Když doktor House napíše knihu

Až na to, že Hugh Laurie knihu dle tiráže napsal v roce 1996, tehdy byl slavný pouze jako jeden ze zlodějů puntíkovaných štěňátek sloužící zlé šéfce módní společnosti.

A na rovinu, pokud by na to nějaký chytrák neudělal vtip na modré síti, nepoznala bych ho ani tam.


Kariéru tatínka malého adoptovaného myšáka, natož sarkastického kulhavého lékaře, neměl ani nastartovanou a pokud by mu Američané nepověsili kolem krku stetoskop a nekopli ho do kolena, kniha by zřejmě zůstala u někoho v šuplíku.

Je důležité zamyslet se nad možností, zda by to nebylo tak lepší.

Kniha je vyprávěním Thomase Langa, který zřejmě něco dělá, ale není toho moc ani pravidelně. Bydlí v hnusném bytě, kam chodí kdekdo, například jeho kamarád z armádních časů, který mu kdovíproč vyká a říká pane (asi, že kamarád je Žid, hahahaha). Život pana Langa ubíhá od jedné skotské ke druhé a je prokládán vtipnými průpovídkami (žena chápe vztah jako muži chápou Fiat Panda, nebo něco takového, proboha) a ubíhal by dál, pokud by jej někdo nepožádal, aby zabil bohatého občana USA.

Thomas jako správný chlap odmítne a tím se uvrhne do kolotoče konspirace, vyšších zájmů, další skotské a ještě vtipnějších průpovídek.

A takto to jde cca 390 stran.

Nevím, co vyzdvihnout dříve. Zda nesouvislý děj, přehršel nevtipných postřehů o ničem, nevysvětlené pasáže a vztahy nebo několik načatých a nedokončených dějových linií, které vyšuměly do ztracena.

Netuším, co vedlo autora příběh napsat a už vůbec nechápu, kdo ho donutil jej vydat, ale ten druhý byl blázen. Příběh působí jako šuplíkové čtení pro radost a i když se milý Thomas na pár stránek podívá i do Prahy (Češi jsou protivní, šidí, ale knedlíky a pivo mu jely a několikrát použil pro popis okolí slovo stalinistické), stejně tím nevykoupí prapodivný děj.

Klad knihy je relativně nenásilná forma psaní, když čtete a nesnažíte se nad ničím přemýšlet, ubíhá to rychle, ale nesmíte se k jednotlivým pasážím vracet a chtít jim přijít na kloub, natož je propojit s jinými částmi děje.

Obchodník se smrtí se prodává skrze tvář autora a pokud by knihu napsal kdokoliv jiný a tvář milého Hugh by nebyla přes většinu obálky, ani bych u něj nepřibrzdila. Jako bývalý divák Housových eskapád s hůlkou a drogami jsem doufala v Laurieho vtip a sarkasmus, kterým je známý i v soukromém životě, bohužel se mi dostalo pouze laciné náhražky něčeho ze starých časů.

Kniha není zdaleka tím nejhorším, co jsem přečetla, ale přečetla jsem ji hlavně proto, abych ji měla za sebou, nezajímalo mě, jak to dopadne. Tak nějak mi bylo jasné, že na konci se nic moc nevysvětlí a autor mě v duchu celé knihy nezklamal. Pokud bych přestala číst o 100 stran dříve, o nic bych nepřišla.

O autorovi se dá říci, že je výborným hercem a z celého srdce mu přeji, aby u toho i zůstal. Protože knihy opravdu nejsou jeho obor.

Ani kradení štěňat.


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s