Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka
Dobrodružství poznávání
Janáčkova konzervatoř v Ostravě byla založena v roce 1953, před ní však samozřejmě existovalo několik dalších institucí, ze kterých konzervatoř vycházela a daly vzniknout škole, jak ji známe dnes. K šedesátému výročí jejího založení škola vydala knihu rozhovorů se svými zajímavými absolventy. Kniha má obvyklý formát a zajímavě řešenou grafiku. Obsahuje několik desítek krátkých rozprav s umělci mnoha směrů i různého stupně polarity a mnohá jména rozhodně překvapí.
Kniha Mercury a já je příběhem Jima Huttona o tom, jak miloval Freddieho Mercury. Jim byl Freddieho milenec i tehdejší obdoba manžela a po zpěvákově předčasné smrti měl potřebu vyzpovídat se ze svých citů i pocitů a zároveň objasnit svou úlohu v záplavě mnoha hlasů. Ve dvanácti kapitolách vypráví o svých začátcích s Freddiem, o složitých částech vztahu, o mnoha známých jménech a předkládá svůj úhel pohledu i zkušenosti. V roce 1994 po svém vydání vyvolala kniha v Británii mnoho kontroverzí, časem se ale na Jima i jeho vzpomínky zapomnělo a zájem byl oživen až v roce 2018 po uvedení snímku Bohemian Rhapsody. S odstupem času už lze hodnotit knihu jinak než v bouřlivé době jejího vydání a nabízí zájemci velmi osobní pohled na velkou hvězdu. Před jejím čtením však doporučuji bližší zájem o zpěvákův život, dost to pomůže orientaci v událostech i ve jménech, které Jim úplně podrobně nevysvětluje, protože tehdy to byla notoricky známá fakta.
Moje nejoblíbenější verze Carminy Burany, která mi připomíná ty nezapomenutelné chvíle, které jsem strávila jako spánkově deprivovaná matka malých dětí 🙂
Symfonický orchestr ze Sydney vypsal soutěž „Řekněte to Carminou“ a vyzval Australany aby vytvořili nový text. Matthew Hodge, otec 3 dětí ze Sydney, poslal do soutěže svou verzi „Óda pro spánkově deprivované rodiče a jejich terorizující batolata“. Jeho verze získala nejvíce hlasů a vyhrála.
⭐
Rating: 1 out of 5.Roger Waters parafrázoval – patrně nechtě – Adolfa Hitlera. Ten přece v roce 1938 opakoval, že nemá žádné územní nároky, kromě zabezpečení zájmů sudetských Němců v Československu.
Mám to štěstí, že jsem své první zklamání z idolu mládí zažil až po padesátce. Politický postoj Rogera Waterse k válce na Ukrajině mě uvádí do zoufalství.
Jako teenager jsem jeho tvorbu zbožňoval, jak tu nahranou pod značkou Pink Floyd, tak i tu na sólových albech. Dnes mám dojem, že Waters ničí jejich sdělení, například té snad nejosobnější desky The Final Cut z roku 1983, kterou věnoval svému otci.
Sonda do historie slovenské jazzové scény. Pořad Slovenské redakce RFE/RL připravil a moderuje Jaroslav Rozsíval. Premiéra 1. 1. 1999.
Sonda do historie slovenské jazzové scény. Pořad Slovenské redakce RFE/RL připravil a moderuje Jaroslav Rozsíval. Premiéra 1. 1. 1999.
Petr Náhlík – Vokoun | čtvrtek 12. únor, 2015 | Link →
„Léta jsem si dopisoval i s Eduardem Ingrišem. To jméno dneska mladým lidem už mnoho neřekne, pokud jim nepřipomenete slavnou táborovou písničku Teskně hučí Niagara. Ingriš byl nádherný člověk. Potkali jsme ho v Peru, já ho znal jako herce a dirigenta, za protektorátu se v Alhambře hrálo jeho Rozmarné zrcadlo. Po setkání v Peru zase zmizel za horizontem… Pak jsme si začali dopisovat a trvalo to dlouhá léta. V archivu mám tři objemné fascikly vzájemné korespondence včetně jeho hudebních skladeb a nahrávek s autentickým hlasem. Žil v Kalifornii, zemřel v roce 1991: nesčetněkrát Jiřího Hanzelku a mne zval v době naší zakázanosti, kdy jsme vycestovat nemohli. K tomuto člověku jsem měl hluboký vztah, rozumový i citový.“
…tak začíná vzpomínka cestovatele Miroslava Zikmunda v knize „Život snů a skutečnosti“.
Úžasný zvukový projekt nadšence Corona Smitha s jakým se často nesetkáte a který by se mohl stát inspirací všem, kteří vidí svět plastičtěji a v dnešní době mohou se jevit druhým jako podivíni. Zkrátka taková jiná zpráva o světě. Milovníky bláznovství jistě zaujme a potěší.
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka