Tatínku, proč?!

Silné téma, těžké čtení o protrpěném dětství, síle vzepřít se a šrámech na duši, které už nikdo nezhojí. Vyprávění Céline o ztraceném dětství a despotickém otci se jen nesnadno stravuje, při čtení je těžké odosobnit se od řádků, ve kterých je shrnuta bolest a nepochopení pohnutek toho, jež má chránit, místo toho způsobuje rány bez vysvětlení. Kniha není pro slabší povahy, i tak patří do kategorie těch, které by si měl přečíst každý.


Týraní dětí není a nikdy nebylo lehkým tématem a to v žádné sféře lidského bytí. Nepochopitelné činy dospělých či dospívajících proti bezbranným a slabším dětem se nedají chápat a v žádném případě obhajovat. Tyto činy stále a vždy budou patřit mezi ty nejhorší, jakých je lidské pokolení schopno. Viníci nakonec jsou vždy zahnáni do kouta se svým iracionálním blábolením, které nijak nedokáže zázračně vyléčit pošramocené duše a vážně poznamenaná tělíčka.

I tak se to stále děje…

Céline se narodila jako zdravé dítě do rodiny z lepších vrstev. Otec postupoval po kariérním žebříčku stále výše a maminka s ní žila ve velikém domě, který jí byl hřištěm i celým vesmírem. Po narození mladší sestry se jí stal i peklem na Zemi. Do Célinina světa totiž přibyl nový element.

Klavír.

A její otec se rozhodl zhostit role patrona její hudební kariéry. Musela cvičit. Hodiny a hodiny. Chyba? Nejprve rány páskem na holou kůži, v pozdějších letech rány pěstí a kopance. Trvalé omezení v jídle, žádný odpočinek a nekonečné tutlání. Jako ve všech takto postižených rodinách působila rodina Raphaëlova jako idylický vzor štěstí, za zavřenými dveřmi však probíhalo týraní fyzické i psychické.

Mnoho let.

Nakonec se Céline vzepřela a s ohledem na fakt, že dokázala o svém vytrpěném dětství napsat knihu a vyprávět, už asi všichni tuší, že otcova tyranie ji o život nepřipravila. „Pouze“ o jeho několik let.

A to celých čtrnáct let. Celou tu dobu byla Céline otrokem v domácnosti a její vlastní otec do ní doslova kopal, mučil ji hladem a zavíral do sklepa, posednutý touhou po dokonalé virtuosce. Céline jistý talent měla, ale malý Mozart nebyla a hra na klavír pro ni byla jen nekončícím trápením a hrou o přežití. Nakonec dokázala o své bolesti promluvit a učinit kroky směrem pryč od domácího násilí páchaného jejím otcem, ale celé roky měla hrůzu to komukoliv říct. Až ji nakonec oslovila školní pracovnice a Céline jí dokázal celou svou hrůznou historii „vyklopit“.

Po otci však Céline semlela mašinérie náhradní státní péče, která si nevěděla s ne-deviantní neproblémovou dívkou rady a Céline se nakonec musela zachránit podruhé.

Návratem k despotickému otci…

Ke knize lze jen málo dodat. Osud Céline i její sestry Marie je otcovou tyranií navždy poznamenán a viník sám nikdy nepřiznal, že by cokoliv udělal špatně. Byl vždy jen přísný, ale spravedlivý. Stejně jako jeho otec… Který v rámci výchovy surově mlátil všechny své děti.

Tento nebezpečný stereotyp zničil životy několika lidem. Pokud zvládnete knihu přečíst, budete o něco bohatší. O zkušenost malého děvčete, kterou nikdy nikomu nechcete způsobit…



Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s