diskuzí vytlačili. Slušný člověk s důvěrou v život a ve své bližní si po takové diskuzi musel několik dní lízat rány. Jich přibývalo, nás umírněných ubývalo. Někteří blogeři přestali psát. Jiní řekli: Já to nečtu. Já se dlouze idealisticky pouštěla do diskuzí jak Alenka s vorpálovým mečem, abych vzápětí zjistila, že Tlachapoudovi přibývají hlavy a Kloboučník šel spát. Cíle bylo dosaženo. Slabší a slušnější blogeři i diskutéři se raději odmlčeli. Pouhých dvacet lidí otočilo pohled českých opinionmakerů na „skutečné nitro českého člověka“.

Nebyla jsem sama, koho tenkrát napadalo: Jestliže jsou mí spoluobčané uvnitř tak podlí, skeptičtí a násilní, možná si vlastně demokracii ani nepřejí. A nezaslouží. Teprve za deset let mi došlo, že stará novinářská prav da: „Ti slušní a spokojení nepíšou“, kterou jsem se nau čila jako novinářský elév při pročítání tuctů dopisů čtenářů, stále platí. A také mi došlo, jak jednoduché je obrátit směr veřejného diskurzu. K negativismu, cynismu, nedůvěře v cokoli. Ostatně tak zněly instrukce. Zahnat demokraty do boudy.

📌Pěšák

Tenhle trol je začátečník a v branži to teprve zkouší. Nemá profilovou fotku nebo má místo ní nějaký obrázek. Mezi jeho fotografiemi v osobní složce naleznete jen z Googlu stažené motivy. Sám nepostuje nic, jen fotky kytiček, kočiček a motivační citáty. Zapojuje se do diskuzí podle instrukcí, musí být veden, není samostatný a je mu zpravidla svěřována jen lehčí práce. Lajkování diskuzních příspěvků starších trolů, popřípadě funkce „komparz, sbor a křoví“ ve větších diskuzích.

📌Analytik

Nejnebezpečnější a nejvzácnější typ trola. V České republice vím jen o dvou. Je to vyšší sorta, člověk, který aktivně sbírá data, reakce lidí z různých sociálních bublin na různá témata a pak je pečlivě vyhodnocuje. Pozoruje a monitoruje přední opinionmakery, vytváří jejich názorové charakteristiky a psychologické profily. Ten „můj“ spatřený trol je velice chytrý počítačový inženýr, který vystupuje pod vlastním jménem, publikuje a zakládá na sociálních sítích různé skupiny dle jejich názorového zaměření – často velmi protichůdné. Sluníčkářské i vlastenecké, intelektuální i brutální, umělecké i lidově kýčovité. Pozoruje ohlas na témata v diskuzích pod posty důležitých novinářů a opinionmakerů. Měří a vyhodnocuje.

📌Bijec

Nebezpečný typ agresivní trola. Často jde o reálného sympatizanta ruské scény v zemi. Mnohdy bývalí vojáci či policisté se silně proruskými názory. Motorkáři, lidé aktivní se zbraní, často iniciativní v zakládání různých domobraneckých skupin. V diskuzích jsou výhrůžní, sdružují se na stránkách aktivně podporujících Putina, ruskou armádu, držení zbraní a paramilitární výcvik. Úplní exoti na vrcholu pyramidy pak jezdí například dělat nastrčené pozorovatele OBSE do konfliktu na Ukrajině, jak prokázal nedávno jeden slovenský občanský aktivista jistému Martinovi Guttenovi. Dotyčný Gutten – nominován do mise OBSE jako pozorovatel – se dokonce sám zapojil do ozbrojeného konfliktu na ruské straně bojiště mezi ruskými žoldáky, se kterými se fotil na facebookový profil opentlen ruskou svatojiřskou stužkou. Tu ostatně zbožňují jako módní doplněk všichni lidé z okolí prezidenta Zemana, kteří se podobně jako jejich šéf sympatiemi k Rusku vůbec netají.

Bijec bývá také často aktivním členem ultrapravicového hnutí nebo komunistické strany (obojí můžeme považovat v mnoha směrech za ruskou vlivovou síť na území Evropy, jak prokazují finanční dary stranám, časté jízdy do Ruska a prokremelská politická rétorika).

Jedovatá ženská poznámka na závěr: Pozoruhodné na typu Bijec je to, že skoro nikdy nejde o pohledného muže.

📌Střelec

V případě „Střelce“ jde o agresivního trola určeného k zastrašování a mobování. Někteří zastrašují a vyhrožují písemně, mailem nebo po sociálních sítích. Mnozí z nich pracují telefonicky pod falešnou identitou. Masivní nasazení Střelce jako telefonního trola bylo naposledy popsáno ve Švédsku – šlo o koordinovanou akci proti novinářům prestižních švédských deníků.

Švédský novinář Mathias Ståhle publikoval na serveru Eskilstuna-Kuriren v únoru 2017 obsáhlý materiál o organizovaném telefonickém mobování švédských novinářů. Nepřetržité telefonáty anonymních trolů jsou denním chlebem novinářů Eskilstuna-Kuriren, ale i jiných titulů. Někteří se vyptávají, jiní argumentují podle připravených scénářů (čeština má pro tento typ diskuze hezké selské přirovnání: „Já o voze, ty o koze“), další vyhrožují. Jejich koordinaci a výplatu obstarává nacionalistické centrum Granskning Sverige.

Jeden z novinářů se pod změněnou identitou podobně jako Ljudmila Savčuková nechal zaměstnat jako trol na švédské trolí farmě. První úkol, který dostal, byla dehonestační kampaň proti americkému korespondentovi Dagens Nyheter Martinu Gelinovi, který právě psal sérii reportáží o podezření z ruského ovlivňování voleb ve prospěch Trumpa. Na trolí farmě se zrodilo jeho podezření o širším propojení trolů s okruhem spřátelených extremistických organizací ve Švédsku, které se zabýva jí hlavně protiuprchlickou propagandou, například s ča sopisem Fria Tider.

Novináři předního deníku Dagens Nyheter Niklasi Oreniusovi vyhrožovali trolové tak systematicky, že mu bylo bezpečnostními specialisty doporučeno, aby opustil Švédsko a odvezl rodinu do bezpečí. Trolové se fotografovali před jeho domem, zveřejnili telefonní čísla jeho dětí a celé rodiny, adresu škol, kam děti chodí, a pak už následoval podobný teror. Niklas se dostal hodně blízko k jedné vlivné nacionalistické trolce, vystupující pod jménem Julia Caesar, a tak začaly jeho problémy. Cílem těchto nátlakových kampaní je odradit novináře, aby o systematické propagandě ve svých zemích psali, a docílit toho, aby byli znechucení a vyděšení. Ti, kteří to nezažijí, pak v hlubokém podvědomí sáhnou k autocenzuře, aby nebyli vystaveni podobným praktikám. Mezi běžné praktiky švédských telefonních trolů patří zavolat dotyčnému novináři, klást mu různé dotazy jakoby ze strany občana v obavách, zapomenout informovat, že nahrávka bude zveřejněna. Záznam pak stačí sestříhat proti smyslu výpovědi a uveřejnit na stránkách Granskning Sverige ve formě tzv. investigativní reportáže. Vyznění těchto ilegálně a manipulativně pořízených „nahrávek“ je jasné: Novináři jsou zákeřní nepřátelé lidí.

Zažila to na vlastní kůži i finská novinářka Jessica Aro, která se aktivně věnuje tématu ruské propagandy. Počátkem roku 2014 začala zpracovávat a rešeršovat sérii článků, směřujících k dokumentaci činnosti trolů na finském území a jejich masivního ovlivňování obyčejných Finů.

Ihned po publikování prvního článku byla obviněna předním finským šiřitelem konspiračních teorií Bäckmannem, že pracuje pro CIA, NATO a estonskou vládu. Její pověst jako žurnalistky byla cíleně ničena ve stovkách článků na spřátelených proruských serverech, údajně prý sestavuje seznam Putinových nepřátel ve Finsku. Bäckmann svá obvinění pravidelně dokládal v ruských médiích, což kupodivu tehdy nepřišlo nikomu divné. První výhrůžky začaly přicházet mailem: „Putin je nejlepší, Západ zemře“, „Umřeš“ a podobně. Na Facebooku byla založena skupina, která byla věnována jen a pouze jejímu zesměšňování a urážení. Urážky a výhrůžky se posléze přenesly i na jejího zaměstnavatele, Finish Broadcasting Company. Trolové posílali neustálé podněty na Radu pro média, aby přezkoumali její údajnou spolupráci se CIA. Nadávali jí do mediálních prostitutů a posílali fotografie, kde bylo logo NATO přeměněno na svastiku. Pak jí začaly chodit anonymní telefonáty, v jednom z nich uslyšela pouze výstřel a pak ticho. Dostala SMS od svého dávno mrtvého otce, který jí sdělil, že není mrtev, ale „pozoruje ji“. Napadali ji populističtí členové finského parlamentu a požadovali její propuštění z práce. Prošla si dokonalým peklem trolího mobování (pronásledování, obtěžování a urážení).


Poděkování paní Alexandře Alvarové za možnost citovat z její knihy Průmysl lži.

Propaganda, konspirace, a dezinformační válka

Pokud také patříte k lidem, kteří přísahají na své kritické myšlení, vzdělání a zdravý selský rozum, je tahle kniha přesně pro vás. Přesvědčí vás, že nic takového vlastně neexistuje. Napsala ji žena, která se politickou propagandou a marketingem zabývá 20 let.​ Ukáže vám, jak vrtošivý, nespolehlivý, emocionálně labilní a dětsky naivní je náš mozek při vytváření názorů. Spolu s ní se ponoříte do světa, o němž se doposud nikde nepíše, protože se nachází za kulisami velkých mocenských her, kde se točí miliardy. V tomhle světě neplatí, že jedna a jedna jsou dvě. Ani pro vás ne! Je to svět manipulace a propagandy. Alexandra Alvarová se rozhodla promluvit, abyste pochopili, jak snadnou kořist představujete pro politické marketéry.

Alexandra Alvarová: Krmit démony

„Strhující thriller z politického zákulisí, který vás vtáhne do spletité sítě hybridních válek, mocenských zájmů, oligarchů, mediálních magnátů, mafií i nadnárodních internetových společností. Od autorky Průmyslu lži.“

Když Scott Brennan sestavoval na univerzitě promyšlenou kampaň ke kandidatuře do studentského parlamentu, neměl ponětí, co všechno odstartuje… Netušil, že díky své cílevědomosti, schopnosti mistrné manipulace a datům šikovně získaným ze sociálních sítí ho čeká závratná kariéra, která se dovrší v prezidentské kampani bývalého realitního makléře, jenž heslem o pozvednutí Ameriky změní způsob vedení politického boje. Kdo za tím však skutečně stojí? Kdo tahá za nitky? A kdo z toho bude nakonec profitovat?

Alexandra Alvarová je jedním ze spolutvůrců podcastu Kanárci v síti:


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s