Když zvěrolékař vypráví

Vyprávění vesnického veterináře z první poloviny dvacátého století neomrzí a dokáže pobavit i v jiné době. Problémy čtyřnohých pacientů i jejich majitelů jsou stále stejné nebo velmi podobné a pohlazení po duši v podobě dobrých konců je potřeba stále. A když to dobře neskončí… Važme si každého dne s našimi chlupatými i nechlupatými trapiteli a nejen s nimi. Nadčasové čtení.


Pseudonym James Herriot jsem poprvé slyšela na střední škole, kdy nám učitelka mikrobiologie důrazně doporučila přečtení jeho tvorby, abychom věděli, do čeho lezeme. Byla to střední škola veterinární, bylo to tedy opodstatněné varování, po přečtení prvního svazku jsme však zjistila několik důležitých věcí.

Veterina se od 40. let minulého století vcelku proměnila, a i když lze nalézt pole a lány, kde se krávy a ovce potýkají s těžkými porody na hektarech půdy, stále ještě lze, už toho tolik nyní není a dnešním nejčastějším pacientem je obézní fena po kastraci v teple veterinární ordinace, což je oproti knize rozpor. Byť pohodlný. Majitelé takových psů jsou ochotni více platit.

A další důležitý fakt bylo to, že mě jeho knihy neskutečně baví, i když po ukončení studia jsem od oboru na kilometry daleko, ráda se k němu vracím různými způsoby a kromě bezva dokumentů na Prima ZOOM je Herriotovo vyprávění perfektní možností.

Protože i když se veterina proměnila a vesnický veterinář sice jezdí hlavně za většími zvířaty, tj. dobytkem (takto se někdy dají označit i majitelé, Bůh jim žehnej…), a léčiva už jsou o kilometry dále a nemusí se léčit rozdrcenými čemsi v naději v nemožné, mnoho z toho, co vypráví, se nezměnilo.

Nevinnost a oči plné bolesti zvířete, které nic nechápe a neumí si říct o pomoc. Bezradní majitelé. Noční výjezdy. Radost z úspěchu léčby. Zoufalství z nezdarů.

Když čtete kteroukoliv z jeho knih, nejste jen čtenář, ale přímý svědek jeho nočních zásahů na farmách, úsměvných příhod při ošetřování malých zvířat a radosti z pokroku ve farmakologii, jaké dávají naději, která je dnes běžným standardem. Cítíte, jak Vás omrazí při náporu větru na loukách a pastvinách a ucítíte bolest při necitlivém otočení jalové krávy, která Jima natlačí na zeď.

James Herriot nikoho nesoudí, vypráví o své praxi i vrtoších svých kolegů veterinářů i bohatých pánů s výdělečnými zvířaty. Právě pro jeho nadhled, humor i talent na maléry Vás pobaví a nenutí Vás nad ničím přemýšlet.

Jen se s ním posadíte do jeho starého auta a rozjedete se po dlouhých cestách za dalším případem. A máte velkou šanci být svědkem velké legrace, úspěchu, bohužel i smutku.

A právě proto je nadčasový a nesmrtelný.



Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s