Kniha Drobky a střepy autora Vladimíra Kolára mapuje dětství a část dopívání autora na budovaném sídlišti Stalingrad, dnes sídliště u Bělského lesa v Ostravě. Rodina se zde stěhuje z Prahy a záhy přijde o tatínka odsouzeném v politickém procesu na léta do kriminálu. Autorova maminka náhle zůstává sama s třemi malými dětmi na staveništi sídliště a musí čelit jak realitě náhlé životní změny, tak perzekucím vyplývajícím z manželova odsouzení. Autor vše vypráví z pohledu rostoucího dítěte a realitu padesátých let v Ostravě rámuje příhody malého kluka se dvěma sestrami.
Tag Archives: memoáry
Přečtěte si, jak jsem miloval Freddieho
Kniha Mercury a já je příběhem Jima Huttona o tom, jak miloval Freddieho Mercury. Jim byl Freddieho milenec i tehdejší obdoba manžela a po zpěvákově předčasné smrti měl potřebu vyzpovídat se ze svých citů i pocitů a zároveň objasnit svou úlohu v záplavě mnoha hlasů. Ve dvanácti kapitolách vypráví o svých začátcích s Freddiem, o složitých částech vztahu, o mnoha známých jménech a předkládá svůj úhel pohledu i zkušenosti. V roce 1994 po svém vydání vyvolala kniha v Británii mnoho kontroverzí, časem se ale na Jima i jeho vzpomínky zapomnělo a zájem byl oživen až v roce 2018 po uvedení snímku Bohemian Rhapsody. S odstupem času už lze hodnotit knihu jinak než v bouřlivé době jejího vydání a nabízí zájemci velmi osobní pohled na velkou hvězdu. Před jejím čtením však doporučuji bližší zájem o zpěvákův život, dost to pomůže orientaci v událostech i ve jménech, které Jim úplně podrobně nevysvětluje, protože tehdy to byla notoricky známá fakta.
Jsi tu ještě?
Když v roce 1990 skončí mladý nadějný student Matthew po těžkém úrazu hlavy na operačním sále, jeho rodina má všechny důvody věřit, že se vrátí zpět do života. S ubíhajícím časem však začíná být stále jasnější, že Matthew už se zpět nikdy nevrátí a rodina bude postavena před nejtěžší volbu. Nejen o tom autorka vypráví v knize smutné i plné nadějí. I přes velmi těžké téma knihu doporučuji každému, kdo projeví zájem o realitu rodin s milovaným ve vegetativním stavu.
Dnes jsme se posunuli, možná…
Deníkové zápisky zachycující bezmála dvě desetiletí jedné rodiny, která se musela od padesátých let poprat s výzvou, která ani v dnešních podmínkách není snadná a samozřejmě překonávaná.
Starší syn Jiří se narodil s poruchou autistického spektra a již brzy dostal na čelo razítko NEVZDĚLATELNÝ. Maminka Hana však svůj boj nevzdává, odmítne jakékoliv náznaky, že má syna Jiřího umístit do ústavní péče a každý den bojuje o jeho schopnosti i samostatnost. Bez opory úřadů, lékařů, škol a s minimem informací skládá sama vzdělávací plán a zkouší různé metody, jak Jiřímu pomoci. A úspěchy, mnohdy dílčí, jindy velké, se dostavují. Její boj vnější i vnitřní zachycuje malá a designově velmi povedená knížka, která nabízí mnohá zamyšlení i naději, že nic není nemožné a že každý má dostat svou šanci. Těm zdánlivě silnějším navzdory.
Slepý optimismus
Sešitek S bílou holí autora Rudolfa Krchňáka popisuje každodennost nevidomého člověka v první polovině 20. století. Nelehký úděl nevidomých, jejich „vidění“ světa i velice zajímavé příměry jsou důležitým svědectvím z nitra člověka, který se nebál žít, a to s velikou radostí. Některé momenty jeho vyprávění jsou hořké, jiné úsměvné, ale každý z nich je rozšířením obzorů vidoucím lidem, pro které je život nevidomých velkou neznámou. Autor se toho zhostil velice dobře a s velkým optimismem hledí vpřed. I když dnes je již situace nevidomých naštěstí jiná, než v roce 1948, kdy byl sešitek vydán, mnohé situace budou velmi podobné tomu, co zažívají nevidomí i dnes. Pokud vás zajímá, jaký svět se skrývá za slepýma očima, nebojte se otevřít tento tenký svazek, který vám ukáže nejenom zkušenosti z života člověka narozeného bez zraku, ale také nesmírně bohatý vnitřní svět jednoho muže, který miloval život i se všemi nesnázemi, se kterými se musel vypořádat.
Marné vzpomínání
Má první kniha k tomuto tématu, kterou hodnotím jako velmi slabou. Vzpomínky na válku samotnou jsou opravdu malé, autorka byla tou dobou opravdu malé dítě a mnoho si pamatovat nemůže, ale stavět na tomto knihu a prokládat to pubertálními mindráky a nesmyslným opakováním již řečeného stále dokola sráží i ty části knihy, které tak zle nejsou. Nechci devalvovat ničí vzpomínky, ale kniha mi přijde jako pokus svézt se na vlně memoárů z období okupace, i když z toho vypravěč vzhledem ke svému věku nemohl mít mnoho. Nehledě na to, že některé části knihy jsou vyloženě nevkusné.
Vidím Vám do hlavy
Kniha Mozek nad mozkem autora Vladimíra Beneše nejstaršího je pozoruhodným souborem vzpomínek jednoho z průkopníků moderní neurochirurgie u nás. Autor nás provede svým dětstvím, seznámí s rodinou a pak se již vrhne na profesní vzpomínky. Nevyhýbá se ani politickým tématům a netají svůj vztah ke komunistické straně. Mluví otevřeně, jako ostatně v každé kapitole.
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 