Jak rasové a politické signály na sociálních sítích formují televizní vkus publika

Studie profesora Stewarta Colese z University of Illinois Urbana-Champaign zkoumá, jak rasové a politické signály na sociálních sítích ovlivňují televizní preference diváků. Výzkum ukazuje, že lidé jsou více nakloněni sledovat televizní programy, které doporučují uživatelé sdílející jejich politickou příslušnost. Tento efekt se však prolíná s dalšími faktory, zejména rasovou identitou a vnímáním tzv. ingroup norem – tedy přesvědčením o tom, které skupiny daný obsah sledují či schvalují.

Studie zahrnula 1 259 politicky různorodých černošských a bílých Američanů, demokratů i republikánů, a odhalila výrazné rozdíly mezi skupinami. Nejslabší ochotu sledovat program projevili bílí republikáni, nejsilnější naopak černí republikáni. Výsledky tím zpochybňují představu, že republikáni jako celek mají úzký mediální vkus – tato charakteristika se podle dat týká zejména bílých republikánů. Studie, publikovaná v časopise Human Communication Research, tak ukazuje, že politické rozdíly v zábavních preferencích nejsou jen otázkou ideologie, ale jsou utvářeny složitou interakcí více sociálních identit.

Politická příslušnost jako hlavní filtr

Lidé obecně preferují obsah doporučovaný osobami, které sdílejí jejich politické přesvědčení. Tento efekt je sice očekávatelný, avšak studie ukazuje, že funguje odlišně napříč rasovými skupinami. Bílí republikáni vykazují nejnižší zájem o sledování programů bez ohledu na to, kdo je doporučuje, zatímco černí republikáni reagují na doporučení nejpozitivněji.

Rasová identita a ingroup normy

Zásadní roli hrají také tzv. ingroup normy – tedy to, jak diváci vnímají, zda jejich „lidé“ daný pořad sledují a schvalují. To zahrnuje jak příslušníky stejné politické, tak rasové skupiny. Tyto normy mohou být silným signálem, který ovlivňuje, zda je člověk ochoten dát danému obsahu šanci.

Zpochybnění stereotypu o „úzkém“ republikánském publiku

Dosavadní výzkumy často poukazovaly na republikány jako ba skupinu s užším mediálním spektrem. Colesova studie však ukazuje, že tento trend platí primárně pro bílé republikány, nikoli pro všechny republikány jako celek. Nejedná se tedy o homogenní mediální skupinu, jak bývá prezentováno.