Tím, že AI převezme určité rutinizovatelné části lidské práce, cena lidské práce neklesne, ale naopak stoupne. To je banální (byť verejností nepříliš vnímaný) poznatek klasické ekonomie, který platí stovky let, minimálně celou industriální éru.
Hodina kopáče, který před sto lety ručně lopatou kopal základy stavby, stála méně, než hodina bagristy, který totéž dnes zvládne rychleji a efektivněji. Když se od 18. století postupně zaváděla mechanizace a na stejný jednotkový úkon bylo potřeba stále méně lidské práce, nezaměstnaní se nám tu kupodivu nehromadili, ale naopak – zaměstanost s efektivitou rostla a rostla i cena lidské práce.
„Ano, ale umělá inteligence mění pravidla hry – není to bezduchý stroj, je tvořivá, umí lidi nahradit uplně!“ Fakt?
To, že AI předčí kombinační a tvořivé schopnosti člověka, není nic skandálně novátorské – obyčejný nůž předčí schopnosti člověka prstem dělit hmotu na dvě poloviny. Předčít lidské schopnosti je elementární podmínkou každého nástroje, stroje či AI, jinak by ztratil svůj smysl. Nezvyklý může být jen obor lidské činnosti, které AI řeší. Stroje dosud vylepšovaly především manuální lidské schopnosti, kdežto AI nyní proniká i do těch kombinatorických, které označujeme za „mentální“ nebo „duševní“. Ale pořád je to v principu stroj nebo nástroj, který vytváří člověk k nějakému účelu, člověk, který mu dává vstupní podmínky a zasazuje jej do nějakých okolností a konečně člověk, který konzumuje finální dílo. Je-li tím nástrojem nůž, bagr nebo kód na tvorbu populárních písní, je v principu jedno.
Měni se jen náš emocionální dojem – s nožem máme tisícileté zkušenosti, s bagrem asi stoleté, s neviditelným kódem zatím žádné, proto nás to děsí. Ale za čas, až si to společnost ohmatá, to bude stejně banálně důvěrné jako nůž nebo bagr.
A jako bychom se dnes smáli nápadu, kdyby někdo chtěl vzít krumpáč a manuálně kopat stovky kubíků hlíny místo půl dne bagrování, budeme se jednou stejně podivně dívat na umělce, který by chtěl tvořit ručně muziku notu po notě s desitkama hodin ve zkušebně a rizikem slepých uliček, když to všechno může ve zlomku momentu vyřešit AI, která mu pomůže jeho myšlenku vyjádřit tím nejlepšim způsobem mnohem efektivněji.
„No ale co když se AI obrátí proti člověku? Co když nabude svého vědomí a autonomie?!“
Problémem je, že jako přeceňujeme svoji mysl, tak přeceňujeme (a hrozíme se) i mysli umělé. Celá slavná lidská inteligence je zjednodušeně jen kombinatorika spolu s emocionálním hodnocením mezivýsledků. AI je stroj, který to simuluje – nastavíme mu určité vstupní kombinační schopnosti a pak sledujeme (a bojíme se) mezivýsledků, ke kterým stroj dojde rychleji, než my sami. Naprogramujeme šachový stroj tak, aby prokombinoval rychleji než člověk tisíce kombinací dopředu, a pak se hrozíme, že stroj partii vyhraje a že to signalizuje ohrožení lidského druhu.
AI nikdy nebude homogenní, centralizovaná celosvětová entita, to je nereálná lidská fantazie. Bude roztříštěná, rozličná, protichůdná, mnohovrstevnatá. Jednotlivé její části člověk bude kontrolovat pomocí jiných částí AI.
Jestli bude mít AI nějaké vědomí a vlastní cíle a prožitky, člověk nikdy nebude zcela vědět ani sto pochopit stejně, jako si neumí zcela představit obraz svého trojrozměrného bagru ve čtvrté či páté dimenzi, a nemusí ho to nijak trápit. Důležitý bude pro něj pouze efekt AI pro něho smotného, ten, který dokáže pochopit a využít. Samozřejmě u jednotlivých AI nástrojů bude pozorovat mnoho nechtěných negativních efektů, jako je zpozoroval u nože, dieslového motoru bagru, kulometu či jaderného štěpení. To ale nevedlo k opuštění uvedených strojů a technologií, ale k soustavným úpravám jejich vlastností a způsobů nakládání s nimi tak, aby pozitivní efekty byly zvýrazněny a negativní potlačeny.
Budou se dít havárie, z nich ale také poučení, jak jim zabraňovat. Pokrok ve komplexnosti AI bude zároveň pokrokem v bezpečnosti AI.
📌 Budeme přicházet na negativní efekty AI, ale jejich eliminací budeme o to více množit ty pozitivní.
📌 AI bude nahrazovat široké úseky lidské práce, tím ale bude z lidská práce činit vzácnější a žádanější komoditu. Zaměstnanost bude dlouhodobě mirně stoupat než klesat.
📌 Lidé budou v průměru pracovat méně, vydělávat a konzumovat více, nežli dnes. Cena produkce zboží a služeb se jednotkově velmi sníží, relativní kupní síla prudce vzroste, a to i u profesí nebo regionů, které přimo AI zasaženy nebudou.
📌 V průměrném spotřebním koši budou hrát stále menší váhu (z dnešního pohledu) „základní nezbytnosti“ jako je bydlení, jidlo a oblečení, a stále větší váhu „zbytnosti“ typu zábavy a statusových položek. Byť naše současná měřítka opustíme a budoucí to budou vnimat jinak. Co jako zbytný luxus vnímáme dnes, budeme jako samozřejmou nezbytnost vnímat zítra.
Tyto zdánlivé paradoxy plynou z prostého chování komplexních dynamických systémů. Ekonomové je umí dobře zkoumat a někteří leckdy i predikovat.
Lidská mentalita a zkušenost je ovšem náchylná pracovat s parciálními lineárními systémy – vyjím ledničku, bude hlad. Čím vic kácím, tím méně lesa. Už neuvažuje v širším měřítku, že větší spotřeba dřeva dělá novou výsadbu stromů atraktivnější a tím paradoxně lesům prospívá, že čím více budeme dřevo konzumovat, tím více jej budeme potřebovat, tím vice budeme lesy obnovovat, rozšiřovat a chránit. Tento lideární styl uvažování stojí za všemi alarmismy a strachem z nového. Izolovanou negativní vlastnost natáhne jako přímku do budoucí katastrofy a pomine iks souvztažných okolností, které ji dynamicky kroutí jiným směrem.
Miluji tyto paradoxy. Vlastně se vůbec netýkají AI, jako spíše vlastností lidské společnosti jako takové.
Autor: Vít Kučík | Zdroj: FB
Příležitostný publicista. Po studiích na ČVUT pracoval v Praze v oboru správy IT systémů a skladové logistiky. Nyní žije se svou rodinou na úpatí Dolomit v italském Benátsku a věnuje se společenských vědám. Vít Kučík je mj. mluvčím Českých elfů.
DeníkN | Petr Koubský: Jak umělá inteligence změní vaši a mou práci: prognóza, kterou si můžete schovat a za sedm let se jí zasmát. V lepším případě
Včera mi vyšel článek o AI. Je vysvětlující, poměrně konvenční, číst ho nemusíte. Dneska mi vyšel další. Ten bych doporučil – a nedělám to u svých článků často. Napsal jsem tam několik věcí, které pokládám za důležité a přitom nesamozřejmé.
Podcast by Pepik Hipik 