Valgir autorky Milady Střítezské se řadí mezi fantasy, nejedná se však o typického zástupce tohoto žánru. Kulisy fantaskních světů i vyskytující se magii autorka využívá k popisům problémů překračujících rámec příběhu. Život chlapce a později muže Valgira je ilustrací života každého z nás. I když Valgir sám se může zdát jako nedostižný hrdina, celou dobu je uvnitř také člověkem bojujícím s osudem, o jaký nežádal. Události i lidé kolem něj vytvářejí podobenství se současným děním a nenásilně připomínají odvěký souboj dobra i zla. Autorka však také neopomene připomenout, že černobílý není žádný svět a vše má svůj vývoj. Valgir je úžasné čtení, je to příběh překračující hranice stránek knihy. Rozhodně jej doporučuji každému, kdo se nebojí vkročit do reálií světa, který je tomu našemu velmi blízký ve všem dobrém, ale i zlém.
Před započetím práce na této recenzi jsem se potřebovala poradit s vyhledávačem a najít si definici slova fantasy. Možná to zní směšně, ale i tak bych se nad tímto pojmem ráda pozastavila.
Dle webu ctesyrad.cz lze fantasy chápat takto:
„Fantasy je žánr populární literatury založený především na smyšlených či fantaskních jevech jako jsou užití magie či nadpřirozené prvky. Autoři fantasy konstruují složité snové světy jako jistou alternativu světa reálného. Děj se potom odehrává buď pouze v těchto světech, střídavě ve fantaskním a reálném světě nebo ve fantazií pozměněné realitě.“
Popsáno výstižně, prostor pro polemiku takřka žádný. O to delší je však moje přemýšlení nad knihou Valgir české autorky Milady Střítezské (kterou jsem v minulých recenzích přejmenovala nepatřičným přidáním háčku, kam nepatřil, za což se opět omlouvám). Valgir jako ústřední postava knihy totiž prožívá svůj život v zemích, jaké na mapách nenajdete, ale zároveň magie najdete v jeho okolí pomálu. Jistě, určité síly fantaskního světa autorka do map a moří umístila, ale netvoří ani tak kostru, jako ilustraci. Definici fantasy plní jen zčásti, o to je kniha silnější i děsivější.
Ovšem popořadě.
V knize postupujete životem chlapce Valgira. Ten je poznamenán vykořeněním, jelikož jeho matka nepochází ze zemí, kde spolu žijí a celkově je její život brán jako podřadný. Lepší než otroci, horší než panstvo. S ohledem na kulisy příběhu na pomezí starověku a středověku se můžeme oprostit od určitých složitostí moderní doby a soustředit se pouze na vztahy. Ty jsou výbušné. Valgir nezná svého otce, o to blíže je své matce a jejím pracovnicím v domě milostných služeb, kde všichni spolu žijí.
Valgirův život se protlouká určitým prázdnem vymezeným kastou, kam patří. Dochází k životním zlomům, Valgir se dostává do armády, což je logické kariérní vyústění jeho života a vše pokračuje dále a dále…
Pokud máte nyní pocit, že se jedná o fádní knihu, jste úplně vedle. Nedává však smysl popisovat kapitolu po kapitole, co vás bude čekat. Celý děj je svázán s životem chlapce, později muže a vývoj jeho života i chápaní světa je klíčem k celé knize.
Valgir totiž není jen kus dřeva, které je stále stejné a sem tam do něj někdo zatne sekeru a tím se možná obrodí. Valgir je člověk jako já nebo vy. Je to osobnost zkoušená osudem poznávající zlo i dobro světa. Obojí nalézá na neobvyklých místech. Na nejodpornějším místě nalezne ryzí lidská srdce. Na zlatém trůnu naopak něco, čeho by nedotknul ani klackem. V příběhu není černá a bílá. Autorka ukazuje, že zlo i dobro se prolíná v nečekaných spojeních, vytváří známé substance.
Ústřední postava příběhu roste, dělá chyby, tvrdě za ně platí, ztrácí drahocenný čas svého života, poznává život i smrt a padá až na samé dno. Z něho se však zvedá a neváhá těm, co se mají skvět nad ním dát najevo, že jejich údajné dobro je jen pozlátko, do jakého se odívají v hrůze před hnusem ve svém nitru. Postupem času, kapitolu za kapitolou, se ponoříte hlouběji do Valgirova srdce a naleznete v něm něco, co nebudete čekat.
Podobnost.
I když kulisy knihy jsou tisíce let před čímkoliv, co je nám dnes blízké, právě autentičnost příběhu je to, co vám jej vbodne do srdce. Autorka plasticky zpracovává problémy dneška do starodávného světa a ukazuje tím naléhavost všech hrůz. Valgir se nestává ničím jen tak. Sledujeme postupný růst jeho i okolí a uvědomujeme si, že mnoho těch, co jej srazí k zemi, zpočátku nebyli nepřátelé. Zdáli se být nevýznamní a jen využili svou příležitost. Byli tu vždycky. Jen se tiše pohybovali opodál.
Je složité vyjádřit hloubku naléhavosti knihy i jejího sdělení a vykřičet nadšení z toho, že mi autorka Valgirem rozetnula duši a já byla nadšená. Valgir je bolest. Valgir je pochopení. Valgir je nejlepší motivační kniha vůbec. Najdete v ní život i smrt a budete chtít pro Valgira umírat každý den. On o to ovšem nebude stát.
Žánr fantasy není úplně něco, do čeho se v dnešních den ženu. Jsem příznivec díla profesora Tolkiena, což mě řadí k poněkud konzervativním příznivcům žánru. Vymyšlené světy mi nevadí, ale čekám od nich trochu více. Valgir mi dal vše měrou vrchovatou. Je to příběh po všech stránkách výjimečný a je těžké se z něj vzpamatovat. Kniha však ve mně zůstala a Valgir se ve mně probouzí častěji, než bych sama čekala. A to je přesně to, co od žánru čekám.
Při četbě jsem se nezřídka zastavila a uvědomila jsem si, že popsanou situaci znám, že to se teď děje, že na to se teď lze dívat. Nejedná se o od reality oddělený děj, autorka se přímo inspirovala dějinami i nyní probíhajícím událostmi. Jestliže se budete cítit zvláště, že v kulisách raně středověké vesnice vidíte známé tváře, nejste blázni. Jedná opět o mistrný tah autorky. Svět Valgira je propleten s tím naším a když budete naslouchat, dozvíte se více, než by vás uprostřed lesů mohlo napadnout.
Valgira doporučuji všem. Bez ohledu na věk, pohlaví nebo další příslušnost. Nejedná se o žádný ulepený erotický salát ani o pubertální výpotek. Je to plnokrevný příběh spojující to nejhorší i nejlepší v lidech. S Valgirem budete mít společného hodně a každý něco jiného.
Valgir je více než jen příběh. Je to hrdinný epos o každém z nás.
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 