Impakty asteroidů a dalších těles představují ničivé události, které stojí za (některými) masovými vymíráními. Tím dochází zase obvykle k následnému zrychlení evoluce. Speciálně před více než 3 miliardami let mohla taková událost fungovat ještě jinak, bez vymírání. Nadja Drabon z Harvardu uvádí, že před asi 3,26 miliardami let došlo k impaktu obřího meteoritu, tzv. událost S2, jejíž stopy jsou dodnes patrné v oblasti Barberton Greenstone v Jihoafrické republice. Sedimentologie, geochemie a analýza složení izotopů uhlíků vykresluje podle autorů studie následující scénář: Meteorit S2, který byl podle odhadů až 200krát větší než ten z konce křídy (asi míněno ve smyslu hmotnosti?), vyvolal tsunami, která promíchala oceán a spláchla trosky z pevniny do pobřežních oblastí. Teplo z dopadu způsobilo vyvření nejsvrchnější vrstvy oceánu a zároveň ohřálo atmosféru. Vše zahalil hustý oblak prachu, který zastavil veškerou probíhající fotosyntézu.
Život tehdejších bakterií se ale po katastrofě rychle vrátil do normálních kolejí. A nejen to. Následně došlo k prudkému nárůstu populací jednobuněčných organismů, a to kvůli zvýšené dostupnosti fosforu a železa. Železo bylo pravděpodobně vyvrženo z hlubin oceánu do mělkých vod výše zmíněnou tsunami (mluvíme o dvojmocném železu rozpustném ve vodě; nacházíme se ještě v období „před kyslíkem“) a fosfor byl na Zemi dodán samotným meteoritem a zvýšeným zvětráváním a erozí na pevnině. Především bakterie metabolizující železo by se v bezprostřední době po dopadu mohly prosperovat a dále se vyvíjet. Tento posun byl zřejmě krátkodobý, ale i tak podle hlavní autorky studie ukazuje, že především v rané fázi biologické evoluce mohly podobné katastrofické až kataklyzmatické události rozkvět života spíše podporovat.
Zdroj a celý článek: SCIENCEMAG
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 