Když se svět zdánlivě hroutí a vy se topíte v dezinformacích, přestaňte reagovat na zprávy a začněte se starat o svou rodinu. Zůstat pohromadě je jediný způsob, jak učinit nepřátelskou propagandu bezmocnou.

Každý den jsme vystaveni stovkám informací, ale také manipulacím, které na první pohled vypadají jako fakta. Moderní propaganda už nevypadá jako černobílý plakát z dob totality. Dnes je to rafinované podbízení se emocím, strachu nebo hněvu. A co je nejnebezpečnější, často pochází z prostředí, kterému důvěřujeme.

Rozděl a panuj je stará strategie, která dnes nabývá nového významu. Cílem toxické propagandy už není jen prosazovat určitý názor, ale podkopat naši schopnost rozlišovat, komu a čemu věřit. Často útočí na nejcitlivější místa – rodinu, identitu, hodnoty a mezilidské vztahy. A činí tak rafinovaným způsobem: nikoli prostřednictvím faktů, ale pocitů.

Proč někteří lidé slepě věří politikům, kteří si protiřečí? Proč pochybný výrok na sociální síti najednou přehluší léta prověřenou práci odborníků a novinářů? A jak je možné, že i inteligentní lidé podléhají manipulaci? Odpovědi jsme hledali s investigativním psychologem Ondřejem Kubíkem, který se zabývá technikami psychologické manipulace, hybridními útoky a obranou mysli.

Rozhovor se netýká jen propagandy jako politického nástroje. Jde také o to, jak chránit vlastní hranice – v myšlení, ve vztazích a ve veřejném prostoru. Protože pokud je nebudeme chránit, nepřítel nás pohltí ve svých hranicích.

Normálna propaganda vs. toxická propaganda

Jak byste definoval pojem propaganda? Jaké jsou její základní rysy?

Slovo propaganda pochází z latinského slova propagāre, což znamená šířit. Zřejmě to souvisí s katolickou církví nebo církví jako celkem, kde propagāre znamenalo šířit Boží učení, hlásat Bibli atd.

Toto slovo získalo velmi negativní konotaci, zejména v politickém rozměru. Propaganda se používá jako praktický prostředek šíření politických názorů a jejich šíření za účelem vedení politického boje, často neférovým způsobem. Například šíření propagandy ve smyslu určitého druhu adorace vládce, prezidenta nebo země. Všechny země, všechny velmoci sahají po propagandě, propaganda je běžným nástrojem politiky. Je však rozdíl mezi propagandou a toxickou propagandou.

Politická propaganda, pokud není škodlivá, pokud se pohybuje v mezích ústavy, pokud se používá legálních prostředků, například v politickém marketingu, je normální (bílá) propaganda.

„Jak se říká, tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou.“

Toxická (škodlivá) propaganda již překračuje určité meze přijatelnosti v tom smyslu, že se například o politickém oponentovi toxicky šíří nějaký narativ, který se nezakládá na pravdě, nebo jde o hanlivý narativ, který ho má kriminalizovat, ale není nikde podložen. To znamená, že podstatou propagandy je cílit na politickou část obyvatelstva, zejména před volbami. Jak se říká, tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou. U propagandy platí, že čím více ji vidíte, tím více jí začínáte věřit.

V propagandě se také rozlišuje mezi tzv. šířením dezinformací, které mají racionální a následně emocionální charakter. Bylo například zjištěno, že propaganda lépe funguje, když se šíří emocionální dezinformace, nenávist, hněv, pomluvy. Pokud se však dezinformace šíří formou nějakého vymyšleného logického příběhu, lidé si ji hůře osvojují. Lidé na propagandu reagují emocionálně. Propaganda ví, že je snazší vtlouct lidem do hlavy, že je někdo pedofil nebo blázen, tedy jednoduše mu dát negativní nálepku, než něco argumentačně vysvětlit.

Představme si, že máme nějaký mediální obsah, ať už text nebo video. Na základě čeho lze určit, zda má znaky propagandy?

Někdy je to obtížné, ale řekněme, že pokud má informační sdělení větší emocionální náboj než informační hodnotu, lze říci, že je to emocionální šíření dojmu.

Proč lidé politikům odpouštějí lži?

Jak je možné, že člověk věří téže osobě, která si ve svých tvrzeních protiřečí?

Protože člověk věří osobě, ne tvrzení. Platí pravidlo tzv. kultu osobnosti, tj. čím více příjemce dezinformace k dané osobě vzhlíží – zbožňuje ji a idealizuje si ji – tím více je schopen jí cokoli odpustit.

Řekněme, že ten člověk udělá něco opravdu špatného. Mohou mu i pak jeho fanoušci všechno odpustit?

A matka nemůže odpustit dítěti, když někoho zabije? Lidé vzhlíží k osobnosti, k charismatu, mnozí politici i na Slovensku jsou populární pro své charisma, ne pro to, co říkají. Nebo ne pro to, co říkají, ale jak to říkají, jak to nabízejí.

Vnímá pak člověk (volič) selektivně i to, co se říká v kontextu jeho osoby? Neposlouchá špatně?

Na jedné straně se může soustředit pouze na vše dobré, nebo může vše, co se o daném politikovi řekne špatně, vnímat jako vykonstruovaný nástroj protistrany.

Jaký je původ této lidské vlastnosti?

Lidé potřebují někam patřit, mít pocit názorové jistoty, a toho se jim v politice nikdy nedostane. Různost názorů v politice je věčné napětí a politická propaganda toho využívá.

Cílem je rozdělit národ

Můžeme tedy říci, že cílem propagandy je rozdělit lidi tak, aby si mohli osvojit identitu nějaké vybrané skupiny?

To může být pravda v případě politického kontextu naší země, ale v mnoha případech je propaganda nástrojem vojenského vlivu, hybridních útoků, které mají rozdělit národ. Cílem propagandy může být snaha nepřítele obrátit jiný národ k sobě.

Potřebuje toxická propaganda ke svému úspěchu vytvořit nepřítele?

Někdy ano, ale ne vždy. Někdy nepřítel existuje a propaganda se z něj snaží udělat ještě většího nepřítele v očích těch, kteří jsou jeho přáteli.

Největší úspěch propagandy je, když na svou stranu získáte přítele svého největšího nepřítele.

Pak máte propagandu, která funguje tak, že vytváří nepřítele. Existují různé metody a postupy, jak toho dosáhnout, ale to by bylo na dlouhé povídání. Například oživování sentimentu je také forma propagandy, Slováci jsou na ni velmi citliví. Oživování sentimentu je brutální technologie.

Manipulovat s námi mohou i naši příbuzní

Jak můžeme trénovat svou psychickou odolnost vůči manipulativním technikám, které se na nás valí ze všech stran?

To je velmi široké téma. Jednou z forem manipulace je propaganda; jedná se o masovou manipulaci. A pak tu máme individuální manipulaci. Klíč spočívá ve schopnosti odrážet manipulaci jednotlivců v našem bezprostředním okolí.

Když dáte lidem jasně najevo, že máte své osobní hranice, a oni vás nemají rádi a odejdou, je to v pořádku. Raději bych byl, kdyby mě neměli rádi, ale akceptovali mé hranice. To, že vás někdo přijímá, neznamená, že vás musí mít rád, a naopak, i když vás někdo nepřijímá, může k vám nějakým způsobem vzhlížet. No a manipulátor je člověk, který se vás nesnaží přesvědčit, ale vštípit vám svůj názor a ovlivnit vás, aniž byste o tom věděli. To je rozdíl mezi přesvědčováním a manipulací.

Například zdravá diskuse je, když se manžel hádá se svou ženou a ta řekne: „Nepřesvědčil jsi mě, ale stejně tě mám ráda.“ Ale když se hádají o nedávné události a jeden z nich vytáhne pět let staré téma, je to manipulace, úplné odklonění tématu.

Jak tedy vytvořit jakousi kotvu?

Hranice. Manipulátoři nesnášejí hranice a mohou to být lidé z vašeho bezprostředního okolí. Manipulují komplimenty (pokud nejsou upřímné), když něco chtějí.

Dalším typickým projevem manipulace je hra na důvěru. „Můžeš mi důvěřovat, můžeš mi říct cokoli.“ Vždycky je to tak. Když vám to někdo řekne, raději mu už nic neříkejte. Hranice jsou pomyslným psychologickým prostorem, kde končím já a začínají druzí nebo začínám já a končí druzí. Je to hranice mého prostoru, za kterou už nikdo nemůže, kde už nemůže říkat, co mám dělat, co mám jíst a podobně.

Neboli prvním červeným praporem je, když vám někdo řekne: „Vůbec o sobě nemluvíš, jsi takový chladný, já jsem se ti otevřel a ty se mi neotevíráš.“ To je pro mě velká výzva. Vyvolávání pocitu viny je typickým znakem manipulace ze strany lidí, kteří se vám snaží dostat pod kůži, a když se jim to podaří, pak to použijí proti vám.

Jak si zachovat chladnou hlavu orientovanou na fakta, když už nevíme, čemu věřit, co je pravda a co lež?

Problém je v tom, že lidé reagují na všechno, na všechno, co konzumují. Zarážející je pouze to, že to konzumují. Nemůžete konzumovat všechno, co se vám nabízí. Když vidím nějaký výrobek v obchodě, podívám se na složení a počet kalorií. Když se mi nelíbí, jdu do jiného obchodu a na nevhodný výrobek nereaguji.

Řešením, jak odrazit propagandu, je nereagovat, ale odpovídat. Pokud vás například někdo aktivně přesvědčuje o svém názoru, který si možná vyvodil z propagandy, můžete mu to říct: „To je zajímavý názor, ale budu si ho muset ověřit sám.“ Nebo se můžete vyjádřit: „Chci se na to kouknout sám.“. Nebo: „Zajímá mě i opačný zdroj.“ A v takovém okamžiku hned můžete pozorovat, zda jsou lidé jednostranně indoktrinováni, nebo ne.

Zabýváte se také technologiemi a hybridní válkou. Jak zjistit pravdu, když mám nějaký obsah na sociální síti a vím, že propaganda ve své toxické podobě je lež? Kde a jak má člověk hledat pravdu?

V mnoha případech ji nenajdete. Pointa je v tom, že lidé nesmí na takové mediální sdělení reagovat, je dobré zdržet se reakcí, zdržet se komentářů.

Vztahy jako ukotvení v realitě

Měli bychom se tedy více zaměřit na své vlastní problémy? Na to, co můžeme uchopit, a ne na to, co se děje „za oceánem“, a hledat fakta z našeho vlastního domu, z druhé strany ulice, a tak se k nim postupně propracovat?

Ano, přemýšlíte dobře. Až se vypořádáte se svým dítětem, budete chtít druhé, pak se budete zabývat věrností v manželství, budete se zabývat svou rodinou, svým rodinným kruhem – to je pro vás v životě nejdůležitější. Všechno ostatní, co vám někdo řekne, můžete vzít v úvahu, ale sami se rozhodnete, zda se tím budete řídit.

Když cítíte tlak, když vám někdo něco vnucuje, je to propaganda. A to se může stát i na individuální úrovni ve vztazích. Například typické pomluvy mezi přáteli jsou propagandou, osobní propagandou.

Jsou někteří lidé na základě svých osobnostních rysů náchylnější věřit propagandě?

To je dobrá otázka, protože se ukazuje, že i vysoce inteligentní lidé jsou náchylní. Zde vstupují do hry různé metakognitivní procesy.

Nejodolnější vůči propagandě jste, pokud pocházíte z daného národa a máte možnost ho vnímat zvenčí. To je čtvrtý rozměr. Když žijete na Slovensku, nevíte, co je za jeho hranicemi, jak je Slovensko vnímáno zvenčí.

No a propaganda funguje tak, že vnější nepřítel může zvenčí zaútočit na různé části společnosti. Nejprve si udělá průzkum, na co bude cílová populace citlivá (například oživit sentiment), a pak vhodným způsobem zaútočí.

Vnitřní nepřítel je uvnitř a je vázán na vnějšího nepřítele. A tak je to i se vztahovými jednotkami, například když se třetí osoba zvenčí snaží rozbít manželství.

Rodina je obrazem společnosti

Je tedy třeba dbát na to, abychom se s rodinnými příslušníky nepohádali kvůli odlišným politickým názorům? Je to podstata ochrany před propagandou?

Ano, říká se, že rodina je obrazem společnosti. Propaganda se stává zcela bezmocnou, když na ni nereagujete a neověřujete si zdroje. Cílem propagandy je dosáhnout okamžitého vlivu a eliminovat racionální složku člověka – příjemce informací -, vstřebat je emocionálně, pohltit lidi, prolomit hranice.

Takto pracují politici, predátoři a narcisté. Jejich cílem je oslabit vaši obranu a přenést všechny své hodnoty a názory přes vaše hranice. Takto funguje každý, kdo s vámi chce splynout, splynutí je ovládání.

Splynutí není ani v manželství. Manželé nejsou ani jeden, ani dva. Jedná se o normální vztahovou interakci. Ve vztazích vždy platí, že dvě samostatné entity spolu vytvářejí třetí hodnotu – synergii – vztahové prolínání, kdy oba manželé respektují hranice toho druhého. A tak je tomu i ve vztahu k dítěti. A vztah je proces, na kterém je třeba pracovat.

Mgr. et Mgr. Ondrej Kubík, PhD. | slovenský kriminálny psychológ, právnik a bezpečnostný analytik

Špecializuje sa na psychologické posudzovanie vierohodnosti výpovedí, vyšetrovaciu a kriminálnu psychológiu, psychológiu práva, propagandy a extrémizmu, ako aj psychológiu informačnej bezpečnosti. Viac ako desať rokov pôsobil ako odborný konzultant Policajného zboru SR, kde sa zameriaval na posudzovanie vierohodnosti výpovedí svedkov, podozrivých a obvinených. V súčasnosti sa venuje aj psychológii manipulácie ľudského správania, experimentálnej propagande a technológii informačnej vojny v kontexte medzinárodného práva ozbrojených konfliktov.

---

Zdroj: VDN | VEDA NA DOSAH

---