Beletrizovaná výpověď o činu sudetského Němce Oskara Schindlera, který byl příliš lidský, než aby dokázal jen přihlížet vraždění a utrpení nevinných. A i když nemohl ochránit všechny, pokusil se změnit osud alespoň několika z nich za cenu obřích ekonomických ztrát. A i když dnes už víme, že Oskarova poválečná pouť již nikdy nebyl tak úspěšná, „jeho“ Židé na něj už nikdy nezapomněli. To vše může znít jako obsah dobrého hollywoodského dramatu, kdyby se nejednalo o reálný příběh. A i když dějiny mohly některá fakta zamlžit a mnohé vzpomínky zkreslit, navždy zůstává faktem, že Oskar Schindler se řadí mezi hrdiny, kteří tváří tvář hrůze holocaustu a hrozbám z vlastních řad neváhali obětovat majetek i své jistoty, aby dokázali vyrvat několik set životů a zachránit je před mučivým osudem plynových komor. Čest jeho památce, jakkoliv to byla osobnost rozporuplná. Jeho příběh si zaslouží být stále připomínán.
Znáte ten blbý vtip z pořadu Guinessův svět rekordů, který kdysi uváděl Vojtěch Bernatský ještě s jedním chlapíkem? Jak na konci vždycky prohrabali fiktivní popelnici slavné osobnosti? Jeden díl že neměli čas, tak se podívali jen do odpadků jejich souseda, Oty Šindlera, našli tam papírek s potravinami, které bylo nutné nakoupit, jako rohlíky, mléko a jiné. Pak tento papírek tragicky ukázali na kameru a řekli: “ Tak přátelé, toto je ten slavný Šindlerův seznam!“
Uznávám, bylo to blbý až za roh, ale blbě se usmívám ještě po letech, když si na to vzpomenu.
Příběhu Oskara Schindlera a jeho dělníků se dá jen těžko uvěřit. Považte, rozmazlený průmyslník, původem z českých Sudet, který obětuje své jmění, bezpečí a výdělek, jen kvůli hrstce Židů, které jeho národ nenáviděl a díky kterým mohl mít ještě větší zisk. Jenže ono se to stalo…
Tváří v tvář nelidskému utrpení Židů v ghettu a dále v koncentračním táboře Plaszów získal Oskar vizi, kterou ve své továrně na smaltované nádobí změnil v realitu. Skupina „jeho“ Židů získala uprostřed pekla ostrov snesitelného života. Ten se sice musel později přesunout do českého Brněnce, ale i tam získali přeživší možnost přečkat do konce války jen s menšími útrapami ve srovnání s planetou smrti Auschwitz.
To vše díky nekončícímu úsilí umíněného Schindlera, kterého ať hnal dopředu pocit zadostiučinění, nekázně vůči režimu či cokoliv jiného, zachránil ty, na jejichž životě tehdy nezáleželo nikomu. Když se sestavoval ten slavný seznam těch, kteří se přestěhují z Polska do Čech, dostat se na něj byla věc života a smrti a není na tom nic nadneseného. I když dnes už víme, že cesta do Čech nebyla jednoduchá a zastávka v Auschwitz byla mnohým osudová, dostali se tam vesměs všichni, byť na všechny se nedostalo nebo byli z pocitu bezpečí vytrhnuti. V pozoru bylo nutné být i pod Oskarovou ochranou…
Kniha má i svůj filmový protějšek, ten jsem kdysi viděla, sice ne celý, ale větší polovinu, ale udělal na mě dojem. Děsivý. Když jsem zjistila, že se to skutečně stalo, těžko se tomu dá věřit. Jenže čemu se z této hrůzy vlastně dá věřit? Lidé, kteří se dívali v Auschwitz na dým z komínů a kterým jiní vězni říkali, že tam spalují lidi, nevěřili, tomu, co se před nimi děje. Výpovědí o Oskarových činech je ovšem více, proto už dnes víme, že Schindler byl rozporuplnou, ale skutečnou osobností dějin a jeho činy byly skutečné, jakkoliv to byla kaskáda kotrmelců a nepravděpodobných náhod, zázraky jsou většinou nepravděpodobné a i po letech lze nad jeho snahou jen tiše stát a žasnout.
O tomto právě vypráví zbeletrizovaný příběh části jeho života, výpovědi jeho okolí a popisy přeživších. Autor strávil dost času zpovídáním přeživších z Emalie i později z Brněnce a sestavil vyprávění. Prvních sto stran bylo pro mě nezáživných, protože čtení o poměrech v SS, vyprávění o večírcích vysoce postavených Němců a podobné obrazy nejsou příliš zábavné a v kontextu příběhu ani vkusné. Jenže ono je nutné seznámit se i s touto stranou válečného Německa, potažmo Polska, protože lze pak pochopit, jak Oskar dokázal dosáhnout ve věci „svých“ Židů prosazení své vůle. A to bez kontaktů a konexí nelze. Po úvodu kniha rozjíždí vyprávění o mašinerii hrůzy, bolesti a utrpení. Vyklízení ghetta v Krakově, zabíjení slabých, neustálé transporty, spolupráce Židů s SS a následná poprava takových, aby nebyli nepohodlní svědci, každodenní porce odvahy a strachu, který se usazuje v každé buňce těla. Vraždy doktorů, kteří raději pacienty rychle otráví, než by přihlíželi, jak jsou jejich rány rozkapávány leštěnými holínkami v prachu.
A i když nakonec z dějin víme, že Schindlerovi Židé přežili a byli zachráněni, pořád je čtenář v napětí, který důstojník SS udělá ten krok a všechny nechá zabít, kdy Oskara skutečně zavřou a on se nedostane ven z vězení gestapa, kdy jsou mu všechny známosti náhle zbytečné a nikomu nebude pomoci. I přes to autor stále udržuje děsivé napětí až do úplného konce, kdy už doufáme, že nebude nutné posílat další úplatky, že bude konec té hrůzy a když se to stane, náhle pocítíme prázdnotu.
Náhlé nic a pomalé kroky ve strachu, jestli je skutečně konec a ze které strany přijde další facka. A konec nastal a všichni mohou odejít. Pokud mají kam a za kým…
Kniha je prostým vyprávěním s přímou řečí z pohledu třetí osoby, vypravěče. Příběh není složitý a není zde mnoho kliček, lze zápasit pouze s množstvím jmen, ale jak válka postupuje, jmen ubývá a orientovat se v těch zbylých je až děsivě jednoduché. Je příjemné, že je zde jmenována zákonná Oskarova manželka, která sehrála obrovskou roli v záchraně nemocných v Brněnci, které kurýrovala stálým přísunem lehce stravitelné stravy a neustálou péčí. Sama také užívala Oskarovy praktiky výměny zboží, aby pro nemocné získala nutné léky, bez kterých by svá zranění nepřežili. Nebývá dějinami nijak často zmiňována, ale zde prostor dostala a i když její manželský život nebyl ani tragický, protože prakticky neexistoval, neváhala vrhnout se mezi nemocné, kteří mnohdy nepřipomínali ani lidské bytosti a vrátit je zpět do života.
Sečteno a podtrženo, kniha patří do již tak dlouhého seznamu četby, kterou by si měl přečíst každý a i když se jedná o příběh skoro pohádkový, jak se z bohatého Němce stal spasitel s vodkou a doutníkem v ruce, jen těžko může kdokoliv popírat, že by se stal. A i když Schindler patří mezi osobnosti plné protikladů a rozhodně ne příkladné, jeho nejdůležitější životní čin v tu pravou chvíli dal šanci na život několika set lidem, kteří nikdy nezapomněli na muže, jehož praktiky nepatří do učebnic dějepisu, ale povědomí o jeho hrdinství a aroganci tváří v tvář nesmyslnému režimu, by měl mít každý.
Amen.
Podcast by Pepik Hipik 