„Táhni zpátky k plotně, ty koště!“

Recenze knihy Střepiny ticha, detektivní román ze současné Anglie.


Internetový trolling je tak starý, jako sociální sítě samy. Už v malých a nenápadných začátcích chatovacích místností pouze v rámci univerzit, pro které byl předchůdce dnešních facebooků, twitterů a všeho stvořen, se objevovali záškodničtí uživatelé, kteří viděli mnoho zábavy v rozbití mírumilovných konverzací a vyvolání emocí v jejich autorech. Kdysi se mohlo jednat o sofistikovanou zábavu s prvky černého humoru na studentské půdě nebo o zlomyslnost, která však nikam vážně nevedla, dnes už se tento jev řadí mezi činy, jaké se později mohou řešit minimálně v přestupkovém řízení. Trolling totiž ztratil svou nevinnost v podobě roztomilého tvorečka z pohádek a bájí a získal spíše obrysy ubožáckého netvora, co nemá nikdy dost.

Můžeme si myslet o jeho původcích, následovnících i dnešních pokračujících uživatelích cokoliv, k životu na sociálních sítích patří stejně, jako feťák k temné uličce. Někde tam může být, buď jej zahlédneme v konfrontaci s druhými, nebo se pustí přímo do nás. Poté je však nutné uvědomit si, co s ním dále a jestli máme nervy na to se s ním dále špinit nebo mu postavíme před zapšklý obličej zeď.

A právě i o tomto je kniha Střepiny ticha. Název sám toho moc o nosném tématu nenapoví, ale po přečetní minimálně prvního sta stran je čtenáři jasné, jaká je hlavní motivace této skupiny negativních postav.

Umlčení hlasů. Ucpání úst. Udušení nepohodlného názoru.

Kniha se odehrává na britských ostrovech a právě hlasy statečných Angličanek postupně utichají. Jedná se o ženy feministického smýšlení, které dle verdiktu vyšetřujících orgánů podlehly tlaku právě oněch trollů a odešly dobrovolně z tohoto světa. Jednotlivé případy nenapadne nikoho propojit, a tak se tajemná síla v pozadí může v poklidu připravovat na další výpady. Neviděna, neslyšena, jen šířící své poselství. Že právě tyto ženy jsou nejvíce vinny, když se odloučily od svého přirozeného úkolu, a to věnovat se jen své rodině a jen z ní čerpat své štěstí. Nevěnovat se ničemu jinému, co by vedlo za hranici rodinného klidu. Každá žena, která by se jen opovážila překročit tuto jasně danou a stoletími prověřenou pravdu a hlásat o tom i jiným ženám, zaplatí. Aby si ty ostatní uvědomily, kde je jejich místo.

Střepiny ticha jsou součástí série s hrdiny Tony Hillem (psycholog) a policistkou Carol Jordanovou a právě Tony si všimne ve zprávě o úmrtí jedné z žen něčeho, co mu nesedí. Zpráva je prostým sdělením o sebevraždě jedné z místních feministek, která čelila internetovému trollingu, Tonymu však léta zkušeností napoví, že tu něco nesedí. Od tohoto je už jen krůček, aby měli s Carol další případ.

Příběh je vyprávěn z pohledu třetí osoby a čtenář má možnost pocítit, že je součástí delší série, tento díl je konkrétně devátý. Postavy se vrací do své minulosti, ale také dostatečně vysvětlují, proč to dělají a proč jsou, kde jsou, takže čtenář se necítí úplně odstrčený a nechápavý a zároveň není příliš nutné shánět předchozí díly, pokud vás osobní linie příběhů jednotlivých členů týmu nezaujme k další podrobnější četbě. Já to pojala tak, že když uvidím někde další díl, tak si jej koupím, pokud mě popisovaný případ zaujme, ale chronologii dílů dodržovat nebudu. Případ sám pokrýval většinu knihy a flashbacky se stručným vysvětlením stačily.

V knize je příběh ukázán od počátku jak z pohledu hlavních postav, tak je prokládán i pohledem vraha na věc, jeho motivace je tedy možné pochopit ještě dříve, než k němu dojde tým samotný a je možné sledovat i postup ve vyšetřování. Než se jim podaří rozklíčovat skutečný motiv vražd, věnuje se kniha již zmiňovaným urážkám na internetu a právě i v dnešní době, kdy se kvůli situaci život přesunul z větší části do online prostoru, je zajímavé toto číst i jako součást thrilleru. Stejně jako vykreslení osudů jejich cílů. Děje se to denně, i zrovna teď.

Kniha sama je přes svou nenápadnost překvapivě dobrá. Uchopuje několik problémů dneška, autorka je dokázala přetavit a spojit v zajímavý případ a děj knihy je poutavý a příjemně odsýpá. V záplavě thrillerů a jiných příběhů z britských ostrovů s hlavními hrdiny s nemožně dlouhými hodnostmi, se jedná o příjemnou záležitost. Zde lze nalézt i téma alkoholismu a problémů svědomí s jeho následky. Někdy je lepší vidět dále, než na dno láhve. A to i pro ty, co stojí na její druhé straně.

Pokud tedy chcete zažít zajímavou jízdu kolem města Bradfield a poznat zajímavou partu vyšetřovatelů, prohrábněte Střepiny ticha. Téma knihy je aktuální v mnoha ohledech a autorka z něj dokázala vytvořit zajímavý počin. Navíc nepříjemně osobní.

Téměř každý už někdy potkal svého trolla. Nekrmte jej.


1 komentář

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s