Dítě ohrožené domácím násilím ve škole

Naučte se rozpoznat dítě ohrožené domácím násilím.

  • Co prožívá dítě ohrožené domácím násilím? Jak se chová?
  • Je možné identifikovat potenciálně ohrožené dítě ve školním prostředí?
  • Jak reagovat při podezření na ohrožení dítěte a jak s dítětem komunikovat?

O pomoci dětem ohroženým domácím násilím v Kampusu Hybernská hovořila Mgr. Kateřina Mrzenová, dětské terapeutka z neziskové organizace ACORUS.


Přednáška na téma „Dítě ohrožené domácím násilím ve škole“ se uskutečnila ve čtvrtek 21. 4. 2022 v Divadelním klubu Hyb4City v Kampusu Hybernská.

Setkání bylo cíleno především na současné a budoucí pedagogy, otevřená však byla i všem zájemcům z řad veřejnosti.

ACORUS, z. ú.

Nezisková organizace ACORUS poskytuje osobám ohroženým domácím násilím komplexní odbornou pomoc směřující k překonání nepříznivé sociální situace a k začlenění do běžného života bez přítomnosti násilí.

Přednášku pořádalo Centrum pro přenos poznatků a technologií UK.


Rozhovor s Mgr. Kateřinou Mrzenovou

Mgr. Kateřinu Mrzenovou, dětskou terapeutku a speciální pedagožku, jsme vyzpovídali v rámci kampaně STOP! násilí na dětech. Co se děje s psychikou týraného dítěte a jaké má týrání důsledky pro budoucí vývoj a život v dospělosti? Dočtete se v rozhovoru. 

Co se děje s psychikou dítěte, které bylo vystaveno fyzickému týrání? Hraje roli délka týrání (krátkodobé/dlouhodobé)?

Je prokázáno, že dítě, které bylo vystaveno násilí v rodině, ať už přímo nebo jako svědek, je významně poznamenáno v rovině prožívání i chování. Míra dopadu násilí v rodině na dítě je závislá na mnoha faktorech: věku dítěte, kdy bylo násilí vystaveno, jeho délce a formě, pohlaví dítěte a jeho vrozených dispozicích, funkčním postavení dítěte v rodinném systému, ale také přítomnosti bezpečné vztahové osoby příp. jiných pozitivních vzorů, které mohou dítěti poskytnout korektivní zkušenost. Lze tedy říci, že míra, v níž probíhající násilí v rodině zasáhne celkový psychosociální vývoj dítěte, se případ od případu liší. Dítě vystavené násilí v rodině vždy prožívá pocit ztráty bezpečí v těch nejbližších vztazích, rodina pro něj přestává být zdrojem bezpečí, naopak je v tomto prostředí vystaveno ohrožujícím a traumatizujícím zážitkům. Na základě toho může dítě prožívat zmatek, pocity bezmoci, viny a zodpovědnosti za rodinnou situaci. Děti, které zažívaly dlouhodobé násilí v rodině, mohou následně trpět nejrůznějšími poruchami emotivity, úzkostmi, depresivními stavy či dokonce posttraumatickou poruchou.

Jaké mohou být (jsou) následky syndromu týraného dítěte CAN?

U týraných dětí bývá narušen jejich kompletní psychosociální vývoj, někdy se zcela zastaví nebo u nich lze pozorovat významný regres do nižších vývojových období. To je zapříčiněno tím, že u těchto dětí nebyly nasyceny základní vývojové potřeby, mezi něž mimo jiné patří i pocit láskyplného přijetí a bezpečí v rodinném prostředí a přítomnost bezpečné vztahové osoby, které může dítě důvěřovat a která dítěti poskytuje pocit bezpodmínečného přijetí. Dopady týrání na dítě mohou být fatální, nejrůznějšími psychosomatickými onemocněními počínaje a poruchami osobnosti konče. U týraných dětí se v adolescenci a dospělosti mohou vyvinout nejrůznější druhy závislostí, poruchy příjmu potravy, deprese, úzkosti. Týrané děti často trpí poruchami chování, často také přebírají agresivní vzor chován k druhým. Jejich prospěch ve škole se zhoršuje, často mívají potíže s vrstevníky. V dospělosti bývají významně poznamenány i v oblasti navazování a udržování mezilidských vztahů, a to jak těch blízkých a důvěrných, tak i těch formálních, pracovních.

Jak se týrané dítě chová v dospělosti? Kopíruje model chování rodičů vůči svým partnerům/dětem?

Nezřídka se bohužel stává, že dítě v dospělosti opakuje naučený vzor a samo se stává osobou, která se na druhých dopouští násilí. Nebo může naopak celoživotně zůstávat v roli oběti. Pokud dítěti není poskytnuta dlouhodobá podpora, díky níž si může traumatizující zkušenosti z dětství zpracovat, je pravděpodobné, že tyto budou mít nad jeho životem moc. Jak už bylo uvedeno, častým jevem v případě násilí v rodině bývá, že dítě v dospělosti samo opakuje násilné chování k druhým osobám, nebo naopak vstupuje do vztahů, v nichž zaujme známou roli oběti. Podvědomě si vyhledává partnery, kteří mu umožní v těchto rolích zůstávat. Tyto modely vztahů velmi často opakuje a je pro něj velmi obtížné z nich vystoupit.

Lze specifikovat sociální skupina, kde se fyzické násilí na dětech odehrává? (resp. je k dispozici nějaká statistika v ohledu na sociální zařazení rodičů, kteří se násilí na dětech dopouštějí?)

Jedním z mýtů o násilí na dětech a násilí v rodině je, že se týká především rodin s nižší socioekonomickou úrovní. Naše dlouhodobé zkušenosti a výzkumy provedené v České republice však dokládají, že se násilí na dětech  a násilí v rodině nevyhýbá žádné sociální skupině. Navíc v České republice je vysoká míra tolerance k fyzickým trestům u dětí. Jsme jedna z mála vyspělých zemí, kde nejsou fyzické tresty zcela zakázány zákonem. Podle výzkumu, který v roce 2018 provedla organizace Liga otevřených mužů společně s Nielsen Admosphere, bylo zjištěno, že téměř polovina dotázaných nepovažuje plácnutí dítěte na zadek nebo pohlavek za fyzický trest. Rodiče se domnívají, že těmito prostředky z dětí vychovávají zodpovědnější a uvědomělejší jedince. Opak je pravdou. Dnes již existuje celá řada studií, která prokazuje, že i malé fyzické tresty mají z dlouhodobého hlediska negativní dopad na vývoj dítěte a jeho budoucí život.

Kdy a jak může dítě vyhledat odbornou pomoc?

Dnes již naštěstí existuje celá řada institucí, na které se dítě může v případě nouze obrátit. Bohužel z provedených výzkumů vyplývá jedno alarmující číslo, a sice že může trvat až několik let, než se dítěti ohroženému násilím v rodině dostane potřebné odborné péče. Její dostupnost je samozřejmě závislá na lokalitě, v níž rodina žije, obecně platí, že ve větších městech je péče pro dítě dostupnější než ve městech malých.

Jaký je Váš vzkaz pro veřejnost v ohledu na výchovu dětí bez tělesných trestů?

Je nezpochybnitelné, že děti se učí nápodobou. Pokud si přejeme, aby z našich dětí vyrostli zralí dospělí jedinci, kteří umí navazovat a udržovat zdravé mezilidské vztahy, stojí pevně na vlastních nohách, mají zdravé sebevědomí a zároveň respekt k druhým osobám, umí konstruktivně řešit konfliktní situace, jsou připraveni převzít zodpovědnost za svůj život, není jiná cesta než jim jít příkladem.

Zdroj: Nadace Naše Dítě



Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s