Michal Valko: Učím stroje, jak se učit. Umělá inteligence ví jak, ale člověk musí vědět proč

Informatik Michal Valko se umělé inteligenci věnuje již více než 30 let. Jeho cesta vedla z rodných Košic až do nejprestižnějších světových technologických institucí, kde pracoval na vývoji systémů pro giganty, jako jsou Intel, Meta nebo Google DeepMind.

Michal vyrůstal v metropoli východního Slovenska, kde ho matematika fascinovala už od dětství. Na speciálním matematickém gymnáziu se formoval v komunitě, kterou s úsměvem nazývá „matematická mafie“. Bylo to prostředí plné nadšení, kde se organizovaly semináře a soustředění na takové úrovni, že se na ně dostat bylo pro mnohé jen snem.

Svou vědeckou dráhu zahájil na gymnáziu Alejová v Košicích a na Fakultě matematiky, fyziky a informatiky Komenského univerzity v Bratislavě. Po studiu v Bratislavě považoval za přirozené pokračovat v akademické dráze v USA, což mu otevřelo dveře do globálního vědeckého světa. Na Carnegie Mellon University a University of Pittsburgh v roce 2011 obhájil doktorát. Postupně se vypracoval na experta, který stál u zrodu pařížské pobočky Google DeepMind. Později ve společnosti Google vedl výzkum průlomových jazykových modelů Gemini 1 a 2, stejně jako ve společnosti Meta modelu Llama 3.

Michal se specializuje na navrhování autonomních algoritmů s minimálním lidským dohledem, zejména v oblastech deep reinforcement learning a self-supervised learning. Kromě působení v komerčním sektoru je stálým výzkumníkem v institutu Inria a přednáší na prestižní pařížské ENSParis-Saclay. Díky svému inovativnímu přístupu ke škálování a efektivitě velkých jazykových modelů (LLM) dnes Michal Valko přímo utváří budoucnost globálního ekosystému umělé inteligence.

Michal Valko dnes nejen přednáší a publikuje, ale jako zakládající výzkumník ve svém vlastním startupu Isara Labs přímo formuje kolektivní inteligenci a novou generaci umělé inteligence. Kromě podpory desítek startupů zaměřených na klimatické změny či medicínu se věnuje i vlastním projektům. Jeho cílem je vytvořit energeticky efektivní modulární modely a automatizovat vědu prostřednictvím kolektivní inteligence. Stojí za vznikem takzvaných neo-laboratoří, které hledají nové způsoby, jak o umělé inteligenci uvažovat a jak do ní investovat.

Podle Michala přestane být umělá inteligence v blízké budoucnosti konkurenční výhodou a stane se běžnou součástí našich „dovedností“, podobně jako je tomu dnes u internetu. Jelikož vnímá umělou inteligenci jako multiplikátor našich schopností, otevírá se nám prostor pro hlubší otázku: Kde je naše skutečná lidská přidaná hodnota? Tento rozhovor je pozvánkou k zamyšlení nad světem, ve kterém stroje ovládají kód, ale člověk musí držet v rukou smysl a směr.

---

---