Již v roce 2010 představil umělec Adam Harvey svůj projekt Computer Vision Dazzle, známý také jako C.V. Dazzle, který se zabývá problematikou, jak by syté pigmenty namalované v hustých, kubistických tvarech na klíčových rysech obličeje mohly zabránit sofistikovaným algoritmům pro rozpoznávání obličeje v přístupu k biometrickému profilu sledované osoby.
Myšlenka navazovala na strategii výrazné kamufláže, kterou vymyslel Norman Wilkinson během první světové války, kdy vojenské námořní lodě byly na jeho popud pomalovány vzory inspirovanými kubismem za účelem rozbití vizuální kontinuity objektů, aby tak nepříteli zkreslil představu o typu a velikosti takto maskovaných plavidel a také o rychlosti, kterou se pohybují.
„Kamuflážový make-up přidává na obličej umělé objekty pomocí různých barev, aby zmátl sledovací systémy,“ vysvětluje Sasan Mahmoodi, přednášející na Southamptonské univerzitě, který se specializuje na počítačové vidění. „Systémy pro sledování obličeje jsou silně závislé na hranách na obličeji. Tyto hrany jsou tvořeny rysy obličeje včetně rtů, nosu a obočí. Pokud se do obličeje přidají uměle vytvořené objekty, například make-up či prameny vlasů, a tím se na tvářích vytvoří více hran, pak to může způsobit problémy pro dohledové systémy a samozřejmě to může negativně a dramaticky ovlivnit míru rozpoznávání.“
Computer Vision Dazzle Camouflage v oblasti obličeje však už dnes nestačí. Současné dohledové rozpoznávací systémy umějí již identifikovat jednotlivce třeba podle jeho uší či chůze. Jsme tedy svědky souboje technologií s lidskou vynalézavostí v obraně před jednoznačnou identifikací dohledových orgánů používajících vymoženosti nových technologií a postupů.
Podcast by Pepik Hipik 