Křehké věci autorky píšící pod pseudonymem AliBean jsou sbírkou intimní poezie oslovující každého z nás. Obavy i střípky naděje vetkané do veršů s nádhernými ilustracemi autorky jsou otevřenou bránou do duše. Při jejich čtení náhle ucítíte pocity známého. Podobnost se slovy na papíře začne potichu promlouvat ze stránek, pokud se zaposloucháte, uslyšíte příběh podobný tomu vašemu a zároveň úplně jiný. Každá z básní je na jednotlivé stránce, některé jsou podtištěny obrázkem květiny a dodávají tak jinotajný pocit obsahu. Kniha každého zasáhne jinak, mně se to stalo u obrázku kočičky, střípek vzpomínek však nalezne každý. V tom je kniha originální. I když do ní autorka vepsala své zkušenosti, má šanci oslovit každého zájemce o listování. Protože co se může zdát tak jiné, se ve skutečnosti dotýká nás všech.
Tag Archives: poezie
Lyžování mezi verši
Drobná kniha Jasanové básně autorky Kateřiny Mandulové (ne, nejsem to já), vás pozve na svahy do jiskřivé zimy a na starých lyžích se proženete krajinou i duší autorky. Naivní poezie dle jednoduchého schématu přímočaře a s radostí popisuje svět kolem autorky a zve do něj každého podobného nadšence. Ilustrace jsou v knize úžasným doplněním a dýchá z nich mrazivá atmosféra radosti. Knížka je vhodná jako dar lyžařskému nadšenci nebo každému milovníku zimy a dýchne z ní na vás chlad i prosté štěstí z bílých vrcholků, které jen zvou k projetí na prkýnkách s radostí vyrobených.
Ze stromů se pomalu snáší Karneval
Epické zakončení série básní psaných volných veršem a zároveň stejně svobodných. Autor třetím dílem završuje svou cestu předávání zkušeností o nejintimnějších pocitech a neobává se přitom proniknout hluboko do čtenářovy duše. Stejně jako předchozí knihy je i tato doslova zásahem na komoru, který si ale rádi necháte dát. Je to totiž přesně ten pocit, který v knize budete podvědomě hledat a ten i získáte. Karneval je sice vesele barevný, ale je to zároveň i potemnělé loučení s jednou ságou, jaká tvořila příběh. A být součástí toho příběhu bylo nadějí i příslibem do budoucna. Intimní poezie psaná rukou zkušeného autora, který si řečené odžil, je totiž skutečným pokladem letošní české literární scény.
A co když je to pravda?
Na první pohled nenápadná knížka s usmívající se dívkou na obálce je spojením vizuálního světa a slovních ilustrací.
Čtenáře provede desítkami fiktivních příběhů, jak mohly probíhat před objektivem fotografa, který po části Evropy zachytil neznámé všeho pohlaví i věku tak, jak kolem něj zrovna plynuly úseky jejich životů.
Situační dialogy u vagíny
Básnická sbírka Láska je jen hlávka zelí básnickou sbírkou je i není. Především je to dynamický rozhovor muže a ženy, kteří se setkávají za účelem v prvé řadě tělesným, ale když začnou mluvit o svých pocitech, náhle čtenář může vidět dvě samostatné bytosti, které si vyměňují mnohem více, než se na první pohled ze vzezření svazku může zdát.
Nejedná se ovšem o žádné hluboké existencionální dílo. Jedná se o výměnu tužeb, přání, ale i nepochopení a odmítnutí. Jedná se o ilustraci jednoho vztahu, který zaplanul a hořel. Ve slovech i obrazech. Obrazy v knize jsou s náznakem erotiky, ale v rámci dnešních standardů vkusu ráda prohlásím, že se jedná o velmi povedené a důmyslné kresby, které odhalují přesně tolik, kolik dává smysl a je na ně příjemný pohled. Celkově není dílo žádnou lacinou slátaninou sázející na nízké pudy, ale naopak velice zajímavým a překvapivým kouskem, který má šanci každého čtenáře zasáhnout na místech, která nečeká.
Zapomenutá autorka: Ruth Schaumann
Ruth Schaumann byla německá básnířka, spisovatelka, sochařka a ilustrátorka. V raném tvůrčím období před druhou světovou válkou byla populární umělkyní, na kterou se pomalu zapomínalo a dnes se jí říká „vergessene Autorin“ (zapomenutá autorka).
Ruth Schaumann se narodila 24. srpna 1899, byla dcerou pruského důstojníka Curta Schaumanna a jeho manželky Elisabeth, rozené Beckerové. Vyrůstala v posádkovém městě Hagenau/Alsasko se dvěma sestrami a bratrem Felixem, který brzy zemřel. V šesti letech ztratila Ruth v důsledku těžké spály sluch. Byla poslána se svou chůvou Idou Goretzkiovou do Hamburku, kde dostávala soukromé hodiny společně se dvěma neslyšícími dětmi u jednoho velkopodnikatele v jeho domě. Během této doby se naučila odezírat ze rtů.
Keď príde Láska
Soubor básní Když přijde Láska autora Vaška Beránka odhaluje emoce až na dřeň. Jednotlivé básně se věnují každá trochu jinému tématu, spojuje je však nikdy nekončící touha po porozumění s tou vyvolenou bytostí, ke které nás dovede osud. Nádherné ilustrace dokreslují obrazy složené ze slov a tyto pak spolu šimrají kolem srdce každého, kdo se mezi jednotlivé verše pustí.
Hlavně nes(z)kapat
Sbírka Žádná kapka není ta poslední autora Mausera de Vadera je jeho druhým výletem z duše i temnoty, kde však odhaluje mnoho důvodů, proč stále žít, proč krok po kroku překonávat každodenní úděl osudu, který máme každý dán jiný, ovšem každý v něm máme i jiný odstín naděje i krásy. Autor navazuje na své velmi úspěšné Třetí nástupiště, a přitom není stejný. Obrací se tentokráte skrze předmět každodenní potřeby, každému důvěrně známé umyvadlo, ke každému čtenáři a prostřednictvím kapek svých očíslovaných básní dávkuje krásu, kterou ve svém údělu může vidět každý. V jeho básních nalezneme životní touhu i zklamaní, strach i bídu dnů, ale také vždy důvod opět vstát, zase o něco silnější. Tak jako je silnější i tato sbírka, která pro mě bude navždy nedočtenou knihou, protože si ji nikdy nebudu přát dočíst. A vždy se k ní budou vracet s novou bolestí i nadějí.
SLOVNÍK VÁLKY od Ostapa Slyvynského
Viktor Janiš: Polský básník Czesław Miłosz napsal v roce 1943 ve Varšavě okupované nacisty cyklus básní nazvaný „Svět: prosté básně“. Většina z nich je interpretací jednoduchých slov: Strach, Láska, Naděje, Branka, Veranda, Cesta apod. Válka totiž význam slov mění. Některé významy se tupí a je třeba je brousit jako nůž kamenem. Některé jsou naopak tak ostré, že se na ně nedá dívat. Některá slova úplně odumírají a opadávají. Některá se vynořují odkudsi z minulosti a znovu začínají něco označovat, stávají se důležitými.
Sbírka spíše poloplná
Poloprázdno je tenká básnická sbírka nemnoha slov, ovšem mnoha zásahů. Autor v krátkých básních vyjadřuje všední dny i běžné věci takovým způsobem, že odraz v jeho slovech je najednou tak křišťálově čistý, že si čtenář jen může říct: „Jak to, že to nevidím, když to mám denně před očima?!“
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 