Archa to je když…

Pokud jste citlivá duše, tuhle knihu nečtěte. Pokud jste milovník náročnějšího čtení, tuhle knihu nečtěte. Pokud máte rádi knihy s historickým bonusem navíc, tuhle knihu nečtěte. Pokud hledáte nenáročnější čtení a nevadí vám, že to může být chvílemi i trochu „blbý“, je to kniha právě pro vás. Peklo z Araratu umí vzbudit ve čtenáři nepříjemný pocit i navodit atmosféru hnijícího dřeva uprostřed pohodlné postele, a přitom chytne a nepustí. Za mě dost dobrá kniha, pokud chcete být chvíli nenároční a nepřemýšlet. Což se taky někdy může hodit.


Je to celkem krátká chvíle, co jsme doma shlédli reprízu dokumentu s tématem, jestli by dnes šly postavit stavby dávné minulosti. Snímek se méně či více populární formou snaží přiblížit stavby povětšinou ztracené, bájné, mýtické nebo s hodně vysokým vstupným (byla jsem v Koloseu, vím, o čem mluvím) a zabývá se tím, zda by je bylo možné opětovně zrealizovat i dnes se všemi klady a zápory.

Tento díl byl o arše Noemově, vděčném námětu bájí, konspirací i kreslených vtipů různé kvality. A já si vzpomněla, že nedávno jsem dočetla knihu, která se tímto tématem přímo zabývá. Nikoliv tedy stavbou, ale archou samotnou. Co kdyby byla, co kdyby existovala a co kdyby ji dokonce někde někdo našel…?

A on našel. Dva dobrodruzi, Adam a Meryam, kteří se živí dnes velmi populárním způsobem, a to cestováním po světě, na cestách natáčí videa, ty sdílí, sbírají lajky a hlavně peníze. To na další cesty. Jsou něco jako zprostředkovatelé dobrodružství světu, a to mnoha cestami, třeba i knižními. Jejich metou, vytouženým cílem a celkově největší touhou je však objev Noemovy archy. To by bylo lajků!!!

Tak musí zamířit na horu Ararat, na území Turecka, a tam se zkusit dobádat, zda je to opravdu ono. Události nedávné doby totiž na tomto místě měly odhalit něco hodně nezvyklého a výpravy z celého světa sem míří ukrojit si svůj díl vědy a slávy. Je to tedy i závod o čas. Tak se tedy několik výprav vydá na cestu na posvátnou horu Ararat a vzdor překážkám i výškové nemoci pilně ukrajují zbývající vzdálenost k věčné slávě.

A skutečně se podaří, protože to není úplně ta největší zápletka knihy, dovolím si ještě prozradit, že Noemovu archu se zbytky Noema i jeho rodiny skutečně naleznou a mezi trouchnivějícími palubami nakonec všechny výpravy vybalí své bivaky, aby začaly spolupracovat na odhalování dávné, biblické minulosti. Studenti, profesoři, kněží, tajní i veřejní, z celého světa se slétávají lidé a každý chce nalézt na bájném místě odpověď na vlastní otázku. Jenže jich začíná nepříjemně přibývat.

Například, co za odporného rohatého tvora našli v obsidiánové rakvi na jedné z palub…

Otevření zapečetěné nádoby nakonec nebylo to úplně nejmoudřejší a jak už zkušený čtenář tuší, vypustili tím na palubu právě toho obávaného démona, protože mezi členy jednotlivých expedic jakási profesionální nevraživost přeroste v něco více a mrtvých začíná houfem přibývat. Nejprve nenápadně, pak už otevřeně. Cesta z vrcholu hory je však nepřízní počasí uzavřena a každému dosud ještě živému na palubě začíná docházet, že tady se zdaleka nehraje jen o čas. Tisíce let starému zlu totiž již na nějaké té minutě navíc záležet ani nemůže…

Peklo z Araratu není ta nejlepší, nejsilnější ani nejstrašidelnější kniha, jakou budete číst, ale i po odstupu několika měsíců si stále pamatuji, o čem kniha byla a v čem tkvěla hlavní zápletka, aniž bych si musela knihu podruhé „načítat“ listováním a připomínáním děje. A to jsem ji kupovala den před spuštěním nějakého lockdownu, co už byl mezitím rozvolněn a k němu si už ani data nepamatuji, kniha to naštěstí dokázala přebít. Ale blbý pocit při jejím čtení jsem měla. Plíživé démonické zlo a nečekanost vražd je v knize ukázána celkem syrově, a i když postavám určité věci asi věřit nemůžeme, je to solidní béčkový film přenesený na stránky knihy.

Není třeba moc přemýšlet, zabývat se historií ani řešit fakta, stačí jen vědět, že byl nějaký Noe, postavil loď, co se jí říká archa a ta se zasekla zrovna na Araratu. Na druhou stranu, stejný děj by se dal přenést na opuštěnou loď plnou zlých duchů nebo výletníky obsazený trajekt plný upírů (ano, taková kniha už vyšla taky, byla celkem dobrá). Tedy hlavním cílem je jen číst a moc nemyslet a neřešit. Jako oddechové čtení pro nemilovníky zamilovaného čtení je to přímo ideální. Celkem dobře se mi k ní vracelo a zajímalo mě, co bude dál. Nebo kdo dál už nebude.

Sečteno a podtrženo, pokud se chcete nechat odtrhnout od reality, nevadí vám krev a neřešíte příliš realističnost postav (prostě američtí superhrdinové), je to skvělá volba, u které se třeba budete i trochu bát. A úplně blbý to taky není.


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s