Sama a bez pračky

Něžné dívčí čtení z jiných časů o problémech, jaké se dějí i dnes.


Tuhle knihu jsem přiměla vytáhnout maminku z jejího knižního a zastrčeného archivu už před dlouhou dobou. Ne ani tak z nadšení do dívčí četby nebo z lásky k dílu Marie Majerové.

Jen jsem si přála vědět, o čem ten příběh vlastně je. Filmová verze z roku 1974 mi mnoho neřekla a smutné pohledy Petra Kostky a Miroslavy Šafránkové mě v dětství dost děsily. Filmu i knize jsem se vyhýbala jako čert kříži, protože jen málo filmů bylo depresivnějších než tento. Verzi z roku 1956 raději nechci znát vůbec, jakkoliv by fantastický Ladislav Pešek mohl excelovat.

Nikdy více!

Po několika drsnějších knihách už jsem akutně potřebovala lehčí čtení a navíc se děj knihy odehrává v Praze. Nebylo nad čím váhat.

Hrdinka příběhu, Blažena Borová, dcera pražského taxikáře, nenadálá poloviční sirota a sestra kojence v ústavu, je náhle na vše sama. Vaření, péče o domácnost a živobytí zůstává na jejích bedrech. Ze dne na den se musí prát s překážkami, o jejichž existenci neměla nejmenší tušení.

Příběh se odehrává ve 20.letech minulého století. Dívčina tedy nemá k ruce ani internet ani mikrovlnnou troubu ani instantní jídla na základě těstovin a dehydratovaných omáček. Zůstává sama s nepraktickou plotnou, dřevěnou podlahou a bez automatické pračky.

Musím říct, že mi jí bylo skutečně líto a její utrpení jsem dokázala naplno sdílet, hlavně i díky minulé zimě, kdy jsem musela bojovat se sto let starými kamny a mokrým dřevem. A to jsem na té příšeře nemusela vařit.

Starost o domácnost i rozveselování smutného otce nejsou jen jediným zlomem v jejím mladém životě, kvůli ztrátě maminky musí odejít z gymnázia, od svých vrstevníků a ze světa, který zná a mezi stěnami kuchyně bojovat tvrdě o každou další zkušenost.

Od reality děvče utíká do svých představ o pustém ostrově a svůj boj s domácností připodobňuje k útrapám Robinsona na pustém ostrově. Blažena je totiž jeho fanynka. Veliká.

A tak jde den za dnem, Blažena získává jistotu ve své nové úloze a pomáhá jí k tomu i hospodyňka od sousedů, milá a hodná Tonička.

Tento její věrný Pátek jí pomáhá překonat mnohá příkoří a nahrazuje i ztracené přátele.

Není to intelektuální četba. Není to vysoké čtení typu Olbracht nebo Kundera. Je to čtení pro holky z jiné doby a nemůže se brát vážně.

Toť k mnohým negativním kritikám. Nebudu je soudit, ale tuto knihu není možné příliš srovnávat ani literárně rozebírat. Navíc filmová podoba jí dost podrazila nohy a na rovinu, kniha je na míle daleko od smutných očí známé a tehdy začínající herečky.

Minulost paní autorky může být taky některým trnem v oku, na druhou stranu, právě tu stranu ve své době řešil skoro každý. Ať už malou, velkou nebo rudou. A ona se prostě jen přidala.

Nebyla zdaleka sama.

Robinsonka není špatná kniha a pokud si chcete odpočinout od náročnějšího čtení a nečíst úplnou kravinu, sáhněte po tomto útlém svazku.

Je to pěkné, plné fantazie a navíc pravdivé. Nejvíce to pochopí každá, která se už o domácnost musí starat sama. Není to nejlehčí úkol ani dnes, natož před sto lety.

Plný počet dávám, protože jsem už čtenář z jiného století, proto těžko mohu soudit dílo, které nebylo napsáno pro mě. A protože mi mnohá nízká hodnocení knihy připadají nefér. Oproti jiným soudobým knihám je tato zlatá, rozumím jí a chápu na první pokus. Nemusela jsem opakovaně číst každý odstavec, co že mi ten básník chce říct.

Takže za mě super.


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s