Když ani „evropský Office“ není jednoduchý příběh: co se děje kolem Euro-Office

Na první pohled to zní skoro ideálně: vznikne nová kancelářská sada, která se představí jako evropská a „suverénní“ alternativa k Microsoftu. Jenže právě to se teď stalo předmětem ostrého sporu. Projekt Euro-Office, za kterým stojí mimo jiné IONOS a Nextcloud, byl uveden jako otevřená evropská cesta pro organizace, které chtějí menší závislost na amerických technologických gigantech. Krátce po startu se ale ozvala The Document Foundation, tedy organizace spojená s LibreOffice, a obvinila projekt z toho, že ve skutečnosti evropskou digitální suverenitu spíš komplikuje, než posiluje.

A právě v tom je tenhle příběh zajímavý i pro lidi, kteří běžně neřeší open source licence nebo formáty dokumentů. Nejde totiž jen o další spor mezi dvěma kancelářskými balíky. Ve skutečnosti se vede spor o mnohem větší otázku: co vlastně znamená „digitální nezávislost“ v Evropě? Stačí, aby software vyvíjely evropské firmy? Nebo je důležité i to, v jakých formátech ukládá dokumenty a jestli uživatele dlouhodobě nepřipoutá ke stejnému technologickému ekosystému, před kterým se snaží uniknout?

O co se LibreOffice opřelo

The Document Foundation vystoupila s otevřeným dopisem, v němž Italo Vignoli napadl způsob, jakým je Euro-Office prezentován. Podle něj není pravda, že jde o první open-source kancelářský balík vyvinutý v Evropě. Jako protiargument připomíná dřívější roli OpenOffice.org a později LibreOffice, které podle nadace tento prostor zaplnily už dávno před dnešním projektem. Jinými slovy: kritika nezačíná technikou, ale už samotným marketingovým vyprávěním kolem nového produktu.

To je důležité i z běžně lidského pohledu. Když někdo přijde s tvrzením „jsme první evropské open-source řešení“, zní to silně, moderně a politicky atraktivně. Jenže právě to podle LibreOffice neodpovídá historii. Organizace kolem LibreOffice tvrdí, že myšlenku otevřených kancelářských formátů a svobody uživatelů prosazují desítky let, tedy dávno předtím, než se digitální suverenita stala módním evropským tématem.

Proč se všichni hádají kvůli formátu souboru

Jádro sporu ale leží jinde: v tom, jaký formát dokumentů má být výchozí. LibreOffice dlouhodobě stojí za formátem ODF, tedy Open Document Format. Ten je v textech popisován jako otevřený standard, vytvořený veřejným procesem a použitelný bez závislosti na jednom dodavateli. Pro zastánce otevřených technologií je to zásadní věc: dokument nemá patřit firmě, ale uživateli. Když dnes něco napíšete, neměli byste být za deset let závislí na jedné konkrétní platformě, abyste si to mohli pohodlně otevřít.

Problém podle kritiků spočívá v tom, že Euro-Office ve verzi 1.0 používá jako výchozí formát OOXML, tedy formát známý z dokumentů DOCX, XLSX a PPTX z Microsoft Office. The Document Foundation tvrdí, že právě tím se nová sada stává „de facto spojencem“ strategie, která udržuje svět dokumentů pod silným vlivem Microsoftu. Vignoli to popsal velmi ostře: pokud alternativní kancelářský software dál výchozím nastavením podporuje formát, který je spojený s ekosystémem Microsoftu, pak tím podle něj fakticky pomáhá pokračování dokumentového lock-inu.

Laicky řečeno: nejde jen o to, v čem dokument vytvoříte. Jde o to, kdo ve výsledku určuje pravidla hry. Pokud je výchozí volbou formát, který je v praxi úzce navázaný na Microsoft Office, pak i „alternativa“ běží po kolejích, které položil Microsoft. A to je přesně ten moment, kde se podle LibreOffice začíná rozpadat velké slovo „suverenita“.

Proč ale Euro-Office nevolí ODF hned

Jenže druhá strana nemluví úplně nelogicky, protože evropské organizace mají obrovské archivy existujících dokumentů ve formátech DOCX, XLSX a PPTX. Okamžitý přechod na ODF by podle této argumentace mohl způsobit praktické potíže: problémy s formátováním, nekompatibilitu maker, ztrátu některých pokročilých funkcí nebo změny ve složitějších souborech. Jinými slovy, teorie otevřenosti vypadá dobře na konferencích, ale v běžném provozu může narážet na velmi nepříjemnou realitu.

Právě proto Euro-Office podle popisu sází spíš na pragmatickou cestu. Staví na technologickém základu ONLYOFFICE, nabízí webovou spolupráci a má být dobře propojitelný například s Nextcloudem. Důraz je podle textu na vysokou kompatibilitu s dokumenty Microsoft Office a na kontinuitu provozu. To je z pohledu firem a úřadů pochopitelné: málokdo si může dovolit revoluci, která přes noc rozbije část existujících dokumentových procesů.

Zajímavé také je, že tvůrci Euro-Office v citaci pro The Register netvrdí, že by ODF byl špatně. Naopak říkají, že proprietární formáty jsou pro digitální suverenitu překážkou, že chtějí uživatelům pomoci dostat se z této závislosti, a že budou rozvíjet podporu ODF tak, aby se z něj nakonec stal standard. Spor tedy není o to, zda má otevřený formát smysl, ale spíš o tempo a cestu, jak se k němu dostat.

Do toho ještě licence, značky a právní tahanice

Celý příběh je ještě zamotanější, protože nejde jen o filozofii otevřených standardů. Máme tu i spor kolem licence AGPLv3 a kolem toho, jak byl využit kód ONLYOFFICE. ONLYOFFICE obvinil promotéry Euro-Office z porušení některých podmínek spojených s brandingem, atribucí a odkazy na původ softwaru. Naopak Nextcloud a IONOS tuto interpretaci odmítly a hájí se tím, že licence AGPLv3 umožňuje kód upravovat a šířit i bez některých podmínek, které považují za neslučitelné s touto licencí.

Do sporu navíc vstoupila i Free Software Foundation, která kritizovala pokus přidávat pod AGPLv3 další omezení. Tím se z celé kauzy stává něco víc než jen konflikt mezi dvěma kancelářskými produkty. Je to také debata o tom, kde končí svoboda forkování open-source projektu a kde začíná právo chránit identitu, značku a původ softwaru. Pro běžného uživatele je to možná právnická džungle, ale pro open-source svět jde o velmi citlivé téma.

Tak kdo má pravdu?

Nejspíš oba trochu — ale každý v jiné rovině. LibreOffice připomíná nepříjemnou pravdu, že bez otevřených formátů je řeč o digitální suverenitě neúplná. Pokud se dokumenty dál budou točit hlavně kolem světa OOXML, pak bude emancipace od Microsoftu jen částečná. Na druhé straně Euro-Office připomíná jinou, stejně nepříjemnou pravdu: instituce a firmy nežijí v laboratoři. Mají staré archivy, zaběhlé procesy a potřebují, aby dokumenty fungovaly dnes, ne až po ideální migraci někdy v budoucnu.

A možná právě proto je tenhle spor tak důležitý. Ukazuje, že digitální suverenita není slogan, který stačí napsat do tiskové zprávy. Je to nepohodlná kombinace technických standardů, kompatibility, historie, licencí i obchodních zájmů. Nestačí být „evropský“. Důležité je také to, jestli uživatelům ve výsledku dáváte větší kontrolu nad jejich daty a dokumenty, nebo jen balíte starou závislost do nového kabátu.

Spor kolem Euro-Office není jen hádka ajťáků: je to střet mezi ideálem otevřených standardů a praktickou potřebou bezbolestně fungovat ve světě, kde pořád dominuje Microsoft Office.

⚠️ Důležité upozornění: Tento článek byl vytvořen za pomoci AI COPILOT

Zdroje:
LibreOffice | An open letter to office suite users, just before the Euro-Office announcement
IlSoftware | ONLYOFFICE contro Nextcloud e IONOS: scontro aperto sulla AGPL
IlSoftware | LibreOffice vs Euro-Office: scontro sulla sovranità digitale europea
The Register | LibreOffice brands Euro-Office a 'de facto ally' of Microsoft's lock-in strategy