Klávesnice je nezbytnou součástí každé PC sestavy či notebooku. Stejně jako každý vynález i klávesnice si prošla svým historickým vývojem. Dnešní klávesnice je vlastně nástupkyní psacích strojů, jejichž historie sahá až do roku 1714. V tomto roce si vodní inženýr Henry Mill jako první patentoval vynález, který pracoval podobně jako pozdější psací stroj. Tento patent se jmenoval “Machine for Transcribing Letters”, a byl vynalezen primárně pro slepé lidi. Během následujících let a desetiletí bylo postupným zdokonalováním a vývojem vytvořeno několik dalších verzí tohoto mechanického stoje.
V roce 1845 přišel výrobce zbraní Charles Thurber s hotovým psacím strojem, který měl posuvný válec na papír a dokola postavená písmena se pak protiskla na papír. Tento stroj se však nedočkal masového zájmu. Za první masově rozšířený psací stoj se dá považovat až ten vynalezený Christopherem Lathamem Sholesem a Samuelem W. Soulem.
Příběh začíná v roce 1868 nefunkčním psacím strojem a třemi vynálezci jménem Sholes, Glidden a Soulé… Rozložení klávesnice je zvláštní, ale bereme ho již jako samozřejmost, protože jsou písmena prostě tam, co vždy. Ale v určitém okamžiku musely být přece *vynalezeny*. A jako vždy specifické souvislosti kolem samotného vynálezu nadále formují jeho použití dlouho poté, co tento kontext pomine.
Kdy tedy byla vynalezena „klávesnice“?
I když psaní existuje po tisíciletí, po většinu této doby byly věci psány ručně bez potřeby klávesnice. Pokusy vytvořit psací stroj jsou staré, datují od 16. století a ten se teprve až v 19. století se stáva běžnějším. Psací stroje byly vždy však spíše kuriozitou než čímkoli jiným. Prvním komerčně vyráběným psacím strojem byl až Hansen Writing Ball, ale nebyl širokou veřejností přijat.
Během 60. let 19. století spolupracoval americký redaktor a vynálezce novin Christopher Latham Sholes se dvěma přáteli, Carlosem Gliddenem a Samuelem Soulé, na psacím stroji, ke kterému pak v roce 1868 podali žádost o patent. Tento psací stroj vypadá jako zvláštní piano.
Do roku 1873 vytvořili psacímu stroji nový design a práva na výrobu prodali výrobci zbraní E. Remington and Sons. Stal by se z něj Remington 1, první komerčně úspěšný psací stroj. V roce 1878 byl vytvořen Remington 2, který se stal ještě populárnějším.
Psacím strojům trvalo několik let, než se uchytily, bylo to z obvyklých důvodů vysokých počátečních nákladů, neexistujícího trhu a nedostatku provozních znalostí. Ale jejich vzestup byl nevyhnutelný – s jejich obrovskými výhodami rychlosti a čitelnosti – a už koncem 80. let 19. století byly všude.
Po více než století se psací stroje nacházely v každé kanceláři a domácnosti po celém světě, pak byly nahrazeny počítači a digitálními textovými procesory. Ale i když se psací stroj stal zastaralým, jeho standardní rozložení klávesnice přežilo.
Kde se vzalo to standardní rozložení?
Nejprve se Sholes a spol. jednoduše rozhodli pro dvě řady písmen v abecedním pořadí; to bylo součástí patentu z roku 1868. Ale brzy si uvědomili, že toto abecední řazení prostě nebude fungovat…
Proč ne? Několik důvodů.
První se týkala optimalizace psaní. Abecední řazení písmem na klávesnici má pramálo společného s tím, jak často se každé písmeno používá. V tomto smyslu je abecední pořadí v podstatě náhodné – nemá nic společného s praktičností samotného psaní.
Sholes, Glidden a Soule si uvědomili, že psaní by bylo snazší a efektivnější, když byla písmena rozmístěna podle četnosti jejich používání, takže ruce písaře mohly pohodlně přecházet od písmene k písmenu, než aby byly shluky na jednom místě. Důležité bylo rozložení pracovní zátěže na psaní mezi obě ruce; pokud by nejpoužívanější písmena byla pouze na jedné straně, všechno by psala jen jedna ruka.
Zde vizuální mapa četnosti písmen ukazuje, jak je používání (relativně) rovnoměrně rozloženo mezi rukama na klávesnici QWERTY.
Když předložili návrh psacího stroje Sholes & Glidden, ze kterého se měl stát Remington 1, měl již (víceméně) rozložení QWERTY. Část původního abecedního pořadí však zůstává dodnes s písmeny DFGHJKL ve střední řadě. Stejně důležitá, jak si Sholes uvědomil, byla frekvence kombinací písmen. Ne všechna písmena jsou stejně příbuzná; některé se spolu objevují často, jiné vůbec. A tak i bez ohledu na obecnou frekvenci bylo důležité nedávat dohromady běžné kombinace písmen.
Napište pár řádků do telefonu nebo počítače – všimněte si, jak zřídka stisknete dvě klávesy vedle sebe. To není náhodné. Je to kus neuvěřitelně efektivního a intuitivního designu. Sholes a spol. se postarali o to, aby se klávesnice, byť pro nás neviditelná, snáze používala.
Druhý zásadní problém byl technický, protože psací stroje měly až třicet nebo čtyřicet samostatných mechanických pák. Zasekávání bylo problémem, když byly postupně stisknuty sousední klávesy. Proto je potřeba, aby to bylo co nejméně pravděpodobné.
Dalším konstrukčním řešením, aby se zabránilo zaseknutí, bylo vzájemné posunutí kláves. Všimněte si, že na psacích strojích jsou klávesy spíše v diagonálních než svislých sloupcích.
Pozoruhodné je, že toto řešení pokračuje i v éře počítačových klávesnic, i když zasekávání pák s písmeny již není problém.
Uspořádání písmen na vašem telefonu není tedy dáno jen z důvodu obecné optimalizace psaní; bylo navrženo pro specifický kontext mechanického psacího stroje.
A 104-key US keyboard layout, largely standardized since the IBM Personal System/2.
CC BY-SA 3.0
A tak se výchozím rozložením stala QWERTY, navržená primárně Sholesem pro první komerčně úspěšný psací stroj. I když to nebylo zcela nejlepší, fungovalo to dost dobře. A hlavně to bylo první. Takže o století a půl později je stále dominantní řešení.
Došlo k několika pokusům vytvořit rozložení klávesnice lepší než QWERTY, jako například Dvorak v roce 1936 a Colemak v roce 2006. Tato řešení věnují pozornost nejen frekvenci písmen, ale také biologii člověka – tomu, jak se ruka skutečně pohybuje. A obě řešení jsou statisticky efektivnější než původní QWERTY.
Rovněž stojí za to si připomenout, že na celém světě existují různá rozložení klávesnice, která zohledňují jazykové rozdíly.
Existují další rozložení latinské abecedy, jako je QWERTZ, používané v Německu a střední Evropě. Zohledňuje rozdíly ve frekvencích kombinací písmen.
A samozřejmě na celém světě existuje nespočet nelatinských abeced, z nichž mnohé mají více písmen nebo zcela odlišné jazykové struktury, a proto byly navrženy jinak.
A přesto Sholesův původní QWERTY design dokonce formoval rozložení nelatinkových klávesnic, a to především díky jeho dominantnosti a snadnému použití, když jsou písaři obeznámeni s rozložením QWERTY.
Například typické rozložení klávesnice v bulharské azbuce:
Takže to je důvod, proč vaše klávesnice není v abecedním pořadí; směs pečlivého designu pro optimalizaci zážitku z psaní a dávno zaniklých praktických omezení.
Zvláštní, jak zaseknuté psací stroje z 19. století stále formují způsob, jakým používáme naše chytré telefony ve 21. století…
Autor: @culturaltutor
Přemýšleli jste někdy nad tím, proč je rozložení písmen na klávesnici takové, jaké je? Kdy vzniklo a kdo s ním přišel jako první? Rozložení kláves u prvních psacích strojů, jejichž vznik spadá do poloviny 19. století, kopírovalo abecední pořadí. Písmena pak zaujímala dvě až sedm řad nad sebou – šlo například o tři řady pro malá písmena, tři pro velká a jednu pro číslice. Brzy se však ukázalo, že při rychlém psaní se mechanická ramínka s klávesami zasekávají. Nový, dodnes používaný typ klávesnice tak vznikl ve snaze zpomalit příliš hbité prsty pisatelů. Autorem novinky se stal roku 1873 americký vynálezce a výrobce psacích strojů Christopher Sholes. Písmena jsou na ní přitom rozmístěna tak, aby se jejich časté shluky v angličtině – například th – nacházely u sebe kvůli omezení překlepů.
Stejně jako každý vynález i klávesnice si prošla svým historickým vývojem.
Dnešní klávesnice je vlastně nástupkyní psacích strojů, jejichž historie sahá až do roku 1714. V tomto roce si vodní inženýr Henry Mill jako první patentoval vynález, který pracoval podobně jako pozdější psací stroj.
Historický vývoj psacích strojů VERSUS historický vývoj počítačů
Za otce myšlenek sestrojit psací stroj se považuje inženýr londýnské vodárny Henry Mill, který obdržel patent „na stroj nebo-li umělý způsob psáti písmena nebo slova po sobě na papír neb pergamen, a to tak jasně a přesně, že se nerozeznají od tisku“. Ani stroj ani jeho popis se však nezachovaly.
Rozložení znaků na klávesách klávesnic má dlouhou historii, která začíná dobou vzniku prvních psacích strojů. Uspořádání kláves na těchto prvních strojích nebylo jednotné. Nejen pořadí písmen bylo různé, ale i uspořádání kláves do řad. Existovaly klávesnice dvou-, tří-, čtyř- až sedmiřadové. Klávesnice měla i tvar polokoule.
Rrozložení znaků na klávesnici
Vizuální znázornění rozložení znaků a symbolů na jednotlivých typech české klávesnice
Tyto tři typy rozložení české klávesnice standardně naleznete na počítačových systémech s instalovaným „Českým jazykem“. Běžně nastavení českého rozložení klávesnice naleznete pod: // Nastavení // Jazyky // Přidat jazyk – klávesnici // “ jak pro Windows tak na Mac.
QWERTZ ►
QWERTY ►
QWERTY programátorská ►
Na této stránce naleznete vizuální znázornění rozložení písmen a znaků na těchto klávesnicích.
Toto rozležení nařizuje Česká norma: ČSN 36 9050 s názvem „Rozložení znaků na české klávesnici pro textové a kancelářské systémy“ ze září 1994.
Podcast by Pepik Hipik 