Tragédie filosofa, který se stal užitečným idiotem

1. Filozofická rovina

Anna Hogenová je významná česká fenomenoložka, která navazuje na Heideggera, Patočku a Sókrata. Její filozofická kritika současného systému je založena na hlubinné fenomenologické analýze:

varuje před technokratickým věkem, který redukuje člověka na funkci a výkon,
upozorňuje na ztrátu bytostného vztahu k pravdě, k sobě samému, ke světu,
její jazyk je zaměřen na odvahu k pravdě, na návrat k existenciální autentičnosti a bytí ve světě bez ideologických nánosů.

V této rovině je její přínos hluboký a důležitý. Její diagnóza duchovní krize západní civilizace je relevantní a rezonuje s evropskou existenciální filozofií 20. století.

Podepisuju.

2. Biografická rovina

Hogenová byla po většinu svého života BYTOSTNOU součástí komunistického režimu:

studovala a vyučovala marxismus-leninismus na Vysoké škole politické (VÚML),
byla nositelkou a šiřitelkou totalitní ideologie, která rozdělovala svět na „dobré“ a „zlé“, „utlačované“ a „vykořisťovatele“,
její jazyk a struktura myšlení byly formovány černobílým, kolektivistickým a totalitním viděním světa.

Po roce 1989 přešla k fenomenologii, ale její jazyk i způsob myšlení stále nesou otisk tohoto ideologického původu:

všeobjímající výklady světa,
kolektivní pojmy,
varování před skrytými hrozbami,
hledání „pravdy“ proti „systému“.

Tento způsob myšlení, i když převedený do fenomenologické terminologie, zůstává strukturálně blízký starému ideologickému rámci: systém za to může…

3. Společensko-politická rovina a etické selhání

V posledních letech Anna Hogenová často vystupuje v prostředí, které je spojeno s krajně pravicovými, nacionalistickými a autoritářskými proudy, které:

nepoužívají její jazyk fenomenologie, ale resentimentní jazyk „národa“, „tradic“, „západního úpadku“,
odmítají pluralitu, otevřenost, západní demokratické hodnoty a místo toho volají po „návratu řádu“, „obraně tradičních hodnot“ a silné moci.

Hogenová s nimi však nevede kritický dialog, ale stává se potvrzovatelkou jejich postojů, protože její vlastní kritika systému se v jejich rukou stává jen nástrojem proti liberálnímu světu. Nevymezuje se vůči nim, a tím umožňuje, aby její jazyk pravdy a bytí byl zneužíván jako zbraň proti otevřené společnosti.

To je její etické i filozofické selhání:

filozof, který má ukazovat cestu k pravdě, nemůže mlčky přikyvovat těm, kdo šíří autoritářství a populismus, byť se to děje pod hesly boje za svobodu.

Tímto selháním se její kritika stává součástí nového druhu manipulace a otevírá dveře ideologickému zneužití, které připomíná právě ten systém, kterému kdysi sloužila.

Hogenová zůstala filozofkou, která nepřiznala vlastní dějinnou slepotu:

její filozofická kritika systému je oprávněná,
její jazyk však nese stopy totalitní estetiky a černobílosti,
její neschopnost rozlišovat mezi existenciální kritikou a politickou manipulací ji dnes staví na stranu těch, kdo hlásají nové autoritářství.

To je tragédie filosofa, když se stane užitečným idiotem.

Ještě je třeba dodat něco, co zůstalo v tomto textu nevysloveno, ale co považuji za podstatné:

Filozofie, tak jak ji reprezentuje Anna Hogenová, stále staví do popředí systém, strukturu, epochu, mocenské rámce, které drtí člověka. Ale zapomíná na to, co vždy bylo a bude klíčem: utrpení konkrétního jednotlivce, jeho vnitřní odvahu, pokoru, sebepoznání.

To není systémová záležitost. To není vina „kapitalismu“ nebo „liberalismu.“

To je univerzální lidská odpovědnost za vlastní mysl, za vlastní nenasytnost, za vlastní pýchu.

Buddha nikdy nepostavil svět na kritice systému. Učil člověka vidět, že utrpení je v něm samém, že je plodem jeho nevědomosti, odporu a lpění.

Žádný systém, ať už rudý nebo tržní, nemůže člověku vzít svobodu rozhodnout se, jak bude k utrpení přistupovat. Psychologie utrpení jednotlivce a filozofie systémových epoch byly vždy vzdálené. A když filozofie zapomene na bolest konkrétního člověka, stává se jen prázdným nástrojem nové ideologie. To je slepota, která se opakuje. A i proto musí být tato slepota pojmenována.

Hogenová skutečně používá jazyk „bytostného pramene“, „autenticity“, „návratu k sobě“, „pravdě, která přichází z vlastního nitra“ — ale dělá to spíš na úrovni pojmů, jazykových gest, která znějí existenciálně, ale nejsou spojena s konkrétní psychologií, konkrétním utrpením, konkrétní vnitřní odpovědností jednotlivce za své myšlení, cítění a činy.

Hogenová sice říká, že člověk se má vrátit k sobě a k bytostnému prameni. Ale její jazyk zůstává v rovině ontologických abstrakcí. Nesestupuje do konkrétní psychologické práce s vlastním stínem, odporem, bolestí. Proto její filozofie zůstává neukotvená v reálné zkušenosti utrpení jednotlivce. A právě tím se může stát nástrojem nové ideologie — protože obchází psychologickou odpovědnost člověka za své vlastní utrpení a promítá vše na systém, epochu, mocenské struktury. Tím se paradoxně stává spoluhráčem moci, kterou kritizuje. Její jazyk obchází psychologickou konkrétnost utrpení, obran, traumat, pýchy, studu, které každý člověk musí nést a zpracovávat. Tím paradoxně posiluje iluzi, že „stačí obrátit se k bytostnému“ a vše bude vyřešeno — což je vlastně spirituální bypass.

To video je opravdu otřesné:

Autor: MUDr. Pavel Špatenka (FB)

Pavel Špatenka o sobě: Sebepoznání se věnuji od roku 2000 s cílem hlubokého pochopení a transformace. Mým záměrem je ukázat, jak lidské utrpení vzniká a jak se od něj můžeme osvobodit prostřednictvím sebepoznání, vědomé práce a přijetím psychologických i duchovních pravd, které oslovují člověka na úrovni jeho vnitřních procesů, aby mu pomohly rozpoznat nevědomé prožitkové vzorce, které ho ovládají. To, co vnímáme jako vnější problémy, je často odraz našich vnitřních nevyřešených konfliktů. Práce na sobě znamená odvahu čelit svým stínům a překročit hranice vlastního ega.

Mojí snahou je propojit buddhistické principy s moderní psychologií tak, aby to bylo srozumitelné a aplikovatelné pro dnešního člověka. Můj záměr je autentický, protože vychází z vlastní prožité zkušenosti. Snažím se předat nejen teorii, ale také praktické nástroje skutečné proměny, které přinášejí svobodu a hluboké vnitřní štěstí. Chci aby každý našel odvahu pochopit vlastní zranění a posunul se dál ve své cestě ke zralosti a vyrovnanosti, a tak zároveň přispěl k lepšímu světu okolo sebe.