Ve Spojených státech třicátých let neexistoval pouze příběh hospodářské obnovy a programu New Deal. V prostředí Velké hospodářské krize působila také krajně pravicová tajná organizace Black Legion, která spojovala bělošský supremacismus, militantní nativismus, náboženskou nesnášenlivost a politické násilí. Nejsilnější byla v průmyslových oblastech amerického Středozápadu, především v Ohiu a Michiganu.
Black Legion nebyla masovou politickou stranou podle evropského vzoru. Fungovala jako tajné bratrstvo, ozbrojená vigilantská organizace a volně propojená síť místních skupin. Její členové používali vojenské hodnosti, podstupovali zastrašující iniciační obřady a zavazovali se k poslušnosti vůči nadřízeným.
Použití označení „fašistická“ vyžaduje určitou opatrnost. Historik Peter H. Amann považoval Black Legion za organizaci, která překročila rámec běžného nativismu a rozvinula zárodky revolučního autoritářství, ale současně ji nepokládal za plně rozvinuté fašistické hnutí srovnatelné s evropskými režimy. Použil pro ni označení „fascoid“, tedy hnutí fašismus připomínající nebo k němu směřující.
Z prostředí Ku-klux-klanu
Klan této éry spojoval protičernošský rasismus s nepřátelstvím vůči katolíkům, Židům, přistěhovalcům a politické levici. Jeho členská základna se však po skandálech, veřejném odhalování členů a ztrátě společenské důvěry ve druhé polovině dvacátých let rychle zmenšovala.
Podle odborných studií založil místní lékař a představitel Ku-klux-klanu William Jacob Shepard na přelomu let 1924 a 1925 v Bellaire v Ohiu skupinu nazvanou Klan Guard. Organizace později používala názvy Black Guard, Black Night Riders a nakonec Black Legion.
Shepard nahradil bílé hábity Ku-klux-klanu černými oděvy s bílou lebkou a zkříženými hnáty a zavedl výrazně dramatičtější iniciační obřad. První veřejněji doložené vystoupení jeho Black Guards se odehrálo na klanovém shromáždění u Buckeye Lake v létě 1925.
Jeden z přiložených zdrojů na konci článku uvádí, že Black Legion vznikla už v roce 1915. Odborné studie Petera H. Amanna a Andrewa G. Palelly však její založení kladou do konce roku 1924 nebo začátku roku 1925. Rok 1915 se vztahuje především k obnovení Ku-klux-klanu, nikoli k bezpečně doloženému vzniku samotné Black Legion.
Od tajného bratrstva k autoritářskému hnutí
Zásadní proměna organizace nastala přibližně v roce 1932, kdy její vedení fakticky převzal elektrikář a někdejší klanový funkcionář Virgil „Bert“ Effinger z Limy v Ohiu. Přesné okolnosti převzetí nejsou úplně doloženy, ale Amann na základě dobových svědectví klade tuto změnu do první části roku 1932.
Za Effingera se Black Legion pokoušela přeměnit z regionální vigilantské skupiny v širší politické a polovojenské hnutí. Effinger používal titul „Major General“ a prezentoval organizaci jako obránce bílé protestantské Ameriky proti komunistům, radikálům, Židům, katolíkům, přistěhovalcům, zastáncům rasové rovnosti a politikům spojovaným s New Dealem.
Ve vyšetřovacích materiálech a svědectvích členů se objevují tvrzení, že vedení uvažovalo o ozbrojeném vystoupení proti federální vládě a o násilí namířeném proti židovskému obyvatelstvu. Historik Andrew G. Palella ale upozorňuje, že se nedochovaly vlastní operační dokumenty organizace a že známé informace pocházejí především z výpovědí členů a z místních či federálních vyšetřovacích spisů. Tyto plány proto nelze popisovat jako uskutečněné operace.
Iniciace, poslušnost a strach
Black Legion přijímala podle dochovaných iniciačních textů pouze osoby, které označovala za rodilé, bílé, protestantské a nežidovské americké občany. Už tento výběr ukazuje, že rasová, náboženská a národnostní výlučnost nebyla vedlejším rysem organizace, ale součástí jejího základního vymezení.
Iniciace obvykle probíhaly v noci na odlehlých místech nebo v uzavřených místnostech. Noví členové při nich klečeli před maskovanými a ozbrojenými členy organizace a skládali přísahu poslušnosti a mlčenlivosti. Některé doložené případy ukazují, že muži byli na iniciaci přivedeni pod záminkou večírku, karetní hry nebo politického setkání a teprve na místě zjistili, do jaké organizace mají vstoupit.
Přísaha obsahovala hrozby brutálního trestu za prozrazení tajemství organizace. Uchazeči se zavazovali poslouchat nadřízené, opatřit si zbraň, podporovat násilné prosazování práva a bojovat proti skupinám označeným za nepřátele.
Tato iniciační praxe měla dvojí účel. Vytvářela pocit výlučného bratrství, ale současně udržovala členy ve strachu z odchodu nebo z vypovídání před úřady. Amann i Palella spojují extrémní utajení a vnitřní zastrašování s pozdějšími konflikty uvnitř organizace a s jejím rychlým rozpadem po veřejném odhalení.
Kdo vstupoval do Black Legion
Členy byli převážně bělošští protestantští muži narození ve Spojených státech. Významnou část tvořili dělníci a muži zasažení hospodářskou nejistotou Velké hospodářské krize, přičemž část z nich se původně přistěhovala z venkovských oblastí do průmyslových měst.
Členská základna však nebyla omezena pouze na chudé nebo nezaměstnané. V pramenech se objevují také podnikatelé, úředníci, policisté, místní politici a další příslušníci středních vrstev.
V některých městech mohla organizace členům pomáhat při získávání zaměstnání a vytvářela síť osobních a politických vazeb. Odkazy pod článkem zmiňují také členství veřejných činitelů a příslušníků policie, což mohlo v určitých lokalitách oslabovat ochotu místních institucí proti organizaci zakročit.
Tvrzení, že organizace systematicky ovládala určité úřady nebo policejní sbory, je však třeba formulovat opatrně. Prameny doloženě uvádějí členství či vazby jednotlivých veřejných činitelů, nikoli úplné institucionální převzetí místní správy.
Mapa nepřátel
Black Legion vystupovala proti Afroameričanům, Židům, katolíkům, přistěhovalcům a náboženským skupinám, které neodpovídaly její představě protestantské Ameriky. Za nepřátele označovala rovněž komunisty, socialisty, odbory, zastánce rasové rovnosti, některá zemědělská družstva a osoby spojené s federálními programy New Dealu.
Ideologie tak spojovala rasismus, antisemitismus, antikatolicismus, odpor k přistěhovalectví a militantní antikomunismus. Rozdílné skupiny byly zahrnuty do jednotného konspiračního obrazu, podle něhož byla bílá protestantská Amerika ohrožena zevnitř.
Právě tato kombinace nepřátel, požadavek autoritářské poslušnosti, militarizace politiky a důraz na násilí vedly Amanna k zařazení Black Legion na pomezí nativismu a fašismu. Současně upozorňoval, že jí chyběla potřebná organizační stabilita, masová veřejná mobilizace a skutečně charismatické vedení, které bývají spojovány s plně rozvinutými fašistickými hnutími.
Násilí nebylo vedlejším excesem
Násilí bylo součástí fungování Black Legion od jejích počátků. Amann popisuje případy bičování, únosů, vyhánění lidí z obcí, dehtování a opeřování i rasově motivovaného zastrašování spojeného s ranými skupinami Night Riders v Ohiu.
V pozdější fázi byli členové organizace spojováni s únosy, bitím, bičováním, žhářstvím, vyhrožováním a vraždami. Terčem nebyli pouze členové rasových či náboženských menšin, ale také odboráři, političtí odpůrci, lidé odmítající vstup a členové podezřelí z porušení mlčenlivosti.
Přiložený historický esej v odkzech pod článkem uvádí případ Afroameričana Silase Colemana, kterého členové Black Legion v květnu 1935 vylákali za Detroit, zastřelili a jeho tělo ponechali ve vodní prohlubni. Tento případ patří mezi konkrétní vraždy připisované členům organizace, ale v dostupných podkladech k němu nejsou uvedeny podrobnosti o případném soudním rozsudku.
Zlomovým případem se stala vražda pracovníka federálního programu Works Progress Administration Charlese Poolea v květnu 1936. Člen Black Legion Dayton Dean se k činu přiznal a jeho výpověď vedla k zatčení dalších členů. Následné výpovědi a soudní řízení odkryly širší strukturu organizace a přivedly případ na titulní stránky amerických novin.
Podle přiložených zdrojů bylo devět mužů v případu vraždy Charlese Poolea odsouzeno za vraždu. Další vyšetřování vedená michiganskými orgány vedla k odsouzení členů také za jiné vraždy a násilné útoky.
Dobové policejní a novinové zprávy připisovaly Black Legion až padesát vražd a zabití v Michiganu. Toto číslo však představovalo dobový odhad nebo podezření, nikoli počet vražd, které byly všechny jednotlivě prokázány před soudem.
Kolik měla organizace členů?
Přesný počet členů nelze spolehlivě určit. Black Legion nevedla stabilní centralizovanou evidenci a její silné utajení spolu s volnou místní strukturou komplikuje rozlišení mezi aktivními členy, příležitostně zasvěcenými osobami a sympatizanty.
Jedno přiložené encyklopedické shrnutí odhaduje, že organizací mohlo postupně projít přibližně 40 000 lidí. Další přiložený zdroj uvádí odhad 20 000 až 30 000 členů pouze v Michiganu v době největšího rozmachu.
Amann pracuje pro polovinu třicátých let s rozmezím 60 000 až 100 000 ozbrojených a disciplinovaných mužů soustředěných ve městech čtyř sousedících států amerického Středozápadu. Jiné zdroje uvádějí federální odhad přibližně 135 000 členů.
Samotní představitelé organizace tvrdili, že mají miliony členů. Odborné studie tato tvrzení nepovažují za věrohodný údaj o skutečné členské základně.
Nejpřesnější formulací proto je, že Black Legion měla nejméně desítky tisíc členů nebo osob, které její strukturou prošly, ale přesný celostátní počet dostupné prameny neumožňují určit.
Jak organizaci zastavilo veřejné odhalení
Utajení bylo jedním ze zdrojů síly Black Legion, ale nakonec se stalo také její slabinou. Protože organizace podle odborných studií nevybírala významné členské příspěvky, nevytvořila stabilní administrativu a zanechala jen málo vlastních písemných záznamů.
Po přiznání Daytona Deana a zatčení členů v případu Charlese Poolea se tajná struktura začala rozkrývat. Procesy, další místní vyšetřování a rozsáhlá publicita způsobily prudký pokles členství a rozpad organizace jako významnější institucionální síly.
Na odhalování se podíleli místní žalobci, policisté, novináři, bývalí členové a občané ochotní vypovídat. Přiložený historický esej uvádí také případy lidí, kteří odmítli vstoupit, oznámili napadení novinám nebo poskytli informace vyšetřovatelům navzdory výhrůžkám organizace.
Federální reakce byla podstatně zdrženlivější. Podle studie Andrewa G. Palelly ředitel FBI J. Edgar Hoover opakovaně odmítal zahájit plnohodnotné federální vyšetřování s odkazem na nedostatek důkazů o porušení federálních zákonů a na otázku federální jurisdikce.
FBI sice od roku 1935 vytvářela informační spis zahrnující korespondenci, hlášení a novinové výstřižky, podle Palelly však materiál nebyl shromažďován jako aktivní vyšetřování směřující k trestnímu stíhání. Dne 29. května 1936 Hoover nařídil detroitské pobočce, aby bez jeho zvláštního souhlasu činnost Black Legion nevyšetřovala.
Tvrzení, že Hoover s organizací souhlasil nebo ji vědomě chránil, nelze z dostupných dokumentů označit za prokázaný fakt. Palella takovou možnost rozebírá jako interpretační hypotézu a sám upozorňuje, že motivy Hooverova postupu nelze jednoznačně určit.
Detroit mezi sportovní euforií a politickým násilím
Výrazně čtenářský pohled na prostředí, v němž Black Legion působila, nabízí americký novinář Tom Stanton v knize Terror in the City of Champions: Murder, Baseball, and the Secret Society That Shocked Depression-Era Detroit.
Autor staví vedle sebe dvě tváře Detroitu poloviny třicátých let. Na jedné straně město prožívalo mimořádné sportovní úspěchy místních týmů a vzestup boxera Joea Louise, na druhé straně v něm působila tajná rasistická organizace, jejíž členové vraždili, bičovali své odpůrce a uvažovali o ozbrojené vzpouře.
Ústřední postavou Stantonova vyprávění je člen Black Legion Dayton Dean, jehož výpověď po vraždě Charlese Poolea přispěla k odhalení organizace.
Síla knihy spočívá především v propojení politického násilí s každodenním životem města: ukazuje, že extremistické hnutí nemusí působit mimo běžnou společnost, ale může růst přímo uvnitř jejích institucí, sousedských vztahů a populární kultury. Stantonova práce je psána jako historická reportáž, a proto je vhodným čtenářským doplněním odborných studií, nikoli jejich náhradou.
Vydavatel uvádí, že kniha poprvé vyšla v roce 2016 a získala ocenění Foreword INDIES v kategorii true crime; byla také zařazena do výběru NPR Great Reads.
Co případ vypovídá o demokracii
Historie Black Legion ukazuje, že autoritářská a fašizující hnutí nemusejí pouze napodobovat zahraniční ideologie. Mohou vyrůstat z domácích tradic rasismu, nativismu, náboženské nesnášenlivosti, vigilantismu a politického vylučování. Právě vztah mezi americkým nativismem a neúspěšným pokusem o vytvoření domácího fašistického hnutí je hlavním tématem studie Vigilante Fascism: The Black Legion as an American Hybrid.
Případ také ukazuje, že hospodářská krize sama o sobě nevysvětluje vznik organizovaného násilí. V případě Black Legion se ekonomická nejistota spojila s již existujícími rasovými a náboženskými předsudky, s dědictvím Ku-klux-klanu, s utajenou organizační strukturou a s vedením, které násilí představovalo jako legitimní obranu národa.
Veřejné odhalení a trestní stíhání organizaci výrazně oslabily. Její rychlý institucionální rozpad však nedokazuje, že zároveň zmizely postoje, které členy přivedly k rasismu, antisemitismu, antikatolicismu nebo politickému násilí. Přiložené materiály uvádějí, že někteří členové se stáhli z veřejnosti nebo přešli k jiným podobně orientovaným skupinám.
Z historického hlediska proto nelze zaměňovat rozpad konkrétní organizace s odstraněním společenských předsudků, z nichž čerpala.
Nenávist potřebuje příběh, demokracie potřebuje důkazy
Black Legion nabízela svým členům obraz společnosti rozdělené na „pravé Američany“ a skupiny údajně odpovědné za hospodářský, politický a morální úpadek. Tento obraz spojoval rasové, náboženské a politické odpůrce do společné kategorie vnitřního nepřítele.
Její historie ukazuje, jak se mohou předsudky změnit v organizované násilí, pokud získají uzavřenou strukturu, ozbrojené členy, systém poslušnosti a alespoň dočasnou ochranu utajení. V případě Black Legion vedlo prolomení tohoto utajení, výpovědi členů, publicita a soudní procesy k rychlému oslabení organizace.
Studium Black Legion proto neposkytuje jednoduchý návod ani automatickou paralelu k současnosti. Nabízí však historicky doložený příklad toho, jak může extremistické hnutí vyrůst uvnitř demokratické společnosti, využít pocitů ohrožení a pokusit se nahradit právní stát tajnou autoritou a násilím.
⚠️ Důležité upozornění: Tento článek byl vytvořen za pomoci AI COPILOT
Použité zdroje informcí
- The Secret Society That Terrorized Detroit During The City’s Greatest Sports Era | V Detroitu ve 30. letech 20. století, během největší sportovní éry města, působila tajná organizace Black Legion, která terorizovala menšiny a měla až 100 000 členů, přičemž její činnost byla spojena s násilím a vraždami, zatímco obyvatelé se snažili najít útěchu ve sportu.
- Tom Stanton, Terror in the City of Champions | Murder, Baseball, and the Secret Society that Shocked Depression-era Detroit | Kritikou oceněný bestseller z žebříčku New York Times o městě, které se pyšnilo sportovními úspěchy, ale bylo sužováno vlnou rasistického teroru. Detroit v polovině 30. let minulého století žil svými bezkonkurenčními sportovními úspěchy, když se milovník zbraní a baseballový fanoušek Dayton Dean zapletl do zločinné organizace Black Legion. Tato tajná skupina, připomínající Ku-klux-klan, vraždila nepřátele, bičovala své stoupence a plánovala ozbrojené povstání. Legie se chlubila desítkami tisíc členů po celém Středozápadě, mezi nimiž byli politici i významní občané – možná dokonce i oblíbený sportovec. Oceněný autor Tom Stanton napsal strhující příběh o historii, zločinu a sportu.
- The Black Legion is Formed | Popularizační přehled vazeb na Ku-klux-klan, působení v Michiganu a vyšetřování vraždy Charlese Poolea. Údaj o vzniku v roce 1915 není ve shodě s odbornými studiemi.
- The Black Legion and American Fascism in the 1920s and 1930s | Historický esej o násilí, politických vazbách a veřejné reakci na organizaci. Jeho závěrečné propojení s dnešní americkou politikou je autorskou interpretací, kterou tento článek nepřebírá.
- Amann, Vigilante Fascism: The Black Legion as an American Hybrid, Comparative Studies in Society and History, roč. 25, č. 3, 1983.
- Andrew G. Palella, The Black Legion: J. Edgar Hoover and Fascism in the Depression Era, Journal for the Study of Radicalism, roč. 12, č. 2, 2018, s. 81–106.
Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka 