Jedu si pro smaženku, přilehnu si k okénku!

Jedu vlakem do dáli, zpoždění mě nepálí! (Zpívejte na nápěv legendárně blbé Mašinky.)

Smaženky a machři jsou čtením o nekonečné cestě indickými vlaky skrze zemi, kde je možné úplně všechno a zároveň tam nejde vůbec nic. Autor v jednotlivých kapitolách představuje nádraží větších i menších měst, popisuje své cestovatelské zkušenosti a jako zlatý hřeb vždy navštíví nádražní restauraci. Někde lze nalézt ty správné autentické podniky, mnohde jsou však už dnes vytlačovány většími řetězci občerstvení s uniformní nabídkou. Ovšem svědomitě projde, co jde a ochutná, co se nabízí. A je to opravdu jízda. 


Co pro vás znamená Indie? Země kdesi v dáli? Kastovní systém? Varianta nápaditého oběda? Nebo něco úplně jiného?

Po světě totiž chodí a jezdí chlapík, pro kterého Indie znamená nekonečnou cestu po tisících kilometrů kolejí a objevování nádražních podniků různé úrovně, kvality a atmosféry. A ta může být hodně různorodá nezávisle na indickém podnebí. Nejdůležitějším aspektem je však účel jejich existence a to podávaná krmě. A tímto směrem hlavně se zaměřují tři malé pestré knížečky s ještě pestřejší náplní. 

U vzhledu dílka se zastavím, protože něco podobného jsem v rukou ještě neměla. Zájemci o railway trip po indických nádražních restauracích, neboli nádražkách, se do ruky dostane malá kartonová krabička a když toto balení, téměř dárkové, otevře, do rukou si pohodlně vysype tři svazky, mapu a výběr tří pohlednic, jejichž motivy si při troše snahy může dohledat přímo v textu. Knížečka jsou každá zvláště a přece pevně spjaty stránkováním. Od růžové přes modrou až ke žluté se vydáte na výpravu po nesnadné cestě s indickými železnicemi s možností ochutnat Indii, jaká skutečně je.

A ještě si svůj postup průběžně sledovat na přehledné a graficky velmi povedené mapě.

Knížečky samy na sebe příliš nenavazují a po přečtení jsem nabyla dojmu, že můžete začít kteroukoliv z nich a pokud nejste obsedantně kompulzivní a nevadí vám vyšší čísla stránek na počátku čtení, o nic se nepřipravíte, maximálně si trochu poskáčete na přiložené mapě. I jednotlivé kapitoly jsou samostatné, zkušenosti s jednotlivými nádražími a podávanou krmí, nejedná se o kontinuální příběh. Dílko má jiné ambice.

Kromě zajímavých minipříběhů a zážitků autora v zemi mnoha možností a zvyků zde zájemce získá také cenné rady, jak se orientovat v systému veřejné dopravy, co čekat na nádražích a i co mimo ně. Pokud nikam tímto směrem jet nechcete, můžete si udělat zajímavé srovnání se svými zkušenostmi z Česka i jiných navštívených zemí. Pokud vás však Indie láká, neváhejte si rychle pořídit tuto cennou sbírku rad a tipů, které by se jinde sháněly hůře.

Každá knížečka obsahuje krásné ilustrace a vizuálně promyšlené členění textu. Lze tak informace zpětně hledat pohodlně a jako první berličku si zapamatovat, ve které barvičce potřebné bylo a pak jen zběžně nalistovat. Popravdě, průvodci po cizích zemích jsou u nás doma v knihovně i na cestách na čelních místech a pokud by se inspirovali tímto formátem i jiní vydavatelé a autoři průvodců, bylo by to fajn. 

V knížečkách najdete také zajímavé informace o Indii samotné. Její kulturní, ekonomické a politické problémy. Autor připomíná významné události dějin v kontextu současnosti i v jednotlivých městech a neopomíjí ani zvláštnosti, které nám mohou připadat neuvěřitelné, ale v Indii jsou běžnou realitou. Například o problému s venkovní defekací jsem opravdu neměla ani tušení a staví to v mých očích Indii do úplně jiného světla…

Každopádně hlavní téma knížeček je jídlo podávané v co nejautentičtějším prostředí a to jsou právě i ony nádražky. Autor si pochutnává na mnoha zajímavostech indické kuchyně a rozhodně mi tím rozšířil obzory i v tomto ohledu. Teď už vím, že omáčka s kousky masa a placka není zdaleka vše, co indická kuchyně nabízí a jestli mě něco bavilo, tak si v průběhu čtení dohledávat jednotlivá zmiňovaná jídla na internetu. Už z pořadů legendárního Anthony Bourdaina jsem tušila, že lze v indické kuchyni najít něco více, ale že je ten svět tak nádherný a pestrý, jsem netušila. Název dílka sice obsahuje slovo smaženky, ale nemůže to být významově dál od našeho českého pojetí chleba ve vajíčku z pánve. Ty indické jsou rozmanité jako země sama a jejich úroveň je v jednotlivých nádražkách ještě různorodější. 

Někdy jsem měla při čtení pocit, že cítím i tu orientální vůni, slyším prskání oleje i lidský lomoz všude kolem. Popisy jednotlivých podniků i zážitků jsou dost sugestivní a vtáhnout se skrze malé stránky do velkého světa Indie je hodně snadné a příjemné.

Pokud by jste však měli problém si něco z indické reality představit a nechcete si všechno hledat na mobilu v druhé ruce, již zmiňované ilustrace, korespondující se sousedním textem, vám s tímto hodně pomohou. Jsou jednoduché a neskutečně povedené i vtipné.

Ještě bych zde ráda vyzdvihla popisy cestování indickými vlakovými spoji a připomněla si naše středoškolské stížnosti na české dopravce na cestě po naší krásně vlasti. Opravdu si nebylo na co stěžovat a realita několikadenního cestování v přeplněných spojích předčí všechny české zkušenosti. Už sama taková cesta musí být nezapomenutelným zážitkem na samostatnou knihu bez dalších témat.

Smaženky a machři jsou nezvyklý čtením. Autor používá i ostřejšího jazyka k dokreslení myšlenky a nebojí se pojmenovat věci takové, jaké jsou. Indie je svébytná země s vlastní kulturou, která i když pro nás může být těžko pochopitelná i uchopitelna, má v této zemi tisíciletí historie. Historie, kterou je dobré znát, protože je velmi blízko té naší. A i v Indii platí, že lidi se nevzdalují jen kilometry, ale hlavně myšlením. A jaké myšlenky lze v Indii najít, vám prozradí knížečky také.

Dílko je skvělé, pokud se do Indie chystáte vydat a je stejně skvělé, pokud nikoliv. Protože skrze jemné stránky dostanete možnost poznat zemi očima člověka, který ji má nejenom v oku, ale i v srdci. Protože jinak si jeho návraty do šílených podmínek nelze vysvětlit, než láskou k jedné velké a svérázné zemi, o které každý slyšel, ale málokdo o ní skutečně něco ví. 

Tak pojďte rozbalit malou kartonovou krabičku, vysypat z ní barevné poklady z papíru a s předplacenou jízdenku projet nádraží i nádražíčka provoněná olejem. 

Pochutnáte si.



Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s