Rusové: nepruďme Gruzínce! Jsme zde jako uprchlíci a okupanti

„Přivítali jsme Rusy trojnásobnými cenami za byty, taxíky a jídlo,“ říkají Gruzínci. „To je dokonalá příležitost, abyste si na nich vydělali. Stydět by se měli oni, že nás okupují, ale nestydí se. Když je naše vláda bere jako turisty, tak je budeme jako turisty také kasírovat.“

Patnáctý den poté, co Putin oznámil „částečnou“ mobilizaci, jdu na schůzku s názvem „Lékárnička první pomoci pro nové návštěvníky v Gruzii“. Je čtvrtek, osmnáct hodin, v Tbilisi pomalu začíná večer a s ním i noční život. Setkání se koná v „Domě“ na ulici Betlemi, v centru staré čtvrti Sololaki. „Dom“ je ruská organizace, která vznikla v posledním půlroce. Založil ji Max Ivancov, petrohradský aktivista, se kterým jsem se seznámila v březnu.


Tehdy tu byl nový, jen pár dní po útěku z Ruska, dnes se zabydlel, nabral sil a pustil se do díla. Aktivizuje dobrovolníky, pořádá školení pro novináře a vypracovává vzdělávací systém pro ruské děti. Učí se na dálku v ruských školách, ale jen v Tbilisi již funguje 15 domácích škol a mateřských škol pro děti uprchlíků. Nyní však Ivancov vkládá všechny své síly do adaptace těch, kteří prchli před odvodem.

Toto je už desáté setkání pro nováčky. Lidé se pomalu scházejí, ale moc jich není, nějakých deset mladých mužů a dvě ženy. Neznají se. Nesměle se rozhlížejí kolem. Je vidět, že teprve přijeli.

„Gruzínci nechápou, proč jsme si vlastně vybrali jejich zemi,“ začíná Andrej, který vede setkání. „Jsou v šoku. Ale Gruzie je pro nás dobré místo pro život. Máme zde všechno, co potřebujeme: klid, roční bezvízový pobyt, můžeme snadno pracovat, otevírat účty v bance i zakládat firmy. A taky je tu levně. Přesto se ptají: proč? Rusko nejednou Gruzii napadlo, takže pro některé Gruzínce může být skutečnost, že se od března ve Tbilisi mluví rusky, trauma.“

Ruský bar, ruský mir

Od března do října na mapě Tbilisi přibylo hodně ruských klubů a míst setkávání. K dispozici je „Košini“, bar s krásným výhledem na celé město. Mezi ruskou diasporou vyvolává mnoho kontroverzí. Drby říkají, že ho založili liberálové z okruhu Navalného, a ty zrovna každý nemusí. V samém centru starého města je také „Graal“, kde zaměstnanci zdraví gruzínským „gamardžoba“ a ne ruským „zdravstvujtě“. A i když tím jejich znalost gruzínštiny končí, přece jen se nějak snaží. Na Marjanišvili je „Špana“, bar, který se již stihl přejmenovat a způsobit skandál v ruském prostředí.

Zpočátku se jmenoval „Freak“ a byl to vegetariánský podnik, ale zradikalizoval se. Vegané, kterých byla většina, vyhodili z práce všechny vegetariány a začali od nuly.

Klepy se to jen hemží. Není divu, Tbilisi vždy žilo různými drby. Jdu do všech těchto míst. Všude slyším jenom ruštinu a vidím slovanské typy.

Mezi hosty nevidím nikoho jiného kromě Rusů. To je zvláštní pocit. Jako kdybych nebyla v Gruzii. Dokonce i jídelní lístek je pouze v ruštině a angličtině, gruzínština chybí.

Ptám se Rusů i Gruzínců, jak spolu vycházejí.

„Vedeme dva paralelní životy, jeden náš, ruský, a vedle plyne ten jejich, gruzínský,“ odpovídá Max. „V podstatě lze říct, že se vzájemně nijak nepotřebujeme. Potkáváme se na ulicích, v bankách, realitních kancelářích, ale kromě služeb nemusíme být v kontaktu. Gruzínci vlastně naše podniky ani nenavštěvují.“

„Pokusil jsem se pořádat v ,Domě‘ akce v angličtině, ale nebylo žádné obecenstvo. Během tohoto půl roku se nám podařilo vytvořit pružně fungující komunitu, takže nemáme potřebu být blízko Gruzíncům. Možná je to tak lepší, protože blízkost je vždy spojena s loajalitou. Pak bychom asi nemohli pořádat LGBT setkání nebo mluvit o jiných citlivých tématech. Raději děláme svoje věci, podle sebe a nechceme být příliš nápadní,“ prohlašuje Max.

Mezi Rusy jsou však názory na toto téma různé. Jinak se k problému staví knihkupec Stas Gajvoronskij který se v listopadu 2019 usadil v Tbilisi a otevřel antikvariát Itaka Books.

„Pro mě je to jako vytvářet ruský mir v Gruzii,“ zlobí se. „Ghetto a uzavírání se před ostatními. Nemám rád tato expatská místa vytvořená výhradně pro Rusy. Nejsme tady doma a v nich se mluví pouze rusky. Nikdo se o gruzínštinu ani nesnaží.“

„Nemohu říct, že sám tím jazykem mluvím, ale učím se. Rusů se trochu straním, spíš kamarádím s Ukrajinci a Gruzínci, proto asi také na ten masový nájezd hledím s obavami.“

Gruzínci se ruským místům vyhýbají širokým obloukem. Vědí o nich, ale nechodí tam. Necítí se tam dobře. Marta Ardašeliová, šéfredaktorka portálu Sova.news, náhodou do jednoho z nich zašla na kávu.

„Objednala jsem si a po chvíli jsem si uvědomila, že barman nerozumí tomu, co mu říkám,“ vypráví. „Tak jsem to zopakovala anglicky, ale tomu také nerozuměl. Nakonec se objevil někdo, kdo mou objednávku přeložil. Okamžik, kdy si ve vlastní zemi nemohu vlastním jazykem objednat kávu, je pro mě jako překročení červené čáry. I když umím rusky velmi dobře, nesouhlasím s tím, abych touto řečí mluvila ve své zemi. To byla velmi nepříjemná zkušenost.“

V gruzínském právu není žádné ustanovení, které by zakazovalo podnikat v Gruzii bez znalosti gruzínštiny. Spousta národností toho využívá, nejen Rusové. Podobně podnikají Číňané, Turci, Íránci, Indové či Poláci. Ne všude můžete narazit na gruzínštinu, ale u Rusů to nejvíce bije do očí.

Od 1. března do 1. srpna si podle Geostat a Sova.news Rusové otevřeli 45 tisíc bankovních účtů a obdrželi půjčky ve výši 178 milionů dolarů, skoupili také přes 3 tisíce nemovitostí. A všude chtějí mluvit rusky. Ale Gruzínci se ne všude s tím smiřují.

A co když Rus neví, o co jde?

Nejslavnější zábavní podnik v celém postsovětském světě, tbiliský klub Basiani, Rusy dovnitř vůbec nepouští. Omezení zavedl také bar Dedaena. V dubnu občanům RF naordinoval povinnost vyplnit formulář, který nazval vízem. Host se mj. zavazuje neplatit v rublech, mluvit s obsluhou gruzínsky nebo anglicky a nenutit nikoho mluvit rusky.

A to není všechno. Aby návštěvník dostal vízum, musí souhlasit s následujícími osmi body:

  • Nevolil jsem Putina, je to diktátor.
  • Odsuzuji ruskou agresi proti Ukrajině.
  • Krym je Ukrajina, stejně jako další sporná území.
  • Abcházie a Cchinvalský region (Jižní Osetie) jsou Gruzie.
  • Rusko okupuje 20 procent Gruzie.
  • Každý 12. gruzínský občan se kvůli ruské invazi stal uprchlíkem.
  • Souhlasím s větou „Russkij vojennyj korabl, idi nachuj!“
  • 😎 Slava Ukrajini!

Na začátku října navštívila hlavní město Gruzie Xenija Sobčaková, ruská celebrita, novinářka a youtuberka, ale především dcera bývalého starosty Petrohradu, blízkého spolupracovníka Putina. Na svém kanálu zveřejnila rozhovor s Datem Lapaurim, majitelem baru Dedaena. Ona se ptá rusky, on odpovídá anglicky. Stojí před barem po velkým nápisem odesílajícím ruský válečný koráb do všem známého místa. Před barem, protože Xenija Sobčaková do baru vstoupit nesmí – hlasovala pro Putina, takže nesplňuje první podmínku. Za chvíli se ukáže, že nejen tuto. Zde je výňatek z jejich konverzace (přeloženo z angličtiny a ruštiny do polštiny, z polštiny pak do češtiny):

SOBČAKOVÁ: Jsem si jista, že kdybyste otevřel bar Dedaena v Německu a zavedli taková víza pro Židy, tak by podnik hned druhý den zavřeli. To by se považovalo za nacismus.

LAPAURI: Neexistuje žádná souvislost mezi Židy v Německu a Rusy v Gruzii. To jsou dva různé příběhy.

SOBČAKOVÁ: Je to posuzování lidí podle národnosti. Kdyby sem přišel Francouz, který podporuje Putina, nemusel by tento formulář vyplňovat.

LAPAURI: Formulář je adresován Rusům, protože Putin je váš vůdce. Zvolili jste si ho. Nezáleží na tom, zda ty volby byly spravedlivé nebo ne, faktem je, že většina Rusů jeho politiku podporuje.

SOBČAKOVÁ: Ale ne všichni. Proč je tento formulář jen pro Rusy?

LAPAURI: Protože Rusko okupuje 20 procent Gruzie. Na 300 tisíc Gruzínců z Abcházie a Cchinvalské oblasti se kvůli Rusku stalo uprchlíky ve své vlastní zemi.

SOBČAKOVÁ: Ale ne každý Rus, který přijede do Tbilisi, ví, o co jde například s Abcházií.

LAPAURI: Měl by to vědět.

SOBČAKOVÁ: A co když neví?

LAPAURI: Tak by zde neměl být. Nechceme tady takové Rusy, kteří sem přijíždějí jen jíst chačapuri. Nevědomost znamená podporování Putinovy politiky.

SOBČAKOVÁ: Chápu to dobře, že chcete Rusy vzdělávat ohledně dějin své země, ale k čemu je potřebný bod „Slava Ukrajini“? Nebo proč bych měla souhlasit s tvrzením o ruské lodi? Jak to spolu souvisí? Jakou má souvislost Ukrajina a Gruzie?

LAPAURI: Vy tu souvislost nevidíte?

SOBČAKOVÁ: Zdá se mi, že se jedná o dva samostatné státy. Proč vy ve svém suverénním státě chcete, aby Rusové věděli nejen o Abcházii, ale také o Ukrajině? Já znám spoustu lidí, kteří nepodporují tzv. vojenskou operaci.

LAPAURI: Je to tedy válka, nebo zvláštní operace?

SOBČAKOVÁ: Nemohu říkat válka, zavřeli by mne. Proč je to pro vás tak důležité?

LAPAURI: Protože lidé by se měli rozhodnout, zda jsou pro válku, nebo ne.

SOBČAKOVÁ: Člověk může být proti válce, ale ne pro „Slava Ukrajini“! Proč bych měla být pro Ukrajinu? Jsem proti válce, ale nepodporuji Ukrajinu.

Moskva za Kavkazem

Na adaptační schůzce v „Domě“ Max a Andrej vysvětlují spletitosti rusko-gruzínské politiky.

„Nezapomeňte, že my jsme sem přijeli a jsme tu hosté,“ říká Maks nově příchozím.

„Gruzínsko-ruské vztahy jsou obtížné. Čtyřicet kilometrů od Tbilisi stojí ruští vojáci a Gruzínci to mají na paměti. Nepouštějte se do historických nebo politických sporů, a pokud jste někdy byli na dovolené v Abcházii, moc se tím nechlubte. Za to můžete dostat pět let, jelikož jste tehdy pravděpodobně porušili mezinárodní právo nelegálním překročením hranic.

A to nejdůležitější: neříkejte Zakavkazí. Pro Gruzii je za Kavkazem Moskva,“ dodává Andrej.

Tato poznámka vzbuzuje smích.

Jak na Rusech vydělat

Od 1. března do 1. září 2022 přijelo do Gruzie celkem 820 000 Rusů a jen v září to bylo ještě přes 222 000. Samozřejmě sem většina přijela strávit dovolenou a ne všichni se tu usadili na delší dobu. Nicméně pro zemi, kde žije necelých 3,7 mil. obyvatel představuje i jen půl milionu nových občanů 13,5 procenta.

Ale Tbilisi vypadá klidně. Čas od času se před parlamentem shromáždí skupina lidí skandujících protiruská hesla, městští aktivisté po městě rozvěsí plakáty v podobném duchu, opozice vyzve vládu, aby zavedla omezení nekontrolovaného vstupu mužů prchajících před mobilizací, občas se někdo na někoho podívá úkosem, ale to je vše.

„Nebojte se gruzínské pohostinnosti,“ říká nováčkům na schůzce Max. „U nás to není, ale tady to tak prostě je. Nehledejte v tom žádný podraz.“

„Nejdřív jsem na to nevěřícně zíral,“ připojuje se Andrej. „Ale pak jsem pochopil, že tomu tak opravdu může být. Chvíli to trvá, ale člověk si na to dokáže zvyknout.“

Znám tuto zemi i Gruzínce. Vím, že nemluví přímo. Spíš budou vymýšlet memy, otevřeně svůj názor vyjádří na sociálních sítích nebo své výhrady ukryjí v přípitku, ale přímé konfrontaci se budou snažit vyhnout. Vidím to i na setkání s politickou blogerkou a publicistkou Marií Ekserovou. Sedíme v kavárničce na rušné ulici. Mluvíme rusky o současné situaci, ale když si vedle ke stolku sedají tři Rusky, Maria mě přemlouvá, abychom si přesedly. Nechce, aby slyšely, o čem si povídáme. Nebude to příjemné.

„Nám, Gruzíncům, nepřejde přes pysky, abychom nějakému člověku řekli, aby šel na chuj, i když si to myslíme,“ vysvětluje. „Nedovoluje nám to výchova.“

Po 21. září syn jejího moskevského kolegy uprchl do Gruzie. Zatelefonoval jí a požádal o pomoc. Pomohla, i když kolega a jeho žena podporují Putinovu politiku a svého syna považují za zrádce vlasti.

„Jak bych mohla nepomoci?“ ptá se. „Nasměrovala jsem ho správným směrem, napověděla pár věcí a řekla jsem mu, aby mi v případě jakýchkoli potíží zavolal. Nemohla jsem si ho vzít k sobě, i když už neměl peníze. Mám dvě děti a starám se o mámu s onkologickým onemocněním. Žije se velmi těžce, ceny prudce vzrostly a všichni horko těžko vycházejí s penězi.

Průměrná mzda činí podle gruzínského statistického úřadu 1541 lari, což je méně než 14 300 Kč, ale mimo hlavní město téměř nikdo tolik nevydělává. Říká se, že je dobře, když máte 600 lari za měsíc, tedy asi 5600 Kč. S důchody to není lepší. Jsou stejné pro každého občana a měsíčně činí 280 lari, to je 2580 Kč. Po dosažení věku 75 let můžete počítat s dalšími 20 lari, 185 Kč. Pouze století mohou žít lépe, mají nárok na 500 lari, tedy 4600 Kč měsíčně.

A ceny nerozmazlují. V loňském roce nafta zdražila o 45 procent a potraviny o 20-30 procent. Jdu na bazaru a přepočítávám si ceny zloté (koruny dostanete vynásobením 5,122): kilogram sýra 40 zł (ano, tolik v Polsku stojí dnes tvrdý sýr), chléb 2 zł (v Polsku jeden bochník zhruba 6-7 zł), kilogram mouky 4,50 zł, mléko 8 zł (v Polsku cca 5-6 zł), máslo 15 zł (v Polsku cca 9 zł za 200 g), kilogram kuřete: 18 zł (v Polsku zadní čtvrtka kuřete cca 8-9 zł/kg) a vepřové 32 zł (v Polsku zhruba 16-20 zł), jogurt maconi 4,50 zł.

Ledničky mých přátel zejí prázdnotou.

Nejhorší jsou však ceny pronájmu nemovitostí.

„V zářijové dávce přijela řada lidí bez peněz a bez práce,“ zmiňuje Max. „Nevím, jak dlouho to ještě bude trvat, ale dokud je teplo, tak si staví stany u Tbiliského moře (přehrada) a v některých bytech žije deset lidí na čtyřiceti metrech. Na jaře byly také problémy s byty, ale po několika měsících se to uklidnilo. Teď to vypadá, že může být hůř.

Od eskalace konfliktu na Ukrajině a masového přílivu Rusů vzrostly ceny nájmů až o 200 %. Pronájem dvoupokojového bytu nyní stojí asi 800 – 1000 dolarů, v lepších čtvrtích se za 50 metrů musí platit i dva tisíce dolarů. Gruzínští studenti si za takové ceny pronájem nemohou dovolit a stát ani univerzity koleje neposkytují.

„Ceny jsou astronomické,“ říká Marta Ardašeliová. „Gruzínci na Rusech vydělávají, to není nic tajného. Nevítali jsme je na hranicích jako Kazaši vodou, pomocí a dobrým slovem, ale trojnásobnými cenami za bydlení, taxíky a jídlo. Možná to není hezké, ale nemáme v sobě žádné morální dilema, proč bychom této příležitosti neměli využít. Naopak, to je dokonalá příležitost, abyste si na nich vydělali. Stydět by se měli oni, že nás okupují, ale nestydí se. Když je naše vláda bere jako turisty, tak je jako turisty budeme také kasírovat.“

Největší chinkalnia na jihu

„Turisté“ z Ruska se však v Gruzii zdržují déle. Sova.news uvádí, že od 1. března do 1. října 2022 založili Rusové v Gruzii 13 tisíc firem. Vláda nemá nic proti a vysvětluje, že každý podnikatel bude do státní pokladny platit daně.

„Akorát že to moc neznamená,“ vysvětluje Maria Ekserová. „Podle zákona je živnost, a právě těch vzniklo nejvíce, zatížena jednoprocentní daní, která se samozřejmě zvyšuje v závislosti na vydělaných penězích. Maximální daň, kterou lze zaplatit, je však 20 procent.

Větší společnosti pak kromě daně z příjmu platí 18% DPH. Existuje však možnost placení daní takřka úplně obejít. Do nákladů si můžete dát téměř cokoli: vybavení, auta, nemovitosti. Za chvíli se ukáže, že jediným příspěvkem Rusů k ekonomice jsou peníze, které přinesli. Sice zvýšily hodnotu lari, ale také měly vliv na růst cen.

Marii štve ještě jiná věc.

„V Gruzii neexistuje povinné přihlášení k pobytu. Nevíme, kde jsou, co jsou zač a co budou dělat. V této vlně přišla spousta mladých a silných mužů, ale my ani nevíme, kolik. Nevíme, co si myslí a proč jsou tady. Pro naši zemi to jsou stále ,turisté‘, ale tomu přece nikdo nevěří.“

„Nemáme jistotu, že naše služby a vláda dostatečně dobře zjišťují, kdo překračuje naše hranice. Nebyla zpracována žádná bezpečnostní strategie. Nevíme ani přesně, kolik lidí odjelo a kolik zůstalo.“

Stas Gajvoronskij uvažuje podobně a neskrývá, že má obavy.

„Oni sem přijeli jako na chatu, jako do největší chinkalni na jihu, jak se v Rusku koloniálně říká Gruzii. Nevím, co od nich lze čekat. Ti z jara jsou aktivisté a novináři, lidé, kteří pracují na dálku, víme, co jsou zač. Kdežto teď přišlo tolik různých lidí. Jsem si jist, že mezi nimi jsou agenti GRU a diverzanti. Až mi mráz běhá po zádech, když o tom přemýšlím.“

Sedíme na starém balkoně domku, ve kterém se nachází Itaka Books. Stas z čínského porcelánu popíjí bílé gruzínské víno. Potáhne z cigarety a říká:

„Obdivuji Gruzínce, že to všechno snášejí. Jsou neobyčejně trpěliví. Kdyby se někdo v Moskvě choval jako my tady, to znamená: křičel, zpíval po nocích, chodil věčně ožralý a všude kouřil, tak by ho okamžitě někdo seřval. Zvláště pokud by byl z Kavkazu. Gruzínci jen zřídka napomínají. My takové chování považujeme za slabost a začínáme tlačit, požadovat a stáváme se čím dál oprsklejší.

Mezitím Tbilisi připomíná varnou konvici s vodou, která se pomalu začíná vařit. Ještě to není vidět pouhým okem, ještě se nevaří a nevyhazuje víko nahoru, ale citlivé ucho již začíná slyšet jemné hvízdání.

„Překypí tehdy, kdy si uvědomíme, že pohodlně a dobře mohou v Gruzii žít jen Rusové. Pak to praskne,“ říká Marta Adarašeliová.

V „Domě“ na ulici Betlemi Andrej končí setkání s nově příchozími: „Jsme zde jako uprchlíci a okupanti. Rusové, nepruďme Gruzínce!“

    Stasia Budziszová, 23. října 2022

    překladatelka z ruštiny a novinářka spolupracující s časopisem Przekrój a Krytyka Polityczna. Specializuje se na střední a východní Evropu.

    Zdroj: Rosjanie: nie wkurzajmy Gruzinów! Jesteśmy tu uciekinierami i okupantami [Reportaż z Tbilisi], přeložil Luděk Vašta. Luďkovi můžete na překlady přispět zde: https://www.buymeacoffee.com/ludek


    Napsat komentář

    Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

    Logo WordPress.com

    Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

    Twitter picture

    Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

    Facebook photo

    Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

    Připojování k %s