V dobe sociálnych sietí sa dezinformácie šíria rýchlejšie než kedykoľvek predtým. Nepravdivé či zavádzajúce informácie zdieľajú predovšetkým osobnosti a skupiny, ktoré chcú presadiť konkrétnu agendu. The four key ways disinformation is spread online
Tania Welch: “Zrovna jsem v jednom obsahově hodnotnějším německém časopisu četla humorně pojatý článek o rodině, které se zbláznila matka z konspiračních teorií. Začalo to homeopatiky a ezoterikou, jak jinak taky, že. Důvěra v tyto podivné věci přešla do zarputilé ochrany životního prostředí a pak už to jelo…„
Boti/trollové vás přimějí k interakci – konkrétně k odpovědi – tím, že záměrně zveřejní slabé, snadno vyvratitelné argumenty. Jako slušný člověk nechcete, aby převládaly nepravdy, a tak odpovíte. Jakmile vás bot přiměje k interakci, přesune se do oblasti, kdy ho uvidí více uživatelů, kteří následně ještě více interagují, čímž se problém ještě prohloubí a aktér hrozby, který za botem stojí, získá přesně to, co chce.
Frances Haugenová, produktová manažerka Facebooku, která ze společnosti Facebook odešla v květnu, prozradila, že poskytla interní dokumenty novinářům a dalším osobám.
Recenze knihy Střepiny ticha, detektivní román ze současné Anglie.
Internetový trolling je tak starý, jako sociální sítě samy. Už v malých a nenápadných začátcích chatovacích místností pouze v rámci univerzit, pro které byl předchůdce dnešních facebooků, twitterů a všeho stvořen, se objevovali záškodničtí uživatelé, kteří viděli mnoho zábavy v rozbití mírumilovných konverzací a vyvolání emocí v jejich autorech. Kdysi se mohlo jednat o sofistikovanou zábavu s prvky černého humoru na studentské půdě nebo o zlomyslnost, která však nikam vážně nevedla, dnes už se tento jev řadí mezi činy, jaké se později mohou řešit minimálně v přestupkovém řízení. Trolling totiž ztratil svou nevinnost v podobě roztomilého tvorečka z pohádek a bájí a získal spíše obrysy ubožáckého netvora, co nemá nikdy dost.