Soubor kriminálních příběhů a případů Masakr v Pomněnkové ulici autora Jiřího Bílka uvádí několik kriminálních kauz ze světa. Jedná se o příběhy ze zahraničí, ale ani lehká exotika z míst činu neubírá příběhům na atraktivnosti. Nejedná se o čtení přehnaně těžké nebo drastické, příběhy jsou spíše popsány poněkud bulvárně a s pomocí přímé řeči čtenáře autor uvádí do jednotlivých lidských neštěstí. Pokud se tedy necítíte na vyloženě drastické popisy, ale zase nechcete navždy číst jen existenční svazky či romantiku, zkuste sáhnout po tomto modrém sešitku, který pomůže ukrátit nejedno ospalé víkendové odpoledne.
Vraždy, násilí a cizí neštěstí přitahují lidstvo od počátku věků. Spokojený život chce každý, ale nějaké to vzrušení je zjevně třeba a i počty zvědavců u rvaček, automobilových nehod či jiných neštěstí potvrzují stále tuto smutnou vlastnost lidstva. Na toto samozřejmě reagují autoři filmů, seriálů a samozřejmě také knih. Thrillery, horory, fikce a pak taky mnoho sborníků skutečných případů, ať již těch notoricky známých z našich luhů a hájů nebo těch méně známých ze zahraničí.
A právě ten poslední případ je útlá modrá knížečka staršího vydání, která obsahuje vcelku zajímavý kaleidoskop zlé vůle, okořeněný částečnou dramatizací v textu. Přiznám se, že po přečtení si nemohu uvědomit, že bych jediný z případů znala, ovšem kniha u nás vyšla v roce 1998 a ve druhé třídě by mi maminka asi těžko naservírovala tyto příhody, byť už jsem je tenkrát v novinách vyhledávala sama.
Babička z toho šílela.
Tak jako tak se nejedná o kauzy, které by byly všeobecně povědomé, to jim však neubírá na zajímavosti. Nejedná se také o podrobně rozebrané kauzy jako v případě fantastické série Viktorína Šulce a jeho rozbory sexuálně motivovaných zločinů (stále vyhlížím pátý díl), ale spíše o jednoduše popsané zločiny bez větší cesty do hloubky, něco jako nedělní příloha novin. V tomto ohledu jsem i toho názoru, že je to četba vhodná i pro citlivější jedince, byť je potřeba počítat s tím, že jde o příběhy opírající se o zločin vraždy a soubor se nevyhýbá ani neštěstím souvisejícími s dětmi.
Není však nutná průprava biologická, právní ani psychiatrická, jako u mnohých jiných publikací na toto téma, a kniha může duši toužící po nějakém tom krveprolití, ale ne zase tak moc, pomoci strávit třeba sobotní odpoledne na zahradě nebo chvíle u vody (bacha na děti). Příběhy mají potenciál vtáhnout čtenáře a nejsou zase tak dlouhé, aby jeden náhled nevěděl, kde je začátek a kde je konec.
Osoba vypravěče provází lehce krví zkropenou uličkou mezi jednotlivými osudy a i s pomocí přímé řeči uvádí dávné zločiny opět v život. Knížečka trochu klame tělem a na první pohled názvem i grafikou obálky působí jako opravdu čtení na úplné odlehčení. Tento dojem si dovolím poněkud zkalit, úplně tak jednoduché a lehké čtení to zase není.
I tak, pokud nejste milovníkem harlekýnek, či jak se to jmenovalo, ale zase se necítíte na těžký román, do boční kapsy kufru vsuňte tuto již starší záležitost a vyrazte na dovolenou kamkoliv, kde si třeba pod slunečníkem mezi obědem a odpoledním slastným bezvědomím ukrátíte příjemně chvíli čtením o cizím neštěstí.
Co více si o letním dnu přát.
Podcast by Pepik Hipik 