Epizoda podcastu Posting Through It, kterou uvádějí Michael Hayden a Jared Holt, je součástí biografické série věnované významným postavám spojeným s hnutím MAGA. Tentokrát se zaměřuje na Stephena Millera, dlouholetého poradce Donalda Trumpa a jednu z nejvlivnějších osobností jeho politického okolí.

Obsáhlý souhrn podcastu o Stephenu Millerovi

1. Téma a hlavní teze epizody

Moderátoři představují Millera jako:

• jednoho z nejdéle sloužících Trumpových politických spolupracovníků,
• hlavního ideologa a tvůrce restriktivní imigrační politiky,
• autora nebo spoluautora řady Trumpových projevů a exekutivních opatření,
• prostředníka mezi krajně pravicovými idejemi, konzervativními médii a státní mocí,
• člověka, jehož postoje se podle nich od dospívání prakticky nezměnily, pouze získal větší prostředky k jejich uskutečňování.

V době popisované v podcastu má Miller podle moderátorů působit ve druhé Trumpově administrativě jako zástupce vedoucího kanceláře Bílého domu pro politiku a poradce pro vnitřní bezpečnost. V první Trumpově administrativě pracoval jako prezidentův seniorní poradce a ředitel týmu připravujícího projevy.

Základní tezí epizody je, že Millerův politický vývoj nebyl výsledkem náhlé radikalizace v dospělosti. Podcast ho naopak líčí jako člověka s neobyčejně stabilním ideologickým profilem: už jako student formuloval tvrdě nacionalistické, antiimigrační, protimuslimské a kulturně konzervativní postoje, které později převedl do federální politiky.

2. Rodinný původ a dětství

Stephen Miller se narodil v roce 1985 v Santa Monice v Kalifornii do dobře situované židovské rodiny. Jeho prarodiče z matčiny strany pocházeli z oblasti dnešního Běloruska, která tehdy patřila k Ruskému impériu. Do Spojených států přišli v roce 1903 přes Ellis Island. Podle podcastu měli málo peněz a mluvili jidiš.

Moderátoři zdůrazňují rozpor mezi migrační zkušeností Millerovy rodiny a jeho pozdější tvrdou politikou vůči uprchlíkům a přistěhovalcům. Jeho předkové podle nich mohli do USA vstoupit právě díky tehdejším relativně vstřícným podmínkám.

Millerův otec Michael Miller byl právník a investoval do kalifornských nemovitostí. Rodině se v 80. letech dařilo, ale později se dostala pod finanční a právní tlak. V rodině probíhaly majetkové spory a Millerův otec vedl několik soudních řízení, včetně sporu se svým bratrem a bývalou právní firmou. Poškození nemovitostí při zemětřesení pak přispělo k jeho finančním problémům a bankrotu.

Podcast naznačuje, že atmosféra rodinného stresu a konfliktů mohla být součástí Millerova formativního prostředí. Zároveň však odmítá jednoduché psychologické vysvětlení, podle kterého by jeho pozdější postoje vznikly pouze z osobního traumatu nebo šikany.

3. Kulturní zájmy a vytváření veřejného stylu

V mládí se Miller údajně intenzivně zajímal o Elvise Presleyho a film Casino Martina Scorseseho. Moderátoři věnují pozornost zejména filmu Casino, který je známý násilím, mafiánským prostředím a výrazným módním stylem.

Podle jejich interpretace se Miller později inspiroval oblečením filmových postav, například výraznými třídílnými obleky připomínajícími módu 70. let. Moderátoři také spekulují, zda jeho zájem o filmové scény násilí nějak nesouvisel s jeho pozdějšími výroky o mučení. Tuto spojitost však nepředkládají jako doložený fakt, nýbrž jako vlastní interpretaci.

Později měl být Miller fascinován také filmem Temný rytíř povstal. Moderátoři tvrdí, že jej četl reakcionářským způsobem: stát a řád představovaly sílu čelící chaosu, anarchii a davu. Podle nich se Miller sám vnímá jako člověk, jehož úkolem je obnovit společenský pořádek proti domnělým vnitřním nepřátelům.

4. Ideologické vlivy v dospívání

Miller vyrůstal v době, kdy byla v amerických médiích výrazně přítomna reakční a nacionalistická pravice. Mezi dobově významné osobnosti patřili například Pat Buchanan a bývalý vůdce Ku-klux-klanu David Duke.

Už jako teenager Miller četl Davida Horowitze, konzervativního aktivistu známého ostrými postoji vůči islámu, muslimům a americké levici. Současně poslouchal konzervativní rozhlas, zejména Rushe Limbaugha a Larryho Eldera.

Právě konzervativní talk radio mělo podle podcastu zásadní vliv na Millerův jazyk, argumentaci a veřejný styl. Moderátoři tvrdí, že nepřevzal pouze konkrétní názory, ale také způsob politické komunikace:

• používání kulturních konfliktů jako mobilizačního prostředku,
• šokující a záměrně provokativní prohlášení,
• prezentování liberálů jako nepřátel Ameriky,
• spojování přistěhovalectví s kriminalitou a úpadkem,
• vykreslování běžných školních sporů jako existenčního boje o budoucnost národa.

Důležitým prvkem jeho rané kariéry bylo, že konzervativní mediální prostředí jeho aktivity rychle odměnilo. Jako středoškolák se opakovaně objevoval v rozhlase a získával prostor v politických publikacích. Podcast to považuje za příklad toho, jak americká konzervativní infrastruktura vyhledávala mladé, výrazné a konfrontační aktivisty.

5. Středoškolský aktivismus

Miller navštěvoval Santa Monica High School. Už tam se profiloval jako výrazně konzervativní student a veřejný odpůrce toho, co označoval za „politickou korektnost“.

Jeho hlavní středoškolská témata

Miller kritizoval zejména:

• dvojjazyčná oznámení v angličtině a španělštině,
• údajně nedostatečné používání slibu věrnosti americké vlajce,
• oslavy mexických svátků,
• výuku kritickou k americké zahraniční politice,
• sexuální výchovu a dostupnost kondomů,
• podporu homosexuálních studentů,
• údajně příliš vstřícný přístup k islámu,
• nedostatečný patriotismus studentů a pedagogů.

V místním periodiku publikoval text, v němž tvrdil, že dvojjazyčnost vytváří pro španělsky mluvící studenty „berličku“ a brání jim v osobním úspěchu. Kritizoval také školní klub pro LGBT studenty a tvrdil, že škola podporuje homosexualitu bez informování rodičů.

Jeho článek obsahoval několik provokativních a stereotypizujících pasáží, například o původních obyvatelích Ameriky, muslimských zemích nebo mexických svátcích. Podle moderátorů v něm už tehdy používal téměř stejný slovník jako později v profesionální politice.

Politika jako vystoupení

Podcast považuje Millerovo středoškolské působení za raný příklad „performativní“ pravicové politiky. Podstatné nebyly pouze jednotlivé názory, ale i způsob jejich prezentace:

• mluvit co nejkonfrontačněji,
• vyvolat šok a odpor,
• následně se stylizovat do role oběti liberální cenzury,
• získaný konflikt přenést do médií,
• použít mediální pozornost k nátlaku na instituci.

Miller podle moderátorů zjistil, že být veřejně odmítaným provokatérem mu neškodí. Naopak mu to umožňuje získávat pozornost, budovat značku a postupně nabývat vlivu.

Byl Miller obětí šikany?

V médiích se objevovaly spekulace, že Miller byl na škole šikanován, což mělo vysvětlovat jeho pozdější zášť. Podcast však uvádí svědectví jeho někdejšího známého, komika Charlese Goulda. Ten tvrdí, že Miller obětí nebyl a že naopak sám šikanoval studenty, kteří byli nově příchozí, neuměli dobře anglicky nebo patřili k marginalizovaným skupinám.

Toto je však osobní svědectví jednoho člověka, nikoli nezávisle prokázaný závěr.

Výrok o mučení

Podcast přehrává také záznam sedmnáctiletého Millera, který mluví o mučení a usekávání prstů nepřátel. Tvrdí přitom, zřejmě záměrně absurdním způsobem, že mučení je „oslavou života a lidské důstojnosti“, protože mučený může přežít.

Bílý dům později uvedl, že šlo o vtip nebo satirický výstup. Moderátoři tuto obhajobu odmítají a interpretují záznam jako ukázku Millerova raného zájmu o násilí, trestání a demonstraci síly.

6. Vztah s konzervativní mediální a aktivistickou sítí

Miller neomezoval své aktivity pouze na školu. Obrátil se na konzervativního moderátora Larryho Eldera, který jej pozval do svého pořadu. Později Miller popisoval, jak mu tato mediální podpora pomohla vytvořit tlak na vedení školy.

Na školu také pozval Davida Horowitze. Když vedení jeho vystoupení nejprve nepovolilo, následovala mediální kampaň, po níž škola nakonec ustoupila.

Podcast považuje tento postup za model, který Miller později opakoval:

1. najít instituci nebo protivníka,
2. obvinit je z ideologické zaujatosti,
3. vytvořit spor,
4. zapojit spřátelená média,
5. přinutit instituci reagovat,
6. prezentovat ústupek jako politické vítězství.

Moderátoři tvrdí, že Miller už jako student pochopil, že instituce lze ovládat nikoli konsenzem, ale kombinací konfliktu, publicity a vytrvalého nátlaku.

7. Studium na Duke University

V roce 2003 Miller nastoupil na Duke University, kde studoval politologii. V roce 2007 získal bakalářský titul.

Na univerzitě se rychle stal známou tváří konzervativního aktivismu. Založil kapitolu organizace Students for Academic Freedom, která byla spojena s Davidem Horowitzem, a psal sloupek Miller Time do studentských novin The Chronicle.

Ve svých textech kritizoval:

• multikulturalismus,
• afirmativní akci,
• liberální kulturu univerzit,
• údajně nedostatečnou podporu války proti terorismu,
• bezpečnostní politiku, která podle něj příliš chránila práva přistěhovalců,
• neochotu americké společnosti reagovat silou na zahraniční hrozby.

Moderátoři upozorňují, že Millerovy tehdejší postoje neměly podobu izolacionismu, který se později objevil u některých částí krajní pravice. Naopak měl vysokou toleranci k vojenským zásahům, mučení a používání síly proti zemím či skupinám, které vnímal jako nepřátele.

8. Richard Spencer a Peter Brimelow

Na Duke University Miller spolupracoval s Richardem Spencerem, který se později stal jednou z nejznámějších tváří amerického hnutí alt-right a otevřeného bělošského nacionalismu. Oba se podíleli na vedení univerzitní konzervativní organizace.

Podcast tuto vazbu považuje za historicky významnou. Miller a Spencer podle moderátorů představují dvě cesty, kterými se podobné ideje mohly prosazovat:

• Spencer se stal veřejným aktivistou bělošského nacionalismu,
• Miller vstoupil do hlavního proudu republikánské politiky a státní správy.

Miller a Spencer také pozvali na univerzitu Petera Brimelowa, zakladatele webu VDARE, který bývá označován za bělošsky nacionalistickou a tvrdě antiimigrační platformu. Brimelow debatoval s novinářem a autorem Peterem Lauferem, který prosazoval otevřenější režim na americko-mexické hranici podobný vztahu mezi Spojenými státy a Kanadou.

Laufer v podcastu vzpomíná, že Miller i Spencer se k němu během návštěvy chovali zdvořile. Zároveň je přesvědčen, že Brimelowa v debatě porazil. Tvrdí, že videozáznam debaty pak nebylo možné získat, protože mu Miller a Spencer oznámili, že neexistuje.

9. Případ lakrosového týmu Duke University

V roce 2006 obvinila černošská tanečnice Crystal Mangumová tři bílé členy univerzitního lakrosového týmu ze znásilnění. Případ získal obrovskou celostátní pozornost a stal se předmětem ostrého sporu o rasu, privilegia, sexualizaci žen a fungování justice.

Miller se velmi rychle postavil na stranu obviněných hráčů. V médiích tvrdil, že případ pokračuje především kvůli jejich rasové a sociální identitě. Obvinění se nakonec zhroutila a hráči byli zproštěni.

Podcast však argumentuje, že Miller dospěl ke správnému výsledku z nesprávných důvodů. Podle moderátorů se na stranu hráčů postavil dříve, než mohl mít dostatek důkazů, a jeho úsudek byl poháněn především ideologickou nedůvěrou vůči černošské žalobkyni a liberálním institucím.

Případ mu nicméně přinesl další mediální pozornost. Objevoval se například v televizních pořadech a stal se vyhledávaným mladým konzervativním komentátorem.

10. Začátek profesionální politické kariéry

Po absolvování univerzity odešel Miller do Washingtonu. Nejprve pracoval pro republikánskou političku Michele Bachmannovou, která byla známá ostrými protimuslimskými postoji. Podle podcastu mu toto místo pomohl získat David Horowitz.

Krátce působil také u kongresmana Johna Shadegga z Arizony. Zásadní etapa však začala po nástupu do týmu senátora Jeffa Sessionse z Alabamy. Postupně se stal jeho komunikačním ředitelem a jedním z nejvýraznějších odpůrců imigrační reformy v Kongresu.

11. Jeff Sessions a antiimigrační síť

U Jeffa Sessionse Miller výrazně prohloubil kontakty s organizacemi zaměřenými proti přistěhovalectví, například:

• Center for Immigration Studies,
• Federation for American Immigration Reform,
• NumbersUSA.

Tyto organizace podle podcastu používaly jazyk výzkumu, statistik a veřejné politiky k podpoře argumentů, které se obsahově často překrývaly s bělošsky nacionalistickými publikacemi. Moderátoři připomínají vliv Johna Tantona, jenž pomáhal budovat americkou antiimigrační síť v reakci na změny imigračního práva v 60. letech, které umožnily vyšší přistěhovalectví ze zemí mimo Evropu.

Po znovuzvolení Baracka Obamy uvažovala část Republikánské strany o mírnější imigrační politice. Miller a Sessions však prosazovali opačný směr. Sessions v roce 2015 zveřejnil politický dokument, který republikánské zákonodárce vyzýval k odmítnutí imigrační reformy a k přijetí tvrdých restriktivních pozic. Podle podcastu jej pravděpodobně napsal Miller.

V této době si Miller vytvořil pověst mimořádně intenzivního komunikátora. Rozesílal novinářům dlouhé tiskové zprávy, telefonoval jim a snažil se ovlivňovat způsob, jakým referovali o přistěhovalectví. Někteří kolegové jej podle citovaného profilu popisovali jako člověka s prudkou povahou, sklonem ke konspiračnímu uvažování a přesvědčením, že proti němu ostatní jednají nepřátelsky.

12. Steve Bannon, Breitbart a vznik trumpovské koalice

Miller si postupně vytvořil vztahy s Andrewem Breitbartem a Stevem Bannonem. Po Breitbartově smrti převzal Bannon stále významnější kontrolu nad webem Breitbart News.

Podcast označuje spojenectví Millera a Bannona za historicky zásadní:

• Bannon poskytoval mediální infrastrukturu, publikum a strategii,
• Miller dodával politický obsah, témata a konkrétní antiimigrační materiály,
• oba hledali prezidentského kandidáta, který by mohl jejich ideje přenést do hlavního proudu.

Před Trumpovým nástupem Miller údajně zvažoval podporu Scotta Walkera. Když však Donald Trump v roce 2015 zahájil kampaň ostrými výroky o přistěhovalectví, Miller a Bannon v něm rozpoznali vhodný politický prostředek.

Moderátoři popisují tehdejší Trumpovu kampaň jako organizačně chaotickou a ideologicky otevřenou. Právě to umožnilo dobře připraveným a energickým aktérům vložit do ní vlastní program.

13. Ovlivňování obsahu Breitbartu

Významnou část epizody tvoří svědectví bývalé zaměstnankyně Breitbartu Katie McHugh, která později opustila krajně pravicové prostředí a předala své materiály novinářům.

Podle ní byl Miller kolem roku 2015 představen redakci jako člověk, který bude do značné míry určovat politické zpravodajství webu, zejména v oblasti přistěhovalectví.

Miller měl redaktorům posílat:

• lokální zprávy o násilných trestných činech,
• případy, v nichž mohl být pachatelem přistěhovalec,
• materiály spojující přistěhovalectví s násilím,
• texty z webů VDARE a American Renaissance,
• náměty, které mohli zaměstnanci zpracovat pro širší publikum.

McHugh popisuje proces, při němž příběh pocházející z otevřeně rasistického nebo bělošsky nacionalistického zdroje dostal na Breitbartu přijatelnější podobu a následně oslovil mnohem větší publikum.

Upozorňuje rovněž na údajný vztah mezi Millerem a novinářkou Breitbartu Julií Hahn. Podle McHugh byla Hahn lépe placena kvůli přístupu k Millerovi, zatímco Miller nebo jeho okolí ovlivňovali redakční směřování. McHugh to považovala za závažný střet zájmů a důkaz, že Breitbart nefungoval jako standardní zpravodajská organizace, nýbrž jako nástroj politické propagandy.

Tábor svatých

McHugh tvrdí, že Miller pomohl v Bannonově a Breitbartově okolí popularizovat francouzský román Tábor svatých. Kniha líčí Evropu zaplavenou masovou migrací z globálního Jihu a bývá kritizována jako rasistická a apokalyptická.

Podcast ji považuje za důležitý ideologický zdroj pro představu, že migrace není běžným sociálním nebo ekonomickým jevem, ale existenční hrozbou pro západní civilizaci.

14. Vstup do Trumpovy kampaně

Miller byl do Trumpovy kampaně přijat jako seniorní politický poradce. Manažer kampaně Corey Lewandowski měl být zpočátku skeptický, ale nakonec jej najal po doporučení z okruhu Breitbartu.

Miller začal psát Trumpovy projevy a později se stal jeho hlavním autorem projevů. Spolu se Stevem Bannonem se podílel na formulování ideologického jádra Trumpovy kampaně.

Podcast zdůrazňuje, že Trump do politiky přinesl charisma, popularitu a instinkt pro mediální konflikt, zatímco Miller dodával:

• propracovanější nacionalistický slovník,
• konkrétní návrhy imigrační politiky,
• důraz na hranice a deportace,
• obraz ohrožené západní civilizace,
• propojení přistěhovalectví s kriminalitou a kulturním úpadkem,
• centralizovaný a autoritářský pohled na prezidentskou moc.

15. Miller v první Trumpově administrativě

Po Trumpově vítězství se Miller stal jedním z jeho nejdůležitějších poradců. Podcast mu připisuje vliv na řadu kontroverzních opatření, i když některá byla později omezena nebo zablokována soudy.

Mezi uváděné oblasti patří:

• zákaz vstupu občanů některých převážně muslimských zemí,
• oddělování dětí od rodičů na hranici,
• politika „Remain in Mexico“,
• omezení možnosti požádat o azyl,
• tlak na výstavbu hraniční zdi,
• rozšíření pravomocí imigrační a celní služby ICE,
• snížení počtu přijímaných uprchlíků,
• omezení legálního přistěhovalectví a zelených karet,
• restrikce víz H-1B,
• snahy ukončit program DACA,
• omezení statusu dočasné ochrany TPS,
• snahy zpochybnit občanství získané narozením na území USA.

Miller měl také ovlivňovat personální výběr napříč administrativou a prosazovat úředníky, kteří sdíleli jeho tvrdé postoje vůči přistěhovalectví.

16. Prezidentská moc a útoky na soudy

Podcast připomíná Millerův televizní výrok z roku 2017. Po soudním zablokování Trumpova opatření prohlásil, že prezidentovy pravomoci při ochraně země jsou velmi rozsáhlé a „nebudou zpochybňovány“.

Moderátoři tento výrok interpretují jako výraz autoritářského pojetí exekutivy. Podle nich Miller chápe prezidenta nikoli jako aktéra omezeného soudy, Kongresem a ústavním systémem, ale jako nejvyšší politickou autoritu, jejíž vůle má být naplňována bez zásadních překážek.

Stejný motiv se v podcastu vrací i později, když Miller kritizuje soudce, právníky a úředníky, kteří brání Trumpovým plánům.

17. Trump jako „politický génius“

Po vydání knihy Michaela Wolffa o Trumpově Bílém domě vystoupil Miller v televizi a vykresloval Trumpa jako politického génia. Líčil, jak Trump během několika minut vytváří dlouhé pasáže projevů a dokáže je okamžitě přednést tisícům lidí.

Moderátoři tuto scénu používají k ilustraci hluboce hierarchické a osobnostně orientované kultury MAGA. Tvrdí, že hnutí sice navenek zdůrazňuje sílu, mužnost a nezávislost, ale uvnitř je založeno na demonstrativní loajalitě k vůdci a na přehnaném vyzdvihování jeho schopností.

18. Varšavský projev a „obrana civilizace“

Miller se podle podcastu podílel také na Trumpově projevu ve Varšavě v roce 2017. Trump v něm hovořil o odvaze a vůli „zachovat naši civilizaci“.

Moderátoři tento jazyk interpretují jako odkaz na bělošský a křesťanský civilizační nacionalismus. Projev podle nich neformuloval politický konflikt pouze jako otázku bezpečnosti nebo hospodářství, ale jako existenciální zápas o přežití Západu.

Podcast spojuje tuto rétoriku s širší krajně pravicovou představou, že Evropu a Spojené státy ohrožují přistěhovalci, muslimové, levice a multikulturalismus.

19. Veřejný odpor a osobní konflikty

V období oddělování rodin na hranici čelili Miller a další členové Trumpovy administrativy výraznému odporu veřejnosti. Byli konfrontováni v restauracích a na dalších veřejných místech.

Podcast uvádí příhodu, podle níž si Miller koupil sushi přibližně za 80 dolarů. Po odchodu z restaurace na něj měl zaměstnanec zakřičet a ukázat mu vztyčený prostředníček. Miller se údajně obával, že mu personál do jídla plivl, a proto sushi vyhodil.

Moderátoři příběh používají jako příklad jeho údajné nedůvěřivosti a paranoidních sklonů. Současně ovšem připouštějí, že vzhledem k silnému veřejnému odporu vůči němu nemusel být jeho strach zcela iracionální.

20. Zveřejnění Millerových e-mailů

V listopadu 2019 publikoval Southern Poverty Law Center sérii investigativních textů založených na stovkách Millerových e-mailů zaslaných zaměstnancům Breitbartu. Na projektu pracoval Michael Hayden společně s Katie McHugh.

E-maily měly ukazovat:

• Millerův dlouhodobý zájem o bělošsky nacionalistické zdroje,
• používání webů VDARE a American Renaissance,
• jeho fascinaci zákonem o přistěhovalectví z roku 1924, který zavedl národnostní kvóty zvýhodňující severní a západní Evropu,
• intenzivní snahu přenášet okrajové protiimigrační ideje do hlavního politického proudu,
• nepřetržitý pracovní režim, v němž posílal materiály o přistěhovalcích i uprostřed noci.

Hayden popisuje obtíže při hledání velkého mediálního partnera. Některé významné redakce podle něj nejprve projevily zájem, ale později ustoupily. Téma se výrazně rozšířilo až poté, co jej sdíleli politici jako Bernie Sanders a Alexandria Ocasio-Cortezová.

Podcast naznačuje, že neochota některých médií mohla souviset s tím, že Miller byl důležitým anonymním zdrojem pro novináře. Tuto motivaci však moderátoři nepředkládají jako prokázaný fakt.

Po zveřejnění následovaly výzvy k Millerovu odvolání. Trumpova administrativa jej však podržela. Na rozdíl od některých méně významných zaměstnanců spojených s krajní pravicí byl Miller podle podcastu pro fungování administrativy příliš důležitý, než aby jej nechala odejít.

21. Manipulace médií

Jednou z hlavních tezí epizody je, že Miller mimořádně dobře rozumí médiím a dokáže je využívat k politickým cílům.

Podle moderátorů používá stále stejnou metodu:

• poskytuje novinářům přístup a informace,
• ovlivňuje jejich interpretaci událostí,
• zahlcuje je konkrétními příběhy,
• vytváří dojem naléhavosti,
• posouvá okrajová témata do centra veřejné debaty,
• využívá negativní pozornost stejně účinně jako pozitivní.

Moderátoři tvrdí, že Miller zacházel podobně se svou střední školou, univerzitou, Breitbartem, národními médii i federální vládou. Jeho zásadní schopností podle nich není pouze formulovat politické návrhy, ale také určovat, o čem a jak budou ostatní mluvit.

22. Pandemie covidu-19

Během pandemie měl Miller prosazovat využití mimořádných zdravotních pravomocí k dalšímu omezení přistěhovalectví.

Moderátoři jej líčí jako člověka, který každou krizi chápe jako příležitost prosadit předem připravené cíle. Pandemie podle nich nebyla pouze zdravotní nouzí, ale také prostředkem pro rozšíření restrikcí na hranicích a omezení přijímání migrantů.

Epizoda zároveň uvádí, že Millerovi rodiče během pandemie získali podnikatelskou pomoc v rozmezí až jednoho milionu dolarů. Moderátoři v tom spatřují kontrast mezi využíváním státní pomoci vlastní rodinou a Millerovou tvrdostí vůči lidem, kteří jsou na státní či humanitární ochraně existenčně závislí.

23. Volby v roce 2020 a falešní volitelé

Po vítězství Joea Bidena ve volbách roku 2020 Miller veřejně podporoval Trumpova tvrzení, že volby byly zmanipulované nebo ukradené.

Obhajoval také princip takzvaných alternativních volitelů. Šlo o republikánské aktivisty, kteří se v některých státech pokusili vystupovat jako legitimní volitelé Donalda Trumpa navzdory oficiálnímu výsledku voleb.

Když byl Miller později konfrontován s tím, že se někteří účastníci těchto plánů stali předmětem trestních řízení, označil jejich jednání za vlastenecké. Tvrdil, že pouze vytvářeli možnost, aby Kongres přezkoumal tvrzení o volebních podvodech.

Moderátoři jeho odpověď odmítají. Podle nich Miller natolik ztotožňuje vlastní cíle s pravdou, že nemusí být schopen rozlišovat mezi účelovou nepravdou a legitimním přesvědčením. Jde ovšem o psychologickou interpretaci autorů pořadu, nikoli odbornou diagnózu.

24. America First Legal

Po odchodu Trumpa z úřadu založil Miller v roce 2021 organizaci America First Legal. Prezentoval ji jako konzervativní protějšek American Civil Liberties Union.

Organizace podávala žaloby a stížnosti zaměřené proti:

• programům diverzity, rovnosti a inkluze,
• politikám zvýhodňujícím rasové nebo jiné menšiny,
• opatřením na ochranu transgender osob,
• údajnému omezování konzervativních názorů na sociálních sítích,
• firmám a univerzitám, které podle ní diskriminovaly bílé heterosexuální muže,
• krokům federální vlády považovaným za „woke“.

Mezi napadené instituce měly patřit například Meta, Amazon, Progressive Insurance, New York University, American Airlines, Macy’s, Kellogg’s či Major League Baseball.

Podcast argumentuje, že účelem těchto sporů nebylo nutně pouze vítězství u soudu. Žaloby zároveň fungovaly jako:

• zdroj mediálních titulků,
• podklad pro vystoupení na Fox News,
• fundraisingový nástroj,
• způsob, jak převést kulturněválečnou rétoriku do právního jazyka,
• prostředek normalizace tvrzení, že běloši a muži jsou hlavními oběťmi diskriminace.

America First Legal se také podílela na projektu Project 2025 a pomáhala připravovat politické a personální podklady pro případný návrat republikánské administrativy.

25. Návrat do druhé Trumpovy administrativy

Po Trumpově vítězství ve volbách roku 2024 získal Miller podle podcastu ještě větší moc než během prvního období.

Epizoda mu připisuje vliv na:

• útoky proti univerzitám a vysokému školství,
• odstranění programů DEI z federálních institucí,
• vystoupení USA ze Světové zdravotnické organizace,
• útoky na soudce označované za „woke“ nebo zkorumpované,
• rozšiřování náboru a působnosti ICE,
• vysílání federálních složek do liberálně orientovaných měst,
• pokračující snahu zrušit občanství narozením,
• odstraňování představitelů ministerstva spravedlnosti a FBI považovaných za málo loajální Trumpovi,
• označování antifašistických struktur za domácí terorismus,
• zahraniční politiku vůči Venezuele, Grónsku a Íránu.

Moderátoři tvrdí, že Millerův politický záběr se rozšířil daleko za přistěhovalectví. Jeho vliv má zasahovat vnitřní bezpečnost, justici, školství, zahraniční politiku i institucionální uspořádání federální vlády.

26. Rétorika nepřátel a „teroristů“

Epizoda věnuje pozornost Millerově tendenci popisovat politické odpůrce jako nepřátele, zločince nebo teroristy.

Při vzpomínkové akci po smrti Charlieho Kirka měl Miller pronést projev, v němž protivníky hnutí označoval za ztělesnění závisti, nenávisti a zla. Tvrdil, že protivníci nic nevytvářejí a nic nebudují, zatímco jeho strana stojí za tím, co je dobré, vznešené a lidsky povznášející.

Moderátoři v tomto projevu vidí typické Millerovo rozdělení společnosti:

• „my“ představujeme řád, civilizaci, tvořivost a dobro,
• „oni“ představují chaos, destrukci, závist a zlo.

Podobnou logiku podle nich použil při reakcích na zásahy federálních složek v Minneapolisu. Člověka zastřeleného policií označil za potenciálního atentátníka nebo teroristu ještě před soudním přezkumem věci. Moderátoři to považují za nebezpečné používání státního jazyka k legitimizaci násilí proti politicky vymezené části obyvatelstva.

27. Osobnostní obraz vytvářený podcastem

Podcast opakovaně vykresluje Millera jako:

• mimořádně pracovitého a neúnavného,
• posedlého přistěhovalectvím,
• velmi schopného mediálního manipulátora,
• člověka, který se nebojí být nenáviděn,
• strategického a dlouhodobě uvažujícího aktéra,
• člověka se silnou potřebou trestat protivníky,
• ideologa, který chápe politiku jako konflikt přátel a nepřátel,
• člověka fascinovaného silou, řádem a autoritou.

Moderátoři mu připisují narcismus, sadismus, paranoidní sklony a hlubokou osobní zášť. Tato označení jsou však hodnotícími soudy autorů, nikoli výsledkem klinického vyšetření.

Za jeho nejdůležitější vlastnost považují vytrvalost. Podle nich je schopen řadu let sledovat jeden cíl, pracovat téměř nepřetržitě a využít jakoukoli instituci, krizi nebo příležitost k jeho uskutečnění.

28. Soukromí a odlehčené pasáže

Epizoda obsahuje také několik posměšných a satirických odboček. Moderátoři komentují například Millerův pokus zakrýt pleš pomocí spreje na vlasy, jeho módní styl nebo ironickou poznámku televizního moderátora, který jej označil za „sexuálního matadora“.

Millerova manželka Katie Millerová na otázku týkající se jejich manželství odpověděla, že je její muž mimořádně inspirativní a ráno ji motivuje řečmi o porážce levice.

Moderátoři tento výrok používají jako příklad toho, jak politická identita proniká i do veřejného obrazu Millerova soukromého života. Zároveň se baví nad bizarností výrazu „sexuální matador“ a nad tím, jak nepřirozeně působí pokusy některých krajně pravicových osobností vystupovat odlehčeně nebo lidsky.

Tyto části nemají zásadní biografickou hodnotu. Plní především komediální a charakterizační funkci.

29. Svědectví Petera Laufera a Katie McHugh

Peter Laufer

Laufer vzpomíná, že při osobním setkání na Duke University se k němu Miller choval zdvořile. Jeho současné působení však označuje za odpudivé. Kritizuje Millerův nacionalismus, rasismus a odpovědnost za deportační politiku.

Jeho svědectví ukazuje kontrast mezi Millerovou osobní uhlazeností v individuálním kontaktu a tvrdostí politiky, kterou prosazuje.

Katie McHugh

McHugh tvrdí, že Miller usiloval o uskutečnění radikální antiimigrační vize už v době jejich kontaktu kolem roku 2015. Jeho cílem podle ní není pouze omezit počet přistěhovalců, ale zásadně změnit charakter americké společnosti.

Jeho projekt označuje za:

• xenofobní,
• rasistický,
• autoritářský,
• protiamerický v hlubším ústavním a morálním smyslu,
• zaměřený na narušení života přistěhovalců i jejich potomků.

Podle Katie McHugh nese odpovědnost také širší společnost a média, která Trumpovu kampaň a její ideologické okolí dlouho brala jako běžnou součást politické soutěže.

30. Závěrečná odpověď podcastu: „Kdo je Stephen Miller?“

Na konci se moderátoři vracejí k otázce, kdo Stephen Miller vlastně je.

Jejich výsledná odpověď zní přibližně takto:

Stephen Miller je člověk, který si už v dospívání vytvořil pevnou ideologii založenou na nacionalismu, kulturním konfliktu, nepřátelství vůči přistěhovalcům a obdivu k síle. Konzervativní mediální infrastruktura jej velmi brzy rozpoznala, odměnila a poskytla mu kontakty. Na univerzitě se spojil s lidmi, kteří se později stali významnými postavami bělošského nacionalismu. V Kongresu si osvojil práci s politickou komunikací a vytvořil vazby na antiimigrační organizace. Prostřednictvím Breitbartu a Stevea Bannona pak pomohl propojit nacionalistické ideje s Trumpovou kampaní.

Jeho největší schopností není podle podcastu originalita. Miller se v průběhu života vrací ke stejným tématům a stejnému obrazu světa. Jeho skutečnou silou je:

• neústupnost,
• organizační disciplína,
• ochota pracovat dlouhodobě,
• schopnost ovlivňovat média,
• schopnost převádět extremistické ideje do institucionálního jazyka,
• schopnost využít chaosu, krize a konfliktu,
• absolutní loajalita k politickému projektu, nikoli nutně k jednotlivým lidem.

Moderátoři jej označují za jednoho z nejnebezpečnějších a podle jejich slov možná „nejhorších“ lidí v současné Americe. Tvrdí, že jeho cílem není kompromis ani běžná politická výměna, ale úplné vítězství nad protivníkem.

Hlavní argumentační linie epizody

Kontinuita od dospívání k moci

Nejsilnějším motivem podcastu je kontinuita. Miller ve středoškolských textech kritizoval dvojjazyčnost, muslimy, liberální pedagogy, sexuální výchovu a nedostatečný patriotismus. V dospělosti se stejná témata objevila v prezidentských projevech, imigračních příkazech, právních žalobách a útocích na federální instituce.

Autoři proto odmítají představu, že by se Miller stal radikálním až pod vlivem Trumpa. Naopak tvrdí, že Trump poskytl Millerovi moc uskutečnit projekt, který si vytvářel dlouhou dobu.

Přenos idejí z okraje do centra

Podcast popisuje několikastupňový mechanismus:

• Ideje se objevují v krajně pravicových či bělošsky nacionalistických publikacích.
• Think-tanky a aktivistické organizace jim dodají odborněji působící jazyk.
• Média jako Breitbart je přetvoří do emocionálních zpráv pro široké publikum.
• Konzervativní politici je začnou opakovat.
• Prezident a jeho poradci je promění ve státní politiku.

Miller má být jedním z hlavních spojovacích článků všech těchto úrovní.

Politika jako souboj přátel a nepřátel

Millerův svět podle podcastu není pluralitní. Společnost se u něj dělí na ty, kteří budují a chrání civilizaci, a na ty, kteří ji ničí.

Do druhé skupiny mohou být podle situace zařazeni:

• přistěhovalci,
• muslimové,
• liberální politici,
• média,
• univerzity,
• soudci,
• federální úředníci,
• aktivisté,
• antifašisté,
• obyvatelé liberálních měst.

Jakmile je někdo zařazen mezi nepřátele, lze proti němu podle této logiky použít výjimečně tvrdé prostředky.

Význam propagandy

Moderátoři tvrdí, že Millerův vzestup nelze vysvětlit pouze jeho osobností. Potřeboval celý ekosystém:

• konzervativní rozhlas,
• Horowitzovy organizace,
• republikánské politiky,
• antiimigrační think-tanky,
• Breitbart,
• anonymní vztahy s mainstreamovými médii,
• Trumpovu popularitu,
• fundraisingové a právní struktury.

Miller dokázal tento ekosystém využít lépe než většina ostatních aktivistů.

⚠️ Důležité upozornění: Tento článek byl vytvořen za pomoci AI COPILOT

Odkazy:

Le Monde: Stephen Miller, reactionary ideologue and white supremacist, promoted head of Trump administration

Trump’s loyal adviser, known for fueling conspiracy theories, will replace Susie Wiles. The appointment appears to be a desperate move following the Republicans‘ defeat in the midterm elections on November 3.