Lidská mysl je náchylná k různým formám zkreslení. Tyto mentální zkratky oslabují odolnost jednotlivců a skupin vůči manipulaci. Kognitivní bezpečnost, která se zaměřuje na prevenci manipulace s informacemi, nabývá na významu zejména s rozvojem technologií. Vznik internetu a masové využívání sociálních sítí totiž otevřely nové fronty kognitivní války.
Kognitivní bezpečnost studuje zranitelnost velkých skupin prostřednictvím kognitivních zranitelností a zkoumá soupeření o vliv a ochranu před vlivem jiných stran v online prostoru. Jejím základním cílem je prevence, zmírnění a proaktivní reakce na informační manipulaci jednotlivců a společnosti. Ve většině případů se škodliví aktéři snaží ovlivnit veřejné mínění ve svůj prospěch, využívají růstu polarizace a napomáhají podkopávání demokratických hodnot.
Úspěšné uplatňování kognitivních bezpečnostních opatření nejen zvyšuje informační odolnost veřejnosti vůči dezinformacím či dezinformacím, ale také posiluje sociální soudržnost. Zjednodušeně řečeno, kognitivní bezpečnost znamená kombinaci nástrojů a postupů zaměřených na minimalizaci a prevenci informační manipulace jednotlivců nebo celé společnosti.
Technologie v hlavní roli
Tématu kognitivní bezpečnosti a jednotlivých hrozeb se dlouhodobě věnuje Rand Waltzman, přední americký bezpečnostní analytik. Ve své práci The Weaponization of Information: The Need for Cognitive Security z roku 2017 upozorňuje na nebezpečí, která pro kognitivní sféru představují moderní technologie.
Waltzman tvrdí, že problém spočívá zejména v tom, že tradiční sféry ovlivňování veřejného mínění prostřednictvím tištěných médií nebo rozhlasu se rozšířily i na kybernetickou oblast, zejména díky vzniku internetu a sociálních sítí. „Tyto technologie vedly k vytvoření kvalitativně nového prostředí pro vlivové operace, přesvědčování a masovou manipulaci obecně,“ píše Waltzman v úvodu své knihy. Dodává, že manipulace může probíhat mnohem snadněji díky tomu, že na internetu mohou jednotlivci nebo skupiny komunikovat s velkým počtem dalších lidí a ovlivňovat je.
Pro škodlivé aktéry působící v informačním prostředí je využití internetu a sociálních sítí skutečně výhodné. Díky těmto nástrojům mají přístup k velkému množství údajů o uživatelích. Jejich činnost může být usnadněna i samotnou konstrukcí sociálních sítí. Waltzman v tomto smyslu uvádí, že „internet a sociální média poskytují aktérům, publiku a médiím nové způsoby konstrukce reality“.
Mentální zkratky jsou nám všem vlastní
Profesor Grégoire Borst z pařížské Descartesovy univerzity uvádí, že každý člověk je náchylný k tomu, aby snadněji přijímal zejména ta sdělení, která se shodují s jeho přesvědčením. To se podle něj projevuje v mnoha oblastech života – od běžných každodenních rozhodnutí až po výběr politických vůdců. Jedná se o tzv. kognitivní předsudky, které jsou nám všem běžné a jsou více či méně zautomatizované.
Kognitivní předsudky, známé také jako heuristiky, lze zjednodušeně popsat jako chyby v myšlenkových procesech nebo tzv. mentální zkratky. Často nás vedou k chybným závěrům v úsudku a informace vnímáme zkresleně. V debatě s názorovým oponentem se tato zkreslení projevují jako argumentační fauly.
Je důležité si uvědomit, že různé typy zkreslení jsou pro lidský mozek v podstatě přirozené. Jsou například důsledkem nedostatku informací nebo času na jejich zpracování. V opačném případě může být k dispozici také příliš mnoho informací, které mysl zahltí. V neposlední řadě je důležitým faktorem také selektivní paměť.
Přestože se jedná o do značné míry přirozenou součást lidského myšlení, můžeme se účinkům kognitivních předsudků do určité míry bránit. K tomu nám může pomoci trénink a posilování našich schopností kritického myšlení. Jak však upozorňuje profesor Borst, kritické myšlení je pravým opakem automatizovaného uvažování, které zahrnuje možná zkreslení. O to důležitější je dostupnost kvalitních zdrojů nebo nástrojů, které na problematiku zkreslení upozorňují a umožňují budování odolnosti.
Člověk jako součást kognitivního boje
Podle Randa Waltzmana je nyní třeba klást větší důraz na znalost složek informačního prostředí, aby byla zajištěna kognitivní bezpečnost. To se skládá jak z technologického, tak psychosociálního rozměru. V mnoha případech je pozornost věnována spíše technickým prvkům, zatímco kognitivní sféra je opomíjena. Takový přístup v konečném důsledku umožňuje zneužívání rozsáhlých zranitelností aktéry „kognitivního hackingu“.
Útočníci, kteří provádějí „kognitivní hackerské útoky“, se zaměřují na zranitelnost publika a jeho náchylnost ke kognitivním zkreslením. V konečném důsledku jsou schopni přesvědčit publikum o svých narativech. Takové akce bývají úspěšné díky dvěma faktorům:
- Klíčovým prvkem je správný odhad kognitivní zranitelnosti cílového publika. V tomto smyslu útočníci do značné míry apelují na existující obavy nebo úzkosti.
- Zásadním faktorem je také nebývalá rychlost a rozsah šíření dezinformací, které umožňují zejména sociální média.
Tato taktika se hojně používá v moderní kognitivní válce. Na rozdíl od informační války, která je válkou o informace, jde o boj o informace v procesu jejich pochopení, tedy převedení na znalosti. Jinými slovy, bojištěm se stává lidská mysl. Kognitivní válka je zároveň nejpokročilejší formou masové manipulace. To znamená, že se nezaměřuje pouze na jednotlivce, ale přímo na celé společnosti nebo jejich části. Útočník v kognitivní válce přitom k dosažení svých cílů integruje kybernetické, informační, psychologické a sociálně inženýrské schopnosti.
Agresoři předpokládají rozpad společnosti
Cílem útočníků v kognitivní válce je zejména změnit kognitivní vnímání reality cílové populace, aniž by si oběť útoku uvědomila, že k této změně dochází. Dalším primárním cílem je fragmentace společnosti, která může vyústit v nedůvěru v demokratické státní instituce a v konečném důsledku v rozpad společensko-politického systému.
Je také třeba mít na paměti, že ne všechny operace musí být prováděny s krátkodobými, a tedy rychle identifikovatelnými cíli. Podle Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) úspěšně vedená válka formuje a ovlivňuje přesvědčení a chování jednotlivců a skupin ve prospěch cílů agresora. Ve své extrémní podobě má potenciál zlomit a rozdrobit celou společnost tak, že již nemá kolektivní vůli vzdorovat záměrům protivníka. V takovém případě je pravděpodobné, že taktika agresora bude zvolena s ohledem na dlouhodobé cíle.
NATO zdůrazňuje zejména obtížný proces identifikace hrozeb v kognitivní oblasti jako problém. Stejně jako u jiných hybridních hrozeb vedou protivníci kognitivní válku v tzv. šedé sféře, tj. pod prahem ozbrojeného konfliktu.
Jako příklad je většinou uváděn postup Ruské federace, která konvenční taktiku vedení války doplňuje nekonvenčními a nekinetickými taktikami, jako je cílená propaganda a dezinformační kampaně. Publikace NATO uvádí, že „příjemci ruských dezinformací mají narušenou schopnost rozlišovat fakta od lží, což snižuje jejich psychickou odolnost a má potenciálně dlouhodobé důsledky, jako je ztráta důvěry v média“.
Konkrétní taktiky ruské kognitivní války zahrnují snahu zasévat pochybnosti, vnášet protichůdné narativy, polarizovat názory na klíčové otázky, radikalizovat skupiny a motivovat je k akcím, které mohou narušit nebo rozdělit jinak soudržnou společnost.
Tento článek vznikl s podporou NATO. Za obsah odpovídají výhradně autoři.
Zdroj: Infosecurity.sk
Infosecurity.sk je projekt zameraný na kontrolu informačného priestoru s ohľadom na dezinformácie a bezpečnosť na sociálnych sieťach, ktorý stojí v opozícii proti aktivitám dezinformačných aktérov. Cieľom je odhaľovanie a vyvracanie nebezpečného a nepravdivého obsahu, ozdravovanie informačného priestoru a budovanie povedomia o dôležitých celospoločenských témach.
Verejný diskurz a politické kampane sa do veľkej miery presunuli do netransparentného kyberpriestoru a na sociálne siete. Dezinformátori, politici a extrémisti sa pred zákonom, či verejným tlakom skrývajú za rúšku virtuálnej anonymity tak, ako by si to v reálnom svete nikdy dovoliť nemohli.
Svojou činnosťou erodujú piliere liberálnej demokracie, šíria nenávisť a rozdeľujú spoločnosť. Portál vznikol ako odpoveď na novú situáciu v rýchlo sa meniacom informačnom prostredí.
Ak sa tradičný, či nový hráč, zvnútra krajiny, alebo zo zahraničia zameria na to, aby cez skreslené alebo falošné informácie rozdeľoval a poháňal vlastné vojenské, politické či obchodné ambície, jedná sa o narušenie informačnej integrity a bezpečnostnú hrozbu pre spoločenstvo.
Od januára 2022 je Infosecurity.sk projektom a organizačnou jednotkou organizácie Adapt Institute, ktorá zodpovedá za uverejnený obsah.
Kontakt na šéfredaktorku michaela.ruzickova@infosecurity.sk
CHCETE PODPOŘIT PRÁCI INFOSECURITY.sk? MŮŽETE TAK UČINIT PROSTŘEDNICTVÍM PATREONU ZA POUHÉ 3 €
https://infosecurity.sk/podpora/
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 