Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka
Dobrodružství poznávání
V těchto dnech vychází nová příručka pro učitele zaměřená na posilování mediální gramotnosti s názvem Na pravdě záleží – Jak učit o pravdě a lži na internetu (příručka pro učitele), kterou pro pedagogy připravili Kamil Kopecký, Dominik Voráč a René Szotkowski z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v rámci vědeckovýzkumného hubu CEDMO. Příručka nabízí různé možnosti, jak s tématem pravdy a lži v online prostředí pracovat.
Dnes už víme, že hlavní postavou masivního úniku tajných informací vlády USA je Jack Teixeira. Deník Washington Post před dvěma dny vydal článek, ve kterém popisuje, jak k úniku informací přes platformu Discord přesně došlo. Naše shrnutí ve 🧵👇
Jack Teixeira je milovník zbraní, který pod nickem OG sdílel dokumenty v uzavřené skupině na Discordu, která vznikla během pandemie. Článek The Washington Post je založen na rozhovorech s členy skupiny, kteří mluvili anonymně. Odmítají sdílet informace během probíhajícího vyšetřování.
Možností, jak nahlížet na lásku, je opravdu nespočet. Může to být láska k sobě samému, láska jako vztah k životu a všemu, co je součástí našeho bytí, láska k druhému člověku, mateřská láska, ale také láska nezbytná ve vztahu k dalším lidem. I když máme pocit, že je láska něčím nadpozemským, zamilování se je z velké části biochemickým procesem, během něhož nás doslova pohltí vliv biologicky aktivních látek a hormonů, které na nás mohou mít podobné účinky jako opiáty. Vědci také přirovnávají pochody spojené se zamilovaností k těm, které se v těle odehrávají při chemické intoxikaci. Z velké části tyto látky vznikají v mozku a dalších místech v těle, například v pohlavních žlázách. Jak je to tedy s podstatou lásky?
Tím, že AI převezme určité rutinizovatelné části lidské práce, cena lidské práce neklesne, ale naopak stoupne. To je banální (byť verejností nepříliš vnímaný) poznatek klasické ekonomie, který platí stovky let, minimálně celou industriální éru.
Hodina kopáče, který před sto lety ručně lopatou kopal základy stavby, stála méně, než hodina bagristy, který totéž dnes zvládne rychleji a efektivněji. Když se od 18. století postupně zaváděla mechanizace a na stejný jednotkový úkon bylo potřeba stále méně lidské práce, nezaměstnaní se nám tu kupodivu nehromadili, ale naopak – zaměstanost s efektivitou rostla a rostla i cena lidské práce.
Mezi lidmi panuje mylná představa, že konspirační teorie jsou doménou méně inteligentních lidí. Skutečnost je ale krapet složitější.
Na otázku, proč lidé věří konspiračním teoriím, neexistuje jednoduchá opověď a jistě se jí budeme v budoucnu zabývat do hloubky a podíváme se na jednotlivé aspekty této problematiky. Nejdříve je ale třeba vyjasnit si jednu věc.
Víra v konspirační teorie, dezinformace atp. často nijak nesouvisí s mírou inteligence, jak se mnoho lidí mylně domnívá. Jistě jste někdy slyšeli větu jako „tomu může věřit jen naprostý hlupák“ a podobné. Lidé rádi zjednodušují a toto je přirozený přístup, jak zjednodušením získáme dojem, že „máme jasno“, a proto se tím nemusíme déle zabývat. Realita je ale trošičku složitější a vyžaduje hlubší poznání.
Koncem loňského léta se pozemek na okraji malé zemědělské obce na jihu Ruska začal plnit desítkami čerstvě vykopaných hrobů bojovníků zabitých na Ukrajině.
Místa jejich posledního odpočinku byla ozdobena jednoduchými dřevěnými kříži a pestrobarevnými věnci, které nesly znaky soukromé žoldnéřské skupiny Wagner.
Na počátku osmdesátých let provedla CIA sérii ohromujících zatčení. Odhalení tří prominentních ruských špionů – Aldricha Amese, Edwarda Lee Howarda a Roberta Hanssena – bylo jedním z nejničivějších úniků, jaké kdy agentura poznala. Jak však ve své knize vylíčil bývalý důstojník CIA Robert Baer, krátce poté začalo vyšetřování „čtvrtého muže“ pracujícího pro CIA. Pomohl poskytovat informace Vladimiru Putinovi a usnadnil jeho nástup k moci.
„Příběh uprchlého ruského dvojitého agenta ze CIA se může zdát jako nedokončená záležitost ze studené války,“ poznamenává Baer v rozhovoru ke své knize pro organizaci národní bezpečnosti ve Washingtonu The Intercept.
Jméno Johannes Gutenberg patří díky tradiční školní otázce „kdo vynalezl knihtisk“ mezi ta, jež většina lidí zná. Nezaslouží si ale, abychom o něm věděli více než jen jednu větu?
Všemožné žebříčky „nejvýznamnějších historických událostí“ jsou poněkud bulvární metodou, jak v lidech vzbudit zájem o historii, a je třeba brát je s velkou rezervou. Pokud se ale nějaká událost objevuje prakticky ve všech, asi skutečně stojí za pozornost. A vynález knihtisku v roce 1436 je přesně takovou historickou událostí zásadního významu.
Je na místě přiznat, že jde o poněkud „europocentristickou“ interpretaci historie, neboť určité způsoby tisku knih znala Asie již 500 let před Gutenbergem. Vzhledem k technické úrovni jeho vynálezu ale většina historiků věří, že věta „knihtisk vynalezl Johannes Gutenberg“, je v zásadě ospravedlnitelná.
Jer Thorp je jedním z nejvýznamnějších světových datových expertů a předním zastáncem etického využívání velkých dat.
Byl prvním stálým spolupracovníkem deníku The New York Times v oblasti dat a působil jako stálý spolupracovník Kongresové knihovny (Library of Congress). Jeho tvorba inspirovaná daty byla vystavována po celém světě a jeho práce se objevily v nejrůznějších publikacích. Je externím spolupracovníkem renomovaného programu Interaktivní telekomunikace na Newyorské univerzitě a spoluzakladatelem Kanceláře pro tvůrčí výzkum (The Office for Creative Research).
Z toho posledních 30 let prožila v Itálii, kde se vdala a má dceru, která vystudovala v Londýně obor mezinárodní vztahy. Káťa si založila baletní školu a Itálie a Miláno se staly jejím novým domovem. Z Ruska odešla ve složité době (a toto, co si zkuste zapamatovat).
Jekatěrina: „V moskevském divadle jsem se věnovala baletu, ale na život nebyly peníze. Pak přišel puč a já jsem odešla. Ne kvůli puči, chtěla jsem lepší život.“
Jenže po útoku putinovského Ruska na Ukrajinu, se v ní „ozval duch vlastenectví“, prodala v Itálii byt a odjela zpět do rodné ruské země. A odjela do Ťumeně.
Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka