Tento text napsala a uveřejnila na FB 10. prosince 2025 Michaela Mlíčková Jelínková. Kráceno.
Austrálie po roce příprav zavedla věkové omezení pro používání sociálních médií dětmi do 16 let.
Není to poprvé, co se Austrálie vzepřela velkým technologickým firmám: byla i první významnou ekonomikou, která zabránila společnostem zabývajícím se AI trénovat na materiálech chráněných autorskými právy bez povolení. Jako první na světě zavedla kodex pro vyjednávání s médii, aby donutila Google a Facebook jednat s vydavateli médií.
Sleduju australskou cestu už víc než rok. Jsem ve spojení se špičkovými australskými psychology a preventisty, kteří zákon pomohli prosadit. Na profesní síti LinkedIn jsem si nastavila algoritmus tak, aby mi každý den servíroval nejnovější informace přímo z Austrálie, mohu tedy srovnávat s Českem. Většina médií i Australanů nevnímá věkové omezení jako omezení svobody, ale jako štít pro ochranu dětí před obsahem, který je záměrně návykový a zneužívá přirozenou vývojovou nezralost dětského mozku k vyvolání závislosti na svém zboží. Přesto se i v Austrálii ozývají i kritické hlasy, poukazující na to, že děti mohou zákon obcházet a že to nebude fungovat. Těch, kdo si přejí, aby Austrálie neuspěla, je hodně. A způsobů, jak jí házet klacky pod nohy, je ještě víc.
Jak bude nové právo fungovat v praxi, se teprve uvidí. Austrálie totiž sejmula břímě z rodičů a uložila naopak firmám, aby ony zajistily, aby děti nemohly jejich algoritmy konzumovat. Chápete ten rozdíl oproti Česku, kde naopak celá tíha problému leží na rodičích? Je to úplně jiný pohled na svět a já pevně doufám, že se prosadí postupně i u nás. Primární zodpovědnost za bezpečnost výrobků má v reálném světě vždy firma. Právě takový přístup prosazoval například vlivný americký hlavní hygienik – Surgeon General – Vivek Murthy, než odstoupil po zvolení Trumpa.
Ale i kdyby se ukázalo, že to v Austrálii technicky nefunguje, vyslali Australani velmi silný vzkaz Trumpovi a lobby technologických firem: nebojíme se vás. Víme o vás. Víme, že škodíte. Jdeme po vás. A celý svět to vidí. Australani doufají, že se ostatní budou inspirovat. Říkají to veřejně.
A to už se děje. Několik evropských zemí testuje jiné technické řešení verifikace věku. Je možné, že evropské řešení bude lepší. A pak ho převezmou Australané. Důležitá je jednota postupu. Trump a jeho chlebodárci rozumí jen jednomu: síle. Demokratický svět se spojuje. Sociální média jsou geopolitický mocenský nástroj Trumpovy administrativy.
Ta pochopitelně nyní skřípe zuby, protože kromě geopolitické facky klesnou americkým firmám v Austrálii zisky. Výchova dětí ke konzumu a závislosti se výrazně omezí. Málokdo si uvědomuje, že sociální sítě slouží i jako nástroj kulturní expanze – nejen k šíření angličtiny jako lingua franca, což je klasická metoda zvyšování vlivu ve světě, ale také amerického způsobu života a hodnot. Vidíme to jasně i u nás.
Bílý dům proto brutálně tlačí na kohokoli, kdo si troufne chtít po firmách Big Tech, aby respektovaly právo, a jakoukoli takovou snahu považuje za útok proti americkým společnostem. Minulý týden Musk navrhl rozpustit Evropskou unii za to, že si Evropská komise dovolila jeho společnosti udělit pokutu na základě platného evropského práva, a teď ještě Austrálie. To by tak hrálo!
A tak se americký kongresman a Trumpův spojenec Jim Jordan pokusil předvolat do USA e-safety komisařku Inman Grantovou, která celou reformu v Austrálii koordinuje a má dvojí občanství – americké a australské. Požádal ji, aby vypovídala před vlivným Soudním výborem, kterému předsedá. Obvinil ji, že je „fanatičkou globálního mazání [obsahu]“. Inmanová to odmítla a žádost označila za nepřijatelnou. Má totiž silnou podporu australské vlády. To je důležitá lekce i pro Česko: jakákoli reforma online světa vyžaduje silnou politickou podporu pro toho, kdo je její tváří.
Austrálie to každopádně nebude mít vůbec jednoduché. Držme jí palce. A zapamatujme si její vzkaz: dnešní sociální sítě nejsou pro děti.
Zdroj: Michaela Mlíčková Jelínková
Další informace k tématu: https://www.esafety.gov.au/
Michaela Mlíčková Jelínková | MÁMA, KTERÁ MÁ DATA | Facebook | 2025_12_07
Minulý týden jsem měla za @Digibalanc přednášku na Úřadu vlády na téma „Regulace smartphonů ve školách v kontextu současného online světa“. Vnímám to jako určité zúročení mých několikaletých snah přinášet do Česka fakta a data, která by jinak nejspíš zapadla, a prezentovat je v souvislostech, které nejsou vždy zřejmé. Jsem za tu příležitost ráda a věřím, že se i v Česku začíná rozjídět skutečně kritická, produktivní debata, která přinese zlepšení především pro děti.
Na kulatém stole „Digitální závislosti a legislativa – Hledání společných řešení“ jsem nabídla kritický, daty podložený pohled. Ten měl vyvážit tradiční český technooptimismus a harm reduction přístup, který u nás v tématu digitálních závislostí dlouhodobě převažuje. V zahraničí se nyní čím dál víc přechází k regulaci jako formě primární prevence, která snižuje riziko vzniku problému na vstupu.
Co jsem na semináři například řekla:
Problém digitálních závislostí je třeba vnímat jako potenciální ohrožení konkurenceschopnosti budoucí pracovní síly a narůstající zátěž pro veřejné rozpočty. Lidé závislí na technologiích mohou být méně produktivní v pracovním procesu, pokud práce vůbec budou schopni (pomíjím individuální i jiné společenské dopady). Jestliže budou výdaje na psychiatrickou / adiktologickou péči pro velké množství lidí hrazeny z veřejného pojištění, může se systém dostat pod velký tlak.
Státy masivně přecházejí na plošnou reguluci smartphonů ve školách, protože v posledním měření OECD / PISA2022 vyšel negativní dopad smartphonů ( a dalších obrazovek) na soustředění a výsledky učení (v matematice). Klíčová je doba expozice obrazovkám. Některé závěry OECD (detaily v komentáři):
59 % studentů v zemích OECD říká, že je v hodinách matematiky rozptyluje používání telefonů či tabletů jejich spolužáky.
Studenti rozptylovaní digitálními zařízeními mají výrazně horší výsledky v matematice.
Regulace telefonů může rozptylování omezit, ale je nutné pravidla důsledně prosazovat a mít další podpůrné strategie pro soustředěné učení.
Data OECD od roku 2003 ukazují prakticky ve všech zemích kromě Asie pokles všech tří gramotností -čtenářské, matematické, přírodovědné. Rychleji než průměr se propadaly skandinávské státy.
Reflexe na severu Evropy byla velká a hluboká. Dánsko a Švédsko letos začaly de-digitalizovat školství zejména na prvním stupni, protože dospěly k závěru, že se technologie zejména u mladších žáků prostě neosvědčily (link na web švédské vlády v komentáři)
Město New York i mnoho amerických států zahájily soudní bitvy s Big Tech firmami (TikTok atd.) za záměrné vyvolávání závislosti u dětí pomocí jejich produktů a služeb.
Stát New York žaluje firmy také za to, že jejich produkty zhoršují duševní zdraví dětí a dospívajících a vytvářejí obrovský tlak na zdravotní péči a tedy i veřejné rozpočty, z nichž je péče hrazena — firmy nekale vydělávají a náklady přenášejí na stát. Jde o klasickou negativní tržní externalitu.
Výše uvedené ukazuje, že došlo ke globálnímu tržnímu selhání, jeho náprava teprve začíná a je složitá. Jednou z forem prevence negativních externalit je právě regulace smartphonů ve školách.
Již 22 z 27 zemí EU dnes má nebo chystá plošnou regulaci smartphonů ve školách; počítám do toho i Německo, kde reguluje polovina spolkových zemí (mnoho z nich má více obyvatel než Česko).
V USA má nějakou formu plošné regulace 39 z 50 států, další ji připravují; úplný zákaz má 18 amerických států.
Tržní selhání vyplývá mj. z asymetrie informací mezi spotřebitelem a výrobcem. Spotřebitel se nemůže kvalifikovaně rozhodnout, protože nemá potřebné informace, ani kdyby se na hlavu stavěl. Moho informací firmy zatajují, mnoho se jich nedostane k rodičům. Nejnovější soudní pře v USA obviňují firmu Meta z toho, že zatajovala kauzální výzkum prokazující, že její služby zhoršují psychické zdraví (odkaz v komentáři).
I proto letos OECD napsala, že hlavní zodpovědnost za zlepšení situace nesou státy a velké firmy, nikoli rodiče a děti (odkaz na zdroj v komentáři). Český narativ, že za vše mohou rodiče, je nefér a nejhůře dopadá na děti ze znevýhodněných prostředí, jejichž rodiče nemají čas nebo kapacitu na to neustále odhalovat extrémně komplexní a dynamicky se vyvíjející online prostředí, které ostatně mnohdy nestíhají sledovat ani experti.
Je proto potřeba, aby český stát dal jasný a srozumitelný, daty podložený návod pro rodiče, jak řešit screentime mimo školu a jak postupovat při dávkování online světa přiměřeně věku dítěte.
Je potřeba, aby stát přijal regulaci smartphonů nikoli na základě zákulisních debat, ale na základě otevřené transparentní expertní debaty založené na datech – panelu expertů z mnoha oborů včetně dětské psychiatrie a psychologie. Přesně tak to už udělali Švédové, Holanďané, Francouzi, Singapurci či Dánové – nemusíme objevovat kolo.
Regulace ve školách není samospásná, je to pouhý začátek procesu, který je na roky. Je to ale nezbytný první krok na cestě ke zmírnění utrpení, kterému jsou dnes mnohé české děti vystaveny zcela zbytečně.
Jedno číslo za všechny: více než 80 % dětí se potká s pornografií nechtěně – je jim naservírována algoritmem nebo ji uvidí u spolužáka (data z přednášky organizace „Ne pornu“).
S tím žádný rodič nic nenadělá – i proto, že se tak často stane ve škole. Té škole, která má být ze zákona bezpečným místem.
Regulace je tak nezbytným krokem inovativních států, které drží krok s technologickým vývojem a jsou schopnoy ho krticky reflektovat. Půjde zároveň o jasný signál směrem ke všem rodičům, že smartphony mohou mít negativní dopady a že je třeba přehodnotit to, jak jsme je doteď vnímali. I to je edukace, která je druhým pilířem na cestě ke zlepšení.
Michaela Mlíčková Jelínková | Regulace smartphonů jako globální trend ve školství – 1. část
V posledních dvou až třech letech, tedy zhruba od skončení pandemie covid-19, jsme svědky celosvětového jevu, který by se dal nazvat „festivalem regulace smartphonů ve školách“. Desítky vlád – včetně většiny zemí západní Evropy – přistupují nebo již přistoupily k tomuto kroku z důvodu nárůstu důkazů o negativním dopadu smartphonů a podobných technologií na soustředění žáků, na jejich studijní výsledky, klima školy i socializaci žáků.
Michaela Mlíčková Jelínková | Dánský obrat. Regulace smartphonů jako globální trend ve školství, 2. díl
Případ Dánska je pozoruhodný mimo jiné proto, že – na rozdíl od například Francie – po desetiletí platilo za průkopníka digitalizace v mnoha oblastech včetně školství a regulace, kterou oznámili Dánové v únoru 2025, má být jednou z nejpřísnějších na světě. Žáci a studenti až do 17 let nebudou smět vlastní přístroje používat ve škole ani ve družině a v mimoškolních klubech.
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 