1. Filozofická rovina
Anna Hogenová je významná česká fenomenoložka, která navazuje na Heideggera, Patočku a Sókrata. Její filozofická kritika současného systému je založena na hlubinné fenomenologické analýze:
- varuje před technokratickým věkem, který redukuje člověka na funkci a výkon,
- upozorňuje na ztrátu bytostného vztahu k pravdě, k sobě samému, ke světu,
- její jazyk je zaměřen na odvahu k pravdě, na návrat k existenciální autentičnosti a bytí ve světě bez ideologických nánosů.
V této rovině je její přínos hluboký a důležitý. Její diagnóza duchovní krize západní civilizace je relevantní a rezonuje s evropskou existenciální filozofií 20. století.
Podepisuju.
2. Biografická rovina
Hogenová byla po většinu svého života BYTOSTNOU součástí komunistického režimu:
- studovala a vyučovala marxismus-leninismus na Vysoké škole politické (VÚML),
- byla nositelkou a šiřitelkou totalitní ideologie, která rozdělovala svět na „dobré“ a „zlé“, „utlačované“ a „vykořisťovatele“,
- její jazyk a struktura myšlení byly formovány černobílým, kolektivistickým a totalitním viděním světa.
Po roce 1989 přešla k fenomenologii, ale její jazyk i způsob myšlení stále nesou otisk tohoto ideologického původu:
- všeobjímající výklady světa,
- kolektivní pojmy,
- varování před skrytými hrozbami,
- hledání „pravdy“ proti „systému“.
Tento způsob myšlení, i když převedený do fenomenologické terminologie, zůstává strukturálně blízký starému ideologickému rámci: systém za to může…
3. Společensko-politická rovina a etické selhání
V posledních letech Anna Hogenová často vystupuje v prostředí, které je spojeno s krajně pravicovými, nacionalistickými a autoritářskými proudy, které:
- nepoužívají její jazyk fenomenologie, ale resentimentní jazyk „národa“, „tradic“, „západního úpadku“,
- odmítají pluralitu, otevřenost, západní demokratické hodnoty a místo toho volají po „návratu řádu“, „obraně tradičních hodnot“ a silné moci.
Hogenová s nimi však nevede kritický dialog, ale stává se potvrzovatelkou jejich postojů, protože její vlastní kritika systému se v jejich rukou stává jen nástrojem proti liberálnímu světu. Nevymezuje se vůči nim, a tím umožňuje, aby její jazyk pravdy a bytí byl zneužíván jako zbraň proti otevřené společnosti.
To je její etické i filozofické selhání:
- filozof, který má ukazovat cestu k pravdě, nemůže mlčky přikyvovat těm, kdo šíří autoritářství a populismus, byť se to děje pod hesly boje za svobodu.
Tímto selháním se její kritika stává součástí nového druhu manipulace a otevírá dveře ideologickému zneužití, které připomíná právě ten systém, kterému kdysi sloužila.
Hogenová zůstala filozofkou, která nepřiznala vlastní dějinnou slepotu:
- její filozofická kritika systému je oprávněná,
- její jazyk však nese stopy totalitní estetiky a černobílosti,
- její neschopnost rozlišovat mezi existenciální kritikou a politickou manipulací ji dnes staví na stranu těch, kdo hlásají nové autoritářství.
To je tragédie filosofa, když se stane užitečným idiotem.
Ještě je třeba dodat něco, co zůstalo v tomto textu nevysloveno, ale co považuji za podstatné:
Filozofie, tak jak ji reprezentuje Anna Hogenová, stále staví do popředí systém, strukturu, epochu, mocenské rámce, které drtí člověka. Ale zapomíná na to, co vždy bylo a bude klíčem: utrpení konkrétního jednotlivce, jeho vnitřní odvahu, pokoru, sebepoznání.
To není systémová záležitost. To není vina „kapitalismu“ nebo „liberalismu.“
To je univerzální lidská odpovědnost za vlastní mysl, za vlastní nenasytnost, za vlastní pýchu.
Buddha nikdy nepostavil svět na kritice systému. Učil člověka vidět, že utrpení je v něm samém, že je plodem jeho nevědomosti, odporu a lpění.
Žádný systém, ať už rudý nebo tržní, nemůže člověku vzít svobodu rozhodnout se, jak bude k utrpení přistupovat. Psychologie utrpení jednotlivce a filozofie systémových epoch byly vždy vzdálené. A když filozofie zapomene na bolest konkrétního člověka, stává se jen prázdným nástrojem nové ideologie. To je slepota, která se opakuje. A i proto musí být tato slepota pojmenována.
Hogenová skutečně používá jazyk „bytostného pramene“, „autenticity“, „návratu k sobě“, „pravdě, která přichází z vlastního nitra“ — ale dělá to spíš na úrovni pojmů, jazykových gest, která znějí existenciálně, ale nejsou spojena s konkrétní psychologií, konkrétním utrpením, konkrétní vnitřní odpovědností jednotlivce za své myšlení, cítění a činy.
Hogenová sice říká, že člověk se má vrátit k sobě a k bytostnému prameni. Ale její jazyk zůstává v rovině ontologických abstrakcí. Nesestupuje do konkrétní psychologické práce s vlastním stínem, odporem, bolestí. Proto její filozofie zůstává neukotvená v reálné zkušenosti utrpení jednotlivce. A právě tím se může stát nástrojem nové ideologie — protože obchází psychologickou odpovědnost člověka za své vlastní utrpení a promítá vše na systém, epochu, mocenské struktury. Tím se paradoxně stává spoluhráčem moci, kterou kritizuje. Její jazyk obchází psychologickou konkrétnost utrpení, obran, traumat, pýchy, studu, které každý člověk musí nést a zpracovávat. Tím paradoxně posiluje iluzi, že „stačí obrátit se k bytostnému“ a vše bude vyřešeno — což je vlastně spirituální bypass.
To video je opravdu otřesné:
Autor: MUDr. Pavel Špatenka (FB)
Pavel Špatenka o sobě: Sebepoznání se věnuji od roku 2000 s cílem hlubokého pochopení a transformace. Mým záměrem je ukázat, jak lidské utrpení vzniká a jak se od něj můžeme osvobodit prostřednictvím sebepoznání, vědomé práce a přijetím psychologických i duchovních pravd, které oslovují člověka na úrovni jeho vnitřních procesů, aby mu pomohly rozpoznat nevědomé prožitkové vzorce, které ho ovládají. To, co vnímáme jako vnější problémy, je často odraz našich vnitřních nevyřešených konfliktů. Práce na sobě znamená odvahu čelit svým stínům a překročit hranice vlastního ega.
Mojí snahou je propojit buddhistické principy s moderní psychologií tak, aby to bylo srozumitelné a aplikovatelné pro dnešního člověka. Můj záměr je autentický, protože vychází z vlastní prožité zkušenosti. Snažím se předat nejen teorii, ale také praktické nástroje skutečné proměny, které přinášejí svobodu a hluboké vnitřní štěstí. Chci aby každý našel odvahu pochopit vlastní zranění a posunul se dál ve své cestě ke zralosti a vyrovnanosti, a tak zároveň přispěl k lepšímu světu okolo sebe.
Poznámka editora
Anna Hogenová je vzdělaný člověk, který by neměl trpět mediální demencí, tedy by měla umět identifikovat „to, kam vleze“. Není v tom, bohužel, mezi vzdělanými lidmi v ČR sama. Otázkou je, proč tak tito lidé s tituly činí. A tady se musí veřejnost i novináři přestat bát zeptat těchto lidí na jejich skutečné pohnutky a být připraveni na podobné výmluvy, jaké jsme slýchávali již za minulého režimu od různých kariéristů a spolupracovníků s prohnilým režimem a jeho bezpečnostními složkami.
Zde nabízím hodnocení jednoho z mnoha portálů alternativních médií, kde se „míchají hrušky a jabkama“ a kde se Anna Hogenová cítí jako doma:
Český klub skeptiků SISYFOS
Bludný balvan za rok 2023 v kategorii média – Mgr. Martina Kociánová a zbytek kolektivu Rádia Universum
Bludný balvan v kategorii média pro Martinu Kociánovou a zbytek kolektivu Rádia Universum za konzistentní a neúnavnou snahu provibrovat bezbranné posluchačstvo komnatou ozvěn hluboko do králičí nory doby předvědecké, v níž pravda a důkaz nikdy nezvítězí nad pseudovědou a konspirací.Vařila Martinka kašičku, v papinově hrníčku, mohla by začínat pohádka O Martině Kociánové a éterem létajících konspiracích a vězte, že by si ve své strašidelnosti nijak nezadala s původními Grimmy. Jde však od nás trochu o rádio Jerevan: tahle pohádka není pro děti a také se nedá označit za pohádku. Kašička konspirací, polopravd a mýtů se v ní ale rozhodně vaří a Martina Kociánová mohutně přikládá pod kotel.
„My v medicíně teď prožíváme silnou, až bych řekla ideologickou revoluci v tom, že se ukázalo, že mysl není v centrální nervové soustavě, to znamená hlava, kde je mozek, který všechno řídí, a zbytek těla, a že to by byla iluze, ve které jsme žili. […] A v tuto chvíli víme, že mysl je výsledkem funkce celého systému, všech somatických buněk organismu, a že paměť, a celková psyché toho člověka, je výsledkem tekutinových procesů, které jsou v těle. To znamená intersticiální tekutiny, buď hydracelulární cytoplazma, nebo mimo buňku jako extracelulární tekutina. […] Takže se najednou zpochybnil celý patriarchální systém, že v našem těle existuje něco jako šéf, který poroučí ostatním buňkám, ale ukázalo se, že to celé tady není hierarchie, ale je to něco, čemu říkáme synarchie neboli spolupráce.“ Tato vědecky jistě perfektně podložená tvrzení nezaznívají na uzavřeném psychiatrickém oddělení, ale v rozhovoru s doktorkou Helenou Máslovou z 11. června 2023, a mohou nám sloužit jako ilustrace vědecky znějících tvrzení, s nimiž se setkáme ve velké části rozhovorů Martiny Kociánové v rámci online pořadu Kupředu do minulosti, a to za hojného přitakávání paní moderátorky.
Jiný příklad vezměme z rozhovoru s Annou Struneckou rovněž z června 2023: „Prosím vás, když víte, jak tato vakcína funguje, že vnáší do organismu genetickou informaci pro spikeový protein, který v lidském těle žádná buňka nemá. A když se tento spikeový protein musí tvořit, tak se vám vytvoří spikeový protein na buňkách vašeho těla, a ty pak začnou najednou fungovat jinak, nebo je tělo začne vnímat jako cizí vetřelce. […] A teď si představte, že vlastně naprogramujete buňky lidského těla, aby na svém povrchu vytvářely nějaký protein, který tam vůbec nemá být, takže nutně leukocyty neprojdou vlásečnicemi, a nutně dochází ke srážení krve a k poruchám činnosti srdce. Na to je naprogramovaná celá populace miliónů lidí, kteří tuto vakcínu museli dostat.“
To zní nebezpečně, že jo? Leukocyt se spikeovým proteinem nesmí projít a není čas přemýšlet, kdo je kdo. Skoro jako kdybychom tu pracovali s nějakým narativem, v němž je „Všechno lemováno strachem. Protože člověk nevzdělaný, věřící bludům, a navíc vystrašený, je dokonale manipulovatelný. Podívejte se, strach je tisíciletími prověřená emoce směřující k tomu, aby ovládala lidi. Je jedno, která náboženská uskupení, či státní útvary, pracovaly se strachem proto, aby udržovaly poddané v poslušnosti, se sklopenými hlavami proto, aby na ně bylo vyděláváno, a tak dále. Strach ovládne jednotlivce, strach ovládne davy.“ Oh, pardon, to už jsme ovšem u rozhovoru s Jarmilou Klímovou z března letošního roku, podle které „Aby byl narativ lákavý, tak musí být prošpikovaný a okořeněný strachem. Tedy: „Neuposlechneš-li náš narativ, budeš buď ohrožen na zdraví, na životě, vyloučen na okraj společnosti, nebo označen za dezoláta“, a teď bychom tady mohli jmenovat mnoho dalších výhrůžek, které se pojí s tím, když nebudu poslušně skákat tak, jak veřejnoprávní média napískají. A teď mám chvíli strach z něčeho, pak se ukáže, že to byla hloupost, a přiznat si, že jsem naletěl jako idiot, to taky není úplně příjemné. A pak mám zase strach z něčeho jiného, a to taky nebude dlouho trvat, a oni určitě vymyslí něco, abych měl strach z něčeho dalšího.“
Zde jsme nakloněni s naší (ne)oblíbenou Jarmilou alespoň částečně souhlasit. Onen strach a výhružky s psychikou člověka mávají hodně a často jej utrvrzují v narativech, které nejsou úplně zdravé. Pochybovat si dovolíme o tom, že za vše mohou veřejnoprávní média, a nikoli komnaty ozvěn, v nichž se po zádech plácají alternativní váleční stratégové (jako Ján Baránek, podle kterého nás nezabije třetí světová válka, ale Green Deal), alternativní ekonomové (jako Ladislav Větvička, podle kterého některým dojde, že jsme udělali chybu, až když bude hlad, budeme dovážet drahé potraviny nebo jíst brouky), alternativní religionisté (jako Alexandr Tomský, podle kterého je moderní liberalismus náboženstvím nového lidstva a rovnostářství, jež ničí naši přirozenost), alternativní právníci (jako Robin Čumpelík, podle kterého média, sociální sítě a korporace porušují ústavu ČR a nikdo se o tom nechce bavit), alternativní sociologové (jako Robert Kotzian, podle kterého kdyby politické neziskovky zveřejnily cíle, tak bychom se jich lekli, a proto je skrývají), alternativní psychologové (jako Jan Vojáček, podle kterého probíhá krize mužství a ženství, která navíc vyhřezla do podoby zmatenosti dětí, které jsou ztraceny a nevědí, kdo jsou), alternativní sexuologové (jako Helena Máslová, podle které ženy pro chlapy i sebe vytvářejí ženské peklo, čímž byla potlačena energie mateřství a tím i schopnost orgasmu), alternativní botanici (jako Radovan Dluhý-Smith, podle kterého snížení hladin plynu života, tedy oxidu uhličitého, pod limity způsobí, že neporostou stromy ani rostliny), alternativní energetici (jako Ivan Noveský, podle kterého to, co se u nás děje v energetice, vystihují dvě slova: sebevražda a vlastizrada)…
Mohli bychom pokračovat, ale spíše se zeptáme, co mají tito lidé a nadpisy rozhovorů, které vedli v pořadu Kupředu do minulosti, společného? Ano, šíření strachu z měnícího se světa. A, samozřejmě, Martinu Kociánovou, která si tyto hosty zve, nadšeně přizvukuje jejich – a jak se nám to slovo teď hodí – narativům, a dokonce, což nás obzvláště fascinuje, je, zdá se, občas nutí jít ještě dál, než je komfortní pro ně samé. V rámci rozhovorů jim navíc poskytuje nejednu příležitost chválit se navzájem a vytvářet tak dojem uceleného, pěkně si přikyvujícího světa skutečných odborníků, kteří společnou silou táhnou proti mainstreamu. Že si někteří ve skutečnosti navzájem protiřečí, už není moc důležité, důležitá je opozice. A strach. Strach o děti, strach z války, ba dokonce strach o vlastní leukocyty.
Představte si, že jste ve svých jistotách o fungování tohoto světa nahlodáni už dopředu a zaposloucháte se do minut, hodin a dnů těchto rozhovorů: jednotlivé díly trvají zhruba 30 minut, rozhovory jsou ale většinou rozděleny do tří a více takových půlhodinek. S materiály z webu Rádia Universum tak můžete trávit celé noci, pocitově i věčnost. Nedoporučujeme. Z této králičí nory se totiž budete hrabat velice dlouho a jen s vypětím všech psychických sil.
V této chvíli tak nezbývá nežli poděkovat Martině Kociánové za asi den čistého času, který jsme při přípravě tohoto laudatia strávili s ní a jejími hosty – díky, vážně to nemuselo být – a zároveň ji z celého srdce ocenit za konzistentní a neúnavnou snahu provibrovat bezbranné posluchačstvo komnatou ozvěn hluboko do králičí nory doby předvědecké, v níž pravda a důkaz nikdy nezvítězí nad pseudovědou a konspirací. Za to už děkovat, s dovolením, nebudeme.
Další odkazy:
Český klub skeptiků SISYFOS
V seriálu „Kupředu do minulosti“ se rozhlasová dramaturgie snažila v I. pololetí roku 2015 přivést k mikrofonu ponejvíce nejrůznější pomatence, kteří tvrdí, že rozvíjejí starobylé zkušenosti a kritizují soudobé poznání jako škodlivé, anebo slepou uličku. Děje se tak prý zejména v oborech, které se týkají lidského zdraví a nemoci.
V prvním čtvrtletí minulého roku se tak dostali k mikrofonu veřejnoprávního Českého rozhlasu na stanici Dvojka lidé, kteří v předešlých letech obdrželi za své evidentní bludy Balvany Sisyfa: Milan Calábek (2001, stříbro), Ing. Jiří Kuchař (2003, zlato), Jaroslav Dušek (2007, stříbro), MUDr. Josef Jonáš (1999 a 2008, 2x zlato). V seriálu vystupovali jako úctyhodní experti, s nimiž vedla moderátorka přátelský rozhovor. Nebyl tam přizván žádný oponent kvůli tak často zdůrazňované vyváženosti. Žádný ze zmíněných řečníků se nemůže pochlubit tím, že by byli svá tvrzení obhájili na stránkách příslušných recenzovaných odborných časopisů z daného oboru, což je normálně podmínkou, aby laická veřejnost od nich mohla získat ověřené informace.
Jeden z posluchačů Českého rozhlasu, který není členem Sisyfa, se obrátil 28. 5. 2015 na Radu Českého rozhlasu, jejímž hlavním úkolem je kontrolovat, zda veřejnoprávní stanice Českého rozhlasu ve svém vysílání dodržují ustanovení zákona č. 484/1991 Sb., se stížností, že v tomto seriálu porušil podle jeho názoru Český rozhlas ustanovení §2, odst. (2a): „Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání jsou zejména a) poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů.“
Stěžovatel poukázal také na dva články z webu stanice Dvojka, kde jsou autentické citace rozhovorů, jež v rámci seriálu Kupředu do minulosti vedli Milan Calábek (vysílání 17. 3. 2015) a dále MUDr. Josef Jonáš a Ing. Jiří Kuchař (vysílání 7. 4. 2015), kteří tam kritizovali vědeckou medicínu a propagovali mastičkáře. Mimochodem, Milan Calábek v 70. a 80. letech minulého století spolupracoval s nechvalně známou Psychoenergetickou laboratoří Prof. Františka Kahudy. Žádný z nich však svá tvrzení předtím nezveřejnili v odborném vědeckém časopise; všechno je to neověřená dojmologie, která nemá ve veřejnoprávním vysílání co dělat.
Zajisté lze ocenit, že Rada Českého rozhlasu zveřejnila 29. 7. 2015 své stanovisko ke stížnosti posluchače, jak jí to zákon ukládá. Rada se však mýlí v interpretaci zákona, když ve svém stanovisku tvrdí, že je úkolem Českého rozhlasu, aby „dával prostor také alternativním náhledům“. To přirozeně platí pro debatu mezi odborníky, kteří mají příslušnou erudici, a často dospívají k různým náhledům. Mohou proto o nich vést před posluchači kvalifikovanou polemiku. Nemá však žádný veřejnoprávní smysl vést takovou polemiku mezi odborníky a šarlatány, kteří pouze silně mávají rukama, ale nic z toho neprokázali studií v recenzovaném odborném časopise.
Kdyby byla Rada Českého rozhlasu kompetentní, mohla tuto elementární zásadu zveřejňovat ověřené informace prosadit – jak to ostatně posluchač ve shodě s literou i duchem zákona žádal. Místo toho ve svém zdůvodnění, podle něhož v uvedených dílech seriálu zákon porušen nebyl, citovala stanovisko vedení stanice Dvojka, které obhajuje prezentaci nekompetentních výmyslů, zatímco vědeckou metodu poznávání považuje za „různá klišé“. Jako kouzlo nechtěného pak vyznívá tvrzení, že „ani naše vysoce vyspělé zdravotnictví se neuzavírá novým metodám a postupům, novým léčebným látkám. Důkazem může být i to, že v minulých dnech byla ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové otevřena Klinika tradiční čínské medicíny, přičemž donedávna byli lidé využívající postupy čínské medicíny považováni za šarlatány”.
Radě Českého rozhlasu blahopřejeme, že se v úsilí šarlatánů a pavědců mást českou veřejnost přidala tak jednoznačně na jejich stranu, což nelze neodměnit stříbrným Bludným balvanem Sisyfa za rok 2015 v kategorii družstev.
Příloha: Seznam pavědeckých dílů v seriálu „Kupředu do minulosti“
1. Stručný slovník pojmů k rozhovoru s panem Milanem Calábkem, 17. 3. 2015 (viz. další odkaz)
2. Parkinson, Alzheimer, rakovina, cukrovka. Milan Calábek radí, jak tyto nemoci léčit přírodními látkami, 17. 3. 2015
3. Milan Calábek: Fruktóza jako sladidlo ničí naše játra, způsobuje obezitu a stojí za celou řadou nemocí, 24. 3. 2015
4. Recepty Jiřího Kuchaře a Josefa Jonáše na výrobu přírodních léčiv, 1. 4. 2015
5. Máme zakořeněný strach z infekcí, proto jsme uvěřili v zázračnou moc antibiotik, říká Josef Jonáš, 31. 3. 2015
6. Josef Jonáš: Přírodní antibiotika nemohou hrát prim, protože nás ovládá obrovská, do civilizace zažraná, manipulace, 7. 4. 2015
7. Cukr si bere z našeho těla to, o co byl rafinací připravený, říká Jiří Kuchař, 9. 6. 2015
8. Jiří Kuchař radí zdravé náhražky bílého cukru a recepty na zdravé sladkosti, 16. 6. 2015
9. Josef Jonáš: Síla ekonomiky, lobbingu a lidských chutí je tak obrovská, že kdo nechce, tak škodlivosti cukru neuvěří, 16. 6. 2015
KYŠA: Rozhlas ruší pořad Kupředu do minulosti – vrchol veřejnoprávního kretenismu
Lidové noviny | KYŠA: Rozhlas ruší pořad Kupředu do minulosti – vrchol veřejnoprávního kretenismu
…nešlo však jen o hosty, ale hlavně přístup moderátorky k nim – místo snahy o oponování, zasazování jejich názorů do kontextu, přicházela s nadšeným přitakáváním, což byl snad největší problém. Zvát si i do seriozního média můžete koho chcete, ale jsou-li jeho názory v rozporu s vědeckým poznáním, ke kterému došly tisíce vědců poté, co své výsledky podrobili vzájemné kritice a ověřování, měli by takoví lidé mít poměrně jasnou zpětnou vazbu od moderátora. To se nestalo. Místo toho Martina Kociánová předváděla spíš nadšené přitakávání a popouzela k šíření dalších nesmyslů z úst některých hostů.
Veřejnoprávní médium by mělo přinášet podložené a pravdivé názory. Je jistě správné dávat prostor těm, kdo přináší něco nového, neotřelého a jdou proti proudu. Jenže je třeba najít hranici mezi jiným pohledem na věc a lží, mezi neotřelostí a hloupostí, mezi originalitou a zdraví nebezpečnými radami, které mohou reálně ublížit nešťastným posluchačům, kteří jim uvěří. To se pořadu vůbec nedařilo. Už jenom proto, že tyto rozdíly nechápal žádný z jeho tvůrců.
Celý článek zde: https://www.lidovky.cz/nazory/kysa-rozhlas-rusi-porad-kupredu-do-minulosti-vrchol-verejnopravniho-kretenismu.A161214_175346_ln_nazory_gib
Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka 