
Těžké čtení dotýkající se celé škály témat. Kniha se proslavila díky tématice holocaustu, ale jediný pilíř příběhu to není. Kniha rozebírá i jiné temné stránky lidské společnosti a hlavně společnost Ameriky 40.let.

Příběh Sophie a její volby je notoricky známý. Dokonce na ni byl už i vtípek v seriálu Simpsonovi a jak je známo, tam se stávají postavy i lidé nesmrtelnými:
„Vážení rodiče, máme očkovací látku pouze pro jedno dítě z každé rodiny. Nyní prosím učiňte svou Sophiinu volbu.“
Vzhledem k počtu stránek, neustálému doporučování knihy k maturitě v rámci povinné četby a filmové verzi z roku 1982 o délce 150 minut asi málokdo doopravdy tušil, co si Sophie vybírala a jaké měla pohnutky.
A hlavně, nevolila pouze mezi vlastními dětmi. Sophie měla na vybranou z mnoha možností napříč životem a bohužel, šťastnou ruku do vínku nedostala.
Příběh začíná vyprávěním mladého muže. Naivního Jižana přezdívaného Stingo, který přijel na daleký Sever naplnit své spisovatelské ambice a vyprázdnit své gonády. Ani jedno se mu nedaří.
Tak se s ním chvíli protloukáme velkoměstem i jeho těžkopádným životem, až konečně kolem strany sto potkáme onu slavnou Sophii a její první známou volbu, nevypočitatelného Nathana.
Zde byl první kámen úrazu, kniha nese Sophiino jméno, ale mnoho spolužáků před maturitou nevydrželo čekat na ni téměř sedminu knihy. A hrabat se v úzkostech mladého muže s permanentními bolestmi v rozkroku.
Slovo dalo slovo a Stingo, Sophie a Nathan utvoří trojici, která sdílí své sny, touhy, plány a životy v New Yorku poválečných let. Stingo se snaží smočit rákos a Sophie s Nathanem se vzájemně nezabít.
A tak to jde cca 700 stran.
Naštěstí pro čtenáře není Sophie jen tak obyčejné děvče a její těžkopádné příjmení napovídá evropský původ, konkrétně polský a hnusné tetování na ruce a podivná tělesná stavba zase prožitá utrpení.
Ano, Sophie prošla koncentrákem a šrámy na těle jsou tím jednodušším, co si životem nese. Ty psychické jsou mnohem horší a i když se je mladá žena pokouší v druhé polovině knihy utopit v alkoholu různé kvality, stále skrze něj vyplouvají na povrch.
Ale Stingo je dobrým posluchačem a čtenář se tak pomalu dostává k podstatě příběhu a i důvodu, proč je tato kniha řazena do tématiky holocaustu a ne do vyprávění o životě poválečné mládeže a jejím plkání o ničem.
S přestávkami a v rámci celé knihy odkrývá mladá žena svůj příběh od dětství přes mladé manželství až po tragický odvoz do Osvětimi. V každé části příběhu vyjeví střípek navíc a přidává další a další hrůzy z reality šedého a hnědého utrpení.
Tyto části patří k těm nejlepším a dávají mnoho námětů k přemýšlení o druhé světové válce z mnoha úhlů. Vyprávění se dostává až do tragického závěru samotné volby, jakou by žádná matka nikdy neměla vykonat a k jaké ji dohnal sadistický režim, který drtil přátele, spojence i samotná vlastní kolečka, ženoucí jej vpřed.
Kniha není pro mladší. Je pro už dospělé a pracující lidi s nějakým tím vztahem a zkušeností za sebou, nejlépe i sexuální. Pak jedině je možné pochopit Stingovo vyprávění i Sophiiny pohnutky. Mladý člověk, co neví o životě nic, nemá šanci většinu myšlenek nikdy pochopit. Proto to není absolutně vhodná kniha k maturitě, za tím si stojím. Možná k maturitě na nějaké té nástavbě kolem třicátého roku života, jinak ne.
Důležité pro mě bylo zjištění, že Sophie si nevybírala pouze v koncentračním táboře pod dohledem opravdu odporného člověka, ale vybrala si i život s paranoidním násilníkem, a to mnohokrát, vybrala si život za oceánem, vybrala si podivné přátele, bydlení v růžovém blázinci a mnoho dalšího. Jako život každého člověka byl i ten její sérií voleb, jaké ji dovedly tam, kam měly.
Kniha je výborná a nedá se pochopit pouze na jedno přečtení a doporučuji vydržet do konce, protože posledních 150 stran opravdu sviští z kopce naplno.
Ale číst se má opravdu nejprve po 25.roku života a zastávám názor, že až ji jednou budu číst jako rodič dítěte, uvidím ji zase úplně z jiné perspektivy.
A tím je tato kniha skutečně jedinečná.